Je dnešní svět jiný než ten, který jsme znali před vstupem ruské armády na Ukrajinu?

O tom nemůže být pochyb, přepisuje se mezinárodní řád, na který jsme byli poslední desetiletí zvyklí. Rusko se útokem na Ukrajinu přidalo do skupiny zemí, které mezinárodní problémy řeší silou a pošlapáním mezinárodního práva, což je něco, co musíme vždy odmítat, jeho doposud zdaleka ne ideální reputace se tím hluboce propadla.

Jaké to bude mít dopady?

Protože jde o obrovskou zemi s jadernými zbraněmi, zemi s velkou zásobou nerostných surovin, na nichž je nemalá část světa závislá, bude to mít dopady nejen na mezinárodní politiku, ale i na fungování ekonomik, dopadne to tedy na nás všechny. Kdybych se ještě vrátil k první otázce, zda je svět jiný? Ano je a bude jiný, ale také si přiznejme, že někteří žili trochu s klapkami na očích.

Jak to myslíte?

Po pádu komunismu a konci studené války si leckdo myslel, že historie skončila, že mír a pluralitní demokratický systém budou chtít všichni následovat a svět čekají jen samé světlé zítřky. Byla to chyba, mnozí se nechali blahobytem, který na Západě máme, a dlouhým obdobím bez válečných konfliktů blízko našich hranic, ukolébat.

Co bude dál?

Ta šílená, tragická vojenská agrese Ruska musí všechny probudit z tohoto snu. Znovu si musíme přiznat, že bezpečnost, svoboda, demokracie je něco, co není zdaleka samozřejmé a co musíme aktivně hájit a za co musíme bojovat.

Bude podle Vás možné se, až skončí hrůzy na Ukrajině, vrátit k jednacímu stolu s ruskými politiky?

Údělem a vlastně povinností politiků a diplomatů je jednat i s lidmi, kteří jsou Vám bytostně třeba i odporní a jako soukromé osobě by Vás ani nenapadlo si s nimi podat ruku. Myslím, že i proto, aby ta vojenská agrese skončila co nejrychleji a byla šance uchránit další životy nevinných lidí, je třeba se pokoušet o jednání neustále. Válečné konflikty končí buď totální porážkou jedné strany, nebo nějakou podobou dohody, kterou vyjednají politici a diplomati.

Vidíte diplomatické řešení?

Dnes to na diplomatické řešení konfliktu moc nevidím. Přesto je třeba se o něj pokoušet.

Vy jste nedávno na Twitteru napsal, že Green Deal byl příliš ambiciózní a nerealistický už před válečným konfliktem. Přesto – není nutné, aby se alespoň v nějakých obrysech plán uskutečnil?

Jako konzervativní, pravicový politik jsem přesvědčen, že se musíme chovat ke své krajině, životnímu prostředí co nejlépe. Bylo nám svěřeno a je naší povinností ho předat dalším generacím v co možná nejlepším stavu. Green Deal a celé klimatické náboženství ale dávno o tomto není. Dnes to není o racionální ochraně životního prostředí.

A o čem to tedy je?

Dnes je to zelená, levicová ideologie, která zneužívá bohulibé téma k prosazení regulací a nařízení, které mají dramaticky změnit náš způsob života. Do toho se přidal boj byznysových zájmových skupin, aby podoba těch regulací vyhověla jednomu sektoru na úkor jiného. Tedy odpovídám tak, že životní prostředí je určitě třeba chránit, ale zároveň si nemáme vnutit iracionální ideologii, která bude ve svém důsledku znamenat naše výrazné zchudnutí.

Přijde prozření některých lidí?

Věřím v to. Když vidím raketový růst cen energií, který je důsledkem zelené politiky posledních let, tak snad dojde konečně většímu okruhu lidí, že takto se to dělat nemůže a nemá.  

Česká republika přijala už stovky tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Jak vnímáte hlasy, že bychom jim pomáhat neměli, protože je třeba pomoci především českým občanům?

Patříme k té šťastnější části světa, která si doposud užívala stabilitu, mír, blahobyt. Naše životní úroveň je v porovnání s většinou světa vynikající. To neznamená, že by nemohla být ještě vyšší, nebo že tu nemáme naopak lidi, kteří si nežijí nejlépe. Ale v průměru jsme prostě opravdu velmi bohatou zemí a drtivá většina lidí se u nás má reálně dobře. V takové chvíli bychom měli umět pomoci. A já jsem rád, že to děláme. Solidarita, kterou jsme jako země projevili, je obrovská a já za ni všem děkuji.

Kdybychom nepomáhali, tak…

…bych se styděl, pokud bychom odmítali matky s dětmi, které utíkají před válkou, zatímco jejich muži na Ukrajině brání se zbraní v ruce svoji zemi. To je zcela jiný typ migrace, než které Evropa čelila před pár lety a před kterou jsem tehdy naopak z mnoha důvodu varoval.

Ceny pohonných hmot rostou, stejně tak energií. Co s tím, jaký je Váš recept? Hovoří se například o cenových stropech…

Cenový strop je to nejhorší, co bychom mohli dopustit. To ekonomická teorie, ale i praxe ukazuje zcela jasně. Pokud je regulovaná cena pod tržní cenou, vzniká většinou nedostatek, spekulanti skupují větší množství s vidinou vyšších zisků v budoucnu, po zrušení stropu ceny vyletí ještě výše a tak dále, s těmi negativními důsledky bych mohl pokračovat…

Takže je to risk?

Jistě. A já nechci riskovat, že tu nebude nafta a benzin v dostatečném množství. Po prvotní hysterii na trhu dochází v posledních dnech ke zklidnění. Klesá cena ropy na světových trzích, ale i benzinu a nafty u čerpacích stanic.

A vláda oznámila, že sníží spotřební daň na paliva…

Ano, ta to jsem rád. To je určitě lepší řešení vysokých cen než jakákoliv regulace ceny. Ale na problémy na trhu s energiemi jsme si zadělali dávno před válkou a souvisí to s těmi zelenými politikami, o kterých jsme si už povídali.

Jaká je tedy cesta k lepší budoucnosti, pokud se bavíme o energetice?

Do energetiky se musí namísto ideologie vrátit rozum. To je ale běh na dlouhou trať. Na jejím samém počátku ale bude potřeba si férově přiznat, že ekologické cíle, které byly stanoveny, jednoduše nejsou racionální.  To je základní předpoklad, který jsem ale zatím nikoho takto jasně vyslovit neslyšel.

Článek Místopředseda Sněmovny Skopeček: Po skončení války na Ukrajině bude svět jiný. Změní se mezinárodní politika i fungování ekonomik se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak moc jsme závislí na ruském plynu?

Česká republika je závislá na ruském plynu z více než 90 procent. Zatímco například sousední Německo jen z 50 procent. Přesto u našich sousedů nejsou tak radikálních v názorech od smluv okamžitě odstoupit.

Kdo takto uvažuje?

Před embargem varuje třeba Martin Brudermüller, generální ředitel koncernu BASF, největšího světového výrobce chemikálií. Primátor Hamburku Peter Tschentscher se přidává a varuje německou vládu před nevratným poškozením ekonomiky kvůli unáhleným rozhodnutím.

To vypadá, jako by Německo stálo před Sofiinou volbou?

Přesně tak to je. Trvat na svém a poslat Německo ekonomicky zpátky do 70. let. Nebo se zříci Green Dealu, začít se starat o vlastní občany a přijmout hněv lidu za dřívější zkreslené informace. Vrátit se k jádru a začít do něj opětovně investovat, tak jako se k tomu rozhodla Francie.

Co se stalo ve Francii?

Ta oficiálně oznámila, že kromě prodloužení životnosti stávajících jaderných elektráren ze 40 na 50 let, vybuduje v nadcházejících desetiletích nejméně šest nových jaderných reaktorů. A to i přesto, že podíl jádra na výrobě elektřiny je ve Francii 75% a mají dnes nejnižší cenu elektřiny v Evropě.

Pokud mám správné informace, také Britové chtějí jít cestou jádra, je to tak?

Ano, také Britové budou stavět. V roce 2024 by měla zahájit provoz britská jaderná elektrárna Hinkley Point C, kterou pro ně staví francouzská EDF s čínským partnerem CGN Power.

Může být jádro řešením i naší „energetické drahoty“? Případně i návrat k těžbě uhlí…

Pro Německo ano, pro nás ne. Problém vysokých cen je totiž kromě nedostatku ruského plynu, ošidnost vazby na burzu v Lipsku i 20% podíl emisních povolenek na samotné ceně energie a přirážky na podporu obnovitelných zdrojů.

Kde tedy hledat řešení pro Českou republiku?

Někde uprostřed. Uhlí u nás v roce 2021 posílilo o 6,5 % téměř jako v sousedním Německu, kde stouplo o celých 8 %. Německo už tedy tyto kroky reálně dělá, a to přesto, že jim fotovoltaika dnes dělá 18% produkce, oproti našim 5 %. Oni jednají, jenom se s tím v médiích příliš nechlubí. My čekáme, až zahřmí a nejsme schopni ani vypsat tendr na dostavbu Temelína.

Článek ,,Němci dělají kroky k levné energii. My nejsme schopni ani vypsat tendr na dostavbu Temelína,“ říká ekonom Pilíšek se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co už o nové variantě označované jako XE víme?

Jedná se o variantu, která je rekombinací dvou variant, které se tady vyskytovaly, tedy BA.1 a BA.2. To znamená, že je kombinací genů z minulých variant. Nemáme robustní data, aby bylo jasné popsat, co tato varianta způsobuje. Podle stávajících poznatků by se však neměla výrazně klinicky lišit od toho, co je varianta omikron.

Můžeme očekávat zhoršení epidemiologické situace?

Zatím víme, že se šíří rychleji než původní verze omikronu, a to asi o deset procent. Jiné parametry zatím nejsou jasné. Ovšem fakt, že jsme se setkali s jednotlivými variantami, z nichž tato varianta vznikla, by měl znamenat, že její průběh by neměl být závažný. Nemyslím si, že se bude jednat o nějak dramatickou variantu.

Může se varianta XE stát dominantní?

Šíření této varianty, vzhledem k době, kdy byla poprvé zachycena, je mírnější a pomalejší než u klasické varianty. Zatím tedy nejsou signály, že by se měla stát dominantní.

Jarní a letní měsíce by tedy měly být klidné?

Myslím, že teď nejsou signály nějaké závažné varianty, které by vedly k tomu, že bychom během jara nebo léta měli zaznamenat prudký nárůst. Dá se čekat, že jaro a léto bude klidné a nebudou nutná další opatření. Na podzim k navýšení dojde, jelikož se nákaza chová sezonně, ale pokud přijde varianta, se kterou jsme se setkali, tak by to nemuselo být nijak dramatické.

Můžeme se brzy dočkat zase nějaké další nové varianty?

Variant je velké množství, ale nemají epidemiologický význam. Spontánně vznikají a zanikají, naprostá většina z nich není schopna se šířit dramatickým způsobem. Kdykoliv se však může stát, že přijde nová varianta, která se bude šířit, protože množení viru a schopnost generovat nové mutace je naprosto přirozené. Pokud je virus v populaci obsažen masivně, tak nová mutace vzniknout může.

Článek ,,Nová varianta omikronu se šíří rychleji, zatím o ní ale víc nevíme,“ říká Roman Prymula se nejdříve objevil na Události247.cz.

Máme za sebou poměrně chladný víkend. Byl na nějakou dobu poslední?

Nebyl to poslední chladný víkend. I příští víkend, tedy přesněji období velikonočních svátků, bude chladné.

Takže nám velikonoční počasí přát nebude?

Už na Velký pátek k nám od severu znovu pronikne studený vzduch, který opět přinese přeháňky, od středních poloh i sněhové a ochlazení. Od soboty do pondělí čekáme odpolední teploty kolem 10 °C.

Měli by si koledníci v pondělí připravit i deštníky?

Velikonoční pondělí je na spolehlivější předpověď ještě daleko. Vypadá to, že bude chladno, ale zmoknout by koledníci neměli.

Co náš čeká v nejbližších dnech? Vrátí se slunečné počasí alespoň na chvíli?

V nejbližších dnech teplý vzduch od jihu přinese výraznější oteplení, beze srážek a více sluníčka. Nejtepleji bude ve středu a ve čtvrtek, kdy odpolední teploty vzduchu čekáme většinou od 17 do 21 °C.

Kdy by se mohlo počasí ustálit?

Duben bývá charakterizován vpády studeného vzduchu, takže se pak střídají příjemné slunečné dny s několikadenním ochlazením a přeháňkami. Ty mohou být i sněhové a docela často z přeháněk vypadávají sněhové krupky tak, jako tomu bylo i tento víkend. Na ustálení počasí si tedy musíme počkat. Těžko předpovědět, kdy to nastane.

Článek ,,Na Velikonoce bude chladno, dokonce může i sněžit,“ říká meteorolog Šopko se nejdříve objevil na Události247.cz.

Paní doktorko, co je to vlastně epilepsie? Je možné najít jeden charakteristický rys, nebo je to široký pojem?

Epilepsie jsou chronická neurologická onemocnění charakterizovaná opakovaným výskytem neprovokovaných nebo reflexních epileptických záchvatů. Patří mezi nejčastější neurologická onemocnění. Epilepsie není jedna nemoc, jedná se spíše o skupinu onemocnění.

Jaké jsou hlavní projevy?

Hlavním projevem jsou epileptické záchvaty, které mohou mít různou podobu. Mohou se projevovat například pouhým zahleděním, brněním končetin, výpadkem paměti nebo známými křečemi končetin se ztrátou vědomí.

Jsou právě Vámi zmíněné záchvaty tím nejnebezpečnějším?

To může záležet na druhu záchvatů, kterým se daná epilepsie projevuje, někdy jsou nejnebezpečnější záchvaty, jindy kognitivní dysfunkce nebo psychiatrické komorbidity.

Existuje pro všechny pacienty stejná léčba, nebo se „šije“ na míru?

Léčba se šije na míru.

Kdy se epilepsie projevuje, je to problém i u dětí? Jsou tyto děti případně nějak stigmatizovány?

Epilepsie se může projevit v každém věku, nejvíce u dětí a seniorů. Stigma představují hlavně předsudky a neznalost laiků, a to jak z okruhu blízkých, tak vzdálenějších.

Dnešní doba je hodně hektická, navíc kolem sebe slyšíme o válce, zdražování atd. Je právě stres tím, co může epilepsii zhoršit?

Ano, stres může epilepsii zhoršit, stejně jako jiná chronická onemocnění.

Článek ,,Deprese může epilepsii zhoršit, nemoc provázejí stigmata,“ říká lékařka Zárubová se nejdříve objevil na Události247.cz.

Je podle Vašeho názoru na českých školách obecně bezpečno?

Ano, domnívám se, že české školy, stejně jako celá Česká republika, patří v porovnání se světem spíše k těm bezpečným. To ale neznamená, že čas od času nemůže dojít někde k nějaké tragédii.

Jaká bezpečnostní opatření jsou zavedena na Střední odborné škole Jarov?

Záleží na tom, před jakým nebezpečím mají opatření chránit. Pokud máme na mysli nebezpečí zevnitř školy (tzn. od žáka, rodiče, zaměstnance apod.), pokládám za nejdůležitější bezpečnostní opatření naše velice dobře pracující školní poradenské pracoviště.

Jak dlouho u to funguje?

V naší škole působí téměř 10 let, sídlí přímo ve škole, takže odborníci jsou stále k dispozici žákům, rodičům i učitelům a mohou tak s nimi pracovat systematicky a zároveň i řešit okamžité nenadálé problémy. Nevím ale, kolik škol si toto může dovolit. Naše škola je velká, patříme v českém školství spíše ke školám „ekonomicky silným“.

A když se budeme bavit o zabezpečení zvenku?

Máme u vstupů do vnitřních prostor školy turnikety, které umožňují vstup pouze oprávněným osobám na základě čipů. Naše škola působí ve dvou opravdu rozsáhlých areálech, takže máme i bezpečnostní agenturu, která zajišťuje nepřetržitou ostrahu. Především praktická výuka u některých našich oborů však probíhá ve venkovních prostorách, takže tam je zabezpečení obtížnější.

Může se do školy „bez povšimnutí“ dostat někdo zvenčí?

Nemělo by se to stát, ale je třeba si uvědomit, že nejsme a ani nechceme být hermeticky uzavřeným „vězením“, takže naprosto vyloučit to nelze.

Zaznamenali jste někdy na škole napadení učitele žákem či rodičem?

Ano, už jsme několik málo takových případů bohužel měli, spíše ale ve stadiu pokusů, které se podařilo zvládnout. Většinou se jednalo o psychicky nemocného žáka. Jsem přesvědčen, že šlo ale o chybu v systému českého školství, takoví žáci by se na běžných školách vůbec neměli vyskytovat.

Dnes jsou takoví žáci běžně přijímáni?

V současné době to je tak, pokud žák splní kritéria pro přijetí a má na přihlášce kladné vyjádření lékaře, tak ho i běžná škola musí přijmout. Navíc specializovaných pracovišť, která by se o takovéto žáky postarala, je kritický nedostatek. A běžný učitel s běžným asistentem takové žáky nejsou schopni zvládnout.

Nezvýšila se agresivita žáků a rodičů během doby covidové?

Slovní agresivita rodičů i žáků dlouhodobě stoupá. Osobně bych to ale nedával příliš do souvislosti s dobou covidovou, i když ta celkové situaci také rozhodně nepomohla. Za daleko větší problém pokládám vývoj ve společnosti, ve které obecně agresivita stoupá.

Vidíte ještě nějaké další důvody zvýšené agresivity?

Podle mého názoru svůj díl viny nese v některých oblastech nezvládnutá a příliš rozsáhlá inkluze. Pod heslem inkluze se do běžných škol dostávají i žáci s velkými psychickými problémy, které pochopitelně běžný učitel ani asistent bez potřebného vzdělání nemůže zvládnout.

Jaká bezpečnostní opatření by školy mohly v budoucnu zavádět?

Pochopitelně vždy je co zlepšovat. Myslím, že velice důležité je zajištění psychologů a speciálních pedagogů do jednotlivých škol. Velký rozdíl je, když má škola tyto odborníky stále přímo ve škole, než když jsou „někde daleko“ v pedagogicko-psychologické poradně. Je potřeba, aby pracovali se žáky, s učiteli a rodiči přímo ve škole, znali podmínky a atmosféru školy.

Zabývá se tím ministerstvo?

Ano, ale trvá to moc dlouho. Je potřeba, aby tyto odborníky mohly školy platit přímo z rozpočtu, aby nebyly odkázány na nejisté financování z nejrůznějších projektů. Navíc těchto odborníků je nedostatek, takže finanční prostředky musí být dostatečné, aby je motivovaly k práci ve školství.

Co ještě udělat pro bezpečnost? Čipy, bezpečnostní rámy…?

Vstupní turnikety na čipy pro žáky a zaměstnance by měly být již samozřejmostí, pokud ještě někde nejsou, je třeba je doplnit. Školní řády jsou obsáhlé, plné zákazů, co žáci nesmějí do škol nosit. Ale že bychom měli mít u vstupu rámy, které by kontrolovaly třeba kovové předměty, to nevím, zda by už nebylo přehnané. Bezpečnostní rámy ve vstupech do škol mohou být ale v budoucnu realitou.

Co učitel a status chráněné osoby, je to reálné?

Možnost, že by učitelé získali statut chráněné osoby, je spíše věcí politického rozhodnutí. Obávám se, že okolo toho bude ještě dlouhá diskuze. Osobně se ale spíše kloním k tomu, že by učitelé tento statut v budoucnu měli získat.

Článek ,,Agresivita na školách se stupňuje. Může za to společnost i přijímání psychicky nemocných žáků,“ říká ředitel SŠ Janeček se nejdříve objevil na Události247.cz.

Pacientů, kteří mají vážné komplikace, je stále méně. Je koronavirus definitivně na ústupu?

Omikron způsobuje mírnější onemocnění. Velice rychle sice infikuje sliznice nosu, ale hůř se dostává do plic. Těžkých případů je proto méně. Virus se zároveň pohybuje v populaci, která je už značně chráněna. Zatím to tedy vypadá, že je koronavirus skutečně na ústupu. Zhruba šest týdnů pomalu, ale jistě slábne, to je jasné.

Podle čeho se teď síla koronaviru sleduje?

Nejdůležitější je, že klesají důležitá čísla, tedy počet hospitalizovaných a zemřelých. V nemocnicích je okolo jednoho a půl tisíce lidí, v nejhorších dobách jich bylo i deset tisíc. Lidé na to však každý den umírají. Pořád to není ideální, ale čísla i nadále klesají.

Příznaky jsou mírné, lidé je většinou zvládnou překonat sami doma. Můžeme o omikronu hovořit jako o běžné chřipce?

Koronavirus už má charakter běžného respiračního onemocnění chřipkového charakteru. Poté, co odezní příznaky není třeba dělat nic dalšího.

Mají ještě nějaký smysl testy?

Smysl ztratily. Je ale důležité je zachovat v situaci, kdy někdo pociťuje příznaky, čímž může ohrozit své okolí i sebe. Lidé s příznaky by se testovat měli, navíc už jsou k dostání léky, které nás dokáží ochránit před těžkým průběhem i úmrtím.

Někteří experti varovali, že vláda rozvolňuje brzy. Překvapilo Vás, že se po uvolnění opatření situace nijak nezhoršila?

Nepřekvapilo mě to. Virus je totiž v populaci, která je do značné míry chráněna. Celkový počet nakažených je každopádně určitě vyšší, než co zaznamenávají statistiky. Lidé to ale mnohdy berou tak, že nemoc vyleží doma. Koronavirus je na ústupu a rozvolnění opatření na to nemělo negativní vliv.

Může ještě nastat něco, čeho bychom se měli bát?

V zásadě může, pořád je tady špatná možnost, která někde může číhat. Problémem by bylo, pokud by se objevila nějaká nová varianta, která by úplně unikala působení protilátek. Pokud by k tomu došlo, tak bychom byli na úplném začátku nové epidemie. Říkám tomu varianta omega, která je posledním písmenem řecké abecedy. Museli bychom vyvíjet nové vakcíny a antivirotika. Kdyby tato varianta byla nakažlivější než omikron, tak by během krátké chvíle ve světě převládla a očkování by nám nebylo platné. Je třeba myslet na to, že k této situaci může dojít.

Článek „Varianta omega by nás vrátila na začátek nové epidemie,“ říká imunolog Hořejší se nejdříve objevil na Události247.cz.

Lidé se obávají, že příliv uprchlíků z Ukrajiny může znamenat i vyšší výskyt tuberkulózy. Může k tomu dojít?

Ukrajina je z hlediska incidence výskytu tuberkulózy rozhodně rizikovou zemí. Na druhou stranu, incidence uprchlíků, mezi nimiž jsou zejména ženy a děti, by mohla být nižší, než na celé Ukrajině. Nemyslím si proto, že by se nějak mělo zvýšit riziko přenosu tuberkulózy na běžné občany České republiky.

Připravují se nějaká opatření, která by měla rozšíření tuberkulózy eliminovat?

Je otázkou, kolik uprchlíků tady ještě přijde a jak dlouho bude všechno trvat. Připravuje se stanovisko, podle něhož by se děti z Ukrajiny, které utekly před válkou, před nástupem do škol a školek podrobily prohlídce. Její součásti by byl i rentgen hrudníku, abychom tuberkulózu případně včas zachytili a mohli ji léčit. Týkalo by se to také dospělých před nástupem do práce. Stejně tak probíhají jednání o navýšení zásob vakcín a léků.

Měli by mít u nás utečenci z Ukrajiny možnost očkování proti tuberkulóze?

Vakcinace má význam jen u nejmenších dětí do jednoho roku. Pokud takovéto děti nebyly očkovány na Ukrajině, tak u nás by očkované být měly.

Podle jakých příznaků můžeme tuberkulózu odhalit?

Nejčastěji je to dlouhý kašel, únava, bolest na hrudi, pocení nebo úbytek tělesné hmotnosti. Žádný z příznaků však není specifický jen pro tuberkulózu. Někdy může probíhat nenápadně a dost dlouho, než se tuberkulóza diagnostikuje.

Jak se tuberkulóza přenáší? Co je nutné k tomu, aby se někdo nakazil?

Jedná se o vzdušnou nákazu. Nakažlivost je však mnohem nižší, než třeba u covidu. Aby se někdo nakazil, je třeba být s nakaženým jedincem alespoň osm hodin v intenzivním kontaktu a v uzavřené místnosti. Takže pokud někoho potkáte třeba v tramvaji, tak to k nákaze nestačí. Nakazit se mohou nejbližší, rodina nebo příbuzní, ale ne lidé po letmém kontaktu.

Znamená nákaza tuberkulózou současně i onemocnění touto nemocí?

Je to důležité rozlišovat. To, že se nakazíte, ještě totiž neznamená, že jste nemocný. Jen zhruba u deseti procent nakažených se rozvine aktivní tuberkulóza, která se nejčastěji projeví v prvním nebo druhém roce po nákaze, někdy ale klidně i o desítky let později. Zbylých devadesát procent zůstane nakažených a nikdy neonemocní.

Pro koho je tuberkulóza nebezpečná?

Zejména pro lidi s podlomenou imunitou. Taky pro lidi, kteří nedodržují léčbu. Nebezpečná může být i pro ty, kteří mají jiná onemocnění.

Je po onemocnění tuberkulózou stále nutná hospitalizace?

Na západ od nás povinná hospitalizace není. Pokud lidé dodržují léčbu, tak se mohou léčit doma. U nás je ale hospitalizace povinná, v počátcích léčby se jedná zhruba o dva měsíce. Další čtyři měsíce je pak léčba ambulantní.

Uvažuje se o obnovení povinného očkování?

U českých dětí se určitě neobnoví a povinné zůstane jen pro děti s vybranými indikacemi, například pro děti ze zemí, kde je tuberkulóza rozšířenější. U ostatních dětí to však nedává smysl, jelikož výhody očkování proti tuberkulóze nepřevažují nad negativy. Dokud se plošně očkovalo, tak očkování proti tuberkulóze bylo zodpovědné za více než 90 procent všech nežádoucích účinků po očkování. I proto se plošná vakcinace zrušila.

Článek ,,Riziko přenosu tuberkulózy se kvůli Ukrajincům nezvýší,“ říká doktor Wallenfels se nejdříve objevil na Události247.cz.

Pokud válka na Ukrajině brzy neskončí, černé scénáře hovoří o obrovském nárůstu nezaměstnanosti, krachu firem atd. Souhlasíte s tím?

To nejsou černé scénáře, to je vykreslená realita bez příkras.

Toto už asi vůbec nelze srovnat s covidovou krizí. Tady už by stát asi nedokázal pomáhat a vše „uplatit“, nebo ano?

Fikce, že se o nás stát postaral během covidu, při analýze makroekonomických dat neobstojí. Covidové restrikce stály stovky tisíc živnostníků veškeré úspory a mnoho firem nenávratně poškodily.

Je vůbec někdo, kdo neutrpěl ztráty?

Bez „ztráty kytičky“ přežili snad jen státní zaměstnanci. I když i to je diskutabilní, neboť se zároveň neúměrně zvýšil státní dluh. Představa, že se nás deficit státního rozpočtu – lidově dluh – netýká, je opravdu iluzorní.

Co nás čeká?

Pokud se vláda nevzpamatuje a nezajistí rozumné ceny energií pro občany a výrobu, budeme všichni strčeni do tobogánu a nikdo se nás nebude ptát, zdali chceme jet dolů, nebo ne. Diplomacie byla odjakživa uměním možného a ideologie do ní zkrátka nepatří. Tu můžete uplatňovat pouze z pozice silnějšího, a to my v žádném ohledu nejsme.

Co tedy z Vašeho pohledu vládě nejvíce chybí?

Politicky nám zcela chybí jakákoliv koncepce a kontakt s realitou, a to obvykle nedopadá dobře. Na druhou stranu je to signál pro lidi, aby se začali starat sami o sebe, nespoléhali příliš na stát a obnovili důvěru ve fungování menších celků.

Máme sílu, abychom to dokázali?

Naší silnou stránkou byla vždy pospolitost, třeba ve spolcích, která byla již za Rakouska-Uherska trnem v oku tehdejším vládcům. Třeba teď přišel čas ji opět obnovit.

Vláda chce pomoci alespoň seniorům, hovoří o třetí valorizaci důchodů…

Valorizace důchodů je dlouhodobě populistické politické téma. Senioři jsou skupina, čítající ke konci roku 2021 téměř 2,4 milionu obyvatel, a to už je před komunálními volbami vážný důvod k přehodnocení názorů dnes vládnoucí opozice.

Jak to myslíte?

Dnešní koalice přeci v minulosti tento krok programově kritizovala. Je to pragmatické rozhodnutí a není třeba ho jakkoliv odsuzovat. Počty rozhodují a důchodci k volbám chodí.

Článek „Stát bohužel v pomoci občanům selhává,“ míní ekonom Pilíšek se nejdříve objevil na Události247.cz.

Senátoři zvažovali usnesení, kterým by prezidenta Miloše Zemana vyzvali k abdikaci. Proč k tomu nakonec nedošlo?

Domlouvali jsme se na dvou usneseních. Jedno bylo konstatování a morální apel. Druhé pak výzva, kterou podala senátorka Němcová, nakonec jsme ale hlasováním došli k umírněnější verzi. Je totiž otázkou, zda by výzva k abdikaci prezidenta Zemana měla nějaký větší význam.

Myslíte si, že by se jí mohl vysmát?

Bylo by to na něm a jeho okolí. Ale jak sleduji výstupy z Hradu, tak by to spíše vzbudilo radostné veselí z toho, že může Senát opět pokárat. I proto jsem rád, že jsme se nakonec dohodli na mírnější verzi.

Byla myšlenka o výzvě k abdikaci reakcí na udělení milosti pro šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka?

Určitě to byla reakce na udělení milosti. Ale taky na všechny další události a kauzy, které jsou s Hradem spojeny. Udělení milosti panu Balákovi je každopádně mimo chápání nejen české justice, ale i nás všech, kdo se tímto zabývají. Takto by to rozhodně být nemělo.

Co říkáte na to, že prezident Zeman uvažuje také u udělení milosti kancléři Mynářovi, pokud by byl odsouzen?

Zapadá to konceptu. Prezident Zeman si úplně plete, co je to udělování milosti hlavy státu. Jedná se o ústavní akt, který se týká velmi nemocných lidí, nebo třeba lidí, kteří mají děti, ale rozhodně neslouží k tomu, aby takto pomáhal přátelům s trestními kauzami.

Prezident Zeman prohlásil, že v závěru svého období už milosti udělovat nebude. Věříte mu?

Už v roce 2013 řekl, že milosti nebude dávat. Teď tady máme rok 2022 a koná tak? Nekoná. A nikdo neví, co bude dělat dál. Když se tvořila ústava, tak se čekalo, že hlavou státu bude vnímavý člověk, který bude milostmi šetřit. Prezident Zeman si ale dělá, co chce.

Jde tomu nějak zamezit?

Trochu by to šlo. Pokud bude dělat věci přes čáru, tak bychom mohli znovu otevřít ústavu a její článek týkající se žaloby na prezidenta. Už jsme se o to pokoušeli, ve Sněmovně to neprošlo, ale všechno má své meze.

Myslíte si, že konec jeho období ve funkci prezidenta může být divoký?

Toho se obáváme. Chování prezidenta i jeho okolí budeme pečlivě sledovat.

Článek „Senát bude pečlivě sledovat chování prezidenta Zemana,“ říká v rozhovoru senátor Holeček se nejdříve objevil na Události247.cz.

Je české zdravotnictví připraveno na velké počty ukrajinských uprchlíků?

Jsme jednou z hlavních zemí, kam uprchlíci proudí z válkou zmítané Ukrajiny. Klade to zvýšené nároky na mnohé oblasti, zdravotnictví nevyjímaje. Pro zdravotnickou péči je nejdůležitější, že uprchlík je po získání vízum za účelem strpění, zařazen do systému veřejného zdravotního pojištění jako státní pojištěnec.

A to znamená…

…že může čerpat zdravotní péči stejnou jako občané ČR. Ve fakultních nemocnicích jsou záchytná místa, tzv. UA pointy, které odlehčují nápor především na pediatry, praktické lékaře a gynekology.

Z Ukrajiny přichází i celá řada lidí, kteří pracovali ve zdravotnictví. Může to být pro Českou republiku přínosem a co musí lékař nebo sestřička splnit?

V českém zdravotnictví pracuje celá řada cizinců, včetně lékařů a sester z Ukrajiny. Je u nás evidováno téměř 700 lékařů, kteří vystudovali na Ukrajině, a ještě násobně větší počet je ukrajinských zdravotních sester. Podmínky pro práci ve zdravotnictví jsou standardizované. Na první tři měsíce stačí povolení Ministerstva zdravotnictví ČR ke krátkodobé stáži. Prodloužení na 1-3 roky povoluje opět MZČR.

Co je potřeba doložit?

Nostrifikaci, doklad zdravotní způsobilosti, doklad o bezúhonnosti a pozvání z akreditovaného pracoviště, kde mohou pracovat pod přímým odborným vedením. K tomu, aby zahraniční lékař mohl vykonávat lékařskou péči samostatně, musí úspěšně absolvovat aprobační a jazykové zkoušky. Konkrétní podrobnosti pak upravuje paragraf 36 zákona č. 95/2004 Sb.

Většina příchozích z Ukrajiny není očkovaná na covid. Vidíte to, jako problém?

Počty nákaz mezi cizinci obecně, a ani mezi občany Ukrajiny, neeskalují. Populační vývoj sleduje stejný trend, jaký vidíme i v české populaci – tedy stagnaci až mírný pokles. 

Mezi občany Ukrajiny tedy momentálně není žádný stoupající trend, pokud jde o covid?
Ne, žádnou eskalaci podezřelých nákaz či těžkých průběhů nemoci neregistrujeme. Počty hospitalizovaných občanů Ukrajiny s covid-19 jsou v stále v jednotkách. Očkování je samozřejmě i nadále doporučené, zvláště pro rizikové skupiny.

Když jste zmínil očkování, tak se u něj chvíli zastavme. Jak to je například s očkováním dětí, pokud jde o závažné nemoci?

Dětští pacienti z Ukrajiny mají podobný očkovací kalendář, jaký je v České republice a dá se na něj snadno navázat. Určitou komplikací u některých děti je chybějící očkovací průkaz. MZČR na řešení tohoto problému pracuje.

Existuje v tomto směru nějaké doporučení?

Ano. Česká vakcinologická společnost aktualizovala doporučení pro očkování dětí z Ukrajiny. Doporučuje v něm, aby praktičtí lékaři pro děti a dorost, dětem, které podle rodičů byly očkovány, ale nemohou doložit očkovací průkaz, podali nejméně jednu dávku MMR vakcíny a jednu posilující dávku hexavakcíny.

Nebylo by lepší napřed zjistit protilátky?

Odborníci to nedoporučují. MMR vakcína je kombinovaná vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a hexavakcína je proti dětské obrně, záškrtu, černému kašli, tetanu, žloutence typu B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae.

VZP odhaduje, že náklady na zdravotní péči o uprchlíky bude zhruba 6 miliard korun. Může však nastat problém s příjmy, protože nyní předpokládat, kolik uprchlíků bude či nebude zaměstnaných, je do jisté míry pouze věštění…

Jednou ze základních úloh našeho státu je zajištění, co nejméně problémového vstupu uprchlíků z Ukrajiny na pracovní trh, za dodržení všech platných podmínek a pravidel. Druhým úkolem je, aby zatížení ekonomik států EU bylo rovnoměrné. ČR bude usilovat o finanční kompenzaci z peněz EU, a to právě v poskytování zdravotní péče pro uprchlíky.

Článek „Covid mezi uprchlíky není problém,“ říká poslanec a lékař Teleky. Horší je to podle něj v případě povinného dětského očkování se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co dovede mladého člověka k tomu, aby na svého učitele zaútočil mačetou? Je pro to vůbec nějaké vysvětlení?

Vzhledem k tomu, jak se posouvají normy ve společnosti, bylo asi jen otázkou času, kdy k něčemu podobnému dojde. Pokud se v nás nahromadí silný pocit frustrace a bezmoci, tak pak někdo může reagovat extrémním způsobem. Záleží, v jakém vztahu byl útočník s učitelem či rodinou, ale vše ukazuje na to, že jednal iracionálně. Řešení problému tím, že někoho zabiju, nedává smysl.

Píše se, že útočník učitele zavraždil kvůli špatným známkám. Opravdu někdo dokáže z tohoto důvodu i zabít?

Já se domnívám, že to kvůli známkám být nemohlo. Nejspíš musel být hodně frustrovaný a jistý si tím, že nemá co ztratit. Taky tam mohl být nějaký dlouhodobý problém, který ve studentovi byl, a který nikdo neřešil.

Mohl už si útok plánovat déle?

Je nepravděpodobné, že by to byl chvilkový zkrat. Do nějaké míry musel mít svůj čin promyšlený. Mohla se v něm dlouhodobě hromadit frustrace, pocit křivdy a bezmoci. Zatím o tom můžeme ale jen spekulovat.

Mělo by se ve školách více pracovat s psychickou stránkou studentů?

Je otázkou, jaký jim je věnován zájem. Právě proto ministerstvo školství zavádí dotace na nové psychology, což by mělo mít tendence eliminovat takovéto situace. Měli by pomoct v situacích, kdy si školy neví s problémovými studenty rady.

Může čin, který se odehrál, inspirovat k něčemu podobnému i někoho dalšího?

Dovedu si představit, když tomu bude nesprávným způsobem věnována mediální pozornost, tak to někoho s frustrací může oslovit. Ale z toho, jak je celý případ vedený, to podle mě nemá takovou tendenci.

Jak se s takovou situací mají vyrovnat spolužáci, kteří byli všemu nablízku?

Muselo to pro ně být šokující a traumatizující. Záleží, jak blízko tomu byli, jak často vše museli pro policisty opakovat. Bylo by pro ně vhodné, kdyby dostal každý zvlášť psychickou podporu, a aby o tom nemuseli moc mluvit, což jim může situaci hodně ulehčit. Je důležité to dále nerozmazávat a vrátit se co nejrychleji do zaběhnutých kolejí. Čím větší pozornost jim bude věnována, tím to pro ně bude těžší.

Článek „Řešení problému tím, že někoho zabiju, nedává smysl,“ říká o dětské agresi ve školách psycholog Šobra se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co je hlavním důvodem zdražování potravin? Růst cen energií?

Ano, ale není to jediný faktor. Situace v celé Evropě je opravdu mimořádná, sešly se nám všechny možné negativní vlivy najednou. Situace se začala měnit již v loňském roce v souvislosti se Zelenou dohodou, kdy došlo ke změně energetické politiky v celé Evropě. Do cen se promítají i dopady pandemie covid-19, krach distributorů energií z loňského podzimu a nově i válečný konflikt na Ukrajině.

Dá se tedy říct, že v oblasti potravin zdražuje všechno?

Ano, jedná o růst cen prakticky všeho, zejména zemědělských komodit, pohonných hmot, hnojiv, krmiv, energií, vodného a stočného, likvidace odpadů, obalů, finančních nákladů, pracovní síly i řady dalších faktorů. Nesmíme zapomenout ani na inflaci, jejíž hodnota překročila v České republice meziročně již 11 procent.

Už jste to zmínila, jak moc ovlivňuje růst potravin současný válečný konflikt na Ukrajině?

V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině může dojít k nedostatku některých komodit a jejich cena na světových trzích opět výrazně stoupne. Jedná se například o pšenici i vepřové maso, protože začínají chybět krmiva z Ukrajiny, ale také slunečnice nebo řepka.

Ukrajina vyvážela velké množství pšenice především na Blízký východ a do severní Afriky. Jak to změnil současný konflikt?

Tam nyní dovážet nemůže a logicky tam dochází k nedostatku této komodity. Proto výrobci a obchodníci hledají jiné dodavatele obilovin, hledají tedy i v České republice, kde producenti i obchodníci vyčkávají na lepší cenu a prodají vyšší nabídce. Může se tedy v extrémním případě stát, že dojde k nedostatku obilovin, protože celá úroda skončí v zahraničí. A naši pekaři nebudou mít z čeho péct.

Může tedy dojít k tomu, že chleba bude stát stovku a rohlík pět korun?

Může to být skutečně krátkodobě tak, i když už dnes jsou v řemeslných pekárnách bochníky chleba za 100 korun a více. Uvědomme si, prosím, že náklady na jednotlivé výrobky se zvedly podle sektorů o 30 až 65 procent a výrobci nejsou schopni tyto zvýšené náklady jakkoliv absorbovat a musí zdražovat. Je těžké v tuto chvíli predikovat, kam se bude situace vyvíjet a jak bude naše vláda, respektive Evropská unie, v budoucnu reagovat.

Hodně stoupají také ceny vajec, másla, ale třeba i kečupu. U kterých potravin je růst cen nejvyšší?

U živočišných produktů je vidět, že rostou ceny krmiv a dalších vstupů a zemědělci nemohou vyrábět se ztrátou. Proto v tuto chvíli roste cena masa, vajec a mléčných výrobků. Ukrajina byla velkým vývozcem krmné pšenice, například do Německa, a tam nyní tyto komodity chybí.

Máme se připravit i na další rapidní zdražení některých potravin, jejichž ceny ještě nyní nerostou?

Potraviny nebudou v České republice zdražovat skokově, jak je tomu nyní například v Německu, ale zdražit z výše uvedených důvodů prostě musí. Navíc, nic nenapovídá tomu, že by ceny měly v dohledné době klesat nebo se alespoň stabilizovat. V současné době se přidává ještě jeden aspekt, a to je počasí. Až čas ukáže, jak bude úspěšná letošní sklizeň a zda bude dostatek surovin k výrobě potravin.

Hrozí, že se k nám některé potraviny kvůli válce ani nedostanou?

Evropa jako celek je potravinově soběstačná a je největším vývozcem potravin na světě. Česká republika je součástí jednotného trhu a v tuto chvíli bych situaci neviděla v tomto ohledu jako kritickou. Ceny se samozřejmě budou ještě zvyšovat, ale potraviny chybět nebudou.

Až se situace uklidní, mohou se ceny zase vrátit k původním hodnotám, nebo už zůstanou vysoko?

Je pravděpodobné, že doba levných potravin už je pryč. Je však třeba změnit i dotační politiku do našeho zemědělství a potravinářství tak, aby přidaná hodnota zůstávala doma. Není možné dotovat komodity, které jen vyvážíme a zpátky dovážíme výrobky zpracované za hranicemi.

Jak se nyní chovají zákazníci? Nakupují v obchodech méně, nebo si naopak dělají zásoby?

V současné době nemáme signály o masivní změně nákupního chování našich spotřebitelů. Nicméně je třeba předpokládat, že domácnosti budou svoje nákupy více plánovat, budou vyhledávat levnější potraviny, slevové akce a například sníží konzumaci dražších potravin, třeba masa na menší týdenní frekvenci. Bude třeba více sledovat skupinu nízkopříjmových spotřebitelů, kteří budou v nejbližší době patrně potřebovat adresnou pomoc.

Článek „Chleba za stovku? Může se to stát, doba levných potravin už je pryč,“ říká šéfka Potravinářské komory Večeřová se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jednou z moderních technologií, které se začínají používat ve školství nebo v personalistice, jsou systémy detekcí emocí. Jak takové systémy fungují? Mohou doopravdy poznat, jak se člověk zrovna cítí?

Systémy na rozpoznání emocí se snaží podle obličejové mimiky a fyziologických procesů detekovat, jak se zrovna cítíte. Každý to ale známe, ne vždy se tváříme zrovna podle našich reálných pocitů.

Co je za rozvojem těchto technologií?

Ve skutečnosti se za ním skrývá především rozvíjející se miliardový byznys, jehož cílem je používat umělou inteligenci a strojové učení k detekci emocí z výrazů obličeje. Jejich používání je ovšem značně kontroverzní a výsledky mají vysokou chybovost a nefungují správně.

Jaká rizika představují? Mohou systémy rozpoznávání emocí nějak lidem uškodit?

Bohužel je jen málo vědeckých důkazů, že tyto systémy fungují správně. Naopak výzkum těchto algoritmů naznačuje, že i když by mohly být schopny dekódovat výrazy obličeje, nemusí to nutně znamenat, co člověk skutečně cítí nebo si myslí. Emoce se navíc v různých kulturách a společnostech vyjadřují odlišně. Není tudíž možné s jistotou usuzovat na štěstí z úsměvu nebo hněv ze zamračeného výrazu, jak se o to tato technologie snaží.

K čemu taková rozhodnutí pak vedou?

K chybám a neobjektivnímu rozhodování ve vysoce citlivých oblastech, jako je vzdělávání, policejní práce, nábor nových zaměstnanců či při hraničních kontrolách. Chyby mohou zásadně ovlivnit lidské životy, a proto by tyto systémy měly být až na výjimky, jako jsou vědecké nebo zdravotní účely, zakázány.

Je známé, jak společnosti, které tyto technologie mají, s těmito nástroji nakládají?

Ne. V mnoha případech neznáme úplný rozsah toho, kolik společností tyto nástroje používá, a jakým způsobem, protože jsou často používány nevědomky nebo bez souhlasu zaměstnanců.

Zmiňoval jste užití v personalistice. Můžete popsat, jak takové skenování emocí může probíhat?

Představte si, že jste na pracovním pohovoru. Po zádech vám stéká pot a snažíte se udělat co nejlepší dojem. Mezitím, zatímco odpovídáte na otázky, systém umělé inteligence skenuje váš obličej. Ten hodnotí vaši nervozitu, empatii a spolehlivost na základě výrazu ve tváři nebo intenzity hlasu. Vy říkáte pravdu, jenom se v té situaci zkrátka cítíte pod tlakem.

A systém…

…ovšem vyhodnotí, že jste ve stresu z údajně lživé odpovědi. Opravdu chceme, aby už tak stresové pracovní pohovory probíhaly tímto způsobem?

Dalším odvětvím, kde mohou tyto systémy způsobit více škody než užitku, je školství. Kde se například již používají?

Vezměme si příklad dívčí střední školy z Hong Kongu. Většinu času po dobu pandemie se studenti vzdělávali na dálku z domova. Ale na rozdíl od většiny dětí po celém světě, které byly během pandemie nuceny k domácímu vzdělávání, byli tito studenti sledováni, jak sedí za svými psacími stoly. Prostřednictvím kamer jejich počítače systémy zkoumaly právě výrazy obličejů každého dítěte.

Takže software dokáže číst emoce dětí během výuky? Co bylo jeho cílem?

Pomoci učitelům učinit distanční výuku interaktivnější a personalizovanější tím, že bude reagovat na reakce jednotlivých studentů v reálném čase. Software funguje tak, že měří mikro pohyby svalů na tvářích dívek a pokouší se identifikovat emoce, jako je štěstí, smutek, hněv, překvapení a strach.

Technologie tedy posílá nějaké zprávy…?

Ano. Podle společnosti software generuje podrobné zprávy o emočním stavu každého studenta pro učitele a může také měřit motivaci a zaměření. Upozorní studenty v momentě, kdy ztrácí potřebnou pozornost.

Kde podle Vás na druhou stranu mohou tyto technologie znamenat značný benefit?

Jednou z oblastí, kde tyto systémy mohou mít přínos, je zdravotnictví. Mohou představovat důležitou pomůcku především pro lidi s poruchou autistického spektra.

Jak konkrétně?

Systém na rozpoznávání emocí byl například integrován do brýlí, které dětem s autismem pomáhají číst mimiku ostatních lidí. Ač stojím za zákazem detekce emocí, výjimku by měly dostat ty, které slouží právě pro zdravotnické a výzkumné účely.

Připravuje se tedy nějaká legislativa…?

Je to tak. V Evropském parlamentu momentálně pracuji na legislativě, která by měla nastavit pravidla pro využívání umělé inteligence. Evropští občané musí být legislativně chráněni a nesmíme dovolit, aby byli sledováni a analyzováni.

Článek „Systémy na detekci emocí mohou zachytit vaše reakce a poslat je na personální oddělení,“ varuje europoslanec Kolaja se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak se Vám dívá na fotky z masakru civilistů v Buči a další válečné zločiny, které páchají ruští vojáci na Ukrajině?

Tyto zprávy jsme přijali s hrůzou a zděšením. Nejde přitom pouze o masakry civilistů v Buči, jde i o zvěrstva páchaná v dalších městech, které má na svědomí ruská armáda.

A jsou tu i další otřesné skutky Putinových vojsk…

Ano. Kromě toho se ruští vojáci dopustili i vražd a mučení civilistů v okupovaných ukrajinských městech, došlo i na znásilnění. Tyto skutky byly přesvědčivě doloženy. Podle posledních zpráv počet zavražděných civilistů přesáhl už 400.

Odsuzujete to?

Jednoznačně! Všichni Svobodní Rusové odsuzují barbarské masakrování nevinných ukrajinských civilistů ruskými okupačními vojsky. Požadujeme vyšetření těchto zločinů vyšetřovateli Mezinárodního trestního soudu a přísné potrestání viníků.

Měl by Západ zpřísnit sankce na Putinův režim?

Podle nás jednoznačně, tyto masakry jsou jasný důvod. Kromě sankcí proti Ruské federaci musí být zároveň zintenzívněna pomoc Ukrajině. Taková zvěrstva nesmí mezinárodní společenství nechat bez povšimnutí.

Co byste jako Rus Ukrajincům vzkázal?

Prosíme je za odpuštění. Zdůrazňujeme, že ne všichni Rusové podporují Vladimíra Putina a jeho válku na Ukrajině, kde se dopouští takových hrůzných skutků. Je také mnoho těch, kteří s válkou nesouhlasí a ruskou agresí proti ukrajinskému lidu odsuzují.

Článek ,,Odsuzujeme masakry civilistů na Ukrajině. Prosíme Ukrajince za odpuštění,“ říká předseda Sdružení svobodných Rusů Vitalij Ginzburg se nejdříve objevil na Události247.cz.

O válce na Ukrajině se hovořilo déle, všichni ale doufali, že k ní nedojde. Dá se na takovou situaci vůbec psychicky připravit?

Války ve světě probíhají od počátku lidstva. To, že se v Evropě od konce druhé světové války nebojovalo, ještě neznamená, že v genech nemáme schopnosti válčit. Pokud jde o to, jak jsme na takové situace přirozeně připraveni, tak existují dva extrémy. Na jednom pólu jsou ti, kteří nejsou schopni bojovat vůbec, a když se dostanou do boje, tak je paralyzuje strach. Nejsou schopni žádné akce, takže buď zahynou, nebo jsou z boje odsunuti, protože jsou při něm k ničemu.

Druhým extrémem jsou lidé, kteří boje vyhledávají?

Jsou to lidé, kteří nemají strach, boj je baví, vzrušuje a je to pro ně radost a potěšení. Většina lidí je ale někde mezi těmito póly.

Zmínil jste jedince, kteří nechtějí bojovat. Ale co když musí? Dokážou i zabít?

Buď to zvládnou a přežijí, nebo to nezvládnou a zemřou. Smyslem vojenského výcviku je připravit člověka na to, aby v situaci reálného boje obstál. To znamená, aby nemusel moc přemýšlet a rozhodovat se, ale aby věci dělal do jisté míry automaticky, nacvičeně a aby uposlechl rozkaz. Má to být tak, že voják dělá, co se mu řekne. A díky výcviku pak každý v boji ví, co má dělat. To ale platí pro vycvičenou armádu. Otázkou je, jak to funguje v různých domobranách nebo jednotkách, v nichž jsou lidé, kteří kvalitním výcvikem neprošli.

Na Ukrajinu padají bomby, vzduchem se stále vznáší hrozba použití zbraní hromadného ničení. To musí být obrovský a neustálý nápor na psychiku…

Už od první světové války se ví, že dělostřelecká palba, tedy dopadající granáty, miny či rakety jsou jedním z největších stresorů, který vojáky může v boji potkat. Nejde mu totiž čelit jinak, než se schovat do nějakého krytu. Stejně stresující je to i pro civilisty. Pokud je vyhlášen letecký poplach, lidé jsou v krytech, kde mohou jen čekat a doufat, že jejich kryt nedostane zásah.

Dá se vůbec vyrovnat s tím, že vedle vás umírají vaši kamarádi a nevinní lidé?

Víme, že účast v bojích lidi traumatizuje. Na druhou stranu, každý člověk je jiný a každý reaguje jinak. Někoho boj traumatizuje více, někoho méně. Existují faktory, které mají větší potenciál způsobit trauma. To jsou například mrtví civilisté, děti jako oběti války či smrt blízkých přátel, kterou vidíme. Ale jak jsem už říkal, každý člověk je jiný a každá válka je jiná.

Co všechno může vnímání člověka ovlivnit?

Záleží na tom, kdo člověk je, jaký byl předtím, jaký má výcvik, jakou má motivaci bojovat. Ta je jiná u člověka, který bojuje, aby bránil sebe, své blízké nebo svou zemi a jiná u vojáka základní služby, který je poslán do války, na níž mu nezáleží, ale díky okolnostem mu nezbývá nic jiného než bojovat. Je v armádě, musí poslechnout a alternativou je hrozba trestu smrti.

Takže plní rozkazy a fungují v podstatě jako roboti?

Kdyby vojáci dostali na výběr, jestli chtějí bojovat nebo jít domů, asi by jich hodně šlo raději domů. Nicméně protože tuto volbu nemají, tak bojovat musí. Musí překonat strach. V tom jim může pomoct vědomí, že chrání svou zemi, blízké, rodinu, kamarády nebo děti. Něco, co jim pomůže najít smysl v riziku, že mohou zemřít.

Ale co když takový důvod nenajdou?

Pak se jim strach překonává hůře. Je zde ale ještě jeden faktor. S tím, jak kolem přibývá mrtvých a zraněných přátel, tím víc se boj může stát osobní a člověk už nebojuje za ideály či vlast, ale sám za sebe, za své přátele, za jednotku, v níž slouží. A současně klesá schopnost vidět protivníka jako člověka. A to je moment, kdy se prakticky kdokoli může dopouštět činů, jichž by se jinak nedopustil, a které my z bezpečí, v němž žijeme, nemusíme chápat.

Válka, to je ohromný stres. Dokáží s ním nějak pomoct služby psychologů?

Všechny moderní armády mají nějakou psychologickou službu. Vojenská psychologie má několik úkolů. Jednak se podílí na výcviku a psycholog může pomoct taky v tom, aby byl výcvik účinnější a efektivnější. Kromě toho se dá trénovat a zvyšovat psychická odolnost jednotlivce. To je výcvik. V samotném boji je ale psycholog k ničemu, pokud by sám nebojoval. Důležitá je pak role psychologů po válce. To bude jejich péče velmi zapotřebí.

Co budou lidé, kteří ve válce bojují, prožívat, až konflikt skončí? Tedy, pokud přežijí…

To samozřejmě nelze zobecnit. Každý jsme jiný. Někdo se po válce bez problémů vrátí zpátky k civilnímu způsobu života, někdo to nezvládne bez pomoci, někdo bude traumatizován natolik, že se už do mírové společnosti nedokáže zařadit. Najdou se ale i tací, kterým se válka a způsob života, kde platí velmi jednoduchá pravidla, zalíbí natolik, že bez ní už nebudou moct být, a skončí třeba v jiné válce jako žoldnéři.

Mohu lidé, kteří bojovat ani nechtěli, překonat třeba to, že někoho zabili?

Opět platí, že každý jsme jiný. Většina se s tím bez potíží vyrovná. A opět jsou popsány faktory, které to ovlivňují. Pokud si myslíte, a i okolím a společností jste utvrzován v tom, že jste byl na té správné straně, na straně dobra, pak to, co jste zažili, má smysl a vy se s tím vyrovnáte lépe. Pokud se ale vrátíte a okolí se na vás nedívá jako na hrdinu, ale jako na zločince, pak je to vyrovnávání daleko těžší.

Takové případy už historie zažila, že?

Třeba americkým vojákům vracejícím se z druhé světové války se dostalo úplně jiného přijetí než těm, kteří se vraceli z Vietnamu. A tomu odpovídalo i to, jak se se svými zkušenostmi vyrovnali. Díky veteránům z Vietnamu vznikla diagnóza posttraumatické stresové poruchy. Ne, že by takové potíže neměl nikdo už dříve, ale až díky jejich problémům byla kodifikována PTSD jako nosologická jednotka.

Dokážete pochopit motivaci Čechů, kteří chtějí jít do války? Žene je touha pomoct Ukrajině, nebo bojovat proti Rusku?

Může to být obojí. Motivaci má každý jinou. Osobně neznám nikoho, kdo by tam šel bojovat, ale podle mých hypotéz to mohou být třeba mladí lidé, kteří touží po dobrodružství a nejsou schopni domyslet, do čeho vlastně jdou. Pak ale mezi námi žije řada lidí, kteří zkušenosti z válek mají.

Až válka skončí, budou se uprchlíci chtít vrátit domů? Do zničené země, kde nezůstane kámen na kameni?

To je otázka, na niž neznám odpověď. Pokud tu máme 300 tisíc uprchlíků, tak to bude 300 tisíc individuálních rozhodnutí. Někteří lidé se budou chtít vrátit, další ale budou chtít zapomenout a na Ukrajinu už neodjedou. Motivací každého člověka je žít bezpečný, pokud možno komfortní život s nějakými jistotami. Podle toho se pak rozhoduje.

Článek „Ve válce klesá schopnost vidět protivníka jako člověka,“ říká psycholog Pavel Král se nejdříve objevil na Události247.cz.

Vláda chce navýšit rodičovský příspěvek. Kdo s tímto návrhem přišel? 

Navýšení rodičovského příspěvku je naše pirátská iniciativa, která byla nastíněná v rámci koaličních jednání a je opřená o naši koaliční smlouvu, tedy její programové body. Poté ji převzala řada dalších, což mě těší. 

Co vás k této myšlence vedlo? 

Rodiče by měli mít stejné podmínky jako senioři, kterým je inflace dorovnávána automaticky. Vláda už schválila valorizaci životního minima. Věřím, že se to povede. 

Je tedy primárním důvodem pro navýšení rodičovského příspěvku růst inflace a všeobecné zdražování? 

Důvody jsou dva. Za poslední dva roky ukousla inflace z rodičovského příspěvku zhruba 15 procent. A zdražování bohužel není konec. Druhým důvodem je, že si ženy většinou ani nemohou přivydělat, protože v Česku je velký problém najít pro děti do tří let školku nebo dětskou skupinu. To musíme změnit. Česko dává na péči o děti do tří let zhruba polovinu peněz ve srovnání s vyspělými zeměmi OECD. 

Rodičovský příspěvek se naposledy zvedl na konci roku 2019. Myslela jste si v té době, že k jeho dalšímu navýšení dojde poměrně brzy? 

Za Piráty jsem už tehdy navrhovala navyšování dle inflace. Ať je reálná hodnota rodičovského příspěvku stále stejná. A právě inflace je nyní čtyřikrát rychlejší, než jsme byli v posledních letech zvyklí. Vláda musí reagovat, v programovém prohlášení jsme se zavázali, že by narození dítěte nemělo znamenat propad rodiny do chudoby. 

Myslíte, že by příspěvek měl růst i v dalších letech, nebo toto bude na nějakou dobu konečná verze? 

My jsme už v roce 2019 prosazovali automatickou valorizaci právě po vzoru důchodů. Nevím, zda se tento návrh podaří nyní prosadit. Myslím, že rodiče by si stabilní a předvídatelnou podporu zasloužili. Vysoka inflace tu s námi asi ještě nějakou chvíli bohužel bude. Rodičům by to poskytlo jistotu a vláda by toto téma v budoucnu už nemusela řešit. 

Ve hře je více variant – tušíte, která by nakonec mohla projít? 

Vějíř možností je široký. Velmi proto spoléhám na vyjednávání na základě věcných argumentů.  

Bude nová výše rodičovského příspěvku určena pro všechny? Tedy i pro ty, kteří ho už pobírají a budou si pak moct tuto částku dočerpat? 

Budu prosazovat zvýšení rodičovského příspěvku i pro rodiče, kteří nyní příspěvek čerpají. Řešením by mohlo být procentuální navýšení nevyčerpané částky. Při valorizaci důchodů také přidáváme všem stávajícím pobírajícím. 

Článek „Rodiče by měli mít stejné podmínky jako senioři,“ říká poslankyně Richterová o navýšení rodičovského příspěvku se nejdříve objevil na Události247.cz.

Má ještě dnes smysl testování na nemoc covid-19?

Určitě má, choroba nezmizela a jen tak nezmizí. Otázka zní, kdy a koho má smysl testovat, tady je potřeba neustále reagovat na aktuální situaci. Doba plošného testování snad již pominula a s příchodem jara věříme, že se situace dále bude zlepšovat.

Plošné testování tedy mizí úplně?

U rizikových pacientů určitě zůstane na místě i to preventivní testování bezpříznakových, které vyvolává takové emoce. Řekněte sami – kdyby šla vaše maminka na operaci srdce, asi byste chtěli vědět, jestli vedle ní na pokoji neleží někdo, kdo ji může nakazit potenciálně smrtící infekcí.

Veřejnost má často pocit, že koronavirus je pryč, je to tak, nebo je to falešný pocit?

Je to dáno únavou, nikdo už to nechceme řešit, všichni bychom raději zavřeli oči a zapomněli. Když se ale podíváte na počty nakažených, poslední týdny stagnují na hodnotách, které nemají daleko k vrcholům prvních vln. A to se testuje výrazně méně. Naštěstí zatím stále platí, že současná mutace je méně nebezpečná, takže počty úmrtí jsou nižší než před rokem (také bohužel kvůli tomu, že desítky tisíc těch nejohroženějších už mezi námi nejsou).

Těžké zápaly plic už jsou tedy definitivně minulostí?

Bohužel ne, úplně zmizely. Speciálně pro onkologické pacienty, pacienty po transplantacích, či na léčbě tlumící imunitu, jde pořád o potenciálně velmi nebezpečnou infekci. Takže ano, COVID je z nejhoršího za námi, ale usnout na vavřínech ještě nemůžeme.

Stále se debatuje o tom, zda je nošení roušek a respirátorů přínosné, nebo není. Jaký je Váš názor?

Samozřejmě, že je. Je to respirační infekce, která se šíří kapénkami. Respirátory fungují, o tom není potřeba diskutovat. Otázka je, kdy a kdo by je měl nosit. Stejně jako u testování se posouváme od „všichni vždycky“ k cílenějším opatřením. Osobně považuji nošení v MHD nebo v nemocnici za elementární slušnost, dokud zůstává výskyt mezi lidmi takto vysoký. Nechápu, že to někomu přijde jako příliš obtěžující.

Proč je to tak důležité?

Nikdy nevíte, jestli člověk, který sedí proti vám v tramvaji, nejede z chemoterapie. Mrzí mne, když vidím, kolik lidí není ochotno dodržovat ani takto minimálně obtěžující opatření. Jde o obyčejnou empatii a slušnost. Je opravdu frustrující, že se musíme starat o pacienty s potenciálně vyléčitelnými nádorovými onemocněními, kteří bojují o život kvůli „blbému covidu“, nebo se jim kvůli infekci odkládá chemoterapie či operace. Jeden člověk bez roušky v autobuse může být pro někoho třítýdenní odklad operace nádoru.

Možná je to tím, že lidé mají pocit, že když se na covid neumírá, tak není problém…

To je chyba. Představte si, jaké to je ležet dva týdny v posteli se zápalem plic s tím, že mezitím vám v těle roste maligní nádor, který už měl být venku. Ta choroba tu je a má reálné negativní dopady na zdraví a životy lidí. Nemusíme jí podřizovat své životy, ale na základní ohleduplnost bychom neměli zapomínat.

Článek „Nosit respirátor v MHD je základní slušnost. Nikdy nevíte, jestli člověk proti vám nejede z chemoterapie,“ říká doktor Strojil se nejdříve objevil na Události247.cz.

Paní poslankyně, je nějaká cesta, jak se vyhnout zdražování prakticky na všech frontách?

Cest je několik a je rozhodně potřeba nespoléhat se pouze na jednu. Pro Českou republiku je zásadní, aby se stala co nejvíce soběstačnou zemí, jak co se týká energií, tak potravin. Ohledně energií je potřeba skutečně brát v potaz obnovitelné zdroje, které budou vhodné pro naše zeměpisné podmínky. Částečným řešením by tedy mohly být solární panely na střechách budov či bioplynové stanice, které mohou vyrábět jak plyn, tak elektřinu a teplo.

Je třeba se zbavit závislosti na Rusku?

Ano. Dostala jsem informaci, že ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje na tom, aby Česká republika nebyla závislá na plynu z Ruské federace, což považuji za zásadní. Obecně je vhodné zdroje diverzifikovat pro případy neočekávaných událostí.

A když si vezmeme potraviny?

To je na dlouhou diskusi. Domnívám se, že spolu s přicházející novou Společnou zemědělskou politikou máme jedinečnou příležitost si podmínky pro Českou republiku nastavit co nejlépe. Bohužel plán je již u Evropské komise a uvidíme, do jaké míry bude možné jej ještě přizpůsobit současné situaci.

Asi se ale nelze zemědělcům divit, že produkují hlavně to, na čem vydělávají…

Souhlasím. Rozhodně rozumím zemědělcům, že produkují převážně to, co jim zajistí slušný finanční výnos. Nicméně si myslím, že by bylo vhodné, aby i základní potraviny byly pro zemědělce tak říkajíc „lukrativní“. S tím samozřejmě souvisí i odbyt, zkracování dodavatelských řetězců atd. To je ale opravdu debata na hodně dlouho.

Vím, že po bitvě je každý generál, ale nebyla chyba, že jsme v minulosti více nepodporovali české zemědělce, ať už jde o pěstování nebo chov?

To rozhodně chybou bylo, ostatně poslední čtyři roky v opozici jsem neřešila prakticky nic jiného. Bývalá vláda se z mého pohledu orientovala spíše na větší zemědělce a na ty menší, kteří jsou nyní v největším ohrožení, tak trochu zapomínala.

Generální ředitel společnosti Madeta v Otázkách Václava Moravce řekl, že pokud stát nepomůže, místo krav budou zemědělci dojit pampelišky. Jak tedy může stát pomoci?

Kouzelné slůvko stran pomoci státu jsou dotace, potažmo podpora. Rozumím tomu a je to jedno z řešení. Bohužel dle mého názoru se jedná o řešení krátkozraké. Mnoho zemědělců je rozhořčeno nastavením zemědělské politiky v České republice v porovnání tradičně s Polskem.

Co z toho plyne pro české zemědělce?

Bohužel tato nerovnost pro české zemědělce znamená, že Polsko má ceny, kterým nemůžeme konkurovat. A to v důsledku pokřivuje to poptávku. V momentě, kdy spotřebitel přijde do obchodu, často si vybere tu nejlevnější variantu, a ta je, bohužel, povětšinou do České republiky dovezena.

Co s tím?

V určitém momentě tedy bude zásadní, aby český spotřebitel začal více nakupovat české výrobky. Díky tomu se dané výrobky stanou dostupnější. Vláda pak může samozřejmě podpořit odbyt v určitých státních institucích.

Ukrajina byla jedním z největších pěstitelů obilovin, letošní sklizeň může klesnout i na polovinu. Co to bude znamenat z pohledu Evropy, potažmo České republiky?

Česká republika je do jisté míry v pěstování obilí soběstačná. Problémem jsou však, stejně jako u mléka, výkupní ceny, které ve výsledku vedou k tomu, že obilí prodáváme do zahraničí. Nedostatek obilí z Ukrajiny se tedy jistě projeví a předpokládám, že se promítne jak do cen, tak do nabídky pečiva. Bohužel tak tomu je, velmi blízko naší země probíhá válka.

Rozumíte i v tomto kontextu lidem, kteří dnes volají po tom, aby se méně pomáhalo uprchlíkům a více českým lidem? Když vidíme, jak se zvedají ceny, dost možná bude nedostatek některého zboží apod…?

Vše souvisí se vším. Proto vnímám pomoc Ukrajině a Ukrajincům jako klíčovou pro možnost se co nejdříve vrátit do normálu. Naše vláda, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu v čele s ministrem Jozefem Síkelou již pracuje na balíčku, který pomůže i těm, kteří se potýkají s finančními problémy spojenými se zvýšením cen energií.

Takže to není tak, že vláda na české občany s prominutím kašle?

Rozhodně ne. Není to tak, že by naše vláda nepomáhala českým lidem a lidé, co to takto vnímají bohužel zřejmě podléhají různým dezinformačním kampaním. Nikdo jim nesebral příspěvky, bohužel však lidé nemohou pouze stát tak říkajíc „s nataženou rukou“ a čekat, co od státu dostanou.

Článek „Lidé nemohou pouze stát s nataženou rukou a čekat, že něco dostanou,“ říká poslankyně Krutáková se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co pro Vás znamená skutečnost, že Miloš Zeman omilostnil šéfa lánské obory Bartáka?

Je to ohavné. Miloš Zeman je trvale pod vlivem kriminálního okolí a ruských a čínských poradců. Důsledkem je, že se tam nezákonně skartují tajné dokumenty, manipuluje se s veřejnými zakázkami a pohrdá se principy právního státu. Je to otřesný signál veřejnosti.

Je možné s tím vůbec něco udělat, než se slovně ohradit a čekat, co dalšího s Hradu přijde?

Prezident má kompetenci udělit milost komukoliv. To však neznamená, že jeho rozhodnutí nemají negativní dopad na společnost. Pokud jde o konkrétní kroky vůči prezidentovi, tak Ústava umožňuje řešit, jestli je vůbec schopen vykonávat úřad. Zabývat se tím, navrhl náš senátní výbor v červnu 2021. Druhou možností je ústavní žaloba pro hrubé porušení Ústavy nebo velezradu. V obou případech je potřeba najít většinovou shodu v Parlamentu.

Vzpomínáte si, že by něco podobného udělali bývalí prezidenti Klaus či Havel?

Vzpomínám si na amnestii Václava Klause, která sebrala lidem naději, že v naší zemi platí základy spravedlnosti. Miloš Zeman se řítí stejným směrem.

Pan Zeman v minulosti říkal, že milosti bude udílet pouze výjimečně, zejména pak z důvodu špatného stavu omilostněného. Máte informace, že by byl pan Barták nemocný nebo jaké důvody k udělení milosti měl?

Na důvody se musíte ptát jinde, pro mě jsou nepochopitelné. Podle odůvodnění, které jsem četl, si Miloš Zeman začal hrát na soudce. Opět nechápe svou roli a páchá víc škody než užitku. Připomínám, že v kauze Vrbětice si hrál na amatérského vyšetřovatele a podrýval práci bezpečnostních složek i vlády. Miloš Zeman je mimo. Neví, co má dělat prezident.

Může tento svůj „výkon“ pan Zeman ještě něčím překovat, je to vůbec myslitelné?

Miloš Zeman během výkonu úřadu prezidenta klesl hluboko. Celé roky hájil zájmy Ruska a Číny, je to kolaborant nepřátelských režimů. Přál bych si, aby ze své blízkosti odstranil toxické osoby a vrátil úřadu prezidenta důstojnost a důvěryhodnost. Obávám se, že toho není schopen.

Článek „Zemanova milost je ohavná. Prezident je mimo a pod vlivem kriminálního okolí,“ říká senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer se nejdříve objevil na Události247.cz.

Podle vyhlídek meteorologů se zdá, že si jaro dává na nějaký čas pauzu. Co nás tedy čeká?

Během pondělí k nám od západu proudí velmi teplý vzduch. Pondělí však bude nejteplejším dnem týdne a poté se ochladí. Během noci k nám totiž dorazí studená fronta od severu, která se nad naším územím bude vlnit a od zítřka přinese velké teplotní rozdíly.

Na jaké teploty bychom se měli připravit?

Zatímco na severu, na Liberecku, bude okolo deseti stupňů, na Jižní Moravě naměříme i osmnáct stupňů. Podobně velké rozdíly přinese i středa, kdy na severu bude okolo osmi stupňů a na jihu dvanáct. Poté, co studená fronta přejde, k nám pronikne od severu arktický vzduch, který s sebou přinese výrazné ochlazení. O víkendu naměříme v odpoledních maximech pět stupňů.

Na dveře už klepe duben, měli bychom se ale připravit ještě i na sníh?

Modely se rozchází, každopádně je tady vysoký předpoklad, že sněhové vločky napadnou i v nížinách. Teploty budou opět klesat pod bod mrazu.

To je ale příjemná zpráva pro lyžaře, že?

Na to, jak letošní zima byla teplá, tak se horským oblastem velmi dařilo. Na vrcholcích Šumavy nebo Krkonoš leží i 150 centimetrů sněhu, takže lyžovat se rozhodně na čem dá. Myslím si ale, že lidé už chtějí spíše jaro. O víkendu bude navíc na horách hodně foukat a bude zima. Dnes lyžařům přitom stačí jen tričko a opalovací krém.

Řidiči se chystali na přezutí kol. Měli by teď počkat?

Já bych počkala. Ranní minima, která naměříme o víkendu, by totiž mohla spadnout až na mínus šest stupňů. Takže kdo ještě má zimní pneumatiky, ten by měl být rád, protože se ráno bude tvořit náledí.

Náhlé ochlazení určitě nepotěší zahrádkáře…

Zahrádkáři by měli vytáhnout fólie, někdo i zakouří, aby teploty neklesaly tak nízko. Nejhůř jsou na tom však ovocné stromy, které zřejmě promrznou. Na druhou stranu, teploty mají tendenci klesat v tomto období každý rok.

Kdy se nám tedy zase vrátí jaro?

Příští týden se budou teploty vzpamatovávat jen pozvolně, na jeho konci by ale měly opět stoupat až k patnácti stupňům.

Článek „S přezutím kol počkejte, jaro se vrátí až na konci příštího týdne,“ varuje meteoroložka Honsová se nejdříve objevil na Události247.cz.

Podle mnohých je česká společnost rozdělená, mohou za to i dezinformační kampaně ohledně invaze na Ukrajinu. Oklepala se už tuzemská dezinformační scéna z šoku?

Ano, po počátečním šoku, se naše pátá kolona opět napojila na dezinformační síť, kterou šíří povětšinou ruská dezinformační scéna. Opět najeli na rozsévání nenávisti, závisti a lží, protože to jediné, co tito lidé chtějí je mít rozdělenou a slabou společnost, kterou mohou ovládat. 

Jaké dezinformace zaznamenáváte Vy osobně?

Někdo oslavuje ruskou armádu, jiní šíří lži o uprchlících v Česku, další lidé tvrdí, že všechny ukrajinské ztráty jsou fingované. Vlastně je to velmi nedokonale připravené, zcela průhledné, ale i tak je těmto lžím mnoho lidí schopno uvěřit.

Ještě před několika týdny to byl covid, teď…

Je vlastně úsměvné, že stejní lidé, kteří bojovali proti očkování, dnes šíří lži a nesmysly o válce na Ukrajině, také o uprchlících v Česku. Proto velmi vítám zavření těch nejexponovanějších dezinformačních webů. A myslím, že demokracie se musí umět bránit a bude potřeba nastavit jasná pravidla i v této oblasti. 

Jsou ale vůbec lidé schopni dohledat si pravdu?

Pravda a fakta se hledají čím dál tím hůř a vyžaduje to jistou dávku kritického myšlení a všeobecného rozhledu. I proto vítám velmi solidní práci nejčtenějších českých médií, které o válce na Ukrajině informují na velmi vysoké úrovni. 

Čemu podle Vás budeme dále čelit, pokud se bavíme o dezinformační scéně, kam až to může zajít?

Ten cíl těchto médií je vlastně dost prostý a téměř plně se shoduje s taktikou ruské hybridní války. Tyto weby a lidé, kteří za nimi stojí, mají za cíl oslabit náš stát, rozhádat naši společnost a rozdělit ji na nesmiřitelné tábory. Dále vyvolat chaos, který bude mít za důsledek slabost státu a společnosti. Vlastně se dá říct, že některé dílčí cíle se jim už povedly. 

Co s tím můžete vy jako politici dělat?

Je jasné, že jim ve finále nejde o témata jako taková, ale že využívají všeho, aby útočili na naši společnost a stát. A úkolem nás politiků je najít takový právní rámec, aby to nebylo možné, nebo aby to měli opravdu hodně ztížené. 

Jak ale vůbec proti dezinformacím bojovat? Když zablokujete weby, okamžitě se šíří slova o cenzuře…

Jde to velmi těžko. Jak jsem již říkal, je lehčí uvěřit než ověřit. Blokováním webů docílíme jen zlomek toho, abychom mohli říct, že vyhrajeme. Zásadní je vyvracet tyto dezinformace, dávat lidem možnost ověřování, kontrolu. Je to prostě komunikační válka. Musíte tedy komunikovat. A to tak, aby bylo pro každého jednoduché tomu porozumět. Cenzuru si hodně z nás ještě pamatuje.

Takže ty zablokované weby podle Vás nejsou cenzura?

Ty zablokované weby ale šířily čistou nenávist k jiným lidem. Podporovaly chování a agresivní vojenské útoky Ruské federace. A šířily toto zlo dále. Takže za mě je tento krok určitě správný. Jak jsem říkal, další kroky v obraně naší demokracie musejí následovat. 

Článek ,,Lidé, kteří bojovali proti covid očkování, dnes šíří nesmysly o válce a uprchlících,“ myslí si místopředseda sněmovny Jan Bartošek se nejdříve objevil na Události247.cz.

Mohou na covid-19 zabírat nějaká běžně dostupná antibiotika? Pro mnoho lidí je to stále lék na všechno…

Antibiotika na COVID nezabírají a zabírat nemohou. Jde o virovou infekci, antibiotika působí jen na bakterie a jejich role v léčbě COVIDu je jen okrajová. Zcela výjimečně se může stát, že na virový zápal plic nasedá bakteriální infekce, tam pak samozřejmě význam mají. Nebo u těch zmiňovaných pacientů s poruchou imunity, kde může být na místě jejich preventivní podání, třeba po chemoterapii ničící kostní dřeň.

Pro drtivou část populace jsou tedy antibiotika naprosto zbytečná, pokud jde o covid?

Ano, navíc nebezpečná a škodlivá. Bohužel, zde musíme i ukázat do vlastních řad, nadbytečný předpis antibiotik je stále problémem. Je potřeba připomínat, že kašel může přetrvávat několik týdnů a není důvodem k antibiotické léčbě. Ani nekomplikovaný covidový zápal plic nevyžaduje antibiotika. 

Může se stát, že si tělo vytvoří rezistenci a přestane je časem vnímat jako účinný lék?

Tělo nikoliv, ale může se stát – a stává se – že se bakterie naučí se antibiotiku bránit a přestanou být vnímavá k léčbě. Toto riziko je neoddělitelné od léčby, je to základní biologický mechanismus, přežití silnějšího (nejlépe adaptovaného). Při množství bakterií a rychlosti jejich dělení je takřka nevyhnutelné, že některé z nich se naučí přežít, je to jen otázka štěstí a času.

Chápu to správně, že každé použití antibiotik nese riziko ztráty jejich účinnosti?

Je to tak. Z nemalé míry antibiotika ztrácíme i kvůli vlastním chybám v léčbě. Každé použití opravdu nese riziko ztráty účinnosti, v tom jsou antibiotika unikátní. A to nikoliv jen ztráty účinnosti u konkrétního pacienta, ale v případě rozšíření rezistentních bakterií i u pacientů budoucích.

Kdy je tedy používat?

Antibiotika by měla být precizním „skalpelem“, kterým cíleně řešíme identifikované infekce, nikoliv náplastí na vše. Bohužel stále vidíme na ambulanci pacienty, kteří přicházejí COVID pozitivní s tím, že jim jejich lékař nasadil širokospektrá antibiotika. V naprosté většině případů je to zbytečné a vrátí se nám to jako bumerang.

Článek „Někteří lékaři předepisují antibiotika i na covid. To se nám všem vymstí,“ míní doktor Strojil se nejdříve objevil na Události247.cz.

Venku už úřaduje jaro, ale jak to vypadá na horách? Lyžuje se u vás stále?

Na sjezdovkách stále leží asi 80 centimetrů sněhu. Provoz plánujeme do desátého dubna, ovšem v případě, že budou realizovatelné podmínky, tak otevřeme ještě jednu nebo dvě sjezdovky na velikonoční víkend.

Ani letošní lyžařská sezona se neobešla bez omezení. Byla hodně náročná?

Hlavně jsme rádi, že sezona proběhla. Na začátku prosince to totiž ještě vypadalo všelijak a my jsme nevěděli, co bude. Byli jsme připraveni na všechny varianty a na provoz v rámci covidu. Naštěstí se sezona nakonec, vzhledem ke všem okolnostem, povedla a odjela se. Zatímco v předešlém roce byl provoz jen devět dní, letos se to nějak zvládlo.

Přírodního sněhu letos nebylo tolik, jako před rokem. Jak jste si s tím poradili?

Loni jsme byli zavření, přírodního sněhu ale byla spousta. Letos ho tolik nebylo, ale areál se nám povedlo zasněžit. Navíc připadl sníh, který teď leží i mimo sjezdovky. Z tohoto pohledu je zima přijatelná.

Jaká byla sezona z pohledu návštěvnosti?

Celková návštěvnost byla oproti předcovidové době asi o dvacet procent nižší. Ale jestli to bylo opatřeními nebo tím, že si lidé zvykli být více doma, o tom bych nespekuloval.

Neřešil se jen covid, ale taky zdražování. Jak moc vás zasáhlo?

Náklady nám oproti minulým sezonám extrémně vzrostly. Zdražila elektřina i pohonné hmoty, tedy všechno, co využíváme na provoz střediska. U nás máme ale flexibilní ceník a skipasy prodáváme na základě zájmu návštěvníků, počasí i dalších faktorů. Příjmy jsme měli nižší a náklady vyšší, ale jsme rádi, že jsme mohli fungovat.

Očekáváte další zdražení i v příští lyžařské sezoně?

To je předčasné. Těžko říct, co budou dělat ceny energií. Uvidíme, co se bude dít.

Článek Ve Špindlu se tuto zimu lyžovalo o sto šest. I tak provozovatelé museli zdražovat se nejdříve objevil na Události247.cz.

Mnoho lidí na Ukrajince nahlíží stále jako na levnou pracovní sílu. Ukrajinci mají dokonce nejhorší průměrnou mzdu ze všech entit, které v Česku pracují. Domníváte se, že by to současný konflikt mohl změnit?

Situace na trhu práce je velmi citlivá. Je pravdou, že zhruba tři čtvrtiny pozic, které jsou nyní v evidenci Úřadu práce a počítají s možným zaměstnáním cizinců, vyžadují jako nejvyšší kvalifikaci základní vzdělání nebo praktickou školu. Velmi často nabízejí odměnu za práci na úrovní minimální mzdy, tedy 16 200 korun hrubého.

To nejsou moc příznivé podmínky…

To jsou skutečné nabídky práce od českých firem zaměstnancům jak tuzemským, tak zahraničním, tedy i ukrajinským, které lze najít na stránkách Úřadu práce ČR. Ještě mnohem důležitější je ale skutečnost, že na lidi, kteří utíkají před válkou, protože jejich domovy jsou zničené válečným konfliktem, by nemělo být nahlíženo jako na ekonomické migranty, ale jako na uprchlíky prchající před válečným konfliktem.

V jakých oborech lidé z Ukrajiny vynikají? Co by Česku mohli nabídnout?

Aktuálně do České republiky přišlo zhruba 200 tisíc uprchlíků, respektive uprchlic. Z 80 procent jsou to ženy, matky s dětmi. Pokud chtějí, a hlavně mohou pracovat, potom je naše pozice jako Českomoravské konfederace odborových svazů taková, aby ženy pracovaly co možná nejvíce podle své kvalifikace. I proto jsme požádali ministra vnitra, aby se do registračních formulářů doplnila kolonka „povolání“, abychom tento přehled měli a lidé z Ukrajiny měli co největší šanci uplatnit se dle toho, co umí.

Je u nás dostatečný počet pracovních míst pro lidi z Ukrajiny, kteří chtějí pracovat? Je na ně Česko vůbec připravené?

ČMKOS je toho názoru, že Česká republika má povinnost pomoci občanům Ukrajiny, kteří se nachází ve velmi složité situaci. Není v žádném případě možné rozlišovat pracovní místa pro Ukrajince. Jsou volná pracovní místa pro všechny osoby, které chtějí pracovat a mají k tomu příslušné oprávnění a kompetence. Jen připomenu, že občané Ukrajiny utíkající před válečným konfliktem mají statut pobytu „dočasná ochrana“. To znamená, že mají stejný, tedy volný, přístup na pracovní trh jako občané ČR a EU.

Před časem ČMKOS uvedla, že se kolem uprchlíků začínají rojit mafiáni. Jaká je situace nyní, zlepšila se, nebo už dochází k jejich zneužívání?

I to bylo jedním z témat mimořádné tripartity, o jejíž svolání jsme požádali, a jednali na ní s vládou, včetně pana premiéra a pana ministra vnitra. Mafiáni je mnohdy oslovují již během cesty, snaží se na nich vydělat a zneužít jejich neznalosti a zranitelnosti. Proti tomu musíme jako stát postupovat s největší přísností a naše bezpečnostní složky musí proti takovému jednání tvrdě zakročit.

Například na Facebooku se objevují pracovní nabídky, které Ukrajincům nabízejí 50 korun za hodinu. Jak tomu lze zabránit?

I my máme bohužel podobné informace. Obvykle to funguje tak, že uprchlíci jsou osloveni často svými krajany buď napřímo, nebo právě na sociálních sítích, kde se snaží zneužívat jejich zranitelnosti. Postup proti takovému jednání musí být nekompromisní. Také proto žádáme vládu, aby neumožňovala například agenturně zaměstnávat cizince mimo zemí EU.

Jak by se tedy mělo postupovat?

Pokud si uprchlík chce najít práci a někdo ho chce zaměstnat, ať to udělá za férových podmínek a napřímo do kmenového stavu zaměstnavatele. Agentury práce, které zprostředkovávají, respektive agenturně zaměstnávají cizince, totiž bohužel mezi sebou mají určité procento také těch, kteří mají velké problémy s dodržováním pracovního práva a seriózními podmínkami zaměstnávání.

Zazněl také názor, že příval ukrajinských uprchlíků může Čechům snížit mzdy. Co by to podle Vás vyvolalo?

Takto ta situace vůbec nestojí. Jde právě o to, abychom udělali vše pro to, aby uprchlíci z Ukrajiny, pokud pracovat chtějí, dostali férové podmínky. Také aby vláda eliminovala jejich případné zneužívání a pohlížení na ně jako na tu nejlevnější pracovní sílu. Protože už nyní se například šíří dezinformace, že určitá firma třeba propouští české zaměstnance a nahrazuje je levnějšími ukrajinskými zaměstnanci. Je to nesmysl a nesmyslem to musí zůstat.

Co takové zprávy mohou vyvolat?

Podobné, troufnu si říct, asociální a protiprávní chování by mohlo vést k růstu napětí ve společnosti a podporovat například i extrémisty. A to rozhodně nikdo nechce, proto tomu musí stát s maximální účinností bránit.

V České republice je mnoho ukrajinských žen, které byly zvyklé pracovat z domova. Mohou v tom u nás pokračovat?

To je jen jedna součást mnohem širší problematiky. Samozřejmě výhodou by to být mohlo, ale ČMKOS je toho názoru, že tito lidé nejsou primárně ekonomickými migranty. Přichází sem v drtivé míře ženy a děti. O ty děti se musí někdo postarat, když by jejich matky pracovaly, byť i z domova. Je to tedy velká výzva pro oblast školství, protože to není jen třeba o zajištění hlídání, ale také o naučení se novému jazyku a začlenění se do kolektivu.

To všechno ale zabere nějaký čas…

Ze zkušeností z jiných zemí víme, že u dětí doba, po kterou se mají naučit nový jazyk a začlenění se do kolektivu, je relativně velmi krátká. Stejně tak klíčové je, kde tito lidé budou ubytováni. Bez vyřešení těchto otázek je začlenění se na pracovní trh velmi problematické.

Článek „Mafiáni chtějí na Ukrajincích vydělat, využívají jejich zranitelnosti,“ říká Jiří Vaňášek se nejdříve objevil na Události247.cz.

Bude příliv uprchlíků z Ukrajiny znamenat nápor na naši bezpečnost? Bylo by podle Vás třeba minimálně dočasně posílit například policisty v terénu apod.?

Aktuálně do ČR přicházejí statisíce uprchlíků, kteří utíkají před válkou rozpoutanou diktátorem Vladimirem Putinem. Vzhledem k tomu bude samozřejmě nutné navýšit rozpočet ministerstva vnitra, obrany i zdravotnictví. V rámci zajištění bezpečnosti bude třeba posílit Policii ČR, ale například i tajné služby.

Vy jste i cestovatel. Viděl jste už někdy takové hrůzy, jaké nám poskytují například televizní záběry z Ukrajiny?

Osobně jsem byl například na linii doteku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Faktem je, že to, co se nyní odehrává na Ukrajině, je jedna z největších humanitárních katastrof od 2. světové války. Například podle počtu uprchlíků Evropa nic vzdáleně podobného od roku 1945 nezažila.

Někteří lidé tvrdí, že válka na Ukrajině neexistuje a všechno je to jen hra Ruska a Západu. Co si o nich myslíte?

Je to klasická ruská taktika formou dezinformací. Rusko se dlouhodobě tímto způsobem snaží oslabit západní demokratické státy. Pokud někdo prokazatelně lže, je třeba se k tomu umět postavit. V tomto případě bylo například zcela správné vypnout dezinformační weby. Na druhou stranu, ruská hybridní válka vůči západním státům je dlouhodobá a promyšlená. My můžeme klidně upravit zákony, ale primární je, že lidé musejí vnímat, že je tady nepřátelská země, která se nás snaží ovlivňovat

Co s tím?

Myslím, že je na čase se bavit o tom, jak se demokratické státy mohou bránit. Byť by se musely bránit vůči svým vlastním občanům, kteří jsou zmanipulovaní ruskou agresivní propagandou. Základem je již vzdělávání a výchova na školách. Aby se děti od školního věku a následně studenti středních a vysokých škol učili kritickému myšlení. A třeba aby se začali věnovat podrobně dějinám 20. století namísto stálého opakování pravěku a starověku.

A co lidé, kteří tvrdí, že stát pomáhá Ukrajincům na úkor vlastních občanů?

Rusko bombarduje školy, nemocnice a divadla. Zabíjí civilní obyvatelstvo. Nedokáži si představit, že matkám s dětmi, které utíkají před tímto terorem odmítneme pomoci. A pokud si někdo myslí, že levnější čokoláda, MHD zdarma nebo volná vstupenka do zoo má větší hodnotu, než děti prchající před válkou z rozstřílených měst a obcí, tak má podle mě trochu zvrácené hodnoty.

Hodně Čechů ale pomáhá…

Ano. Ze všech průzkumů je ale vidět, že drtivá většina Čechů s pomocí Ukrajincům souhlasí a značná část se i aktivně zapojuje. A negativní postoje zastává především hlučná menšina lidí, kteří se snažili naši společnost rozvracet během uprchlické krize v roce 2015, a také nedávno během pandemie covidu. Jsou to stále stejní hejtři…

Vidíme ale kolem sebe zdražování…

…ano, chápu, že jsou lidé, kteří mají kvůli rostoucím cenám hlouběji do peněženky. Ale závidět kvůli tomu lidem, kteří přišli o kompletní majetek a často i o své blízké, vstupenku zdarma do zoo mi přijde velmi podivné a naprosto neempatické.

Mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou mají jisté pokroky. Můžeme být opatrnými optimisty, pokud jde o mír?

Vždy je prostor pro jednání. Nicméně bych byl s nějakým přílišným optimismem velmi opatrný. Poslední zkušenosti jasně říkají, že současnému režimu diktátora Putina nelze věřit prakticky nic. Ani to, co slibuje, nebo vysílá skrze média do světa. Bohužel ve svém vraždění civilistů i v brutálním vedení války došel již hodně daleko. Pokud bude mít šanci na úspěch, bude pravděpodobně dále útočit.

Takže ruské sliby a prohlášení brát s rezervou?

Ano, s velkou rezervou. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby se Rusko a Ukrajina domluvili na příměří. Nicméně zde platí, že je třeba se připravit na nejhorší a doufat v nejlepší.

Článek „Závidět lidem, kteří prchají před válkou vstupenku do zoo, je divné,“ říká poslanec Heller se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co by měl obsahovat pátý balík sankcí proti Rusku, jak to zatím odhadujete?

Nejsem si jistý, že se najde shoda na přijetí 5. balíku sankcí proti Rusku. Do této chvíle jednaly státy sedmadvacítky velmi rychle a koordinovaně, ale teď už se rozchází především v názoru na zákaz dovozu ropy a zemního plynu. Mělo by to výrazný dopad na jejich ekonomiky. Ta otázka však stojí, jestli chceme podporovat placením těchto komodit válku na Ukrajině, nebo ne. Nic víc, nic míň. Čím déle budeme otálet, tím více nevinných Ukrajinců zemře.

Ministři zahraničních věcí se na obsahu balíku neshodli. Je právě to signál, že ve čtvrtek v Bruselu nemusí vše probíhat hladce, jak už jste ostatně nastínil?

Rozhodně. Je to předzvěst, že se patrně nenajde ve čtvrtek shoda. Ministři jeli na tato jednání, aby zjistili, jaká panuje atmosféra před čtvrteční schůzí lídrů. Závěry z toho jsou celkem jasné a manévrovací prostor se tak pro země, které tlačí přísnější sankce, podstatně zúžil. Názory některých států jsou známé a je zřejmé, že ze svých postojů nesleví za žádnou cenu. Ale nepředbíhejme, jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet.

Ať už shoda panuje nebo ne, co by podle Vás v balíku určitě mělo být a určitě by to mělo být uvedeno do praxe?

Z mého pohledu by tam měly být plošnější sankce na hospodářství Ruska. Ve čtvrtém balíku sankcí EU byl zákaz dovozu ruské a běloruské oceli, což velmi citelně zasáhlo ekonomiku Putinova režimu. Oba státy tak přijdou o 24 % výnosů z ocelářství. Dále by tam měly být další sankce na ruské banky.

Nechává si EU otevřená vrátka pro obchodování s Putinem?

Ano, nejsou určitě zavřená. Na jedné straně humanitárně, finančně a vojensky podporujeme Ukrajinu, na druhé si necháváme dovážet ropu a zemní plyn z Ruska.

Tak si vezměme dovoz ropy, jak se na to díváte, zastavit?

Posledních pár let nabádám před omezením závislosti na ruské ropě a plynu. Už dávno jsme se měli poohlédnout po jiných partnerech, jenž by nám mohli poskytovat tyto suroviny, bez kterých se v současnosti stěží obejdeme. Především tedy plyn je pro státy EU klíčový. Potřebujeme adekvátní náhradu. Válka na Ukrajině nám ukázala, že jsme tohle v EU podcenili. Na druhou stranu je po zimě, to nejhorší máme za sebou.

Takže v dovozu plynu, resp. v jeho zákazu, je nejvíce „zakopaný pes“, pokud jde o další sankce?

Tady opravdu bude největší problém. Postoj Německa nebo Itálie je zřejmý. Omezit dovoz plynu nechtějí. Nemají jak pokrýt tyto výpadky. I pro Českou republiku by to byl problém. Oceňuji diskutovaný návrh, že by Evropská komise nakoupila na příští roky zemní plyn pro členské státy.

K čemu se přikláníte Vy?

Musíme si uvědomit, že jde o lidské životy, proto bych se osobně přiklonil v této složité situaci ke zrušení dovozu obou surovin, tím bychom Ukrajině velmi pomohli. Hlavní zdroj příjmů Putina by byl v prachu. V současnosti už probíhají jednání se státy, které ropu i plyn těží. Doufám, že se podaří domluvit v blízké době rozumná spolupráce, jež zajistí spolehlivé a cenově přijatelné dodávky ropy a plynu do Evropy.  

Rusové dále na Ukrajině páchají neuvěřitelná zvěrstva, Mariupol prakticky neexistuje a tak dále. Není už konečně čas na opravdu tvrdé sankce bez pardonů a jakýchkoli úlev?

Za mě rozhodně ano. O víkendu jsem byl s Charitou Znojmo ve Lvově zavést humanitární pomoc. Viděl jsem doutnající a zničené budovy, tisíce zoufalých lidí vyhnaných ze svých domovů kvůli Putinovu běsnění. To, co jsem viděl ve Lvově, se však nevyrovná obrázkům rozbombardovaného Mariupolu. Nevím, na co chceme dále čekat.

Jak by se měla EU postavit k možné čínské pomoci Rusku?

Čína vidí, co dokážou sankce západního světa a jak by mohla dopadnout i ona, kdyby se přidala na stranu Ruska. Číně oslabení Putina vyhovuje, na druhou stranu válka nikomu ekonomicky neprospívá. Pokud by Čína začala podporovat Rusko, pak musíme uvalit sankce i na ni. Každý, kdo podporuje ruskou agresi, musí vědět, že to nebudeme tolerovat.

Článek „EU si nechce zavřít vrátka k obchodování s Putinem,“ říká europoslanec Zdechovský. Další sankce proti Rusku asi nebudou se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak je na tom Česká republika co do počtu obyvatel?

Pandemie koronaviru je jednou z hlavních příčin dosažení smutného rekordu. Přirozený úbytek populace byl v loňském roce nejvyšší v historii naší země od jejího vzniku v roce 1918.

Jaká jsou tedy konkrétní čísla?

Na konci roku 2021 měla Česká republika 10 515 669 obyvatel. Počet zemřelých v loňském roce dosáhl na úroveň 139 891 lidí. To bylo o 10 602 lidí více než v roce 2020, kdy propukla pandemie koronaviru.

Nemáte něco alespoň trochu veselého?

Snad ano. Výše zmíněnou smutnou statistiku alespoň částečně vylepšuje růst počtu živě narozených dětí, kterých v roce 2021 přišlo na svět o 1 593 více než v předešlém roce.

Chápu to tedy správně, že v Česku ubývá obyvatel?

Není to tak úplně pravda. Přestože přirozený úbytek obyvatelstva se v loňském roce dostal na nejhorší úroveň od roku 1918, počet obyvatel naší země mírně vzrostl. Došlo k tomu díky 69 201 přistěhovalým lidem. Těch bylo podstatně více něž 19 232 vystěhovalých. Celkový přírůstek obyvatel byl tak v roce 2021 kladný a dosáhl úrovně 21 871 lidí.   

A co třeba svatby, jak jsme na tom?

V loňském roce se uskutečnilo 46 778 sňatků, což bylo o 1 363 více než v předešlém roce. Rovněž došlo k mírnému úbytku počtu rozvodů, kterých se konalo 21 107.

Co čekat od uprchlické vlny? Bude tento rok rekordní, pokud jde o přírůstek obyvatel? 

Historické zkušenosti nám napovídají, že mnozí uprchlíci se již nevrátí do země svého původu, ale začnou nový život v zemi, kam uprchli. Určitě bychom s tím měli počítat. Je dokonce možné, že na základě současného vývoje se Česká republika v budoucnu stane zemí s 11 miliony obyvatel.

Článek Češi vymírají, pomohou uprchlíci z Ukrajiny? „Historie napovídá, že tu zůstanou,“ říká ekonom Křeček se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak je na tom momentálně Česká republika, pokud jde o výskyt tuberkulózy?

Výskyt tuberkulózy je v ČR relativně nízký, ročně je zjištěno méně než 400 případů tuberkulózy. I v mezinárodním srovnání jsme na tom dobře.

Je možné, že se s příchodem ukrajinských uprchlíků bude situace zhoršovat?

Je pravděpodobné, že budou zjišťovány případy tuberkulózy u uprchlíků z Ukrajiny. Celkově však nepředpokládáme dramatické zhoršení situace s tuberkulózou v ČR.

Jak je na tom vlastně Ukrajina, pokud jde o očkování proti tuberkulóze?

Na Ukrajině se proti tuberkulóze očkují plošně novorozenci 3. – 5. den života. Proočkovanost v roce 2020 činila přibližně 90 %.

Aplikuje Česká republika nějaká preventivní opatření, pokud jde o příchozí Ukrajince?

Je uplatněn symptomový screening tuberkulózy. Uprchlíci z Ukrajiny jsou pojištěni v rámci veřejného zdravotního pojištění, vyšetření a případná léčba tuberkulózy jsou jim hrazeny.

Jak se tuberkulóza projevuje a jak se následně léčí?

Příznaky tuberkulózy jsou kašel, dušnost, únava, zvýšená teplota, pocení, bolest na hrudi a další. Žádný z příznaků ale není specifický pouze pro tuberkulózu, někdy tuberkulóza probíhá dosti nenápadně. Léčení se provádí vždy kombinací antituberkulotik, nekomplikovaná tuberkulóza se obvykle léčí 6 měsíců.

Je možné předpokládat, že se objeví i jiné formy nemoci, které jsou odolné na běžná antituberkulotika? Co se s pacientem děje, pokud je nakažen touto formou?

Ano, lze předpokládat, že se u uprchlíků objeví i formy tuberkulózy necitlivé k běžným antituberkulotikům. V takovém případě se používají záložní antituberkulotika, léčba je delší, nákladnější, je vyšší riziko nežádoucích účinků a výsledky léčby mohou být horší.

Článek „Ukrajinci mohou přinést do Česka různé formy tuberkulózy. Drama ale nečekáme,“ říká doktor Wallenfels se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co se Vám honí hlavou, když sledujete záběry z Ukrajiny? Vybombardovaná dětská nemocnice, utrpení civilních obyvatel…

Prvotní pocity jsou stejné, jako má většina obyvatel České republiky. Jsou to pocity, které jsem nevěřil, že někdy zažiju. Šok, smutek, neskutečná bolest, kterou jako rodič cítím, když čtu o tom, jak tam umírají děti, ženy, nevinné oběti. Zároveň se mi v hlavě vyvstala otázka, jak v 21. století může někdo chtít válku takto obludných rozměrů, kdy se bombardují města a cíleně zabíjejí civilisté. 

Přišli jsme o iluzi života v míru?

Defacto se nám tím všem zbořila víra v to, že už budeme žít v míru, že nikdo nebude umírat z rukou okupantů. Bohužel, musíme si přiznat, že stále asi nežijeme v tak civilizovaném světe.

Co si z těch hrozných událostí berete Vy jako politik? 

Jako politik vnímám, že je potřeba mnohem intenzivněji než dosud pracovat na zajištění bezpečnosti našeho státu. Že je nutné zvýšit podporu tajným službám, rozpočet na vybavení armády i větší zatraktivnění jednotek dobrovolných záloh. Samozřejmostí je mnohem užší spolupráce s našimi spojenci v NATO, s nimiž jsme zavázáni ke společné obraně našich území. 

Na co ještě bychom se měli soustředit?

Na přesunutí strategické výroby, a to nejen obranného průmyslu zpět domů a posílení potravinové soběstačnosti. To jsou samozřejmě jen první kroky. Zkrátka Evropa, jako místo, kde se neválčí, zde již není. A my se podle toho musíme řídit.

Máme tu lidi, kteří utíkají před válkou. Část společnosti už se ale začíná ozývat, vadí jim, že tu jsou uprchlíci, podle nich vláda více pomáhá jim, než „svým“ lidem. Co si o tom myslíte?

Upřímně, vždy mám chuť se lidí, kdo takto křičí, nebo spíše „hrdinsky“ píší na sociálních sítích, zeptat, zda si vůbec dokáží uvědomit, jak by bylo jim, kdyby je chtěl někdo v jejich městě postřílet. Nebo kdyby jim na jejich domovy cizí vojáci házeli bomby nebo granáty. Nebo kdyby útočili na jejich děti. Tyto výroky v první řadě vypovídají o nulové empatii a schopnosti vcítit se do hrozného utrpení lidí, kteří prchají před válkou.

Chápu, ale ti lidé na tom opravdu nemusejí být dobře…

Já samozřejmě chápu, že jsou lidé, kteří mají napnutý rozpočet. A například zdražování benzínu a energií je pro ně velmi stresující. A tak obrovská válka, kterou Putin rozpoutal na Ukrajině dlouhodobě bude mít vliv na zvyšování cen různých komodit. Přesto si myslím, že stát má především hledat a zavádět správná strategická řešení.

Mohou Ukrajinci naší ekonomice pomoci?

Určitě ano. Ekonomice, ale i trhu práce, kde je dlouhodobě více jak cca 320 000 volných pracovních míst, přinést velký potenciál a impuls. Z toho bude ve finále čerpat celý stát.

Zmínil jste ceny benzinu. Ale asi jsou důležitější věci, souhlasíte?

Jednoznačně! Lidské životy jsou samozřejmě důležitější. A těm lidem o životy opravdu jde. Zachraňují to nejcennější, co mají – své děti a sami sebe. Utíkají, a za sebou nechávají své milované muže, kteří bojují za jejich svobodu. Tito lidí přišli během chvilky úplně o všechno. A ten, kdo jim závidí trochu jídla, oblečení a volnou vstupenku do zoo by si měli uvědomit, že kdyby to samé potkalo je, a oni museli utíkat před bombami do cizí země, tak by byli neskutečně vděční za cokoliv, co by jim pomohlo.

Navíc většina Ukrajinců tu chce pracovat...

Přesně tak. Chtějí zase žít, posílají děti do škol a chtěj se naučit náš jazyk, aby se mohli začlenit a být užiteční. A já považuji, tuto pomoc za projev lidskosti a lásky k člověku.

Článek Válka na Ukrajině přináší změnu: Musíme víc investovat do bezpečnosti. Ukrajinci mohou být pro náš stát přínosem, říká místopředseda sněmovny Bartošek se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co říkáte na obrovskou odvahu lidí, kteří v Rusku demonstrují proti válce na Ukrajině a proti režimu Vladimira Putina?

Jsem rád za tolik statečných lidí, kteří vyrážejí do ulic, ač vědí, že to značně ztíží jejich životy. Putinův režim kontroluje telefony a konverzace, občanům hrozí 15 let vězení za slovo válka. Již dnes jich jsou tisíce za mřížemi a počet stoupá. Také si zaslouží náš velký respekt.

Má Putin k dispozici sofistikované zařízení na sledování jednotlivých demonstrantů, například techniku k rozpoznávání obličejů?

Putin má po celém Rusku kamery s technologií rozpoznávání obličejů. Jenom v Moskvě před dvěma lety bylo zapojených nejméně 180 tisíc kamer. Díky těmto systémům může identifikovat účastníky demonstrací a následně je perzekuovat. Dokonce vyvíjel technologii, která měla pomoct úřadům předvídat tyto demonstrace. Technologie měla analyzovat data ze sociálních sítí, publikací v médiích a informací z pokročilých kamerových systémů a monitoringu veřejné dopravy.

Použil už tento systém v minulosti?

Ano, Kreml tato zařízení využíval již v minulosti. Podle Amnesty International tyto systémy zneužíval už pro sledování aktivistů a novinářů, kteří vyšli do ulic na podporu Alexeje Navalného.

Jak systém funguje, na jaké bázi vlastně pracuje?

Systém rozpoznávání obličeje je počítačový program, který identifikuje osoby z fotografií či videí. Rozpoznávání tváře se provádí podle geometrických charakteristik obličeje a porovnává se s databází. Tato technologie je schopna rozpoznat brýle, vousy, a dokonce odhadovat věk, pohlaví osoby nebo i emoce. Následně může shromažďovat biometrická data, která podobně jako DNA nebo otisky prstů mohou sloužit k identifikaci každého jednotlivce.

Můžete to popsat na nějakém příkladu?

Vezměme si, že kamera sbírá obličeje návštěvníků metra, kteří se identifikují například lítačkou. Díky tomu si vytvoří databázi lidí. Tu lze snadno využít při demonstracích. Pokud kamera zaznamená váš obličej na demonstraci a spojí jej, identifikuje s vaším při návštěvě metra, může vás poté dohledat a zatknout.

Jde „jen“ o demonstranty, nebo se dá technologie použít i při jiných příležitostech?

Samozřejmě technologie by mohla mít řadu dalších využití, jako je hledání pohřešovaných. Aby ale fungovala spolehlivě, musely by kamery s tímto systémem šmírovat každého z nás na každém kroku. S takovou vizí společnosti se odmítám ztotožnit.

Co by se mohlo stát?

Velice snadno totiž může dojít ke neužití našich dat a následné diskriminaci na základě rasy, pohlaví, věku či etnické skupiny. Může dojít k systematickému sledování právě těchto skupin, či k pronásledování novinářů nebo politické opozice, ostatně jak pozorujeme v mnohých nedemokratických zemích.

Nedávno Evropou rezonovala kauza Pegasus, kdy si maďarská a polská vláda objednala sledování novinářů. Není to tedy jen problém Ruska. Je vůle zamezit používání sledovacích systému ve veřejných prostorách, který Vy prosazujete?

V současnosti Evropská komise navrhuje zákaz používání technologií s výjimkou autorizace soudem nebo ve stavu nouze. Jak ale zmiňujete, už při aféře Pegasus jsme viděli značný apetit polské a maďarské vlády po špehování novinářů a opozice. Polsko a Maďarsko, bohužel, dlouhodobě paralyzuje roli soudů. V Maďarsku jsme byli svědky zneužívání stavu nouze během pandemie, kdy vznikl zákon, který trestal novináře, kteří upozorňovali na chyby vlády v boji s koronavirem.

Je tedy i opravdu nutný stoprocentní zákaz sytému rozpoznávání obličejů?

Ano, bez výjimek. Nemůžeme dát volnou ruku vládám na hraně demokracie ke zneužívání technologií pro šmírování opozice, novinářů ale i obyčejných lidí. To ale přeci není Evropa, ve které chceme žít. Musíme proto nastavit jasná pravidla, která vlády nebudou moci obcházet.

Článek Rusko pozná tváře demonstrantů, mají na to sofistikovaný systém, říká europoslanec za Piráty Kolaja se nejdříve objevil na Události247.cz.

Mnoho lidí má pocit, že covid je pryč. Je to pravda?

Tento falešný pocit bezpečí jsem tu již několikrát měli a vždy se nám zatím vymstil. Nechci malovat čerty na zeď, ale podzim nás ještě může nehezky překvapit.

Jak se překvapení vyhnout?

Doporučuji všem, aby se nechali očkovat ať již třetí posilující dávkou nebo pokud ještě očkování nemají, tak ať ho urychleně absolvují.

Vrátí se covid? Pokud ano, kdy?

Ano, domnívám se, že covid se na podzim opět vrátí. Je proto důležité, v jaké nás zastihne kondici. Zda bude naše populace dostatečně proočkovaná a tím chráněna proti těžkému průběhu, který by vyžadoval hospitalizaci anebo ho přivítáme bez obranyschopnost posilujících dávek, nepřipraveni a opět zaplníme nemocniční lůžka těžkými případy zápalů plic. Věřím, že si vybereme tu lepší cestu.

Pan doktor Šmucler v jednom rozhovoru ze začátku února říkal, že „české zdravotnictví směřuje ke krachu a že potřebuje zásadní reformy“. Myslíte si to také?

Co k tomu dodat. To se říká již léta a české zdravotnictví ukázalo, že je schopno neuvěřitelných věcí. Covid nás prověřil a myslím, že většina zdravotníků obstála.

Jak je na tom české zdravotnictví podle Vás?

Za mě je systém péče o pacienty kvalitní. Jako každý takový složitý systém potřebuje stále kultivovat, vylepšovat a udržovat. Nicméně náš systém komplexních onkologických center, centrová péče o pacienty s iktem, traumatem, srdečním postižením, to jsou systémy, které nám mohou v zahraničí závidět.

Co je třeba stále vylepšovat?

Systém úhrad je třeba vylepšovat, ale také kultivovat. Protože dobře nastavená motivace, a především ta finanční, je velmi důležitá.

Je zdravotnictví připraveno na ukrajinské uprchlíky? Zaznamenal jsem prohlášení lékařů, že budou léčit zadarmo.

Není nutné, aby lékaři léčili někoho zadarmo. Vláda a zákonodárci zareagovali velmi rychle a připravili soubor zákonů (lex Ukrajina), které usnadňují život lidem prchajícím před příšernou válkou vyvolanou Ruskem.

Jak konkrétně?

Každý, kdo k nám přijde z Ukrajiny, dostane na požádání vízum strpění, a tím pádem je automaticky pojištěn například u Všeobecné zdravotní pojišťovny, a to i 30 dní zpětně – stačí požádat. Úhrada péče je tak zajištěna, a to jak vyšetření, tak všechna ošetření a veškeré léky.

Systém je tedy nastaven dobře?

Ano, velmi dobře. Ukrajincům zajišťuje jistotu péče a lékařům jistotu úhrad.

Článek Podzim nás může nehezky překvapit, covid se vrátí, říká poslanec a lékař Tom Philipp se nejdříve objevil na Události247.cz.

Do České republiky přichází stále více ukrajinských uprchlíků. Pociťuje to i vaše organizace?

Evidujeme stále vyšší nabídku ubytování. Zároveň s tím ale výrazně roste poptávka. My se, coby mezinárodní inciativa, snažíme o kontrolovaný proces a jsme ve spojení s oběma stranami. Našim cílem je, aby ubytování bylo pro uprchlíky z Ukrajiny minimálně na tři měsíce, ale ideálně aspoň na půl roku. Spousta lidí tady totiž bude potřebovat zůstat hodně dlouho.

Evidujete už případy, kdy u sebe někdo ubytoval ukrajinské uprchlíky, ale pak otočil a už je doma nechtěl?

Víme, že se takové případy vyskytují, my u nás ale takovou zkušenost nemáme. I proto vyžadujeme od obou stran řadu informací. I proto nabízíme prostor na rozmyšlenou. K čemu ale dochází je, že lidé z Ukrajiny přicházejí s traumaty, mají potíž s důvěrou, a bojí se bydlet ve společném bytě.

Chtějí lidé, kteří nabízejí byty, za ubytování zaplatit?

Lidé, kteří u nás vyplní formulář, uvedou, jestli ubytování nabízí zadarmo, nebo zda žádají pokrytí části nákladů. Ty se pak snažíme pokrývat. Taky je třeba říct, že je něco jiného, jestli je ubytování na krátký čas nebo třeba na rok i déle. My v nabídce máme asi tři tisíce bytů a většinu z nich lidé poskytují bezplatně nebo nečekají, že je budou platit uprchlíci.

Očekáváte, že lidé, kteří k nám z Ukrajiny utíkají, budou v České republice chtít zůstat dlouho, nebo se vrátí domů hned, co to půjde?

Zatím se mi zdá, že lidé, kteří k nám přicházejí, neočekávají, že by tady měli bydlet dlouho. Pokud u nás ale nebudou moct pracovat, tak je pro ně forma podpory nezbytná. Klíčovou roli bude hrát příspěvek státu.

Bydlení je jedna věc, uprchlíci k nám ale často přichází s prázdnou. Jak to řešíte?

Řada lidí přichází bez ničeho. Třeba jen s taškou věcí, mnohdy nemají ani oblečení. Jasně, jsou i takoví, kteří přijeli autem, ale většina jich takovou šanci neměla. Ti jsou odkázání na pomoc místních či charitativních organizací. Lidé, kteří je ubytovávají, moc dobře ví, že i když jim dají střechu nad hlavou, což je úžasné, tak tím jejich veškeré potřeby nevyřeší. Takže jim pomáhají třeba i s oblečením.

Lidé prchají i s traumaty. Je důležité s nimi neustále pracovat?

Za nás je klíčové, aby dostali psychosociální pomoc, kterou chceme přes náš projekt zajištovat. Pro lidi z Ukrajiny to není jednoduché, jsou v novém prostředí, neznají jazyk, spousta z nich tady nemá kontakty a taky přemýšlí, jak jsou na tom jejich blízcí. Mají traumatické zážitky. Je to něco, k čemu musí být lidé, kteří jim chtějí pomáhat, empatičtí. Navázání důvěry je velkou výzvou.

Většina lidí teď pomáhá. Nebojíte se ale, že se situace otočí? Že lidé začnou uprchlíky z Ukrajiny vinit za vše, co se teď děje?

Takové riziko tady je. Jsme si vědomi, že solidarita je jednoznačná a široká, ale taky, že to nemusí platit dlouhodobě. Určitě nastanou i problémy, to ale musí řešit stát. Když se lidem zdražují komodity, tak je třeba hledat příčiny. Buďme upřímní, nesouvisí to s tím, že k nám přichází uprchlíci, ale se situací na globálních trzích, kterou ovlivňuje válka. Jde o to, kolik lidí se tady usadí, a jestli na to má stát kapacitu. Bude důležité vše vysvětlovat veřejnosti a předcházet šíření lživých zpráv.

Článek Lidé poskytují ubytování Ukrajincům bezplatně. Nečekají, že jim budou platit, říká analytik Tomáš Jungwirth se nejdříve objevil na Události247.cz.

Česká republika poslala na Ukrajinu další vojenskou pomoc, podle ministryně obrany se částka za materiál pohybuje kolem 725 milionů korun. Souhlasíte s vyzbrojováním, nebo byste dal přednost jiné pomoci?

Při vědomí toho, že Ukrajina byla napadena Putinem, který se neštítí útočit na civilní cíle, kterými jsou školy nebo porodnice, je nutné podpořit Ukrajinské vojáky nejen spacáky, dekami, léky a podobně, ale pomoci jim musíme i dodávkou zbraní. Proto s tímto krokem souhlasím. Všichni vidíme, že na mírové vyjednávání Putin neslyší, i když bychom si ho všichni přáli.

Mělo už podle Vás zasáhnout NATO? Případně kde je červená linie, kterou už NATO nebude akceptovat?

Prozatím nebyla přímo napadena žádná země, která je členem NATO. Proto také rozumím tomu, že se NATO nevložilo do bojů aktivní vojenskou silou. Otázka je, kam až chce Putin zajít.

Kde tedy ta linie je??

Ta je jasná. Pokud Putin v čele Ruska napadne některou zemi, která je členem NATO, tak by Severoatlantická aliance měla tvrdě zasáhnout. Já osobně budu tento zásah podporovat.

Chápu, že věštit z křišťálové koule nemá příliš smysl, přesto, pokud by se NATO do konfliktu vložilo vojenskou silou, co by se podle Vás dělo?

Byla by to především špatná zpráva pro Rusko. Myslím, že NATO by nemělo problém Rusko vojensky rychle přemoci. Nicméně nikdo si nepřeje vyvolávat konflikt na úrovni třetí světové války. Důsledky přímého vojenského střetnutí by byly katastrofální pro celý svět.

Ruské síly dále blokují doručení humanitární pomoci Mariupolu, kde v nepředstavitelných podmínkách trpí statisíce lidí. Jak v budoucnu přistupovat k lidem, kteří nařizují a schvalují takové hrůzy? Bude ještě někdy možné usednout s ruskými politiky k jednomu stolu?

Je odporné pokud někdo takovým způsobem jedná, a navíc touto formou útočí na civilisty. Odpovědní lidé musí přijít před tribunál v Haagu. A když už zmiňujete Mariupol, před několika dny naše předsednictvo přijalo usnesení, kde podporuje vytvoření humanitárního koridoru pro evakuaci lidí z Ukrajiny, zvláště pak města Mariupol, které ničí neustálé ruské letecké útoky na ženy, děti a celé ukrajinské rodiny. Vladimir Putin musí přestat používat utrpení civilistů jako součást válečné taktiky.

Stačí to?

Je to jeden z několika kroků. Apelujeme na vytvoření rozsáhlé humanitárně-vojenské operace s nasazením prostředků NATO a dalších nealiančních států, jako je například Švédsko nebo Finsko.

Co bude potřeba dělat, až konflikt skončí, jak potom pomáhat?

Souhlasím s tím, že Evropa i celý zbytek světa musí Ukrajině jednoznačně pomoci také po skončení tohoto konfliktu. Musíme si uvědomit, že tímto bude zasažena minimálně jedna celá generace. Jsem moc rád, že česká vláda zareagovala na konflikt na Ukrajině tak obratně.

Co konkrétně myslíte?

Například ministerstvo práce a sociálních věcí se během pár dnů naučilo komunikovat v ukrajinštině a přišlo s konkrétní pomocí. Velký dík ale patří hlavně všem českým občanům, kteří jsou maximálně solidární a pomáhají, co jim síly stačí.

Článek Poslanec Zborovský: NATO by nemělo problém Rusko přemoci. Byla by to ale katastrofa pro celý svět se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jaké jsou reálné hybridní hrozby, které dnes hrozí České republice, a to i v souvislosti s vývojem na Ukrajině?

V hybridní válce s Ruskem jsme už několik let. To, co se objevuje konkrétně, v souvislosti s děním na Ukrajině, jsou například dezinformační narativy na některých serverech a sociálních sítích. Možná jste Vy sám viděl příspěvky, které označují NATO za agresora, kterému se Rusko jen brání, nebo nepravdy o ukrajinských uprchlících na našem území, které mají za cíl vyvolat vůči nim nenávist.

Bude potřeba posilovat obranyschopnost kyberprostoru, máme na to momentálně dostatek zdrojů i kvalitních lidí?

Je potřeba si uvědomit, že 2 % HDP, které jsme se zavázali vydávat na obranu, ve 21. století nejsou jen tanky a zbraně, ale také právě například odborníci v IT. Musím říct, že pro náš stát v oblasti boje s hybridním působením pracují velcí profesionálové. My jim musíme umět poskytnout vhodné podmínky pro jejich práci a zároveň navýšit jejich kapacity.

Co vlastně znamená hybridní hrozba, jak to laikovi správně vysvětlit?

Hybridní hrozba je velmi široký pojem. Většina lidí si pod tím asi představí kyberútoky na klíčovou infrastrukturu státu, případně šíření dezinformací, a s tím spojené informační a propagandistické operace s cílem podkopat důvěru lidí ve stát, což může vyústit v destabilizaci politické a bezpečnostní situace.

Co byste ještě „vypíchnul“, pokud jde o hybridní hrozby?

Politický, ekonomický nebo energetický nátlak, anebo různé sabotáže, jako tomu bylo ve Vrběticích.

Jak se hybridní hrozba a případný útok týká života běžného občana? 

Podívejte se do současného Ruska nebo Běloruska. Kvůli cenzuře se běžný občan nedozví pravdu o dění na Ukrajině. Lidé z mého okolí, kteří mají kontakty v Bělorusku, uvádí, že jejich kamarádi, kteří byli kritičtí k běloruskému režimu, teď naprosto vážně ospravedlňují invazi na Ukrajinu.

Jak to?

Protože v televizi viděli, že na Ukrajině údajně řádili Banderovci vraždící civilní obyvatelstvo. Podobné lživé zprávy byly zaznamenány i na českých sociálních sítích. Dezinformátoři se u nás ale, jak už jsem říkal, také snaží například vyvolat nenávist k uprchlíkům z Ukrajiny.

Jsou dnes kyberútoky nástrojem, který dokáže vyhrát válku, nebo se alespoň zásadně podílet? Jako příklad můžeme použít rozsáhlé útoky na ruské cíle v probíhajícím konfliktu na Ukrajině…

Kyberútoky jsou dnes rozhodně důležitou součástí války, a to nejen té se zbraněmi v terénu, ale i té hybridní, ve které už s Ruskem dlouhé roky jsme. Jestli je to nástroj, který válku přímo dokáže vyhrát, si nedovolím tvrdit.

Článek V hybridní válce s Ruskem jsme už několik let. Poslanec Vlček varuje před možnými sabotážemi na Českou republiku se nejdříve objevil na Události247.cz.

Do České republiky každoročně proudily davy ruských turistů. Jak to změní současný konflikt?

Konflikt na Ukrajině má na cestovní ruch obrovský dopad. Absolutní zákaz cestování Rusů do Česka bude mít dopad na Prahu a Karlovy Vary, ale také na další lázeňská města, do kterých Rusové mířili. Platí zákaz letů z Ruska, takže Rusové se k nám nemají jak dostat. Složité to bylo i během pandemie koronaviru, protože v rámci překročení hranice měli Rusové z naší strany striktní předpisy. Moc jich k nám nemohlo, teď je ale propad absolutní. A je tady ještě jeden velký problém.

Povídejte…

Vláda trochu odklonila pozornost od pandemie, ale to neznamená, že by tady nebyly restrikce. Naopak, Ministerstvo zdravotnictví je stále velmi často nefér a nesprávně drží. Zahraniční turisté mají velmi problematický způsob, jak se k nám mohou dostat. I přes naši kritiku a na to, jak se otevírají jiné země, je ta naše stále prudérní a uvolňuje pomalu. Zdá se, že budeme poslední zemí v Evropě, která se turistům uvolní. Jenže lidé během toho naplánují cesty do jiných zemí a my budeme na konci celého řetězce.

Může podle vás nastat situace, že české hotely nebo restaurace nebudou chtít Rusy obsloužit?

Myslím si, že ne. Na začátku války sice takové tendence byly, ale díky docela fér přístupu politiků agresivní politika ve stylu, co Rus, to zločinec, vypršela. Lidé se chovají racionálně a chápou, že ne každý Rus je Putinovec a že ne každý Rus, který je u nás, může za válku na Ukrajině.

Zmínil jste dopad na Karlovy Vary. Může být likvidační?

Likvidační už je. Když si teď projdete Karlovy Vary, tak v centru uvidíte spoustu bytů, které měli Rusové, a teď jsou na prodej. Je tam taky spousta prázdných obchodů, které teď špatně shánějí nájemce. Karlovy Vary jsou teď smutným městem.

Rusové k nám nemohou, stejně jako Češi nebudou jezdit do Ruska a ani na Ukrajinu. Kolik Čechů tyto země navštěvovalo?

Na Ukrajinu a do Ruska jezdily desítky tisíc Čechů, kteří teď budou mířit jinam. Nejde ale jen o tyto země, ale taky o Gruzii, Kazachstán nebo Arménii, tedy o destinace, které trpí tím, že ubývá leteckých spojení. Lidé se navíc bojí, kam až Rusové válku roztáhnou, a tak se obávají i těchto zemí.

Zavřou se kvůli válce i další země?

Jako cestovní kanceláře jsme zatím obezřetní. Budeme reagovat pružně.

Dá se vzhledem ke konfliktu na Ukrajině očekávat i zdražení dovolených?

Ceny energií a pohonných hmot mají vliv na ceny ubytování či letenek. Zatím se nezdražovalo, ale pokud by současný vývoj pokračoval, tak k tomu bude muset dojít.

Článek Válka na Ukrajině zasáhne cestovní ruch nejen v Praze, ale především v Karlových Varech, říká Jan Papež se nejdříve objevil na Události247.cz.

V Česku už je téměř 200 tisíc uprchlíků, je takový příliv lidí ohrožením pro bezpečnost jakékoli země, kam dorazí?

Příliv takové masy ukrajinských uprchlíků v každém případě bude znamenat změnu bezpečnostní situace v jakékoliv zemi EU, do které je Vladimir Putin svou zločinnou válkou zcela záměrně a systematicky vyhání. Největší nápor pochopitelně zachycuje nejbližší soused, a tím je Polsko.

Bude to problém pro celou Evropskou unii?

Pokud eurokomisařka Věra Jourová odhaduje počet uprchlíků před válkou až na osm milionů, tak pochopitelně půjde o problém pro celou Evropskou unii. Těžko se na to můžeme připravit.

Jsou uprchlíci tím, s čím Putin počítal? Protože je jasné, že péče o tolik lidí stojí obrovské prostředky jak finanční, tak lidské…

Ano, i tímto způsobem chce Kreml vázat naše zdroje. Snížit tak naši schopnost se vojensky bránit, a politicky nás, jako západní společenství, paralyzovat. Důležité bude, kdy skončí válka, kdy se rozloží Ruská federace pod tlakem sankcí a úspěšné ukrajinské obrany, a kdy agresoři opustí území Ukrajiny.

Česká republika se určitě musí připravit na sílící kybernetickou válku. Bude potřeba posílit NÚKIB?

Česká republika se na kybernetickou obranu již nějakou dobu připravuje. Ať již zřízením národní autority pro kybernetickou a informační bezpečnost, identifikováním a zodolňováním kritické infrastruktury, posílením pravomocí Vojenského zpravodajství, anebo vytvořením Velitelství informačních a kybernetických sil. Pochopitelně vždy jde o finanční prostředky, případně jejich navyšování, dostatečné personální obsazení apod.

Počítáte s dodatečným navýšením finančních prostředků?

Ruská agrese, boj proti Ukrajině, ale i Západu, možno říci, celému civilizovanému světu, zásadně zvýšila důležitost této problematiky. Proto předpokládám navýšení rozpočtu.

Je česká legislativa dobře nastavena, pokud jde o potírání dezinformační scény, různých trollů apod.?

Jak se teď ukázalo, tak není v čelení hybridním hrozbám dostatečná. Vláda byla například formou prohlášení nucena vyzvat k zásahu veškeré zainteresované subjekty, aby zamezily šíření nepravdivých a manipulativních informací podporující ruskou agresi na Ukrajině v českém kybernetickém prostoru.

Vítáte aktivity hnutí Anonymous, které se zapojilo do války v Ukrajině?

Ačkoliv neznám pozadí hnutí, tak jejich činnost vnímám pochopitelně pozitivně. Vyhlásili válku Putinovu režimu a jeho mocenským institucím. Uvidíme, jak si poradí s odříznutím se Ruské federace od světových internetových sítí. Jakákoli necenzurovaná informace, která pronikne za ruskou kybernetickou železnou oponu, je z našeho pohledu pozitivní.

Jak jako člen výboru pro bezpečnosti vnímáte hlasy o tom, že NATO se mělo do ukrajinského konfliktu už dávno přímo zapojit?

Byl bych rád, aby vojenská síla Severoatlantické aliance odstrašila válečné zločince v Kremlu a ochránila i Ukrajinu. Ale přestože jsme součástí nejmocnější vojensko-politické organizace na světě, tak nemůžeme riskovat jaderný konflikt s Ruskem. Musíme Ukrajině pomáhat pod prahem jaderné války. To je realita.

Kdyby už byla Ukrajina v NATO…

…tak by tam válka nevypukla. Putin by se neodvážil zaútočit. Nicméně věřím, že ukrajinské ozbrojené síly, ale i civilisté, odolají útoku ruských agresorů, v důsledku čehož budou muset ozbrojené síly Ruské federace Ukrajinu opustit.

Článek Putin s uprchlíky počítal, myslí si šéf bezpečnostního výboru Sněmovny Pavel Žáček. Podle něj přímé zapojení NATO není reálné se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jako jedna z prvních škol jste otevřeli třídu pro děti z Ukrajiny. Kde se ten nápad zrodil?

Nápad vznikl přirozeně. Když jsem sledoval situaci, která se kolen nás děje, tak jsem věděl, že ukrajinské děti budou traumatizované a nebudou chápat, proč musí opustit své domovy a odejít stovky kilometrů na západ. Neznají ani latinku, je proto nutné je uklidnit.

Ve speciální dětské ukrajinské třídě máte i ukrajinskou učitelku. Jak se Vám ji povedlo oslovit?

Osud někdy některé kontakty pošle sám. A přesně toto se stalo. Paní učitelka je Ukrajinkou, která tady žije několik let a tuto potřebu vnímala stejně, jako já. Najednou se zjevila ve škole, potkali jsme se, v tu chvíli jsem věděl, že je to, co hledám. V pondělí celá myšlenka vznikla, v úterý jsme tady měli paní učitelku. Ve středu už bylo osm dětí ve třídě a na konci týdne už patnáct. Dvanáct dětí máme ve speciální ukrajinské třídě pro druháky a třeťáky, zbylí tři jsou pak na druhém stupni.

Plánujete přijmout i další děti?

Nyní jsme na plné kapacitě, třídu nemůžeme zvětšovat donekonečna. Během pátku jsem musel dost dalších žádostí odmítnout. Je mi to líto, ale musím zachovat standard výuky pro české děti. Pokud bych třídu nafukoval, bylo by to kontraproduktivní. Skupiny dětí musí být menší, aby se s nimi dalo pracovat.

Jak se ve škole ukrajinské děti adaptovaly?

Patří do rodiny školy. Od tohoto týdne už jedou podle rozvrhu, jaký jsme si stanovili s paní učitelkou a maminkami. Budou se vzdělávat v malé třídě, během předmětů výchovného charakteru ale budou přiřazeni do kolektivu třetích ročníků, aby došlo k přirozené socializaci. Prvních čtrnáct dní tady budeme mít asistentku pedagoga, která paní učitelce pomůže i po výuce, v jakési školní družině, v rámci adaptačního procesu. Pak už budou ukrajinské děti začleněny do běžné družiny.

Neobáváte se toho, že by mezi dětmi mohly nastat nějaké konflikty?

Toho se nebojím. S dětmi je třeba pracovat, jsou sociální a vnímají, že se okolo nich něco děje. Ovšem nerozumí tomu ani jedna strana. Důležité je s nimi hovořit a dát jim konkrétní názorné příklady. Důležitá je také funkce rodičů. Některé rodiny mají uprchlíky taky doma a pomáhají jim tímto způsobem. České děti to vnímají.

Mluvíte o válce i s dětmi z Ukrajiny?

To zatím ne. Musí si to sami zpracovat a prožít. České děti to vnímají, ale i tak je s nimi důležité mluvit o tom, že je ukrajinským dětem třeba pomoci. Zlo války je třeba přetavit v dobro pomoci. Až když si to děti uvědomí, tak se mohou vrátit na začátek a pojmenovat zlo války.

Tušíte, jak dlouho bude speciální třída fungovat?

Na to nejsem schopen odpovědět. V podstatě to nedokáže nikdo, ani na odboru školství. Počítám, že v tomto složení pojedeme do konce června. A co bude dál, to se uvidí.

Článek Olomoucká škola zřídila třídu pro děti z Ukrajiny. Zlo války je třeba přetavit v dobro pomoci, myslí si ředitel Navrátil se nejdříve objevil na Události247.cz.

Vláda představila některá opatření, jak lidem ulehčit od růstu cen pohonných hmot. Jsou dostatečné?

Tato opatření vnímám jako nezbytné rychlé první kroky, za kterými bude nutné připravovat další. Je třeba si otevřeně říci, že ČR i další země EU se nyní nacházejí v období válečného konfliktu, vyprovokovaného zákeřným vpádem Ruska na Ukrajinu a v ekonomické válce.

Co vlastně působí na skokový růst pohonných hmot?

Řada faktorů. Jedním z nich je také panika a snaha lidí se předzásobit, kdy poptávka vyvolává tlak na růst cen. Další je možná snaha o spekulaci ze strany dodavatelů. Samozřejmě také hrají roli nákupní ceny ropy a náklady na zpracování.

Měla by na to vláda reagovat?

Ano. Vláda nyní situaci s pomocí ČOI analyzuje a předpokládám, že reagovat bude.

Bylo rozhodnuto o konci přimíchávání biosložek. Proč byly součástí paliv?

Česká republika se v letech 2007 a 2009 přihlásila ve své legislativě v zákoně o ochraně ovzduší k závazku snižování emisí ze silniční motorové dopravy, který jako dlouhodobý cíl stanovila Evropská unie. Podotýkám, že ČR je jedním z členských států EU, podílí se na přípravě její legislativy a po jejím odsouhlasení v orgánech EU vzniká ČR povinnost tuto legislativu implementovat do českého právního řádu.

Ekologické biosložky dopadu jsou ale sporné…

Problém spatřuji v tom, že odborníci z oblasti automobilového průmyslu uvádí, že bez biosložky by nebylo možné plnit stanovené emisní limity. A odborníci zpochybňující spornost těchto opatření, nedokázali doposud předložit relevantní podklady.

A pak tu máme Agrofert, že?

Je to tak. Asi málokdo pochybuje o tom, že tento proces brzdila narůstající lobby, v jejímž čele stál právě monopolní producent Agrofert.

Česká republika zažívá příliv ukrajinských uprchlíků. Zvládáme to zatím, děláme dost?

Zákeřná a brutální invaze Ruska na území Ukrajiny vyhnala lidi, ženy a děti ze svých domovů a snaží se zachránit holé životy. Jsem rád, že také v České republice, kde jsou hrůzy války stále v živé paměti, tato děsivá realita vzbudila obrovskou vlnu solidarity u většiny občanů, kteří se zapojují do pomoci po boku státu a jeho složek, krajů, obcí a neziskových organizací.

Jak by měla pomoc probíhat?

Ne živelně. Je důležité, aby byla maximálně koordinovaná podle potřeb, které komunikuje vláda a velvyslanectví Ukrajiny. A to se daří. Jsem si jist, že po okamžité pomoci, ubytování a registraci uprchlíků před válkou se podaří vytvořit mimo jejich ochranu a zajištění základních životních podmínek, také i podmínky pro jejich aktivní život a zapojení v naší společnosti.

Je na to podle Vás připraven i rozpočet?

Jsem rád, že končí rozpočtové provizorium. Česká republika tak má pevný základ ve schváleném rozpočtu, který reflektuje i aktuální situaci ve výdajích na obranu i pomoci nešťastným uprchlíkům, zároveň také zajišťuje důležité funkce státu a reaguje na potřeby jeho občanů.

Opozice má námitky…

Nechci, aby se projídala přítomnost na úkor budoucnosti, jak jsme měli možnost vidět u předchozí vlády. Pamatuji se dobře na slogany „aby se naše děti měly líp“ a málokdo si povšimnul, že ty děti se z toho už dávno v tichosti vytratily. Vláda i společnost začala žít v uplynulé době primárně přítomností a s tím souhlasit nemohu.

Jaké priority má tedy mít kabinet Petra Fialy?

Současná vláda musí nyní řešit nejen rekordní zadlužení, ale také covidovou i energetickou krizi, ale nyní i dopady blízké války. Zároveň při tom musí také myslet na budoucnost. V případě, že bude dále eskalovat mimořádná situace, očekávám, že každý poslanec tedy i opoziční, bude ve vzájemné diskuzi hledat to nejlepší řešení. Nemyslím, že by byl čas na politické půtky.

Mimochodem, mezi veřejností se začínají objevovat hlasy, že bychom uprchlíkům pomáhat neměli, protože to zaplatí daňový poplatník a tak dále…jak to vnímáte?

Je mi z toho smutno. Vždyť kde je dáno, že totéž se nemůže přihodit i nám? I my se můžeme skrývat v krytech, utíkat, válka rozpoutaná šíleným způsobem je tak blízko.

Čím si takové hlasy a nepřejícnost vysvětlujete?

Je to možná důsledek polarizace v naší společnosti, kdy vedle občanů ochotných se „rozdat“, uskromnit a obětovat se pro bližního, existuje prorůstání sobeckosti a egoismu do její nezanedbatelné části. Je to otázka i pro sociology, co se s naší společností děje. Zda jde o důsledek konzumu, standartu nebo určitou absenci péče o etický a morální rozměr, který pokulhává za technologickým rozvojem.

Článek Doplácíme na to, že Babišova vláda nešetřila na horší časy, říká poslanec Tesařík se nejdříve objevil na Události247.cz.

Podle ministra vnitra Víta Rakušana přišlo do České republiky už okolo 200 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Jaká je aktuální situace v Praze, kde je nápor nejvyšší?

V pražském Kongresovém centru každý den odbavujeme více než 3600 lidí prchajících z Ukrajiny. Dohromady to je více než 20 tisíc lidí, kteří jsou takto zaregistrovaní. V asistenčním centru mají kompletní administrativní proceduru a provoz centra momentálně probíhá hladce.

Jak je na tom Praha z hlediska ubytovacích kapacit?

V Praze v současnosti humanitární ubytování prakticky není. Donedávna jsme převáželi lidi do jiných krajů, v tuto chvíli ale tento mechanismus musí být omezen, protože ostatní krajská centra ubytování odmítají.

Co tedy budete dělat dál? Dokážete pro lidi z Ukrajiny ubytování najít?

Zkusíme ještě jednou poptat ubytovací kapacity za vládou stanovenou cenu, což je 180 korun za dospělého za noc a 100 korun za dítě, i když v tomto směru jsem spíše skeptický. Paralelně s tím jsem vydal pokyn starostům městských částí, aby v každé z číslovaných městských částí připravili nouzové ubytování v tělocvičnách minimálně pro sto osob. Budeme hledat i ve Středočeském kraji, ale do té doby, než se nám něco podaří najít, budeme mít připravené právě tělocvičny.

Situace ale bude napjatá i dál…

V Praze a Středočeském kraji máme více než padesát procent ukrajinské komunity, která v republice žije. Lidé proto pochopitelně míří často sem. Ale doufám, že vláda přijme nějaký mechanismus na efektivní relokaci mezi kraji, protože je nutné tuto zátěž rozložit.

Kolik uprchlíků je Praha schopna přijmout?

Ministr vnitra Rakušan zmínil limit 250 tisíc uprchlíků na celou republiku. Limit je daný a teď je třeba stanovit nějaká směrná čísla počtu uprchlíků mezi jednotlivé kraje. To ale musí udělat stát.

Uprchlíkům nabízí přístřeší i české rodiny. Už jsou ale známy případy, kdy od pomoci cuknou a lidé z Ukrajiny zůstanou bez domova. Jak na to budete reagovat?

Víme, že k takovýmto případům dojde. Člověk, který se do takové situace dostane, dorazí znovu do asistenčního centra, stejně tak, jako by dorazil poprvé. Pochopitelně nikoho nenecháme venku zmrznout.

Článek Praze docházejí ubytovací kapacity. Uprchlíci začnou přespávat i v tělocvičnách. Nikoho zmrznout nenecháme, ubezpečuje primátor Hřib se nejdříve objevil na Události247.cz.

Dokáže Česká republika zvládnout příliv ukrajinských uprchlíků?

Zvládly to jiné země, zvládneme to i my. Pochopitelně musí být stanoveny nějaké limity.

Existuje odhad, kolik jsme jich schopni zvládnout?

Zaznamenal jsem informaci, že 250 tisíc uprchlíků je strop.  

Mohou někteří z těchto lidí zabrat dlouhodobě neobsazená pracovní místa?

Na jednu stranu bezesporu může dojít k uspokojení nenaplněné poptávky, jako tomu bylo například v 60. letech v Německu, když tam přišli gastarbeitři z Turecka, na druhou stranu extrémně větší nabídka pracovních sil ochotných pracovat i za nižší mzdu může způsobit ještě jiný efekt, a to nárůst nezaměstnanosti našich lidí.  

Některou práci ale Čech zkrátka dělat nechce…

Některé pracovní pozice jsou dlouhodobě neobsazeny a můžeme se domnívat, že víme proč. Mnohdy to je způsobeno nabízeným nedostatečným mzdovým ohodnocením. Jsou kraje, včetně hlavního města Prahy, kde se nezaměstnanost zastavila na nižších jednotkách procent, a tam už pracovní sílu splňující alespoň elementární požadavky zaměstnavatelé na úřadu práce prostě nesehnali.

Máte informace o tom, že by třeba měl být posílen Úřad práce ČR, protože se dá očekávat nápor?

O personálním posílení úřadů práce už někteří kolegové poslanci začali hovořit v souvislosti s vyplácením podpory lidem existenčně zasaženým nárůstem cen energií. Je na managementu úřadu práce, potažmo ministerstvu práce a sociálních věcí, aby se touto úvahou zabývali a případně našli řešení.  

Zejména na sociálních sítích už se začínají objevovat hlasy, že bychom uprchlíkům snad ani neměli pomáhat, protože na Ukrajině „nejde o naši válku“. Co si o tom myslíte?

Pomoc bližnímu považuji za lidskou povinnost. Pokud se jiný člověk ocitl ne vlastním přičiněním v nouzi, pomoci musíme. V tomto jakékoli zpochybňování poskytování pomoci uprchlíkům z Ukrajiny odmítám. Samozřejmě, vždy se mezi nimi mohou objevit lidé, kteří budou chtít situace využít. To by nás však nemělo deprimovat nebo oslabovat v našem lidství.   

Měla by vláda v této chvíli uvažovat o navýšení schodku státního rozpočtu? Případně o přesunu dalších prostředků do sociální oblasti?

Situace to nesporně vyžaduje. Je však nutné nedopustit, aby se válka na Ukrajině a její důsledky nestaly další černou dírou v rozpočtu České republiky, proti které i náklady na pandemii covid-19 v uplynulých dvou letech mohou představovat procházku růžovým sadem.

Článek Ukrajinci mohou zvýšit nezaměstnanost našich lidí, ale i zabrat dlouho neobsazená pracovní místa, říká poslanec Rataj se nejdříve objevil na Události247.cz.

Je kabinet Petra Fialy připraven na příliv uprchlíků z Ukrajiny?

V případě války na Ukrajině se jedná o zcela mimořádnou situaci, na ty se nelze dopředu nikdy připravit. Každopádně česká vláda si v tomto ohledu počíná více než dobře.

Je připraveno i české školství? Bude dostatek míst pro nové žáky i učitelů, o které je už teď velká nouze?

Situace ve školství rozhodně nebude jednoduchá. Již nyní se ukazuje, že v rámci migrační vlny bude třeba začlenit do vzdělávacího systému možná desítky tisíc dětí. České školství se v minulosti vyrovnalo s řadou problémů, jsem přesvědčený, že zvládne i tuto výjimečnou situaci. Již nyní MŠMT pracuje například na stanovení zvláštních postupů spojených s přístupem ke vzdělávání žáků a studentů, kteří do Česka míří z Ukrajiny.

Vy, jako dlouholetý pedagog i ředitel pražského gymnázia, jaké kroky byste doporučil, co by se mělo dít, aby ukrajinské děti měly kvalitní podmínky?

Za zcela zásadní považuji jazykovou výuku ukrajinských žáků a studentů. Pro kvalitní vzdělávání bude nutné, aby děti měly možnost se co nejdříve naučit alespoň základy českého jazyka. Tato výuka nemusí probíhat nutně na školách. S jejím zajištěním mohou pomoci instituce nabízející volnočasové aktivity, tedy domy dětí a mládeže atd.

Jak vnímáte českou pomoc Ukrajině, dělá Česká republika dost, nebo může ještě více?

Pomoc ze strany České republiky je mimořádná, a to nejen humanitární a finanční, ale i co se týče dodávek zbraní a vojenského materiálu. Česko odvádí také důležitou práci v rámci Evropské unie. Zároveň bych rád vyzdvihl pomoc občanů České republiky, kteří organizují peněžní a materiální sbírky, pomáhají příchozím ukrajinským obyvatelům. Je to ohromná vlna solidarity. Doufám, že nám vydrží.

Je podle Vás správný dosavadní zdrženlivý postoj NATO, pokud jde o přímou vojenskou intervenci na Ukrajině?

Zlu se nemá ustupovat. V minulosti se nám to několikrát nevyplatilo, ale samozřejmě nikdo nechce, aby se rozpoutala třetí světová válka. Je na vojenských a bezpečnostních stratézích, jak Rusko zastavit. Obávám se, že bez masivní podpory přinejmenším v oblasti těžkých zbraní a vojenského systémů to nepůjde.

Článek Senátor Růžička: Do českého vzdělávacího systému bude nutné začlenit desítky tisíc ukrajinských dětí se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jaká je současná role Američanů v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem?

Moc toho nedělají. Je to konflikt evropský a Evropa by si to měla vyřešit. Role USA je spíš taková, že se jedná o takzvané vedení z pozadí, jak o tom mluvil Barack Obama. Jejich role je omezená. Podporují, aby evropské země vyzbrojovaly Ukrajinu, ale větší role tady pro ně není.

Bývalý prezident Trump nedávno prohlásil, že je jediným prezidentem USA 21. století, za jehož služby Rusko nepodniklo invazi do jiné země. Myslíte, že kdyby byl u moci, tak by k válce na Ukrajině nedošlo?

Vzhledem k vyšší náklonnosti k prezidentu Putinovi, se kterým několikrát jednal, by to vypadalo hůř. Nebyl by ochoten zaplatit daň za sankce na Putina, nebyla by tady jednota napříč Západem postavit se rázně proti invazi. Trump to sice nedávno otočil, ale dlouho mlčel, protože nevěděl, co se mu bude vyplácet. Až potom si vyhodnotil, že veřejné mínění mezi republikány je na straně Ukrajiny, takže se k tomu začal vyjadřovat.

Donald Trump se také snažil dostat USA z NATO. Kdyby se mu to povedlo, jak by nyní konflikt vypadal?

Možná se o to snažil, zmínil to, ale jeho reálná politika to nebyla. Každopádně kdyby se NATO rozpadlo, bylo by to značné oslabení. Jak se ale konflikt bude vyvíjet, to záleží na Evropě.

Amerika tedy i nadále zůstane v pozadí?

Ano, budou v pozadí. Maximálně mohou dodat nějaké další zbrojní systémy a podporovat další sankce, ale nic zásadnějšího si nedokážu představit, což Joe Biden zopakoval už několikrát.

Co by se muselo stát, aby Amerika do konfliktu zasáhla i vojensky?

Napadení člena Severoatlantické aliance. Ale jak už jsem řekl, jedná se o konflikt Evropy. My nemůžeme neustále spoléhat na to, že USA budou do všeho zasahovat.

Mohou naopak Američané přitvrdit ještě v sankcích?

Přitvrdit se dá vždycky. Velkou roli mohou hrát třeba v tom, že budou pomáhat s odebíráním kapalného plynu. Větší zpřísnění sankcí každopádně musí přijít s aktivitou ze strany Washingtonu. Nějaké zbrojní systémy posílají, ale toto musí řešit zejména Evropa.

Dokážete odhadnout, jak se vztahy mezi Ruskem a USA budou vyvíjet dál? Jak budou vypadat, až konflikt skončí?

Záleží, jak celý konflikt dopadne. Z krátkodobého horizontu bude situace nestabilní, definovat vztah bude pak zejména to, jestli se u moci udrží Putin, dále pak jakým způsobem budou vedena následující jednání. Vztahy jsou očividně na bodu mrazu a Rusko se válkou, agresí a hrozbou jaderných zbraní posunulo až směrem ke třetí světové válce. Svět je nyní v situaci, kdy Rusko může udělat cokoliv. Nemyslím si proto, že by mohlo dojít k nějakému zlepšení.

Jaký je vůbec vztah mezi prezidenty Bidenem a Putinem?

Putin chtěl zvýšit relevantnost Ruska jakožto střední mocnosti, která je dlouhodobě na úpadku vojensky, technologicky, ekonomicky, i společensky. Putin vyvolal krizi a dostal se tak do Bidenovy agendy. Joe Biden si za dobu vlády volá nejvíc právě s Putinem, což je dáno eskalací situace z Putinovy strany.

Článek Amerika dává od války ruce pryč, Evropa si prý konflikt musí vyřešit sama, míní expert Boháček se nejdříve objevil na Události247.cz.

Je Česká republika připravena na příliv uprchlíků z Ukrajiny? Ať už se bavíme o kapacitách, tak i připravenosti bezpečnostních složek…

Jsem přesvědčen, že je naší lidskou povinností poskytnout útočiště lidem, kteří prchají před válečným konfliktem na Ukrajině. Máme plně kompetentní vládu, skvělý IZS, skvělé zdravotnictví, obrovskou solidaritu mezi občany. Určitě jsme připraveni pomoci.

Měla by Česká republika přitvrdit v boji s dezinformacemi?

Ano. Dezinformace jsou velmi nebezpečnou formou útoku na naši bezpečnost.

Bude podle Vás dezinformační válka nabírat na obrátkách?

O tom jsem naprosto přesvědčen. Naše reakce na to musí být nekompromisní, sofistikovaná a účinná.

Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoli, bude to mít dopad i na ruskou pátou kolonu v mnoha zemích? Může se toto stát Putinovým trumfovým esem, že bude nabádat k radikalizaci ruských menšin?

Na to mám jedinou odpověď. Musíme efektivně pracovat na tom, abychom to nedopustili.

Jak vnímáte současnou rétoriku některých dříve velmi prorusky orientovaných lidí? Pan prezident Zeman, pan Klaus, ale i někteří poslanci SPD vypadali, jakoby na chvíli prozřeli…

Neprozřeli. Myslet si to by byl velký omyl. Jen byli zaskočeni hrůzostrašným vývojem událostí.

Co pan Nejedlý, měl by být dále po boku prezidenta republiky?

Můj názor na tuto otázku nic neovlivní. Nad tím by se měl v prvé řadě zamyslet pan prezident. Je to jeho plná odpovědnost.

Článek Prozřeli Zeman, Klaus a další prorusky orientovaní? „Ne, jen byli chvíli zaskočeni,“ říká poslanec Kašník se nejdříve objevil na Události247.cz.

Dával jste dohromady tým lidí, který v pátek vyrazí na ukrajinské hranice. Kdy Vás to napadlo?

Od první informace o útoku ve čtvrtek jsem se spojil s přáteli z akrobatického lyžování. Chvíli jsem přemýšlel, urovnával si, jak na to. První telefon byl k zajištění ubytování, jídla a základních potřeb.

S kým jste se tedy spojil, kdo Vám bude pomáhat?

Obrátil jsem se na kamaráda, který je ostřílený veterán mnoha válečných misí se zkušenostmi z chemické brigády v Liberci. Řekl okamžitě ano. A také dal spoustu rad.

Co bylo dál?

Zjistit jak, kdy a kam. Pak začalo telefonování. Nejdřív dodávky, řidiči, jídlo pro lidi i posádku. Situace se mění každých pár hodin. Bylo neuvěřitelné, jak ve vteřině všichni řekli ano, i když jsem věděl, jak jsou vytížení v práci, mají doma děti. Nakonec se mi podařilo sehnat i dopravce s autobusem. 

Kam se vlastně chystáte, na hranice, nebo dále do ukrajinského vnitrozemí?

Jen na hranice pro přesně určený počet lidí do ubytovacího zařízení, které poskytla Proseč pod Ještědem. Zbytek kapacity autobusu mají vyplnit rodiny, o které se postará svaz moderního pětiboje. 

Jaký je tedy cíl této Vaší mise, dodat materiál, odvést lidi…?

Chceme pomoci dostat do bezpečí ženy a děti. Zajistit jim ubytování a základní péči. Plus psychologa. Během telefonování jsem pro ně dostal i příslib zaměstnání. Ještě jednou moc děkuji obci Proseč pod Ještědem za rychlou a vstřícnou reakci. Zkrátka malá obec, ale velká srdce. 

Co vezete s sebou?

Zjišťujeme od kontaktu na místě, co je nejvíce potřeba. Nyní jsou to pleny, kojenecká výživa, zdravotnický materiál, trvanlivé jídlo. Má paní rovnou uspořádala sbírku v rodinném papírnictví.

Kde jste sbíral informace, co lidé utíkající před válkou momentálně nejvíce potřebují?

Od první zprávy o invazi jsem byl ráno a večer ve spojení s přáteli na Ukrajině. Jeden byl přímo v Kyjevě. Dostával jsem videa, už v sobotu mi přišla prosba o vyřízení žádosti o uzavření vzdušného prostoru nad Ukrajinou s tím, že si s Rusy pak na zemi poradí. Důležité je nespoléhat se na jeden zdroj, musíme brát možnosti dezinformačních zpráv.

Chápu správně, že máte na Ukrajině přátele? Víte o nich, jsou v pořádku?

Mám, v podstatě jejich celý národní tým v Aerials. O všech nevím. Ale vím, že chlapi bojují a ženy je nechtějí opustit. Mám o kluky strach, zároveň obdivuji jejich osobní statečnost.

Asi se ale musíme připravit i na dalčí velký příliv lidí z Ukrajiny do České republiky, souhlasíte? Chystáte i pro ně nějakou pomoc?

Důležité je si uvědomit, že nejde o sprint. Bude to hodně dlouhý maraton. Není potřeba teď vše poslat na hranice a mít pocit, že mám hotovo. Ti lidé umírají i za naši svobodu. Musíme se o jejich rodiny postarat i zde. Dlouhodobě.

Co nejvíce potřebují?

Musíme pomoci psychicky, materiálně, hlavně jim najít práci, pomáhat s dětmi. Vidím v tom příležitost k velkému sociálnímu otevření našich osobností, které nám v poslední době berou sociální sítě a sezení u počítačů.

Článek „Ukrajinští uprchlíci umírají i za naši svobodu. Musíme se o jejich rodiny dlouhodobě postarat i u nás,“ říká trenér akrobatických skokanů Vokatý, který se chystá na záchrannou misi se nejdříve objevil na Události247.cz.

Ukrajinské děti jsou daleko od domova, v cizí zemi a nové kultuře. Jak moc náročné to pro ně je?

Když se někdo přemístí do nové kultury, tak je pro něj důležité, aby se pohyboval v nějaké struktuře, o kterou se může opřít. Aby se seznámil s nejbližším okolím. Důležitý je taky nějaký průvodce nebo mentor, což je posilující. U nás, zejména ve větších městech, nějaké skupiny Ukrajinců už jsou, takže je pravděpodobné, že tady vznikne síť podpory a solidarity. Jsou tady také Ukrajinci, kteří v Česku žijí déle. Vzájemně si budou pomáhat.

Dokáže jim to ale vynahradit to, o co přišli?

Velký rozdíl je v tom, jestli přijedou aspoň s jedním rodičem nebo jsou tady sami, aby se zachránili. Pokud tady jsou s někým, koho znají, tak mají nějaké zázemí a snad nebyli vystaveni takovému traumatu. Ovšem děti, co tady jsou samy, budou ztracené. Ti si musí najít cestu, jak fungovat. Má to na ně dopad a někdo s nimi musí pracovat.

Dokážou dětské hlavy vůbec zpracovat, co se s nimi a kolem nich děje?

Situace je komplikovaná v tom, že se jedná o vynucenou změnu. Mohli jim tam zůstat prarodiče, někdo už třeba ani nežije. Může to pro ně být komplikovanější. Taky jde o to, zda se jedná o dočasnou věc, nebo jestli tady zůstanou a časem budou vytvářet rodinný život.

Myslíte si, že děti v této situaci přemýšlí o tom, co se bude dít dál?

Teď tady jsou několik dní, utrpěli nějaký šok, po kterém mohli vydechnout a odpočinout si. Zásadní rozhodnutí, to pro ně teď není téma. Pro ně je důležitá stabilizace, a aby se za pomoci nejbližších osob dostali do běžného života, i když zatím jen na určitou dobu.

Dokážou se ukrajinské děti přizpůsobit těm českým?

Že je hned začleníme do školy nebo do školky, to je nereálné. Do budoucna to ale řešitelné je. Je možné, že konflikt skončí a všem spadne kámen ze srdce. Pak záleží, kdo se kdy kam přemístí. Až pak má smysl stabilizovat klasický život.

A naopak, jak budou ukrajinské děti vnímat děti české?

Třeba ve školce to není téma, děti si tam k sobě rychle najdou cestu. Ovšem když z toho někdo bude dělat téma a zvětšovat ho, tak to bude téma i pro děti. Když však bude učitel klidný a bude působit jako průvodce, tak si děti zodpovědnost najdou.

Pak ale následuje škola, kde už jsou děti starší a vnímavější…

Rozhodující bude postava učitele. Ten by měl být vybaven nějakými nástroji, schopnostmi a dovednostmi, jak děti zakomponovat. Musí si být vědom toho, že děti jsou z jiné kultury, protože pokud přijde zahraniční dítě do české školy a neumí česky, tak je to pro něj složitější. Pokud by byl třeba jeden Ukrajinec mezi dvaceti Čechy, tak je to řešitelné, ale kdyby jich tam bylo už deset, tak už to učitel neuřídí.

Článek Do Česka přišlo už 20 tisíc uprchlíků. „Ukrajinské děti, které přišly do Česka samy, budou ztracené “ říká dětský psycholog Šobra se nejdříve objevil na Události247.cz.

Zřejmě je to velká výzva pro učitele v tuto chvíli žákům sdělit vše potřebné o konfliktu. Metodika byla vydána ministerstvem velmi rychle, co je jejím cílem?

Hlavním záměrem byl apel na to, aby školy věnovaly zvýšenou pozornost žákům nejen ukrajinské, ale také ruské nebo běloruské národnosti, na které může celá věc dopadat velmi negativně. Válečné nepřátelství do škol nepatří, a tedy hlavním tématem doporučení bylo, že národnost nečiní člověka odpovědným za kroky, které realizuje státní režim země, odkud dotyčný pochází.

Co všechno, a jak šetrně, by měli učitelé o konfliktu na Ukrajině žákům vysvětlovat?

Za nejdůležitější považuji, a to je to hlavní, co se ve školách musí zvládnout, aby nebyl nikdo napadán, šikanován či dokonce lynčován za to, jaké je národnosti. Našim učitelům v tomto věřím, a předem jim děkuji za jejich práci v této nelehké době.

Metodika obsahuje pět bodů, mohl byste pár z nich krátce popsat?

Prvním bodem je, aby školy žáky a studenty jasně informovaly o postoji České republiky k válečnému konfliktu na Ukrajině. Dalším bodem je apel, aby učitelé věnovali ve školním kolektivu zvýšenou pozornost žákům ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, a v případě potřeby využili také péči pracovníků školních poraden. Doporučili jsme také cílenou preventivní práci s celým třídním kolektivem, s akcentem na individualitu, dodržování lidských práv.

Který bod je podle Vás nejdůležitější? Je to téma rovnosti? Z Vašeho vyjádření médiím vyplynulo i to, že už k nenávisti žáků mezi sebou, právě kvůli jejich původu došlo.

Důležité je deklarování toho, že národnost nečiní člověka odpovědným za kroky, které realizuje státní režim země, odkud dotyčný pochází. S třídními kolektivy doporučujeme pracovat v rámci osvěty s tématy rovnosti, respektu a tolerance. Je potřeba, aby učitelé s žáky a studenty o těchto jevech společně a otevřeně hovořili, a pokud se takové jednání ve škole objeví, musí být školy důsledné.

Nabídl jste i pomoc ukrajinským studentům, kteří studují v Česku na vysokých školách, v čem bude pomoc spočívat?

Spolu s ministryní Langšádlovou jsme oslovili náš ukrajinský protějšek, ministra školství a vědy Serhiye Shkarleta, a ujistili jsme jej, že stojíme v oblasti školství a vědy při Ukrajině. Součástí informace bylo, že jsou oba naše resorty připraveny navýšit finanční prostředky tak, aby mohli ukrajinští studenti, akademici a vědci pokračovat ve své práci, kterou ruská agrese přerušila. V současné době resort pracuje na dalších materiálech, jejichž hlavním cílem je podpora ukrajinských studentů. 

Hlásí se už někteří studenti, kteří by tuto pomoc potřebovali?

V tuto chvíli nelze říct žádná konkrétní čísla, ale je potřeba si uvědomit, že ruský útok na Ukrajinu se uskutečnil teprve před několika dny a místní lidé, ale stejně tak i jejich příbuzní v současné době musí řešit spoustu jiných věcí. Ale podněty určitě sbíráme a budeme i nadále v kontaktu s ukrajinským resortem školství a vědy. Jak jsme deklarovali s kolegyní Langšádlovou, stojíme v této věci plně při Ukrajině.

Plánuje ministerstvo školství další podpůrné kroky pro studenty? Budou zahrnovat i pedagogy? Přeci jenom i tito odborníci v Česku působí.

Určitě, jak už jsem naznačil, v současné míře s kolegy na ministerstvu připravujeme materiály, které se týkají pomoci ukrajinským studentům, ale i akademikům a vědcům. V tuto chvíli bohužel nemohu být konkrétní, ale myslím, že v řádu dnů budeme schopni některá opatření zveřejnit.

Článek Učitelé k válce na Ukrajině dostali od ministerstva školství manuál. Podle ministra Gazdíka válečné nepřátelství do škol nepatří se nejdříve objevil na Události247.cz.

Na sociálních sítích kolovalo, že Trikolora snad schvaluje agresi Vladimira Putina na Ukrajině, je to pravda?

Důrazně se ohrazuji vůči jakémukoli nařčení některých „rádobypolitiků“, že prý snad Trikolora podporuje kroky Ruska. Nikdy a nikde jsme nic takového neřekli ani nenapsali!

Jak to tedy je?

Trikolora odsuzuje jakoukoli agresi, válku či vpád na území. V dnešní době je však bohužel velmi snadné vytrhávat věty z kontextu. Svět není černobílý a bez kouře není ohně. Vždy je špatně, když namísto diplomacie hovoří zbraně. Jakákoli VÁLKA je čiré ZLO, protože v ní umírají nevinní lidé.

Jaká cesta podle vás povede k ukončení konfliktu?

Pokud chtějí vrcholní politici ukončit tuto válku, musí neprodleně zasednout k jednacímu stolu a najít mírové řešení. Je to v zájmu nás všech.

Když na chvíli odhlédneme od války, jak zatím hodnotíte dosavadní práci nové vlády?

Fialova vláda zatím porušila takřka všechny svoje předvolební sliby. Na prvním místě, že nebude zavádět žádné lockdowny či výjimečné stavy. Pandemický zákon v podobě, jak jej vláda bruselské pětky na sílu protlačila ve Sněmovnou, je ještě něco horšího. Je to cesta k totalitě.

Proč jste proti pandemickému zákonu?

Protože to celé už dávno není o zdravotnictví, ale o obraně občanských svobod. Ale ten kšeft je pro některé zainteresované tak nekonečně výnosný, že ho budou za každou cenu dál natahovat.

Kritika je jedna věc, druhá jsou konkrétní kroky. Co byste tedy dělala Vy, pokud byste měla tu možnost? Zůstaňme u pandemického zákonu a „covidových“ krocích…

Je to vcelku jednoduché. Trikolora šla do voleb s heslem: „Nemocné léčit, ohrožené chránit, zdravé nechat normálně žít“. Není na tom potřeba vůbec nic měnit. To nekonečné protahování nesmyslných a nelogických opatření, zbytečné testování a zbytečné karantény zdravých lidí, pouze dál a dál prohlubují ekonomické ztráty a ničí soudržnost společnosti.

Nedávno jste na Twitteru sdílela názor ekonoma Ševčíka o tom, že Evropská unie buduje komunistickou společnost. Opravdu si to myslíte, proč?

Je to samozřejmě nadsázka, ale racionální jádro to má. Někteří naši zastydlí antikomunističtí bojovníci sice dál bojují již vyhranou studenou válku, ale všechny ty levičácké šílenosti se na nás už dávno nevalí z východu, nýbrž z Bruselu. Fantazie pokrokářů, kteří dnes ovládají Evropskou unii, je nekonečná. Někdy už to má podobu čirého šílenství.

Článek Majerová Zahradníková vyvrátila tvrzení, že Trikolora podporuje kroky Putina. Podle ní je důležité najít mírové řešení se nejdříve objevil na Události247.cz.

Letošní únor bude spojený se silnými vichřicemi. To u nás není úplně běžný únorový jev, že?

V zimě jsou průměrné rychlosti větru nejvyšší z celého roku. Nárazy mají také vysoké hodnoty, v nižších polohách většinou 15 až 20 m/s (55 až 70 km/h), výjimečně i kolem 25 m/s (kolem 90 km/h) a na horách kolem 30 m/s, ojediněle i přes 35 m/s (přes 125 km/h). Například na Sněžce to není výjimečný jev v průběhu celého roku.

Čím bylo způsobeno, že jsme u nás letos měli místo přívalů sněhu pořádně větrné dny?

Na vině bude frontální zóna přecházející přes střední Evropu, možná ve více únorových dnech, než je obvyklé. Znamená to, že od západu až severozápadu postupovaly do střední, nebo přes střední Evropu, dále k východu frontální systémy nebo i samotné tlakové níže. Díky tomu byla hranice sněžení většinou nad 600 metrů. V nejvyšších pohořích jako jsou Krkonoše a Šumava, je sněhová pokrývka docela vysoká (40 až 190 cm), v nižších pohořích 20 až 90 cm. Při některých situacích v únoru byly přechodně i v nejvyšších polohách srážky dešťové.   

Vichřice většinou trvají jen krátce. Čím to ale je, že letos úřadují několik dnů po sobě? 

Jak už bylo uvedeno, postupovaly k nám tlakové níže, ve kterých vítr zesiluje. Letos jsme měli v platnosti výstrahu před silným větrem každý den od 16. do 24. února bez přestávky. Z toho ve čtvrtek 17. února byl splněn nejvyšší, tedy červený stupeň výstrahy.

Očekáváte silný vítr i v dalších dnech, nebo už máme to nejhorší za sebou?

Během čtvrtku čekáme nárazy jihozápadního až jižního větru zejména na severu Moravy a ve Slezsku, a to 15 až 20 m/s (až 70 km/h), na horách kolem 25 m/s (kolem 90 km/h). V pátek budou místy nárazy západního až severozápadního větru kolem 15 m/s, o víkendu a pravděpodobně i v příštím týdnu se už nárazy větru nebudou vyskytovat.

Polskem se dokonce prohnala tornáda. Teoreticky, je možné, aby se tornádo v zimě vyskytlo i u nás?

Teoreticky se to nedá vyloučit, ale pravděpodobně menší intenzity než v létě.

Jaké dny nás čekají teď – mínusové, nebo už se můžeme těšit na jaro?

Čtvrtek bude poměrně teplý, na některých místech teplota vystoupí až na 13 °C. V pátek budou nejvyšší teploty většinou do 7 °C, na jihovýchodě Moravy může být až 9 °C. O víkendu čekáme maximální teploty 2 až 7 °C, v příštím týdnu 3 až 8 °C, tedy na úrovni normálu maximálních teplot na začátku března. Minimální teploty budou většinou kolem 0 °C, ale v prvních dnech příštího týdne budou klesat na -3 až -8 °C a budou tedy podnormální.

Článek Větrné dny by měly brzy skončit. Tornáda se podle meteoroložky Valachové mohou prohnat i Českem se nejdříve objevil na Události247.cz.

Situace mezi Ruskem a Ukrajinou je hodně napjatá. Čekal jste, že dospěje až do tohoto bodu?

Já osobně jsem to čekal. Myslím, že Rusko si tuto pozici připravovalo dlouhodobě. Kdo studuje ruské chování komplexně, tak si všiml, že tady byly určité náznaky ve znamení toho, že Rusko chystá něco, co se stalo. Nebo možná ještě něco horšího, tedy okupaci celé Ukrajiny.

Může k tomu podle vás dojít? Bude Putin ve svém tažení Ukrajinou pokračovat dál?

Obávám se, že ano. Původní představy byly takové, že by Putin použil k útoku vojska okolo Ukrajiny, on to ale udělal rafinovaněji. Nejprve obsadil dvě separatistická území, vyhlásil jejich nezávislost a teď je bude v uvozovkách chránit. Je pravděpodobné, že dojde k nějakému konfliktu, k něčemu, co Rusko bude prohlašovat za provokaci. Vojska okolo Ukrajiny se nikam nestahují, přitom na separatistická území stačí méně vojáků i techniky. Zdá se, že Putin má v plánu další krok.

Myslíte si, že by nakonec mohlo dojít k situaci, kdy by Rusko ovládalo celou Ukrajinu?

Je otázkou, zda by Putin dokázal kontrolovat celou Ukrajinu, i kdyby ji dobyl. Pro Rusko by nebyl problém Ukrajinu vojensky dobýt, ale kontrolovat zemi a nedoplácet na to obrovskými ekonomicky ztrátami, ekonomicky nekrvácet a nečelit partizánskému odporu, to je složité. Ukrajina má velký nacionalismus a odpor k Rusku, i proto Putin možná ví, že získat celou zemi není tím nejlepším řešením. Třeba západ Ukrajiny je už civilizačně jinde než Rusko, tam by se okupace nesetkala s tím, co Putin může dostat v Donbasu nebo Luhansku.

Žene Putina touha získat pod svou moc co nejvíc území, která ovládal i Sovětský svaz?

On sám to tvrdí dlouhodobě. Netají se tím, že pro něj byl rozpad Sovětského svazu geopolitickou katastrofou. Chce to nějak obnovit. Ví, že se mu asi nepodaří obnovit všechno, ale v zemích, které nejsou chráněné, se snaží vyvolat nestabilitu. Ruská vojska nejsou jen na Krymu a na separatistických územích, ale taky v Osetii nebo Bělorusku. A to, že se stáhla z Kazachstánu, ještě neznamená, že se tam nemohou vrátit.

Měla by se Ruska bát i Česká republika?

Máme velké štěstí, že jsme společně s dalšími zeměmi od roku 1999 členem Severoatlantické aliance. To je naše jediná záruka. Putin se totiž nikdy, zdá se, nepustil představy, že všechna území, která Sovětský svaz ovládal, by nějakým způsobem měla být kontrolována Ruskem. Pokud by Česko, ale i Slovensko nebo Polsko nebyly členy NATO, tak by se o to možná pokoušel. Využívá toho, že Ukrajina není v NATO. Možné vidí poslední šanci, jak ji dostat do ruské sféry vlivu.

Může mít v plánu ovládnout i další území?

Samozřejmě. Pokud se podíváme do zemí “stánů”, tak tam je nestabilita. Nedávno se střílelo mezi Kyrgystánem a Tádžikistánem, je tady válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Rusko sice nezasáhlo, ale zasáhnout by mohlo, těch možností se Putinovi nabízí víc. Pokud do konfliktu pošle ruské vojáky, tak je velká šance, že už tam zůstanou.

Co by se stalo, kdyby se do konfliktu zapojily i ostatní – západní – země?

Čára mezi Ukrajinou a NATO je pro Rusko výstražná, dokonce i pro Putina. Ten, i když ne vždy argumentuje racionálně, dobře ví, že jakýkoliv spor se zeměmi NATO by mohl vyvolat obří konflikt, který by mohl skončit jadernou válkou. Zní to děsivě, ale otázkou je, jestli má Rusko dostatečný pud sebezáchovy, protože případná válka s USA a dalšími západními zeměmi by znamenala zničení civilizací. Jedná se snad o poslední hranici, která nás dělí od velkého konfliktu.

Článek „Případná válka mezi Ruskem a Západem by znamenala zničení civilizace,“ míní politolog Pehe se nejdříve objevil na Události247.cz.

Přivítal jste, že se kultura vrací do normálu, začínají zase různé akce, lidé mohou chodit ve větším počtu…?

Samozřejmě. Když pominu, že je to z části moje obživa, tak mi samozřejmě chyběl kontakt s divákem jak v divadle, tak při moderování, tak i při setkávání se s přáteli z branže, protože jinak se s nimi prakticky nemám kde potkat.

Jaké má vlastně umělec alternativy, když nemůže vykonávat svoji profesi, jak se uživit? Jak jste to řešil?

Bude to znít paradoxně, ale díky tomu, že jsem ne vždy byl v životě jako umělec úspěšný a na výsluní, mám rozjeté i další byznysy, které mě v případě nedostatku práce v showbyznysu uživí. Mimo jiné přednáším a učím tzv. komunikační dovednosti, produkuju videoklipy a různé projekty v oblasti hudby pro jiné umělce. Když nejde jedno, jde druhé. A když jde všechno dohromady jako teď, tak je to paráda.

Jak složité je „nastartovat se“? Asi to není tak, že jako mávnutím kouzelného proutku je všude kolem práce, protože by se vše vrátilo do „předcovidových“ kolejí…

Určitě ne, kultura jako taková se bude startovat ještě dlouho. Není to tak, že se otevře jako v restauraci a lidé se nahrnou, protože potřebují jíst. U nás se plánuje dlouho dopředu a také jestli něco lidé první osekají, tak jsou to investice do zábavy. Jak diváci, tak klienti. A taky si nebudeme nalhávat, že i cenová nabídka nešla částečně dolů.

Byla podle vás adekvátní pomoc od státu?

Já nevím, na to expert nejsem, abych posoudil, co je dostatečné a co ne. Určitě nikdo nedostal tolik, kolik by si normálně vydělal a někoho to určitě i zničilo úplně. Já jsem o žádné kompenzace nežádal, takže vážně nevím. Jenže takový je běh světa, přicházejí revoluce, evoluce, epidemie, objevy a někdy to holt nějaká pracovní oblast odnese. Teď je to zábava. 

Umíte si představit, že na podzim přijde další vlna pandemie covidu a zase se bude omezovat?

Umím už si představit úplně všechno. Ale doufám, že už ne, jinak by se nám ta resuscitace kultury a práce v zábavě opět o něco protáhla.

Jak vnímáte protesty lidí před sněmovnou, zveřejňování adres politiků, šibenice apod., je to adekvátní, jsou lidé ze situace tak zoufalí?

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Já naprosto chápu frustraci lidí, co tam chodí, někdo přišel o vše – živobytí, rodinu, zdraví, vztah a třeba i vinnou špatných rozhodnutí politiků. Některé věci jsou samozřejmě už za hranou, ale … Neschvaluju, ale umím pochopit.

Článek „Zoufalí lidé dělají zoufalé věci,“ říká moderátor Petr Vojnar k šibenici před Sněmovnou se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jste jedním z těch, kterému se nelíbí, že stát ruší proplácení preventivních PCR testů. Proč je to podle Vás špatně?

Testování je mimořádně důležité. Je to jeden z mála nástrojů, pomocí něhož můžeme předpovídat, co se bude dít. Testují se většinou lidé, kteří k pandemii přistupují zodpovědně a nechtějí nikoho nakazit. Takto si mohli ověřit, zda jsou zdraví, což by stát měl podporovat. Pokud jdete za staršími příbuznými, tak si můžete udělat sami antigenní test, ale co se týká PCR testu, tak to už je zásah do rozpočtu. Pojišťovna by to měla v nějaké míře hradit. Navíc to podporuje důvěru obyvatel, že vláda myslí epidemii a opatření vážně.

Ztratí tak podle Vás stát přehled nad tím, jak se koronavirus v populaci šíří?

Situace s covidem se po dvou letech pomalu blíží tomu, kdy bude vir srovnatelný s jinými nemocemi. Docela dobře se to ukazuje na chřipce. Víme, že každý rok existuje několik kmenů, které se od sebe liší, stejně jako se liší třeba omikron od delty. Protilátky, které fungují na jednu variantu, nefungují na tu druhou. Nevíme, co se bude dít na podzim, a když nebudeme testovat, tak ani nebudeme vědět, jak se situace vyvíjí. Jedná se o sociální chorobu. Musíme sledovat všechny státy, abychom věděli, kde se jaká varianta objeví, a kde se šíří.

Takže nás zrušením testů může čekat, po klidném létě, zase krušný podzim?

Lidé budou cestovat, zase si zamícháme variantami, které se přes léto budou šířit. Sice málo, ale budou. Třeba tady budou i nové varianty, možná se vrátí delta, a to my musíme vědět. Jenže teď se testy ruší.

Ve školách i ve firmách se už lidé nemusí podrobit antigennímu testování. Byl to podle Vás správný krok?

Antigenní testování sloužilo k tomu, abychom věděli, jak se covid šíří. Provádí se v okamžiku, kdy je pandemie mimo kontrolu, a kdy potřebujeme vědět, jaká opatření je třeba zavádět, a zda nejsou zahlcené nemocnice. Plošné antigenní testy už neměly smysl, ale situace zdaleka není v normálu. Minulý týden se nakazilo 110 tisíc nových lidí, denně s covidem umírá okolo padesáti lidí. To ještě není normální situace. A k zamyšlení je ještě jedna věc.

Co máte na mysli?

Dva roky nám trvalo, než jsme vybudovali testovací kapacity, ty teď ale nebudou potřeba. Až je budeme potřebovat na podzim, tak budou zavřené. Je jisté, že se něco vrátí, otázkou jen je, jak moc. Díky testování bychom věděli, co se blíží, kdy se to blíží, pak je možné nastavit opatření. Společnost bude mít hodně protilátek, ovšem je třeba myslet na to, že každá vlna, která přišla, byla horší, než ta předešlá.

Ztrácí tedy stát účinnou zbraň, pomocí níž mohl s koronavirem bojovat?

Jedním z dobrých nástrojů, který má medicína, jsou monoklonální protilátky. Ty jsou velmi účinné. Jsou však vyvinuty na původní variantu, takže fungují na deltu, ale ne na omikron. Takže se nějaké vyvinou, ale pak tady může být zase jiná varianta. A stát bude potřebovat vědět, co má nakoupit.

Článek Genetik Jan Pačes nesouhlasí se zrušením proplácení preventivních PCR testů. „Nebudeme mít vůbec přehled o tom, jak se situace vyvíjí,“ řekl se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak začíná Alzheimerova choroba, můžeme pozorovat nějaké příznaky?

Alzheimerova nemoc se typicky projevuje postižením epizodické paměti, ztrácejí se vzpomínky na prožité události a na různé děje v minulosti. Hůře se ukládají nové informace, přitom platí, že čím je paměťová stopa starší, tím lépe vzdoruje „vymazání“, tedy nemocní si mnohem lépe vybavují události staré několik let až desetiletí, a přitom se „ztrácejí“ v době jen nedávno minulé (třeba co se odehrálo včera nebo v minulém týdnu).

Jak konkrétně to vypadá?

Často hledají založené věci, nevzpomenou si na domluvenou schůzku. Stává se, že se opakovaně dotazují na totéž. Postupně s dalším horšením nemoci se objevují obtíže s orientací, hůře si vybavují slova a mohou se objevit potíže s řečí a komunikací, a postupně přestávají být soběstační.

Když máme podezření, za kým jít, za praktikem, psychiatrem, neurologem, nebo jiným specialistou?

O pacienty s demencí se starají lékaři z různých odborností, neurologové, psychiatři i geriatři. Nicméně lze rozhodně doporučit nejdříve kontaktovat svého praktického lékaře, který může jednoduchým vyšetřením rozpoznat, že paměťové i další potíže pacienta přesahují normální stav pro daný věk. Může zajistit další vyšetření i léčbu. Pacienta také může doporučit k další péči příslušnému specialistovi. Praktičtí lékaři ostatně už dnes vyšetřují pacienty nad 65 let na první příznaky demence při preventivní prohlídce.

Co je v současné době největším problémem?

V péči o pacienty s demencí jsou v současné době dva hlavní nedostatky: u řady pacientů je diagnóza stanovena pozdě, protože se na možnost Alzheimerovy nemoci nepomýšlelo včas a první varovné příznaky zapomínání byly mylně, bez dalšího vyšetření, přisuzovány věku. Druhým problémem je nedostatečně definována úloha jednotlivých specialistů, jejich role, kompetence a dostupnost.

Co s tím?

Těmto problémům (ale i řadě dalších) se bude detailně věnovat mezioborový doporučený postup, který vzniká v rámci implementace Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění 21020-2030 (NAPAN), schváleného vládou ČR v dubnu 2021.

Jak je to vlastně se sociální podporou, na co mají pacienti nárok?

Možností sociální podpory je více, od příspěvku na péči a příspěvek na mobilitu, přes průkaz osoby se zdravotním postižením, až po asistenční služby. Se žádostí o sociální podporu pomohou ošetřujíc lékaři a sociální pracovníci.

Jaký je současný stav, přibývá lidí s nějakým druhem demence?

Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou degenerativních demencí. Tato onemocnění vznikají v důsledku ukládání specifických proteinů do mozkové tkáně, což vede k zániku různých skupin neuronů a v konečném důsledku k rozvoji demence s postupným horšením v čase. Degenerativní demence jsou věkově vázaná onemocnění, to znamená že případů demence bude přibývat tím, jak postupně stárne naše populace a čím dál více lidé se dožívá vyššího věku.

Jsou ještě nějaké důvody?

Případů diagnostikovaných demencí přibývá také proto, že se zvyšuje povědomí široké veřejnosti o demenci, pacienti, nebo jejich blízcí, dříve a častěji konzultují u svého lékaře. Rovněž se zlepšují diagnostické metody, které má současná medicína k dispozici. Přitom platí, že čím dříve se léčba nasadí, tím má větší a dlouhodobější účinek.

Dá se říct, kolikměsíčně lékaři odhalí případů demence?

Počet nemocných s Alzheimerovou nemocí se v České republice za posledních deset let, podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), více než zdvojnásobil. Loni dosáhl čísla 68 120 (demencí obecně, tedy vedle Alzheimerovy nemoci zahrnující i další příčiny a nezařazené formy, bylo dle ÚZIS v loňském roce evidováno v České republice 111 400 případů).

A navíc asi budou pacienti, u kterých nemoc nebyla diagnostikována, že?

Nepochybně je jich celá řada. Odhadem je u nás 140 000 pacientů s demencí, z toho 60 % tvoří Alzheimerova nemoc. V roce 2050 lze očekávat až 290 000 pacientů s demencí.

Může za to i pandemie covidu, zbrzdila diagnostiku?

V současné době nemáme dostatek statistických údajů, lze ale předpokládat, že problematika odložené diagnostiky a omezení kontrolních vyšetření i léčby komplikaci u pacientů s demencí v době kovidové pandemie bude podobná situaci u dalších onemocnění.

Je možné onemocnění vyléčit, nebo „jen“ léčit?

V současné době nemáme k dispozici léčbu příčiny, tedy zatím nedokážeme zabránit ukládání specifických proteinů do mozkové tkáně. Současným zlatým standardem je podávání léků ze skupiny kognitiv, které zpomalují horšení nemoci a podporují výkonnost paměti a dalších kognitivních funkcí, jako je řeč, orientace, myšlení a úsudek, a řadu dalších).

Co je při léčbě zásadní?

Role rodiny, podpora pečujících, trénování paměti a udržování sociálních kontaktů a dovedností. Určitou nadějí bude i biologická léčba, první lék z této skupiny byl schválen k podávání u vybrané skupiny pacientů v USA v loňském roce.

Postihuje nemoc více muže nebo ženy? Nebo na pohlaví nezáleží?

Alzheimerova nemoc se vyskytuje o něco častěji u žen.

Článek Lidí s Alzheimerovou chorobou je stále více. Podle doktora Rusina je jedním z hlavních příznaků dotazování se stále dokola na to samé se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jaký je podle Vás největší přínos Anonymních alkoholiků?

Vladimír: Lidi, se kterými se v Anonymních alkoholicích setkávám, se mě nesnaží utěšovat ani povzbudit, ale prožili si to samé, co já. Díky tomu vědí, že jsme schopni se ze své závislosti dostat, a vrátit se zpět mezi normální lidi, což je strašně důležité. Psychiatr i adiktoložka mají sice teoretické vzdělání a zkušenosti, ale dívají se na věc jinak. Neprošli si totiž tím peklem, kterým si projde řada alkoholiků.

Martin: Anonymní alkoholici změnili můj život. Když jsem mezi ně přišel poprvé, byl jsem už dlouho střízlivý, ale neměl jsem z toho žádnou radost. Napravily se mi sice vztahy s blízkými, ale časem začali všichni brát mou střízlivost za samozřejmost. Pro mě to ale samozřejmost nebyla. Když teď přijdu na setkání, odměnou pro mě je, že kolem mě sedí deset střízlivých lidí. Mám prostě místo, kde můžu mluvit o svých problémech s alkoholem. Nemůžu si totiž dovolit neustále tím zatěžovat své blízké.

Když máte se závislostí všichni velmi podobnou zkušenost, co Vám setkání přináší nového?

Martin: Pro mě je nejdůležitější šířit poselství, že střízlivý život je možný. Když ze setkání odjíždím, mám dobrý pocit z toho, že jsem třeba někomu pomohl. Je úžasné pozorovat nováčky a sledovat, jak se postupně zlepšuje jejich stav. Dělá mi to obrovskou radost. Navíc si říkám, že když to zvládnou oni, zvládnu to i já.

Vladimír: I mě těší hlavně to, když vidím ostatní, často i mladé lidi, jak se ze své závislosti postupně dostávají. Je pro mě také důležité si připomínat, že alkohol nepotřebujeme, a že normální je nepít.

Bojíte se, že byste do závislosti mohli znovu spadnout?

Vladimír: Bojím. Člověk bohužel často od ostatních slyší, že se jim to stává. Určitě to ale nemíním pokoušet tím, že bych se třeba i jenom trochu napil.

Martin: Než jsem začal na setkání chodit, měl jsem panickou hrůzu z toho, že začnu znovu pít. V Anonymních alkoholicích vidím jakýsi záchytný bod, pro případ, že by k recidivě došlo. Kdybych znovu začal pít, mí známí ze skupiny mě v tom nenechají a pomůžou mi to zvládnout. Teď už se tedy recidivy nebojím. Myslím ale, že kdybych na setkání přestal chodit, svou střízlivost bych tím ohrozil.

Co z činnosti Anonymních alkoholiků vám pomáhá nejvíc?

Vladimír: Nejdůležitější jsou pro mě setkání. Právě tam se spolu s ostatními společně se dostáváme do stavu, kdy je nám dobře.

Martin: Všechny činnosti a aktivity, které Anonymní alkoholici nabízí, mi pomáhají s uzdravením. Kromě živých setkání máme i setkání na Skypu, víkendové akce, workshopy, ale třeba i společné výlety na hory. Kromě toho pravidelně chodíme i do léčeben, kde pořádáme setkání s pacienty.

Jak se Anonymní alkoholici staví k víře?

Martin: Jsme velmi tolerantní, necháváme na každém člověku, aby věřil v to své. Říkáme tomu Vyšší moc, ale pro někoho to může být i skupinová energie. Nepátráme, v čem je síla uzdravení, ale někde tam je a funguje.

Máte už s ostatními členy Anonymních alkoholiků i bližší vztahy?

Vladimír: Většinou se při odchodu ze setkání vzájemně obejmeme, protože nám je spolu dobře. Vždycky se taky těším, až se zase za týden uvidíme. Nemusíme si ale povídat o soukromém životě, je to spíš o pocitu sounáležitosti. Prostě cítíme, že navzájem patříme k sobě, a jsme schopni se pochopit.

Martin: Setkání jsou příliš krátká na nějaké užší vazby. Ale když na ně člověk chodí několik let, začne se na ostatní těšit. Mám mezi ostatními už několik dobrých přátel, a považuji je téměř za svou rodinu. Vždy se také těším na setkání ve své původní skupině, kam už nyní pravidelně nejezdím, protože právě tam mě zachránili. Budu těm lidem do smrti vděčný za to, co pro mě udělali.

Jak vaše setkání postihla protiepidemická opatření?

Martin: Po dobu těch nejtvrdších opatření jsme měli naše setkání na Skypu. I když jsme tomu moc nevěřili, nakonec to fungovalo dobře. K naší moravské skupině se mnohdy připojovali i lidé z jiných částí republiky, což bylo skvělé. Bylo to pro nás i oživení, protože přinesli nové příběhy. Ale i tak je pro nás osobní kontakt velmi důležitý.

Co Vás překvapilo, když jste na setkání dorazili poprvé?

Vladimír: Když jsem přišel poprvé na setkání, čekal jsem skupinu nějakých bezdomovců, kteří chlastají krabicové víno. Bylo to ale úplně jiné, potkal jsem tam normální lidi.

Martin: Jak upřímní a otevření k sobě lidé jsou. Myslím, že na setkáních o sobě říkáme věci, které bychom jinde neřekli.

Co byste vzkázali lidem, kteří mají s alkoholem problém, ale zatím na setkání nepřišli?

Vladimír: Někteří lidé o nás možná mají zbytečné předsudky. Vzpomínám si jak, jsme jednou dělali pro studenty medicíny přednášky o alkoholismu. Zpočátku se studenti zabývali svými notebooky, ale když začali kolegové mluvit, studenti je odložili. Na konci přednášky už jen s otevřenýma očima zírali. Nevěřili, jací lidé se do těchto problémů dostanou, a co všechno se lidem může stát. Anonymní alkoholici jsou úplně normální lidi, jen se snaží se dostat ze svých problémů. Každému alkoholikovi bych tedy poradil, aby se zkusil vydat stejnou cestou jako já.

Martin: Alkoholici, kteří se rozhodli se svou závislostí bojovat, jsou jen špičkou ledovce. Nechceme ale ostatní závislé lákat nebo přemlouvat, našim cílem je hlavně předat jim informaci o tom, že pomoc existuje. Stačí tedy, aby o nás věděli. A kdyby někdy v budoucnu potřebovali pomoc, vědí, kde ji najdou. Zbytku závislých lidí bych tedy vzkázal, aby využili okamžiku krátké odvahy a odhodlání něco změnit, a právě tehdy za námi přišli.

Článek Kvůli závislosti na alkoholu si prošli peklem, pomohli až Anonymní alkoholici. ,,Jsme normální, jen se snažíme dostat se z problémů,“ říká alkoholik Vladimír se nejdříve objevil na Události247.cz.

Proč se v Plzeňském kraji rozpadla koalice?

Za dobu trvání koalice se objevilo hned několik sporných věcí, ale vše se dařilo vyřešit společnou dohodou. Přesto byla témata, na kterých jsme se neshodli – například řízení krajského zdravotnictví. 

Proč zrovna zdravotnictví?

Protože je zásadní oblastí, kterou má kraj na starosti. Naším zásadním požadavkem bylo, aby v představenstvech nemocnic byli odborníci a v dozorčích radách zástupci politických stran. O našich výhradách vůči panu Romanu Jurečkovi věděla ODS dopředu, přesto jej „na sílu“ nejtěsnějším rozdílem hlasů prosadila, jako člena představenstva Klatovské nemocnice. I přesto jsme usilovali o setrvání stávající koalice.

Můžete být konkrétnější? Jaké výhrady vůči panu Jurečkovi jste měli?

Dohoda s ODS a TOP 09 byla taková, že holding po roce skončí a ODS předloží novou podrobnou koncepci fungování krajských nemocnic bez holdingu. K tomu bohužel nedošlo. Holding po roce skončil a jeho pravomoci přešly pod Klatovskou nemocnici a její řídící orgán – představenstvo.

A v holdingu se „objevil“ pan Jurečko?

Ano. Když bylo připravováno vedení holdingu, nominovala do něj ODS pana Romana Jurečka s tím, že holding za rok skončí a pan Jurečko nebude dále nominován do žádných funkcí v krajských nemocnicích. Naším zásadním požadavkem bylo přitom bylo, aby v představenstvech nemocnic byli odborníci. 

Jak těžké bylo kývnout na další spolupráci s Piráty a ANO?

Hodně. Stalo se tak po dlouhých vyjednáváních, kdy jsme si jasně definovali naše priority. Našli jsme shodné názory, která jsou pro nás klíčová. Věříme, že pro kraj uděláme více v novém složení. Voliči nás volili pro konkrétní skutky v rozvoji kraje a toho slibu chceme dostát.

Osoba Andreje Babiše už tedy hnutí STAN nevadí? Když jste šli do koalice s ANO, byť na komunální úrovni…

Z naší strany neměníme nic na kritice jeho osoby, rozhazovačné politiky a obřího střetu zájmů. Ale jako komunální politici se zkušeností několika desetiletí ve vedení obcí rozlišujeme úroveň celostátní a úroveň komunální. Na obecní a krajské úrovni mnohem více záleží na osobě, její pracovitosti, ochotě dělat pro ostatní a méně záleží na stranické nálepce.

Článek Náměstek hejtmana Čížek vysvětlil, proč se v Plzeňském kraji rozpadla koalice a zvolil se nový hejtman. Problémem byla hlavně neshoda ve zdravotnictví se nejdříve objevil na Události247.cz.

Pane doktore, co to je postcovidový syndom, jak byste ho definoval?

Postcovidovým syndromem označujeme soubor příznaků, které přetrvávají po 12 a více týdnech od vzniku onemocnění covid-19.

Jak se projevuje?

Různě. Může zahrnovat příznaky od únavy až po dušnost a kašel. Většina příznaků sama do pár týdnů od infekce odezní, ale u malé skupiny pacientů mohou tyto potíže přetrvávat.

Kdo je typický pacient? Pokud se bavíme o těch vážnějších příznacích, které přetrvávají delší dobu.

Typický postcovidový pacient je starší člověk po těžkém průběhu nemoci, který byl v nemocnici na ventilaci. Ve FN Brno jsme dosud provedli přibližně 3 000 kontrol pacientů po covidu a závažné změny na plicích jsme objevili asi u 2,5 % z nich.

Měli bychom navštívit lékaře, nebo si se syndromem poradíme doma?

Lidé, kteří nemocí covid-19 onemocněli, ale nebyli hospitalizováni, by měli k plicnímu lékaři zajít, pokud se po 2–3 měsících od infekce stále potýkají s respiračními obtížemi. Hospitalizované by měl pneumolog vidět 6–12 týdnů od stanovení diagnózy. Pacient, jehož po prodělání covidu-19 trápí déletrvající teploty, bolest na hrudi nebo dokonce vykašlávání krve, by měl odbornou pomoc vyhledat okamžitě a nečekat, až potíže samy odezní.

Změní postcovidový syndom mutace omikron? Tedy varianta, která se šíří mnohem rychleji než například delta.

S postcovidovým syndromem k nám přicházejí pacienti přibližně tři měsíce po prodělání nemoci covid-19. Nyní tedy ještě stále léčíme ty, kteří prodělali variantu delta. První pacienty po omikronu očekáváme na přelomu března a dubna.

A bude se léčba lišit?

Nemyslím si to. Vzhledem k lehčímu průběhu covidu-19 ale lékaři očekávají, že pouze menší část z desítek tisíc nakažených, bude vyžadovat odborné vyšetření a léčbu.

Článek „První omikronové pacienty s postcovidovým syndromem očekáváme na přelomu března a dubna,“ říká doktor Sova se nejdříve objevil na Události247.cz.

Mají ekonomické sankce na Rusko nějaký vliv, má se Vladimir Putin, čeho bát?

Ekonomické sankce dopadají negativně na ruské hospodářství. Zároveň mají negativní vliv i na hospodářství Evropské unie. Vzhledem k tomu, že ruská ekonomika je výrazně menší než ekonomika Evropské unie, můžeme říct, že sankce ve svých počátcích více poškodí Rusko než Evropské unii.

Už se v minulosti něco podobného stalo?

Lze to přirovnat k situaci, kdy Spojené státy uzbrojily SSSR až k rozpadu. Zatímco si totiž Spojené státy mohly dovolit vysoké výdaje na zbrojení, SSSR již nedokázal držet tempo nastolené Američany. Vysoké výdaje na zbrojení tak vedly ke zhoršení ekonomické situace ve SSSR, což prokázalo nefunkčnost centrálního plánování a vedlo k rozpadu tehdejšího uspořádání.

Co nejhoršího by se Rusku mohlo stát, pokud jde o sankce?

Zřejmě nejdrsnější ekonomickou sankcí vůči Rusku by bylo úplné odstřižení od mezinárodního platebního systému včetně financování ruského dluhu.

Nebylo by to ale i kontraproduktivní?

Ano, toto opatření by však výrazně vyostřilo vzájemné vztahy, takže jeho uplatnění nedoporučuji. Myslím, že bychom se měli pokusit najít řešení přijatelná pro všechny strany, bez nutnosti uchylovat se k radikálním krokům.

Může mít případné přitvrzení sankcí vliv i na Českou republiku? 

Rusko je pro českou ekonomiku důležité z hlediska exportu. Uvalení sankcí by mohlo mnohým českým společnostem uškodit, protože by hrozila ztráta dlouhodobě budovaného trhu.

Co by to znamenalo?

Místo českých společností by pak s největší pravděpodobností zaplnily asijské společnosti, což by bylo z hospodářského hlediska nepříjemné.

A Rusko by asi nesedělo s rukama v klíně, že?

Jistě, Rusko by naopak z dlouhodobějšího pohledu mohlo omezit dodávky klíčových surovin, což by byla katastrofa pro naši energetiku. Musíme si totiž uvědomit asymetrické dopady, které by tato situace vyvolala.

Jak to myslíte?

Zatímco Rusko by přišlo jen o zdroj svých příjmů, Evropská unie by se v krajním případě mohla dostat až do situace blackoutu. To by mohlo vyústit v rozvrat naší civilizace.

Článek Tvrdší ekonomické sankce vůči Rusku by postihly i české firmy. Podle ekonoma Křečka by mohly omezit dodávky klíčových surovin se nejdříve objevil na Události247.cz.

Aféra Pegasus loni odhalila špehování významných politiků, novinářů, aktivistů nebo pracovníků neziskových organizací, a to hned v několika zemích. Izraelský software Pegasus byl původně vyvinut pro odhalování zločinců a teroristů, jak byl ale skutečně používán?

Izraelská technologická společnost tvrdí, že technologii prodává pouze vojenským, policejním a zpravodajským orgánům, a že klienty před prodejem softwaru prověřuje. Tedy například zjišťuje, zda daná země dodržuje lidská práva.

Zjistilo se tedy, že software byl využíván i jinak?

Ano, investigativní novináři a lidskoprávní organizace tvrdí, že software byl v mnoha případech zneužit pro špehování nepohodlných osob, které například vystupovaly proti vládě, ale s terorismem ani organizovaným zločinem neměly nic společného. Jednalo se o novináře, aktivisty nebo představitele opozice.

Postupně se ukazuje, že software byl zneužíván v Izraeli, ale třeba také v Saudské Arábii nebo Maroku. Jak moc ale proniklo zneužívání softwaru k nám do Evropy? 

V tomto případě musíme sledovat dvě roviny problému. Na jedné straně se jedná o sledování Evropanů jinou zemí, a to například sledování prezidenta Macrona ze strany marocké vlády, která měla odposlouchávat nejen jeho telefon, ale měla sledovat i dalších 15 členů tehdejší vlády. 

Je to smutné, ale asi ne překvapivé, že spyware využívají režimy ve Rwandě, Maroku nebo ve Spojených arabských emirátech. Šokující jsou však informace o jeho použití našimi sousedy z V4, vládami v Maďarsku a Polsku.

A druhá rovina?

Ta je skutečně alarmující. To už mluvíme o sledování nepohodlných občanů ze strany evropských vlád. Maďarská vláda sice použití softwaru Pegasus dlouho popírala, ale na konci minulého roku přiznala, že software zakoupila. Šmírovací aféra zmítá ale i polskou vládní stranou Právo a spravedlnost.

K čemu tam mělo docházet?

Ke šmírování opozičních leaderů, právníků a kritiků konzervativní justiční reformy. Sledován měl být například právník bývalého polského premiéra Donalda Tuska i polská státní zástupkyně Ewa Rrzoseková.

Proč mluvíme právě o Maďarsku a Polsku? Co vůbec podobný vývoj znamená pro Evropskou unii?

V Maďarsku i v Polsku bohužel dochází k omezování práv menšin, navíc je zde paralyzovaná jak nezávislost soudů, tak médií. Polská i maďarská vláda se v poslední době odklání od základních evropských hodnot, jako je například ochrana občanských svobod. Přestávají být zeměmi, kde se dá svobodně žít.

Takže tato odhalení nelze brát na lehkou váhu?

Rozhodně ne! Měli bychom situaci skutečně prošetřit. Pokud jakákoli evropská vláda zneužívala software pro špehování a perzekuci vlastních občanů, musí z toho Evropa vyvodit důsledky. 

A takové vyšetřování na evropské úrovni aktuálně probíhá? Jak v tomto směru Evropská unie postupuje?

Tento týden na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku debatujeme o zřízení speciálního vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu. Je totiž možné, že maďarská a polská vláda nebyly jediné evropské vlády, které software zneužívaly. Zřízení speciálního vyšetřovacího výboru rozhodně plně podporuji. Jaké bude mít aféra důsledky ještě uvidíme.

A Váš názor?

Ve Spojených státech známá aféra Watergate vyústila až v rezignaci amerického prezidenta a samotná kauza Pegasus je často označována právě jako evropský nebo polský Watergate.

Můžeme třeba my sami zjistit, zda jsme nebyli obětí šmírování? Případně, jak se člověk proti takovému útoku může bránit? 

Pegasus má za úkol se dostat do telefonu nepozorovaně, typicky využitím bezpečnostní chyby v některé z vašich aplikací. Jakmile se Pegasus dostane do vašeho telefonu, může z něj prakticky přenášet jakákoli data. Může odposlouchávat, sledovat, kde surfujete po internetu, dokáže si zapnout kameru, a protože je přímo ve vašem telefonu, dokonce si poradí i se zašifrovanou komunikací. 

Boj za soukromí asi nikdy nekončí, že?

Je to tak, na této aféře to vidíme. Technologie se stále zdokonalují a šmírovaní je jednodušší, než kdy dříve. Každý z nás by měl dbát na svoje bezpečí v prostoru on-line. 

Mají mít ale vlády vůbec možnost občany plošně šmírovat?

Určitě ne, o to v Evropském parlamentu ve všech směrech aktivně usiluji. Od začátku svého mandátu tvrdě bojuji za soukromí občanů. Úřady ani soukromé firmy by neměly mít možnost kontrolovat naši osobní komunikaci. 

Právě vývoj okolo kauzy Pegasus budí ještě větší obavy ve spojení s návrhem pravidel na využívání umělé inteligence…

Národní vlády i Evropská komise požadují výjimky na používání systémů vzdálené biometrické identifikace, jako je rozpoznávání obličejů ve veřejných prostorách. Pokud maďarská a polská vláda sledují telefony opozičních leaderů a novinářů, je vcelku zřejmé, že by výjimky pro systémy rozpoznávání obličejů zneužívaly také.

K čemu je to vlastně vládám dobré?

Za pomoci těchto systémů jsou totiž schopni identifikovat účastníky na demonstracích, aktivisty nebo třeba také investigativní novináře. Proto požadujeme v Evropském parlamentu úplný zákaz využívání těchto systémů na veřejnosti.

Článek Vlády využívaly monitorovací software, sledovaly své občany. Europoslanec Kolaja: Využívaly ho i státy V4 se nejdříve objevil na Události247.cz.

Už jste se s ostatními poslanci konečně vyspali po vyčerpávajících obstrukcích ze strany SPD?

Ale ano. V mém případě to bylo ještě komplikované tím, že jsem po těch jednáních měla covid, takže moje „rekonvalescence“ probíhala trochu déle, ale už je to za námi. SPD nicméně hlásí další obstrukce, tak jsme toto představení pana Okamury určitě neabsolvovali naposledy.

Kdyby byl pan Okamura ještě ve vedení sněmovny…

Alespoň každý viděl jeden z mnoha důvodů, proč SPD ve vedení Sněmovny není. Pokud by během obstrukcí Tomio Okamura řídil schůzi, bylo by to naprosto neřešitelné.

Není na místě změnit jednací řád Sněmovny?

O změnách jednacího řádu a určitých omezeních se hovoří dlouho a zatím vždy marně. Určitě jsem proti tomu dělat nyní narychlo nějaké změny. Už proto, že obstrukce je jedním z nástrojů opozice. Jenže její používání musí zůstat v nějakých mantinelech racionality a úcty k výsledkům voleb.

Co tedy obstrukce je, jak ji využívat?

Určitě jako politický nástroj. Ale nemůže to být nástroj přepisování vůle projevené občany v podobě výsledku hlasování. Takže změna pravidel je určitě téma, protože poslední obstrukce SPD zcela zjevně překročila popsanou hranici. Parlamentní demokracie může fungovat pouze v případě, kdy parlament pracuje a kdy není paralyzován menšinou.

Jak byste zhodnotila dosavadní působení vládní koalice?

Děláme, co lze, děláme to tak rychle, jak je to možné ve chvíli, kdy zároveň bojujeme s obstrukcemi. Připadá mi absurdní, když pan Okamura neustále opakuje, že koalice nic nedělá, zatímco veškerý svůj čas tráví tím, aby zdržoval od práce. Zároveň bojujeme s dědictvím po minulé vládě.

S čím třeba?

Například poslední rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o nemožnosti kontrolovat certifikáty v restauracích – my jsme pracovali na tom, abychom někdy v budoucnosti zákaz vstupu do restaurací pro neočkované zrušili, ale špatně napsané opatření minulé vlády to urychlilo způsobem, který se nám úplně nelíbí. Nicméně dělat třeba na dva nebo na tři týdny další opatření, které by soudu vyhovělo, nemělo v podstatě smysl.

Zejména hnutí STAN si prošlo několika nepříjemnými okamžiky, ať už to byl pan Michalik, pan Farský či finanční dary. Podotýkám, že ani v jednom případě nešlo o nic nezákonného. Přesto, z čeho to pramení, z nezkušenosti hnutí? Z pocitu, že vám se nemůže nic stát…?

To určitě ne. Především si myslím, že i když jsme u některých rozhodnutí v těchto souvislostech trochu váhali a nenašli jsme správné řešení hned, stále jsme poslouchali názory občanů a voličů a snad i celkem rychle se z nich poučili. Kdyby každá politická strana v této zemi řešila svoje problémy tak zásadově, k jakým řešením jsme dospěli my, určitě by to politické kultuře České republiky výrazně prospělo.

Asi by to ale nemělo být jen o STANu, souhlasíte? Zůstávají stále nedořešení kauzy předchozí vlády?

Ano, tak to myslím. Ale nechci se pitvat ve dvou milionech za fotografy, abych zmínila něco relativně v uvozovkách drobného, nechci se pitvat v nákupech zdravotnických potřeb v roce 2020, abych zmínila miliardy. To jsou věci, které mají řešit příslušné orgány a já věřím, že je řeší.

Koukáte spíš do budoucnosti?

Ano, úkolem politiků koalice je nacházet řešení pro budoucnost. Nalézání spravedlnosti a případného trestu je úkol pro orgány činné v trestním řízení.

Nejste přímo ve vládě, ale jste místopředsedkyní vládnoucí strany a Sněmovny a poslankyně. Takže jaké to je přebírat „žezlo“ po hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM?

My jsme nebyli u koncepce rozpočtu a dynamického růstu dluhu naší země, my jsme nebyli u koncipování opatření různých ministerstev, která jsou soustavně rušena pro rozpor se zákonem, nebyli jsme u tisíců dalších rozhodnutí, která jsme zdědili.

Jak se k tomu tedy stavíte?

My se s tím snažíme co nejrychleji vyrovnat, abychom mohli dělat koncepční a strategické změny. A že jich bude hodně.

Můžete zase uvést konkrétní příklad?

Jen teď v nejbližší době změna směřování veřejných financí, která začne rozpočtem na rok 2022. Změna stavebního zákona, korespondenční volba, která přinese spravedlnost a umožní vykonávat základní občanské právo pro půl milionu našich lidí v zahraničí.

Jak vnímáte „skartovací“ kauzu Hradu, kdy zmizel důležitý dokument ke kauze „Vrbětice“?

Můj pohled na tuto věc je, že jde o otázku mezi prezidentem a BIS a v této úrovni má být řešena. Tahat to do zbytku politiky znamená, dělat ještě toxičtějším prostředí.

Takže to necháváte na orgánech k tomu povolaných?

Ano. Jen ty mohou posoudit, zda bylo něco porušeno nebo nebylo. Pokud bylo, ať konají. Pokud ne, tak si asi všichni řekneme, že to byl divný příběh, že nám něco řekl, každému ale podle jeho politického přesvědčení. A tím to v takovém případě také končí. Proto žijeme v zemi, kde vládnou především zákony. Byl zákon porušen? Dobře, je třeba konat. Nebyl? Pak tu situaci každý nějak hodnotíme, ale to je všechno.

Může to být konec Vratislava Mynáře?

Osud pana Mynáře je plně v rukou a v zodpovědnosti pana prezidenta.

Článek „Okamura stále všechny zdržuje od práce a obviňuje nás z toho, že nic neděláme,“ říká místopředsedkyně Sněmovny Kovářová se nejdříve objevil na Události247.cz.

Choroby srdce a cév způsobují v České republice více než 40 % úmrtí. Čím si to vysvětlujete?

Zejména nezdravým životním stylem. Zároveň musím upozornit na zanedbanou prevenci v době pandemie. Ta se teprve projeví v následujících letech a bude to bohužel hodně tvrdé.

Dá se říct, kolik procent pacientů ruší preventivní kontroly?

Nyní, tedy v době největšího náporu pandemie, jde až o padesát procent pacientů. Akutní snížení ale není největší problém. Lidé se totiž budou k prevenci velmi obtížně vracet, což bude mít, jak už jsem podotknul, negativní dopad do budoucna. Podcenění prevence je přitom náš největší nepřítel.

Jednou z nejčastějších příčin kardiovaskulárních onemocnění je vysoký cholesterol. Je právě rostoucí hladina krevních tuků důsledkem pandemického životního stylu?

Bezpochyby. Česko celkově ztloustlo, zvýšila se spotřeba alkoholu a lidé se méně hýbou. To je něco, co budeme napravovat celou řadu let. I kvůli tomu, že hranice optimální hladiny cholesterolu v krvi se podle nejnovějších poznatků neustále snižuje, se více než 50 % české populace nyní pohybuje v nezdravém pásmu.

Jde o stále mladší pacienty?

Bohužel ano. Už není žádnou výjimkou, že lékaři předepisují léky na snížení cholesterolu třicátníkům.

Podle dostupných dat to ale vypadá, že za posledních pětatřicet let úmrtnost na kardiovaskulární nemoci v Česku klesla o 45 procent…

To je sice pravda, ale je to pouze jedna strana mince. Je třeba mít na paměti, že průměrný věk výskytu infarktů u mužů je 65 let. Takže pacient sice přežije, ale dalších dvacet let je odkázán na lékařskou péči. Nemluvě o tom, že k více než 15 % infarktů dochází už po padesátce. Užívat si závěr života pak samozřejmě není možné.

Co je největší příčinou, proč se děje to, co jste právě popsal?

O nezdravém životním stylu a zanedbávání prevence jsem mluvil. Když to vezmu konkrétně, tak pijeme příliš mnoho alkoholu, moc solíme, velká část lidí stále kouří. Pak se není čemu divit, že jsou problémy s vysokým lakem i hladinou cholesterolu a obezitou.

Kdy si lidé na problémy začnou zadělávat?

Už kolem čtyřicítky. Minimální prevence by měla spočívat alespoň v tom, že se lidé budou hýbat, nebudou kouřit a tloustnout.

Článek Problémy se srdcem mají stále mladší lidé. Podle kardiologa je to kvůli zanedbané prevenci během pandemie se nejdříve objevil na Události247.cz.

Co je to spánková medicína?

Spánková medicína je multidisciplinární obor a je důležitou oblastí preventivní medicíny. Člověk ve spánku stráví asi třetinu života. Poruchy spánku přitom patří k nejčastějším onemocněním. Dospělí se s nimi setkávají až ve 40 %, i když jde především o nespavost.

Na co se plicní lékaři zaměřují, na správné dýchání ve spánku?

Přesně tak. Nejčastější poruchou dýchání ve spánku je obstrukční spánková apnoe. Právě spánková apnoe je celosvětově v posledních dvaceti letech považována za důležitý zdravotní problém a přibývá lidí, které trápí. Důvodem je mimo jiné stále se zvyšující počet obézních osob.

Jakým nemocem se nejčastěji věnujete?

Nejčastější poruchou je právě spánková apnoe, která se týká přibližně 20 % mužů a 10 % žen. Mezi další poruchy spánku patří například náměsíčnost, hypoventilace tedy mělké a zpomalené dýchání u obézních pacientů nebo skřípění zubů.

Jak spánkovou medicínu ovlivnil covid?

Bohužel velmi. Zaznamenali jsme to, že lidé, kteří k nám chodí přibrali na váze. Někteří za poslední rok i desítky kilo, což samozřejmě přispívá ke zhoršení jejich zdravotního stavu, zvláště pokud trpí právě spánkovou apnoe. Nemoc covid-19 a sní spojená opatření, ale ovlivnily spánkovou medicínu také jako celek.

Asi se na tom podepsalo i omezení péče, je to tak?

Ano. Omezením činnosti spánkových pracovišť kvůli covidu vypadlo asi 20 % péče, která už nebude nahrazena. Nelze ji dohnat a následky se bohužel projeví později. Nové spánková centra nevznikají a kapacita těch stávajících je naplněná.

Co se stane, když lidé nebudu poruchy spánku léčit?

Poruchy spánku zhoršují kvalitu jejich života. Ti lidé jsou spaví, unavení a mají celkové problémy, které například ze spánkové apnoe vyplývají. Lidé, které nemůžeme náležitě léčit se později potýkají například s vysokým tlakem, cukrovkou, depresemi, arytmií, potažmo s mrtvicemi a infarkty, ale i s rychlejším nástupem demence. Přitom by se těmto nemocem dalo včasnou léčbou poruch spánku předejít.

Článek Poruchy spánku způsobují vážné nemoci. Lidem se špatným spánkem hrozí infarkt i zrychlený nástup demence, varuje doktor Sova se nejdříve objevil na Události247.cz.

Klesají počty pozitivních žáků ve vaší škole?

Počty pozitivních žáků při pondělních testováních v naší škole rozhodně neklesají. Naopak mírně stoupá počet žáků, kteří nám oznamují pozitivní výsledek z PCR testu, na který šli individuálně. Velkou komplikaci pro chod školy představuje stoupající počet pozitivních pedagogických i nepedagogických zaměstnanců.

Dá se říci, kdy počet pozitivních testů začal výrazně stoupat?

Po Vánocích. Ať už se bavíme o pozitivních testech žáků, tak i pedagogů. Když porovnávám letošní leden s loňským prosincem, měli jsme v lednu přibližně dvojnásobný počet pozitivních žáků, a zaměstnanců ještě více.

Jak tedy vnímáte fakt, že vláda povinné testování ruší?

Nejsem odborník na danou problematiku, epidemiologové by to zřejmě vysvětlili lépe. Ale podle mého laického pohledu by to mělo svůj význam v okresech, kde čísla klesají.

Takže plošná opatření vám příliš smysl nedávají?

Přesně tak. Od začátku pandemie je podle mého názoru špatně, že se postupovalo plošně. Nebrala se v potaz situace v jednotlivých krajích či okresech. Samozřejmě tam, kde je epidemie na ústupu, nemá logiku dále testovat. Kde jsou však čísla stále vysoká, mi to přijde předčasné.

A když budeme hovořit pouze za vaši školu, která je v Praze?

Tak bych konec testování ještě odsunul.

Odmítají testování někteří žáci, resp. jejich rodiče?

Většina žáků i rodičů s testováním souhlasí, nemáme nikoho, kdo by testování ve škole vysloveně odmítal. Když v minulém roce začínalo testování ve školách, byly okolo toho trochu organizační problémy, ale nyní již máme my i žáci vše zaběhnuté.

Škola tedy běží bez problémů?

Testování nám nijak zásadně nekomplikuje chod školy. Všichni to zvládají bez větších problémů, i proto se domnívám, že se mohlo s ukončením testování ve školách ještě počkat.

Článek „Ukončit testování ve školách je předčasné. Čísla pozitivních žáků jsou stále vysoká,“ říká ředitel pražské střední školy se nejdříve objevil na Události247.cz.

Vláda postupně ruší opatření a podle řady odborníků by měla zrušit i povinné nošení respirátorů. Mělo by k tomu podle vás dojít?

Ano, SMIS považuje nošení roušek a respirátorů osobami bez příznaků onemocnění za zbytečné a možná i zdraví škodlivé. Bylo prokázáno, že roušky a respirátory zhoršují výměnu plynů při dýchání a že se samy mohou stát zdrojem škodlivých bakterií nebo nanočástic uvolněných z použitých textilií. A je tady ještě jeden faktor

Povídejte…

Zároveň má nošení roušek negativní vliv na psychiku lidí. Snižuje možnost odezírat náladu lidí, vyvolává tedy stres a zároveň zhoršuje kvalitu interpersonální komunikace. Jsme proto jednoznačně pro zrušení povinného nošení. Kdo chce nebo kdo je nemocný, ať je používá, tomu nikdo bránit nebude.

Podle některých názorů respirátory brání udržení imunity proti respiračním virům. Souhlasíte s tím?

Ano, náš organismus byl zvyklý na to, že byl v kontaktu s vnějším prostředím. Poslední dva roky ale ti z nás, kdo dlouhodobě nosili roušky, významně snížili přísun antigenů z vnějšího prostředí. Tím se jim bohužel přestala trénovat imunita a lidé ztratili schopnost bránit se virům a bakteriím, se kterými dřív neměli problém.

Na podzim se Českem prohnala vlna RSV viru, který způsobuje respirační problémy, ovšem lidé vůči němu neměli kvůli nošení respirátorů imunitu. Může se tato situace zase opakovat a přinést i další problémy?

Loni jsme byli také víc zavření doma, děti byly dlouho mimo školní kolektiv. Nesváděla bych to tedy na respirátory, ale spíš na nedostatek kontaktů s vnějším prostředím. Není jiné cesty, než ony respirační choroby prodělat znovu a znovu nastavit imunitu. Nedělala bych z toho závažný problém. Musíme si uvědomit, že prostě jen musíme vrátit své chování do normálu.

Na začátku lidé měnili respirátory pravidelně, teď ale mnohdy stále dokola nosí jeden a ten stejný, což může vyvolat i další zdravotní problémy. Co všechno v sobě může takový opakovaně nošený respirátor ukrývat?

Je to stejné jako týden smrkat do jednoho kapesníku. Nejlepší bude opravdu minimalizovat nošení respirátorů. Navíc velmi trpí pleť i oči.

Stále častěji zaznívají hlasy, že by respirátory měly být už jen dobrovolné. Měly by se ale podle vás někde nosit i nadále povinně?

Pokud má někdo kašel nebo rýmu, ať ho má nasazený v dopravních prostředcích, kde jsou lidé blízko sebe. Jinak bych povinné nošení zrušila.

Dokážete odhadnout, kdy bychom mohli respirátory odložit? A vrátíme se k nim zase na podzim?

To je politické rozhodnutí, nikoliv medicínské. Tedy nedokážu. SMIS již sedmého ledna prosazovalo odložení respirátorů zejména ve školách.

U nás jsme hned od začátku pandemie nosili roušky, poté respirátory, počty nakažených a obětí tomu ale vůbec neodpovídají. Byla by podle vás situace stejná, kdybychom je nenosili vůbec?

Nošení roušek může snížit množství kapének v prostředí, které produkují osoby, které kýchají či kašlou, nicméně jen málo respirátorů je tak kvalitních, aby zcela zabránilo šíření infekce. Tedy do značné míry šlo o rouškový kult a víru v jejich účinnost. Nikdo neověřoval jejich kvalitu a netestoval, zda se z nich naopak neuvolňují látky, které by mohly sliznice dráždit. V současné době téměř všichni máme vůči koronaviru aspoň nějakou imunitu, není důvod se ho bát a je čas začít žít normálně. Možná je problém spíš v psychice než v imunitě.

Článek Imunoložka Krátká by zrušila povinné nošení respirátorů. Podle ní mohou být zdraví škodlivé se nejdříve objevil na Události247.cz.

Vláda ukončí povinné testování žáků ve školách. Co si o tom myslíte?

Vyhlásit ukončení preventivních opatření ve školách ve chvíli, kdy počty nakažených žáků trhají rekordy a jsou nejvyšší za celou dobu epidemie, je krajně nezodpovědné. Vůbec tomuto kroku vlády nerozumím. I odborníci z MeSES jsou proti. Prý se ale jedná o kompromis. Původní návrh zněl, aby testování ve firmách i školách skončilo už toto pondělí.

Čekali jste to?

Pro mě byla středeční tisková konference, kde to zaznělo, šokem. Netušil jsem, že vláda něco takového chystá. Vždyť nedávno vysoutěžila dalších 14 milionů antigenních testů pro žáky za 194,5 milionu korun. A není to ani měsíc, kdy se Pedagogické komoře podařilo prosadit, aby zdravotní pojišťovny školám proplácely testy pro učitele a další zaměstnance. Co teď budou ředitelé škol dělat s nakoupenými testy, netuším. Zaregistrovat se do systému k proplácení testů budou moci školy až v půlce února, kdy testování skončí. Větší chaos jsem nezažil.

Konzultoval s vámi někdo rozhodnutí ukončit testování žáků a učitelů?

Mrzí mě, že s Pedagogickou komorou nikdo z vlády toto rozhodnutí nekonzultoval, přestože jsme největší školský spolek v České republice. Ale už jsem si zvykl, že politici se baví více s různými lobbisty, než se zástupci reprezentativních organizací. Netýká se to jen testování ve školách, ale prakticky všeho.

Podle premiéra Petra Fialy je situace pod kontrolou. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Možná by se pan premiér mohl přijít podívat vlastně do jakékoliv školy. Brzy by zjistil, jak náročné je fungovat v režimu neustálých změn. Od začátku roku není týden, kdy by se opatření zcela zásadně nezměnila. Zdá se mi, že levá ruka neví, co dělá pravá. Učitelé jsou přetěžováni hybridní výukou, kdy musí vyučovat část žáků prezenčně ve škole a zbytek distančně. Do toho suplování za nemocné kolegy nebo zaskakování za kuchařky v karanténě.

Počty nakažených stále rostou, ve školách jsou rekordní. Kolik nově pozitivních testy naposledy odhalily?

Za leden 2022 máme celkem 158 308 nově nakažených žáků ve věku od šesti do 19 let. Jenom během minulého týdne se nakazilo sedm procent žáků středních škol. Když byly loni v březnu plošně zavřené všechny školy, bylo týdně maximálně jedno procento pozitivních žáků. Musím upozornit, že pondělní antigenní testování ve školách zachytí jen část nakažených žáků. Díky němu se během týdne nenakazí jejich spolužáci. Bez tohoto testování by byly počty nakažených mnohem vyšší než teď.

Do kdy a jak často by se mělo testovat?

Odborníci doporučovali testovat žáky dvakrát týdně, někteří dokonce denně. Myslím si, že testovat se má určitě, když počty nakažených rostou. A pokud klesají, má smysl plošně testovat, dokud incidence neklesne pod určitou hranici. Tu musí stanovit odborníci. U omikronu může být jiná než u delty. Aktuálně je ovšem incidence stokrát vyšší, než když se s plošným testováním začínalo.

Co se bude po ukončení testování dít, pokud se ukáže, že byl ve škole někdo pozitivní?

Předpokládám, že postup bude stejný jako doposud. Vytrasují se kontakty dva dny zpět a ty rizikové skončí v karanténě. Ale třeba to vláda příští týden změní a bude opět vše jinak.

Školám by naopak mělo ubýt administrativy. Bude tomu tak?

Administrativa spojená s pondělním testováním odpadne, to je pravda. Ale o to vyšší budou počty nakažených žáků nebo pedagogů v průběhu týdne. Že by školám výrazně ubyla byrokracie, je zbožné přání. Ministerstvo školství se vždy dokáže postarat o to, aby se ředitelé škol nenudili. Zrovna tento týden obeslalo školy s pokyny, co všechno musejí vyplnit u žáků, které doučují. Kdyby věděli předem, kolik administrativy to bude obnášet, možná by se ani do projektu na podporu doučování nezapojili.

Věříte, že díky ukončenému testování už nebudou školy řešit problémy s nedostatkem personálu?

Problémy s nemocností zaměstnanců škol skončí, až odezní aktuální vlna omikronu. Nesmí ovšem přijít nová. Epidemii už řešíme skoro dva roky. Všichni jsme z toho unavení a vystresovaní. Každý by byl určitě rád, aby co nejdříve všechna opatření skončila. Ale tím, že opatření zrušíme, covid nezmizí. Je to naopak, když bude covid postupně ustupovat, můžeme obezřetně rušit preventivní opatření.

Článek „Vláda ruší opatření předčasně, Fiala by se měl přijít podívat do škol,“ říká Sárközi z Pedagogické komory se nejdříve objevil na Události247.cz.

Kam se posunul vývoj testů, které budou stejně citlivé, jako PCR testy, ale budou se moci udělat rychle například ve škole, nebo na pracovišti?

Kit pro detekci SARS-CoV-2 je součástí většího projektu financovaného Technologickou agenturou ČR z programu Gamma. Na vlastní metodice pracujeme už delší dobu, nicméně v průběhu vývoje musíme neustále reagovat na měnící se požadavky na vlastnosti kitu podle toho, jak se pandemie a přístupy k jejímu řešení mění.

V průběhu realizace projektu jsme vyvinuli funkční aplikaci pro laboratorní použití, kterou se dále snažíme adaptovat tak, aby mohla fungovat i jako test v místě odběru vzorku. A kromě tohoto kitu se ve spolupráci s dalšími výzkumnými institucemi či soukromými firmami věnujeme i testování potenciálních antivirotik, specifických protilátek či jiných látek s potenciálem uplatnit se v léčbě onemocnění covid-19.

Jak by tedy měl samotný test vypadat?

Test bude z pohledu uživatele hodně podobný jako současné antigenní testy. Odebraný vzorek se vytřepe do tekutiny a nakape na imunochromatografickou kazetu. V případě negativního výsledku se zobrazí jen kontrolní proužek, v případě pozitivního, pak i proužek signalizující záchyt virové RNA. Jediným rozdílem bude, že před nakapáním na kazetu bude nutná inkubace. Ta je aktuálně 20 minut, ale pracujeme na jejím zkrácení. Během této doby dojde k zesílení signálu tak, abychom dosáhli citlivosti RT-PCR.

Kdy by mohl být k dispozici?

Co se časového hlediska týče, tak nyní jsme ve finální fázi ověřování testu v laboratoři. Do další fáze vývoje konečného produktu už bychom chtěli postupovat s budoucím výrobcem testu tak, abychom optimalizovali všechny parametry na reálné podmínky výroby a praktického použití testu. Navíc všechny diagnostické testy, z pochopitelných důvodů, musí projít poměrně složitým ověřováním jejich spolehlivosti a registrací, což celý proces prodražuje a prodlužuje. Může to trvat i několik měsíců, v závislosti na okolnostech.

Jaká je výhoda takových testů?

Tento test by měl kombinovat výhodné vlastnosti antigenních testů (rychlost, jednoduchost provedení, testování v místě odběru, výsledek v řádech minut) a přitom dosahovat citlivosti aktuálně standardní diagnostické metody RT-(q)PCR.

Měly by být tyto testy účinné i na variantu omikron?

Ano, náš test dosud úspěšně detekoval všechny varianty viru, které se šířily na globální úrovni, včetně nyní varianty omikron.

Zkoumáte například i protilátky na současný koronavirus? Jak je to vlastně složité, když máme hned několik variant viru?

S každou variantou viru, která se začne šířit, se okamžitě začne testovat, do jaké míry proti této nové variantě funguje imunita získaná po infekci přechozími variantami či očkováním. Je to naprosto zásadní pro odhad toho, jak se tato nová varianta bude šířit a jak se proti ní nejefektivněji bránit.

Vzhledem k tomu, že podmínky mohou geograficky velmi proměnlivé (míra promořenosti populace předchozími variantami a jejich kombinace, míra proočkovanosti, podíl rizikových skupin obyvatel apod.), je dobré tato data mít i lokálně pro Českou republiku. Naše laboratoř spolu s řadou dalších v tomto ohledu spolupracuje s Národní referenční laboratoří pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění Státního zdravotního ústavu.

Článek „Češi vyvíjejí rychlé a spolehlivé testy na covid. Zachytí i omikron,“ říká virolog Václav Hönig. Nyní prochází finální testovací fází se nejdříve objevil na Události247.cz.

Proč jste proti kácení stromů podél silnic? Chtěli byste je tam mít dále?

Arnika vystupuje proti takovému jednostrannému kácení, které probíhá bez odborného ekologického posouzení a zvážení veřejného zájmu, a také bez odpovídající náhradní výsadby. Sázejme stromy podél silnic, obnovujme stárnoucí aleje, v takové vzdálenosti od krajnice, která bude v souladu se silničními předpisy a zároveň umožní stromům zdravě růst, nikoliv přežívat.

Jsou stomy podél cest nebezpečné pro řidiče?

Pokud se nemýlím, k dopravě na našich silnicích má sloužit především těleso silnice, nikoliv okolní krajina. Policejní statistiky dopravních nehod nám každoročně ukazují, jak nepozorní a nezodpovědní jsou mnozí řidiči. Příčinou dopravních nehod nejsou nikdy stromy. Nejčastějšími příčinami je nesprávný způsob jízdy řidičů a nepozornost. Náraz do stromu je pak už jen důsledkem nehody, která může být i tragická. 

Vysoký počet dopravních nehod na českých silnicích nevyřeší vykácení stromů, ale spíše realizace systémových opatření, ke kterým patří i vzdělávání řidičů a přísnější postihy za nebezpečné přestupky. Neměli bychom se spoléhat na to, že nám někdo bezpečnost na silnici zaručí či zvýší. Měli bychom převzít odpovědnost za riziko, které postupujeme, když sedáme za volant.

Faktem je, že bychom asi museli požadovat také zbourání mostních pilířů, domů podél silnic, nebo jde o „jiný druh“ pevné překážky?

Onu tak často diskutovanou pevnou překážku silničního provozu definuje zákon o pozemních komunikacích (zák. č. 13/1997, Sb., o pozemních komunikacích , § 2). Vztahují se na ni některé povinnosti a oprávnění, například umístění pevné překážky jen na povolení, a dále právo ji odstranit, pokud tak neučiní vlastník. Za pevnou překážku lze považovat pouze „předměty“, a tedy i stromy, umístěné na vozovkách, dopravních ostrůvcích a krajnicích silnice.

V této souvislosti tedy platí, že stromy rostoucí za příkopem u silnice netvoří pevnou překážku?

Podél silnic je celá řada pevných překážek, jako jsou mostky, pilíře, sloupy, stavby a další. My a naši blízcí se samozřejmě také pohybujeme na silnicích a chceme dorazit domů živí a zdraví. Nemyslíme si ale, že můžeme odstranit všechno, co nám může být v přírodě potenciálním rizikem. To bychom pak mohli jen s trochou nadsázky požadovat třeba vypouštění vodních ploch, aby nedocházelo k utonutí, nebo vyhubení zmijí a vos.

Ale co argument, že stromy ohrožují řidiče například během vichřice?

Pokud se někdo pohybuje krajinou za vichřice, nebo za jiných extrémních projevů počasí (přívalové srážky, mrznoucí déšť, mlha), by měl přijmout riziko s tím spojené. Ostatně za vichřice nelétají vzduchem jen větve stromů.

Jaká pozitiva alejí kolem silnic vidíte?

Potřebujeme v krajině vzrostlé stromy. Přínosy zdravé a fungující krajiny se těžko vyjadřují, zvláště když jsme zvyklí hodnoty vyjadřovat v penězích. Ale i toto už umíme, bavíme se pak o takzvaných ekosystémových službách, které nám stromy poskytují.

Jaké jsou vlastně hlavní přínosy stromů?

V létě potřebujeme jejich klimatizační funkci. Stromy a zelené plochy, na kterých rostou, snižuji teplotu a zvyšují vlhkost okolního vzduchu. Pomáhají zadržet v krajině vodu. Alej působí jako přírodní větrolam, zmírňuje boční vítr, a také omezuje víření prachu z polí. V zimě snižuje riziko tvoření sněhových jazyků.

V noci nebo za deště usnadňuje stromořadí řidičům orientaci, ukazuje směr, kudy silnice vede. Stromy pohlcují jemný polétavý prach a další škodliviny produkované automobily. Vytvářejí hlukovou a vizuální clonu. Každý vzrostlý strom je domovem desítek i stovek druhů rostlin a živočichů. Platí to zejména pro hmyz, ptáky a drobné živočichy. A na nich je závislý i člověk.

Jejich údržba ale může být časově i finančně náročná. Není spíš toto důvod, proč se volá po kácení?

Nedostatek finančních, časových ale i personálních kapacit může být jistě krátkodobě omezující, velmi často tomu tak na krajských správách silnic skutečně je. Dlouhodobě je tenhle stav ale neudržitelný.

Čí je to vlastně „problém“, ministerstva životního prostředí, nebo dopravy? A komunikují s vámi?

To, že si ničíme naše životní prostředí a krajinu, je problém nás všech. Jde o nastavení priorit, vzorců spotřeby a životního stylu. Arnika a další environmentálně založené organizace samozřejmě požadují, aby příslušná ministerstva konala ve prospěch práva na zdravé životní prostředí, které nám zaručuje Listina základních práv a svobod.   Ministerstva životního prostředí a dopravy by v prvé řadě měla vylepšit vzájemnou komunikaci.

Článek Kácení stromů podél silnic: Podle odbornice na ochranu přírody jsou na vině neschopní řidiči, ne stromy se nejdříve objevil na Události247.cz.

Kdy přijde další vlna omikronu?

Je velmi těžké odhadovat cirkulaci nových mutací, resp. variant. Věřím ale, že k další případné vlně dojde snad až na podzim.

Existuje možnost, že se objeví nová mutace, která nás vrátí třeba i do období indické delty?

Postupně se budou nepochybně objevovat další mutace, resp. varianty, ale jejich klinický ani epidemiologický potenciál se nedá dopředu odhadovat.

Jak vnímáte pandemický zákon, který část veřejnosti nepřijímá s nadšením?

Je logické, že se k připravovaným zákonům diskutuje. Důležité ale je, zda bude snaha pandemický zákon využít.

Co ale dělat, když nařízení lidé stejně nerespektují, jak je vymáhat?

Ti, co vymáhají dodržování zákonů, musí mít jednoznačnou podporu zákonodárců. Bez dodržování zákonů dochází k anarchii, která v této souvislosti vede nejen k ekonomickým, ale hlavně zdravotním dopadům.

Velká Británie i další země jdou spíše cestou rozvolňování, je to správné?

Každý stát se na základě aktuální epidemiologické situace a úrovně proočkovanosti rozhoduje sám, a to i při současném zvažování politickoekonomických dopadů.

Kdy přijde rozvolňování v České republice?

Současná vládní nařízení směřují už k rozvolňování. Zda je jeho načasování optimální, ukáže čas.

Článek „Bez dodržování zákonů dochází k anarchii,“ říká epidemiolog Pazdiora. Vysvětluje, že nedodržování pravidel může mít zdravotní dopady se nejdříve objevil na Události247.cz.

Pane řediteli, dotýká se nějak pandemie koronaviru, a s ní související výpadky v dodávkách zboží a komponentů i bezpečnosti?

Jádrem našich služeb je zabezpečení objektů, které bylo dříve převážně založeno na lidské práci. Dnes jsou ale strážní spíše operátoři technologií, které chrání majetek i lidi mnohem spolehlivěji, jde například o inteligentní kamery, automatické e-vrátnice a e-recepce, elektronické senzory a další. Při instalaci těchto systémů jsme závislí na dodavatelských řetězcích, které jsou právě ovlivněné současnou krizí. Dodávky bezpečnostních technologií jsou aktuálně zpožděné v průměru o cca 3 měsíce.

Je to až takový problém, že například i Vaše firma nemůže dodržet termíny? Může to pro dané společnosti znamenat bezpečnostní riziko?

Přesně to se nyní děje, musíme s klienty při instalaci počítat se zpožděním. Většinou to chápou, protože je to otázka celého trhu, nejen jednoho dodavatele. Ačkoli existují náhradní řešení, bezpečnostní riziko, nebo alespoň riziko finančních ztrát, to být může.

Představte si například výrobní podnik, který trpí krádežemi zaměstnanců, dokáže si přesně spočítat, kolik stojí měsíc, kdy nejsou dostatečně střežené východy. Pokud nedorazí včas například bezpečnostní turnikety, je třeba zaplatit službu strážného, nebo se prostě smířit se ztrátami.

Jaké je řešení? Existuje možnost jak bezpečnost zařídit jinak?

Samozřejmě, že stále můžeme nasadit fyzickou ostrahu s pomocí strážných na místě. V některých případech je ale takový způsob zabezpečení neefektivní a drahý, nehledě na to, že na trhu není zrovna přetlak zájemců o tuto práci, takže zajistit strážné je čím dál větší problém. Druhá možnost, jak situaci vyřešit, je neobjednávat takové technologie, například kamery, které bychom chtěli, ale ty, které jsou zrovna k dispozici.

Je tedy možné, že místo ochrany nejrůznějšími systémy, se budou klienti vracet zpátky k lidské práci?

Věřím, že toto je dočasný jev. Trend nahrazování lidí technologiemi se určitě v konečném důsledku nezastaví. Nnasadit například místo pochůzkáře inteligentní kamery spojené s 24/7 službou moderního dispečinku je totiž jak efektivnější, tak úspornější. Cena lidské práce totiž také roste.

Souvisí se zdržením i zdražováním? Nakupujete například vy komponenty dráž, než před pandemií?

Souvisí, odhaduji nárůst cen během tohoto roku v průměru o 20 %. Nutí nás to hledat úspornější řešení, což v konečném důsledku může být dobře. Například počet kamer může být nižší, pokud použijete kamery s více senzory, které obsáhnou větší prostor. Místo stovek metrů kabeláže můžete nasadit bezdrátové řešení. To vše ale závisí na konkrétním objektu.

Týkají se tyto problémy pouze soukromých subjektů, nebo i státních institucí?

Samozřejmě soukromých i státních. Všimneme si toho určitě i na zpoždění termínů některých státních zakázek. Jak jsem říkal, není to otázka jednoho dodavatele či instalační firmy, krize postihla celý trh.

Začne se podle vás situace vracet do normálu? Jak dlouho by to trvalo?

V letošním roce neočekávám dramatické zlepšení. Naopak, podle zpráv od výrobců může ještě dojít ke zhoršení situace.

Článek „Covid-19 ohrožuje bezpečnost,“ říká ředitel bezpečnostní agentury Peroutka. Problém je to i pro státní instituce se nejdříve objevil na Události247.cz.

Jak velkým problémem je v České republice sexuální násilí?

Jde o velký společenský problém. Domácí násilí narostlo podle Sociologického ústavu Akademie věd o 50 %. Počet evidovaných znásilnění za rok je přes 12 000. Ne každá oběť má tu sílu jít takový případ nahlásit. Vyplývá to z častých zkušeností obětí po samotném trestném činu. Namísto podpory a empatie nejbližších, tedy rodiny či přátel, přichází nedůvěra a otázky, které oběť rozhodně nečeká. Proč jsi tam chodila? Co jsi měla na sobě? Jsi si jistá že to byl on, je to přeci slušný člověk…

Oběť pak úplně ztrácí naději…

Je to tak. Po takových otázkách od nejbližších, oběť ztrácí naději i důvěru v to, že jí dokáže pomoci někdo další, když ne ti nejbližší. Už tak alarmující statistiky vůbec neodpovídají realitě ve společnosti. Velmi běžné je i tolerování nebo přehlížení násilného chování. Často vyskytující je také podpora ponižujících stereotypů, u kterých se muži rádi baví a smějí. To je takové podhoubí pro bagatelizaci a přehlížení násilí na ženách, bohužel i dětech.

Ve sněmovně vzniká iniciativa, v jejímž jste v čele, která má za cíl změnit legislativu týkající se násilí na ženách a dětech. Co konkrétně si od toho slibujete, jaká změna by měla nastat, kde?

Změnu chceme ve třech rovinách. Společenské, legislativní a soudní. Ten signál společnosti jsem již uvedl. V těch dalších rovinách spolupracujeme s odborníky. Například s eziskovými organizacemi: ROSA, Bílý kruh bezpečí a s advokátkou Lucií Hrdou. Cílem je připravit konkrétní návrhy a opatření pro Ministerstvo spravedlnosti ideálně na podzim tohoto roku.

Je sexuální násilí problémem „pouze“ žen a dětí, nebo se týká i mužů? Těch se také bude nová legislativa týkat?

Legislativa se týká vždy každého z nás. Chrání i trestá bez ohledu na pohlaví. Je třeba se však vrátit k tomu stavu společnosti. Realita je taková, že obětmi domácího a sexuálního násilí jsou zejména ženy a také děti. Samozřejmě nic není černobílé a k násilí dochází i na mužích. Jedná se však o velmi malý zlomek případů. Navíc jako muž považuji za prioritní chránit ženy a děti.

Práce s odborníky je zřejmě podstatná, je tomu tak?

Spolupráce s odborníky z řad organizací specializujících se na problematiku domácího a sexuálního násilí je pro dobrý výsledek iniciativy klíčový. Společně připravíme odborné semináře a sérii kulatých stolů. Tedy aktivity, na kterých se budeme blížit ke konkrétním změnám v legislativě. Musím říct, že se jedná o citlivé téma a shoda je podstatná. Jsem členem podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, kde budeme hledat také shodu politickou.

Domácí násilí je společností často bagatelizováno. Proč tomu tak podle vás je?

Společnost je tak nastavena. Domácí a sexuální násilí je celosvětový problém. Týká se v průměru každé třetí domácnosti. Evropa a Česká republika je na tom lépe, u nás jde o každou čtvrtou domácnost. A pokud je někdo pasažérem tohoto rozjetého vlaku nemá důvod tahat za ruční brzdu. Nechci vytahovat konkrétní vzorce chování, ale to, že někdo doma ublíží svým nejbližším a večer se ještě pochlubí přátelům v hospodě s tím, že přeci on je doma hlavou rodiny, není nic výjimečného. Bagatelizace a přehlížení je součástí tohoto prostředí.

Je domácí násilí ne dostatečně řečeno i v rámci soudů?

Iniciativa chce změnu i v rovině soudní. Naštěstí jsme již překonali dobu, kdy pachatel a oběť čekali před líčením ve stejné místnosti. Prostor ke zlepšení však je, a to v rámci průběžného vzdělávání a přijmutí trestně právní filozofie ve prospěch obětí. Postrádáme odpovídající rozsudky. Například z těch 12 000 znásilnění bylo odsouzeno a do vězení míří pouze 100 násilníků. Další stovka násilníků byla odsouzena podmíněnými tresty.

Článek „Přehlížení nebo tolerování násilí je běžné,“ říká poslanec Zuna. Společnost je podle něj tak nastavená se nejdříve objevil na Události247.cz.

V médiích se objevil název skandinávská podvarianta. Víte, kde toto označení vzniklo? 

Nevím, kdo tuto variantu takto nazval. Pro mě, stejně jako pro další odborníky, to jsou zavádějící termíny. Obecně navíc není doporučeno používat v názvech země jako původ. Nejedná se o odborný název, je vhodné používat jednoznačné nomenklaturní označení BA.2, případně 21L. 

Má spojitost s omikronem? 

Zatím je kategorizovaná jako subvarianta omikronu, možná ale ještě dojde k překlasifikaci. Z molekulární charakteristiky to totiž vypadá, že vývojově nemusí být v přímé souvislosti s omikronem. 

Byla tato subvarianta potvrzena i u nás? 

Zatím byly celogenomovou sekvenací potvrzeny čtyři případy. 

Jedná se o infekčnější variantu, než v případě omikronu? 

Jsou tady takové spekulace z Dánska, ale zatím to jsou jen hypotézy. Je třeba mít k dispozici více dat. 

Bude tato varianta nebezpečnější? 

Klinickými dopady velmi připomíná omikron, významně se neliší. Teď se rychle šíří v Dánsku, takže se pracuje s hypotézou, že by mohla být nakažlivější než omikron, ale je třeba si počkat i na další země, kde se budou obě varianty vyskytovat vedle sebe, zda dojde k převaze BA.2

Dá se předpokládat, že se tato varianta stane dominantní? 

To nelze předpovědět. I v případě varianty delta se objevovalo mnoho subvariant, některé se uplatňovaly více, ale k definitivní dominanci nikdy nedošlo. Delta byla proměnlivá a plastická, a jak se bude vyvíjet tato varianta, to je těžké odhadovat. 

Říká se, že omikronem by všechno mohlo skončit. Souhlasíte s tímto tvrzením? 

Není to ideálně přeložený vědecký názor. Existuje hypotéza, že omikron nemá kam mutovat, ale já se domnívám, že je toto tvrzení předčasné. Viry mají poměrně velký evoluční prostor, takže musíme počkat na další vývoj. Až za námi bude nějaká klidná respirační sezona, tak můžeme tvrdit, že jsme to zvládli, ale říkat hop, dokud jsme nepřeskočili, se nevyplácí.

Ještě se můžeme dočkat překvapení. Máme ale k dispozici vakcíny, společnost se imunizuje postupným setkáváním s virem, takže je jasné, že se vše bude postupně utlumovat. Ale nevím, jestli to bude za týden, za rok nebo za dva. V evoluci vždy dojde k nějakému příměří, jen nevíme, kdy ke smíru dojde. 

Článek „Nová subvarianta omikronu může být nakažlivější,“ říká Helena Jiřincová, vedoucí Národní referenční laboratoře se nejdříve objevil na Události247.cz.

Proč je v zimě vice infarktů?
Pokles teplot, vysoká vlhkost vzduchu, předvánoční stres nebo hádka s partnerem, to vše může být poslední kapkou vzniku infarktu, kterému zimní období „přeje“ více než zbytek roku. Většina lidí si na infarkt „zadělává“ celá léta svým životním stylem. Zima problém „jen“ umocní. Mráz zužuje tepny, zvyšuje tlak a riziko ucpání cév, způsobuje poruchy srdečního rytmu.

Asi to není problém pouze České republiky?

Určitě ne. V Evropě, Českou republiku nevyjímaje, ale i v drsnějších podmínkách Kanady či naopak v některých subtropických oblastech nacházíme souvislost s poklesem teplot a výskytem infarktů či úmrtími na chronickou ischemickou chorobu srdeční. Teplotní propad o přibližně 10 °C zvedá počet srdečních příhod asi o 7 %.

Lze takové události v zimním období předejít?
Pouze dlouhodobou úpravou životního stylu. Změna životního stylu se projeví až po měsících, ale každému se vyplatí, určitě pomáhá nekouřit, hýbat se a jíst zdravě.

Jaké jsou první příznaky infarktu?
Pokud má člověk prudkou bolest na hrudi, špatně se mu dýchá nebo pociťuje únavu, bušení srdce nebo začne omdlévat, měl by on, nebo jeho blízcí volat záchranku. Čím dříve tím lépe. Pokud dojede do nemocnice do hodiny, má 96 % šanci, že přežije v dobrém stavu.

Covid asi v tomto ohledu nepomáhá, že?

Bohužel. Lidé ze strachu z nákazy covidem bohužel záchranku často nevolají, do nemocnice nejedou a buď zemřou doma, nebo infarkt „přechodí“ a přivodí si srdeční selhání.

Znamená to tedy, že počet lidí se srdečním selháním vzroste?
Určitě ano, v následujících měsících a letech čekáme prudký vzestup lidí se srdečním selháním. Nyní jich je přes 300 000, do roku 2030 by se jejich počet mohl dostat na 450 000. Na začátku loňských prázdnin jsme proto vyhlásili kampaň Nemocné české srdce a avizovali, že do deseti let bychom rádi snížili úmrtnost na srdeční choroby o 5 % a počet těch, kteří kvůli nemocnému srdci opakovaně končí v nemocnici, o 10 %. Úmrtí na nemoci srdce hrají v Česku mezi ostatními chorobami prim a covidová pandemie situaci dále zhoršila.

Článek „V následujících letech čekáme více infarktů,“ říká předseda kardiologické společnosti Linhart. Podle něj pandemie covidu celou situaci zhoršuje se nejdříve objevil na Události247.cz.

Takže čas na rozvolňování ještě nenastal?

Vidím okolo sebe explozi nově pozitivních. Na rozvolnění je možné se připravovat, ale ne ho realizovat, to je ještě předčasné. Pořád tady máme ještě celkem velký počet zemřelých. 

Dokážete odhadnout, kdy by k rozvolnění mohlo dojít? 

Predikce si zakazuji, tolikrát jsme se zmýlili.  

Některé země už ale rozvolňují… 

V těchto zemích je ale větší proočkovanost. U nás je situace jiná.

Co vůbec říkáte na tempo očkování v České republice? 

Očkování se zpomalilo. Poměř skutečně chráněných se nezvyšuje, očkuje se málo a je tady omikron, který prolomuje vakcinaci. Navíc mizí ochrana lidí, od jejichž vakcinace nebo prodělání choroby už uplynula delší doba, takže přestávají být chránění. 

Zpátky k případnému rozvolňování. Čím by se mělo začít? 

Těžko říct. Nárůst je u nás opravdu explozivní, takže bych počkal ještě na vývoj v dalších dvou týdnech. Na druhou stranu, u nás žádná striktní opatření nejsou, restaurace jsou otevřené, běží sport i kultura. Teď podle mě není vhodná doba, abychom všechno zrušili a třeba v lidech vyvolali nějakou iluzi. 

Čím by se měla vláda při uvolňování restrikcí řídit? 

Měli by sledovat úmrtnost a zatížení nemocnic. Testování teď postrádá smysl. Pokud tady bude takový explozivní růst, tak se efektivně nemůže stíhat ani trasování, přitom zatížení nemocnic bude klesat. Já bych opravdu dva týdny počkal. 

Jak hodnotíte počínání současné vlády? 

Domnívám se, že se neměla zrušit povinná vakcinace. To byla chyba. Taky mi chybí transparentnost některých kroků. 

Článek Bude Česko rozvolňovat? Je to předčasné, říká stínový ministr zdravotnictví Špičák se nejdříve objevil na Události247.cz.

Půjde podle vás lidem dokázat, že jim SMS přišla, když budou tvrdit opak? 

To je otázka nějaké vymahatelnosti. Jsou totiž způsoby, jak různé formy elektronické komunikace zpochybnit, což se taky v různých řízeních děje. Mohl by to být zásadní problém.

Nové problémy by přibyly i zaměstnavatelům. Budou případné SMS svým zaměstnancům posílat? 

Pokud jim to bude uloženo, tak jim nic jiného nezbude, tedy pokud se budou chtít vyhnout případným hrozícím sankcím. Každopádně administrativy spojené s covidem obecně přibylo a toto může být další komplikací. 

Jak to podle vás bude fungovat třeba u seniorů, kteří si zprávy na telefonu číst neumí? 

V tom případě se musí nastavit nějaké náhradní řešení. Protože ne každý, kdo má mobil, ho umí používat tak, aby si zprávu přečetl. Blížíme se sice do doby, kdy moderní technologie ovládá většina populace, ale ještě stále to není samozřejmost. Je proto nutné, aby bylo zajištěno, že se zpráva k lidem skutečně dostane v pro ně objektivně zjistitelné a srozumitelné podobě. 

Co je podle vás vlastně cílem celého návrhu? 

Podle mě se o tom uvažuje, aby se urychlil celý proces sdělování informací, tím se zefektivňovala protiepidemiologická opatření a snižovalo se tak riziko dalšího šíření nákazy. Současná generace používá mobily denně a je tady velký předpoklad, že si zprávu otevřeme v reálném čase a budeme tak moct okamžitě zareagovat. 

Myslíte, že se tento návrh nakonec taky přemění v realitu, nebo aplikován nebude? 

Těžko říct. Podle mě to může být spíše nějaká podpůrná cesta, která může na lidi působit v psychologické rovině – máme tu informaci v telefonu, tak se podle toho chovejme. Taky je ale otázka, kdy tu SMS otevřeme a jestli si ji vůbec přečteme. 

Článek Hygieny budou moct nařizovat karanténu pomocí SMS. „Je otázka, kdy zprávu otevřeme a jestli ji vůbec přečteme,“ říká advokát Bláha se nejdříve objevil na Události247.cz.

Varianta omikron má podle všeho mírný průběh, není čas se vracet k normálnímu životu?

Včera bylo pozdě! Podle nadúmrtí vidíme, že v době covidových opatření umřela spousta lidí díky zvýšenému stresu a zejména zanedbání péče, ačkoli covid neměli. Ještě roky po covidu budou umírat lidé, kteří se dnes nemohou dostat na onkologické vyšetření. A není pravda, že všechna oddělení musela být zavřená.

Co se tedy mělo dít jinak?

Bylo by to o lepší organizaci. Ta situace už se nesmí nikdy opakovat! Konečně, WHO varovala už před touto pandemií, že nesmíme opakovat chyby s lockdownem, jako při španělské chřipce. Leč stalo se…

Je možné, že za omikronem přijde další, horší mutace, která převezme „vládu“, nebo se toto zdá jako konečný stav a omikron bude cirkulovat populací?

Možné je všechno na světě. Jednou přijde horší virus nejenom, než je omicron, ale i celý SARS-COV-2. Možná, že přiletí lidé z vesmíru a zaútočí na nás. Může se stát ledacos. Je třeba věci promýšlet, chystat scénáře, ale lidé nemohou žít v neustálém strachu a mediální show. Musíme vážit rizika a ta jsou nyní relativně malá oproti nákladům na zastavování společnosti.

Vláda nařídila testování antigenními testy, ať už v práci nebo ve školách. Jak se díváte na to, že antigenní testy mají do spolehlivosti dost daleko?

Všichni víme, že firmy vybírají nejlevnější testy s malou účinností. Jinak je to pro ně moc drahé. Podle toho jsou výsledky. Smyslem testování ve školách je hlavně uklidnění učitelů a části populace. Zda to funguje, je otázka pro politology a sociology. Epidemiologicky to smysl moc nedává.

Co třetí, posilující očkovací dávka, má to být stále priorita?

Všichni víme, že kdo si ji dnes nechá aplikovat, tak její efekt „naběhne“ nejspíše po omicronu. Tedy je to otázka, zda někdy jiná mutace přijde. Pro omicron je už asi pozdě.

Půjdeme v budoucnu na čtvrtou, pátou…dávku?

Vědecká data pro takové další dávky nejsou.

Článek ,,Spousta lidí umřela kvůli zanedbání péče, ačkoli covid neměli. A budou umírat další,“ říká stomatolog Roman Šmucler se nejdříve objevil na Události247.cz.

Kdo má nově nárok na očkování posilující dávkou? A jaká vakcína se nyní aplikuje?

Už od pondělního rána slyším, že rodiče dostávají SMS zprávy s tím, že jejich dítě může absolvovat třetí dávku očkování. Systém vychází z toho, že dítě mělo alespoň dvanáct let, bylo očkované, a od dokončeného očkování uplynulo pět měsíců. V tomto případě má nárok na posilující dávku vakcíny Comirnaty od firmy Pfizer/BioNTech ve stejném složení jako u dospělých. 

Kde se děti mohou nechat přeočkovat? 

Jsou k dispozici očkovací centra. Od šestnácti let jsou stejná jako pro dospělé, u mladších dětí jsou pro očkování vyhrazena jen určitá místa. Měla by to být místa, kde je k dispozici pediatr. Očkovat mohou i praktičtí lékaři, které rodičům doporučujeme kontaktovat, zda očkují sami, nebo jejich kolegové, případně pak centra. Pediatři nyní mají vakcíny pro děti od pěti do jedenácti let, ale i vakcíny určené k přeočkování dětí od dvanácti let. 

Kdy by se měly očkovat děti, které covid v minulých dnech či týdnech prodělaly? 

Je důležité, aby dítě nebylo v karanténě nebo izolaci. U dětí, které covid prodělaly, je třeba poradit se s lékařem. Jejich očkování je možné odložit o tři až šest měsíců po prodělaném covidu. 

Měli by být u očkování dětí také rodiče? 

U věkových skupin od šestnácti let to není nutné. Pokyny jsou dané na stránkách ministerstva, kde rodiče vyplní daný dotazník. U očkování ve skupině od dvanácti let by ale rodiče být měli. 

Myslíte si, že se přeočkování bude týkat i nižších věkových skupin? 

Teď to není na místě, nejmladší děti od pěti do jedenácti let se očkují nyní. Proti stávající vlně jsou očkované, co bude za pět nebo šest měsíců, to si netroufáme odhadovat. Předpokládáme, že v té době nebude období vysokého rizika nákazy. Co bude na podzim, to nevíme. Uvidíme, v budoucnu to může být tak, podobně jako u chřipky, že se bude podávat jedna dávka přímo na cílenou mutaci. 

Podle vědecké pracovnice WHO neexistuje žádný důkaz o tom, že by zdravé děti přeočkování potřebovaly. Souhlasíte s tím? 

Tento názor je nepochybně ovlivněn dostupností vakcín pro celý svět, včetně toho rozvojového. V podmínkách naší republiky, kde vrcholí epidemie, je správné umožnit dětem zvýšení ochrany. Proto doporučujeme podávat posilující dávku. 

Článek ,,Měli bychom dětem umožnit zvýšení ochrany,“ říká o přeočkování pediatrička Hana Cabrnochová se nejdříve objevil na Události247.cz.

Schyluje se na rusko-ukrajinské hranici k ozbrojenému konfliktu?

Zatím se jedná o demonstraci sil k podpoře ruských nesplnitelných požadavků. Obecně je známý postoj Severoatlantické aliance i k tzv. červené linii. Tedy to, že se Ukrajina nestane členem NATO.

Ruské požadavky jsou ale jasné…

V poslední době jsou ústy náměstka ruského ministra zahraničí Sergeje Rjabkova postoje Ruska striktně prezentovány tak, že neexistuje žádná jiná možnost, než že se Ukrajina nestane členem NATO. Dokonce i vliv NATO na Ukrajinu je považován za nepřijatelný.

Rusko má zjevně v úmyslu provádět aktivity, které donutí Ukrajinu masivně investovat do své obrany. V budoucnu může dojít k pohraničním konfliktům, pravděpodobnější jsou v prostoru separatistických republik na východě Ukrajiny. Ale rozsáhlý útok na Ukrajinu nemá v této době logické vyústění.

Proč?

Mimo jiné i proto, že doba od zahájení demonstrace vojenských schopností Ruska podél ukrajinských hranic je již příliš dlouhá na to, aby mohlo dojít k útoku, který by Ukrajinu překvapil. Také mezinárodní společenství je v zásadě připraveno, jak reagovat na takový útok. Platí ale to, že Rusko půjde tak daleko, jak mu mezinárodní společenství dovolí. 

Jak se tedy Rusko bude chovat?

Bude dělat vše proto, aby narušilo vývoj ukrajinské společnosti k prosperující společnosti. Bude se snažit narušit vztahy Ukrajiny k NATO a jeho členům. Podle posledního vývoje Rusko bude i nadále upevňovat svoji pozici na území separatistických republik, což může vést až k podobným závěrům jak v Jižní Osetii nebo Abcházii.

Nesmíme zapomenout, že na ukrajinsko/moldavských hranicích existuje zvláštní útvar pod ruským vlivem – Podněstří. Dosud výrazně nepoužitou ruskou kartou je ruská národnostní menšina a prorusky laděné obyvatelstvo.

Podle vás Rusko tuto kartu použije?

Za signál, že ji chce použít, je návrat proruského exprezidenta Janukoviče na Ukrajinu. Dění kolem něho může iniciovat politickou krizi uvnitř Ukrajiny. Rusko ukázalo i jinou zbraň, a tou je kybernetický útok, který v nedávné době na území Ukrajiny provedlo.

Navíc stále může Ukrajinu poškozovat omezováním transportu plynu a ropy přes ukrajinské území, čímž by se ztížilo nejenom zásobování této země energetickými surovinami, ale i příjem Ukrajiny za tranzit surovin do Střední a Západní Evropy.

Ozbrojený konflikt jste sice odmítl, přesto – nehrozí ani za extrémních podmínek?

NATO již několikrát deklarovalo, že Ukrajina není členem Severoatlantické aliance. Tedy nelze předpokládat, že by se NATO přímo angažovalo k obraně Ukrajiny. NATO učinilo některé zásadní rozhodnutí k ochraně svých členů na východním křídle. Za problematické prostory z tohoto hlediska lze považovat oblast Pobaltských republik nebo prostor Severního ledového oceánu

Čistě hypoteticky – pokud by se Putinovi podařil plán s Ukrajinou, co může dále následovat?

Všichni jsme přesvědčeni, že tento scénář nenastane. I přes značnou sílu ruské armády je zřejmé, že Rusko nemá takový potenciál, aby na jedné straně vojensky Ukrajinu ovládlo, na straně druhé, aby bylo schopno odolávat bez následků masivní odpovědi NATO a EU. Především se bavíme o politických, diplomatických a ekonomických nástrojích. 

Článek Bývalý náčelník Generálního štábu Šedivý: Rusko nemá potenciál, aby Ukrajinu ovládlo. Podle něj se bude Rusko snažit narušit ukrajinskou prosperitu se nejdříve objevil na Události247.cz.

Bojkot olympijských her – co tím přesně myslíte?

Věřím, že není normální, aby politici demokratického státu vyrazili na olympiádu do země, kde probíhá genocida a tvářili se, že se tam nic neděje. Což je bohužel případ Číny. Satelitní snímky ukazují koncentrační tábory a obrovská krematoria v oblasti Sin-ťiangu. Není divu, že se na sociálních sítích mluví o srovnání s olympiádou v nacistickém Německu.

Dobrá, ale nedávalo by větší smysl, kdyby na Hry nedorazili ani sportovci z demokratických zemí?

Tohle je velké dilema a sám jsem dost přemýšlel nad tím, jak výzvu formulovat. Pravda je taková: sportovec je člověk, který se roky připravuje, aby vyhrál velké sportovní klání. Na rozdíl od politika, což je člověk, který vede politické střety. Olympiáda je samozřejmě sportovním kláním, ale vedle probíhá velká politická bitva, zda-li se čínské propagandě podaří odvést pozornost od zločinů, které tamní komunistická strana páchá.

Takže, když jsem přemýšlel o tom, zda-li chci jako politik zapojit sportovce do svého politického sporu, zvítězila ve mě úcta k jejich profesionálnímu nasazení ve vlastním oboru. Ale doufám, že další demokratičtí politici se přidají.

Mohli bychom vůbec požadovat takovou oběť, aby se sportovec vzdal jednoho ze svých profesních vrcholů?

Myslím, že tohle už si musí každý sportovec rozhodnout sám. Každý z nich chápe, že jsou zároveň příkladem pro mnoho svých spoluobčanů a jejich rozhodnutí ovlivní nejen dospělé, ale třeba i vnímání dnešních školáků, co je správné a co je špatné.

Čím přesně podle vás Čína porušuje lidská práva?

V první řadě probíhající genocidou v Sin-ťiangu, represemi v Tibetu a Hong Kongu. Dotýká se to samozřejmě všech obyvatel komunistické Číny. Země je šmírována pomocí moderních technologií. Nejmodernější poznatky z oblasti umělé inteligence jsou využívány k analýze dat ze sledovacích kamer, sociálních sítí a platebních systémů. Výsledky této analýzy jsou pak používány jako základ k trestání nepohodlných lidí, odpůrců vlády, náboženských menšin a podobně.

Mimochodem, sportovci budou údajně vybaveni telefony od organizátorů, které mají sbírat citlivé osobní informace. Máte o tom zprávy?

Šmírování je problém dlouhodobě, protože jak známo, čínské společnosti dovážející hardware do Evropy musejí poskytovat čínským tajným službám přístup ke svým datům. A samozřejmě, bez kvalitního šifrování jsou vaše hovory vydány na milost a nemilost poskytovatelů mobilní sítě.

 Takže zahodit takto rozdávané telefony je pouze první krok. Dlouhodobě musíme zajistit, aby kritická infrastruktura fungovala pouze s otevřeným softwarem, tj. takovým jehož zdrojový kód známe. A můžeme se ujistit, že dodržuje základní pravidla ochrany soukromí a osobních dat, např. GDPR.

Čína si evidentně ze sankcí ani hrozeb roky nic nedělá. Co víc vůbec můžete například vy coby představitel EU dělat? A potažmo EU jako celek?

Ono se to málo ví, ale EU a na ní napojený Evropský hospodářský prostor reprezentuje trh s půl miliardou spotřebitelů. V desetimilionovém Česku se stalo zvykem Číně podlézat, ale zapomínáme na to, že máme ekonomiku, která je v úhrnu silnější než ta čínská.

Přál bych si, aby si tohle evropští občané a politici uvědomovali a chápali, že nemusíme vystupovat jako servilní sluhové čínských komunistů.

Článek Bojkot olympijských her. Čína podle europoslance Peksy porušuje lidská práva se nejdříve objevil na Události247.cz.

V médiích se množí zprávy o tom, jak školy kolabují. Liší se nějak situace na základních školách oproti těm středním?

Myslím si, že ta situace je velice obdobná, i když možná ty střední školy jsou na tom ještě o trochu hůř než my, protože tam mají více předmětů dělených do skupin a více se tam ti žáci promíchávají, takže ty karantény tam mají větší dopad.

Co školy více paralyzuje, karantény celých tříd nebo karantény učitelů?

Samozřejmě, že karantény učitelů, protože v případě, že se jedná o třídu, lze nějakým způsobem nahradit výuku. Třeba určitou formou distanční nebo hybridní výuky a podobně. Ale v případě, že nemá, kdo učit, tak je to samozřejmě horší.

Školy jsou nuceny jednat takřka z minuty na minutu. Spolupracují rodiče bez problémů? 

Z větší části ano, protože i rodiče si uvědomují, že je naším společným zájmem to, abychom jejich děti nějakým způsobem vzdělávali. Pokud možno ve zdravém prostředí, takže většina rodičů spolupracuje.

Myslíte si, že jsou opatření, která teď ve školách fungují, dostatečná?

Záleží jak která. Např. opětovné rozšíření nošení roušek ve školách je diskutabilní. Je totiž otázkou, do jaké míry jde o věc, která to dokáže nějakým způsobem usměrnit a omezit. Protože ono stoprocentně uhlídat, aby po celou dobu děti nosily roušky, není úplně jednoduché. A jenom to samo o sobě vydržet třeba šest hodin denně v roušce, to pro děti také není snadné.

Teď se ta opatření trošku mění, respektive připravuje se změna. Vzhledem k současné situaci, kdy se to může zhoršovat, tak se navrhuje, že by ředitel školy mohl rozhodnout o distanční výuce nebo delším ředitelském volnu. 

Uvítal byste, aby tento nástroj ředitelé měli?

V případě, kdy ve škole nemá kdo učit, tak je potřeba to nějakým způsobem vyřešit. Tam je důležité to, aby třeba u mladších žáků ten nástroj byl navázán na možnost ošetřování člena rodiny. Aby se nestalo, že se nebude mít kdo starat o malé děti, které musí zůstat doma. Já doufám, že osobně to nebudu muset jako ředitel využít, ale samozřejmě, když už nic jiného nezbývá, tak se hledají různé cesty.

Je trasování, které školy musí provádět, administrativně hodně náročné? 

Samozřejmě administrativně náročné to je, obzvlášť pokud se testovalo dvakrát týdně, pak ta administrativa ještě narostla. Ale v současné době se alespoň podařilo to, že vyhledání těch kontaktů, nemusí provádět škola ručně. Tedy nevypisují se všichni žáci do tabulek jeden po druhém, ale evidenční systémy školy ve většině umí trasování na základě třídní knihy a údajů z ní provést automaticky. Ale pak se to samozřejmě musí zadat do systému. Dělá to buďto ředitel, zástupce, a nebo někdo pověřený, třeba z kanceláře.

Vedle distanční výuky se na mnohých školách praktikuje hybridní výuka. Co to obnáší pro učitele?  

Hybridní výuka je v podstatě ta nejsložitější forma výuky. Část třídy zůstávala ve škole a část třídy zůstávala doma v karanténě. Učitelé vyučují jak ty žáky, kteří jsou ve škole, tak zároveň i žáky doma určitou formou distanční výuky. Jde o dvojnásobnou výuku. Bohužel naše školy nejsou technicky vybaveny na to, aby tato výuka mohla probíhat kontinuálně prostřednictvím přenosu z té dané třídy. Pro učitele je to mnohem náročnější. 

Článek Omikron tvrdě dopadá na školy. Podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Luboše Zajíce je nošení roušek ve školách diskutabilní se nejdříve objevil na Události247.cz.

Je podle vás cesta, kterou se Anglie vydává, správná? 

Myslím si, že by se touto cestou měla vydat každá země. Pokud to Anglie myslí upřímně a vážně, tak je to řešení a zbrždění ekonomické krize a cesta z ní ven. 

Nemělo k tomuto řešení dojít už dříve? 

Přišlo to pozdě, teď je za pět minut dvanáct, ukáže to čas. V současné době nevíme, jaké následky pandemie přinese a nevíme, co všechno ještě udělá s globální ekonomikou.

V Anglii už nebudou povinné roušky. Měly by se stát dobrovolné také v Česku? 

Odpovědnost měla být od začátku na jedincích, ne na vládě! 

Chcete, aby se u nás zcela obnovil i kulturní a společenský život? 

Už by se to mělo vrátit do normálu. 

Anglie zruší i povinnou karanténu. Je to podle Vás správné řešení situace?

Vsugerovali jsme si lež. Kdyby byl před dvěma lety někdo doma s bezpříznakovou chřipkou, tak by se mu všichni smáli. Ale teď je to realita a my jsme doma i s bezpříznakovou nemocí. 

Myslíte, že se to u nás změní?

Nahoře sedí pětikoalice složená z nulových osobností, které budou rozhodovat spíše z populismu. Na jednu stranu je to dobře, na druhou ale taky ne. Teď jsme dosáhli malého vítězství, když došlo ke zrušení povinného očkování, ale je to jen krůček. Pokud se totiž schválí novelizace pandemického zákona, tak tady budeme mít totalitní zákon, který nás obere o naše práva a svobody. 

Takže nás mohou čekat další zákazy a omezení? 

Ano, novelizace pandemického zákona totiž říká, že tři ministerstva mohou vyhlásit jakékoliv nařízení, pokud bude hrozit nebezpečí návratu epidemie. I kdyby tady nebyla a oni by se rozhodli, že může přijít, tak mohou dělat jakákoliv opatření. A bojovat proti tomu je ohromně těžké. 

Tušíte, jestli omikron bude koncem koronavirových časů, nebo tím ještě nic neskončí? 

Myslím, že jedeme dál. Podle mě nebylo cílem dva roky rozkrádat rozpočty zemí. Já cíl neznám, ale podle mě nejsme u konce. 

Článek ,,Anglickou cestou by se měli vydat všichni,“ říká předseda inciativy Chcípl PES Olbert se nejdříve objevil na Události247.cz.

Do světa jste pustili 35 nových otázek. Co vás k tomu vedlo? 

Legislativa se vyvíjí. Chceme, aby byl koš testových otázek co nejvyšší, aby se žadatelé sami od sebe chtěli naučit pravidla, a ne správné testové odpovědi. Chceme docílit toho, že pro ně bude lepší ovládat pravidla než odpovědi. 

Jak velký byste chtěli mít koš otázek? 

Bylo jich přes 850 a mělo by jich být okolo 1400. Máme dvouletý projekt. tázky tak budou přibývat. 

Proč je pouštíte ven po částech, a ne jako celek? 

Loni vzniklo 120 otázek a ty teď zveřejňujeme po etapách. Pokud bychom je vypustili najednou, tak si otázky nikdo neprojde. Dalším důvodem je fakt, že samotný výcvik trvá nějakou dobu. No a pokud bychom pustili ven tolik nových otázek někomu před koncem výcviku, tak už by se na ně neměl možnost tak dobře připravit. 

Nechcete, aby se lidé učili odpovědi zpaměti, ale otázky přesto zveřejňujete. Není to kontraproduktivní? 

Nechceme nikoho nachytávat. Ale když jich bude hodně, tak je zkrátka lepší učit se pravidla. Tak je to nastaveno i v zahraničí, kde mají klidně i tři tisíce otázek. 

Věříte, že si online otázky projíždí i stávající řidiči, kteří už řidičák vlastní? 

Určitě, když někdo získá řidičák, tak nemá další povinnosti až do 65 let. Ale během té doby se hodně věcí změní. Nejen legislativně, ale v provozu jsou taky elektrokola, elektrokoloběžky nebo třeba segveje. Legislativa to musí reflektovat. Pokud si někdo dělal řidičák třeba před dvaceti let, tak je v jeho zájmu zjistit si, co se změnilo. 

Co všechno nové otázky zachycují? 

Rozhodně roční období. Pokud někdo dělá řidičák v létě, tak se logicky v té době nedostane na sníh. Jsou tady taky nové značky i další pravidla. Rovněž chceme následovat technologický vývoj, takže už nemáme jen statické otázky, ale i videa. 

Co si od nich slibujete? 

Jedná se o novou metodu, je to zkouška v reálném čase. Lidé musí sledovat, co se před nimi děje. I do budoucna budeme pracovat s variantou vnímání rizik, ve které se měří reakční doby řidičů. V provozu je totiž třeba reagovat hned. 

S kolika videi počítáte? 

Teď jsme představili tři, která budou zahrnuta do testů. Celkově jich je ale vyrobeno dvacet a postupně je budeme uvolňovat. Je třeba vědět, jak se zachovat, když nám před auto vběhne dítě, nebo jak se zachovat na křižovatce. 

Ceny autoškol jdou nahoru. Je to logické vyústění dnešní doby? 

Cena lidské práce je nejdražší. Jsme limitováni časem, kvůli covidu jsme nemohli pracovat a lidé, kteří chtějí řidičák, se hromadí. Volné hodiny nejsou. Taky je třeba, aby lidé autoškolu nevnímali jako produkt, který si kupují, ale coby službu, v rámci které se učí řídit, a že je to někdo naučí. A ta služba musí být zaplacená. 

Článek U řidičských zkoušek přibydou další otázky. Asociace autoškol: Chceme, aby se lidé učili pravidla, ne správné odpovědi se nejdříve objevil na Události247.cz.

Proč je dialog lékař-pacient při léčbě revmatoidní artritidy tak důležitý?

V léčbě revmatoidní artritidy je klíčové nastavení tzv. léčby k cíli. Je to proces, při kterém si pacient s lékařem hned zpočátku společně stanoví reálnou metu, které chtějí v co nejkratším čase dosáhnout. Je důležité měřit aktivitu nemoci a efektivitu léčby, a v případě, že není účinná, ji změnit. Stanovit si časový horizont, ve kterém chceme dosáhnout kýžených výsledků. Ideální je docílit remise, tedy úplného vymizení příznaků.

Což ale bez dialogu pacient – lékař není možné…

Přesně tak. Lékař musí vědět o všem, co pacienta v souvislosti s nemocí trápí, a podle toho nastavit léčbu, případně ji podle vývoje průběžně upravovat. Zatímco v zahraničí je plán léčby s pravidelným měřením aktivity, vycházející z dialogu mezi lékařem a pacientem o všech možnostech léčby, standardní praxí, v Česku jeho využití stále pokulhává.

Proč tomu tak u nás je?

Hlavními důvody jsou přetíženost revmatologů a také to, že pacienti vůbec netuší, že má lékař měřit aktivitu jejich nemoci, následně podle toho nastavit efektivní léčbu. Navíc bohužel neexistuje žádný ucelený návod pro lékaře, jak s pacientem mluvit, a naopak pro pacienta, jaké klást otázky. A to se právě snažíme změnit.

Jaké konkrétní kroky děláte?

Naše pacientská organizace proto pořádá speciálně zaměřené workshopy, kde společně nacvičujeme různé situace. Například jak si udržet pozornost lékaře, nebo jak vystupovat sebevědomě. Pacienti také mohou využít doporučení nanašem webu. Do formuláře „Průvodce rozhovorem s lékařem“ si zaznamenají své příznaky, zhodnotí dosavadní léčbu a stanoví cíle, jichž chtějí léčbou dosáhnout. Vyplněný dotazník si poté vezmou s sebou na další návštěvu u revmatologa.

Co kromě postižení kloubů by měl pacient sledovat a lékaři hlásit?

Revmatoidní artritida je systémové onemocnění, což znamená, že postiženy nemusí být jen klouby, ale i jiné orgány, například oči nebo plíce. Pacienti by proto měli svého revmatologa vždy informovat o všech potížích, přestože si myslí, že s jejich nemocí nesouvisí. A protože od pacientů víme, že není jednoduché se v lécích zorientovat, spustila naše organizace v loňském roce projekt s názvem „Akademie zdravotní gramotnosti“. Jedná se o sérii webinářů a jednoho instruktážního videa, zaměřených na správnou farmakoterapii.

O co tam jde?

Hlavním cílem je srozumitelnou formou přiblížit informace o léčivech, které v souvislosti s revmatickými nemocemi pacienti užívají. Porozumění samotné léčbě jde totiž ruku v ruce se správnou a účelnou farmakoterapií, která je jedním z klíčových parametrů vedoucích k úspěšnosti léčby. Zaměřili jsme se jak na mechanismus účinku léčivých přípravků, tak na jejich správné užívání, možné nežádoucí účinky.

Článek Revmatoidní artritida je zákeřná nemoc. Podle předsedkyně Revma Ligy Müllerové se pacienti bojí mluvit se svými lékaři se nejdříve objevil na Události247.cz.

V programovém prohlášení vlády se uvádí, že platy pedagogů neklesnou pod 130 procent. Ve skutečnosti tak tomu ale není, že? 

V žádném případě. Podle našich propočtů jsme někde na 120 procentech. 

Podle ministra školství Petra Gazdíka jsou průměrné mzdy na 132 procentech. Jenže v reálu jsou nižší a letos se ještě propadnou. Je to tak? 

O tom chceme s ministrem jednat. Na prvního února svolal na náš podnět školskou tripartitu. Chceme vidět návrh rozpočtu. 

Do průměrných platů učitelů se počítají i částky pro vedoucí pracovníky, všechny odměny a příplatky za přesčasy nebo práce navíc, tudíž na ně nedosáhne každý pedagog. Je to problém? 

Tak to je, a tak to respektujeme. Vnímám, že ředitel je vedoucí pracovník, který má vyšší mzdu. A plat vedoucích pracovníků toto číslo poté navyšuje. 

Mzdy učitelů měly růst o tři a půl procenta, nakonec ale porostou jen o procenta dvě. Vnímáte to jako podraz? 

Slovo podraz bych se nebál použít. Před svátky nastoupila nová vláda a my jsme byli ujišťováni, že se na školství sahat nebude. Byli jsme velmi rozpačití, nikdo to s námi neprojednal. Je třeba, aby platy byly pro mladé motivací, teď je to ale ohroženo. Vnímají to negativně. 

Dokážete odhadnout, o jakou částku letos platy učitelů porostou? 

To je těžké, neznáme návrh rozpočtu, který se dozvíme až před tripartitou. Uvidíme, jak se na školství sáhlo. Mluví se o úsporách, ale něco odhadovat je obtížné. 

Někdo říká, že se učitelům za poslední roky přidalo dost, někdo zase, že se jedná jen o splacení dluhu za předešlé roky. Jak to tedy je? 

Za minulé vlády se nám povedlo do prohlášení dostat, že platy pedagogických i nepedagogických pracovníků narostou oproti roku 2017 o padesát procent, abychom se dostali na úroveň zhruba 130 procent. Vláda zvedla platy o padesát procent, takže svůj slib splnili. Je to trend, který jsme potřebovali, aby se tato profese zatraktivnila. Pedagogů je málo, silné ročníky půjdou do důchodu a brzy nám může chybět až deset tisíc učitelů.

Česko je v rozpočtovém provizoriu, takže ředitelé musí dotovat růst tabulkových platů z peněz na odměny. Je to pro ně problém? 

Na velkých školách to problém asi není, ale na těch menších to problém být může. 

Loňská vláda mnohdy jednala chaoticky a od té nové se čekalo zlepšení. Jaká je ale realita? 

Zklamání tady je, ale máme příslib od ministrů Gazdíka a Jurečky, se kterým jsme už jednali, že bude schválen státní rozpočet a podle toho se pak bude odvíjet i ekonomika za první pololetí. Není to uzavřené, během roku budeme hledat řešení. 

Znamená to, že letos mzdy porostou pomaleji, že učitelé dostanou více přidáno v roce 2023? 

Chceme o tom vést jednání. Je důležité znát návrhy rozpočtů a rozpočtové výhledy. Nechci předjímat, ale každopádně by to za nás mělo logiku. 

Článek „Brzy nám může chybět až deset tisíc učitelů,“ varuje šéf školských odborů František Dobšík. Malý růst učitelských platů vnímá jako podraz se nejdříve objevil na Události247.cz.

Zdá se nám, že pandemie trvá už dlouho. Je to už natolik dlouhá doba, aby tato krize mohla společnost nějak hlouběji změnit? Pokud ano, jak?

Na jaře 2020 se předpokládalo, že pandemie má sice potenciál vyvolat nějakou ohromnou celospolečenskou změnu, ale zároveň panovala představa, že to nebude trvat tak dlouho, aby ta změna stihla opravdu proběhnout. Ale ukázalo se, že je to spíš naopak. Ta pandemická situace trvá dál a ještě asi chvíli trvat bude. Ale zase v podstatě už ty změny nejsou tak hluboké, jak to vypadalo možná na začátku. Jelikož se všichni snažíme nějak fungovat.

Neustále slýcháme, že je společnost rozdělená, ať už jde o očkování nebo vládní opatření. Myslíte si, že půjde o trhliny dlouhodobé, nebo se pak „zacelí“?

Jsou to dlouhodobé trhliny, pandemie je prostě jen zviditelnila. V tom se shodnu se spoustou kolegů. Je to něco, co tady bylo, moc se o tom nehovořilo, nebo to nebylo tolik vidět, ale ta pandemie to učinila mnohem výraznějším. I když se situace vrátí do normálu, nelze čekat, že se to zacelí. Rozdělení společnosti závisí na spoustě dalších věcí a bude to záviset i na tom, kam se bude vyvíjet naše demokracie, jak moc bude pokračovat prohlubování sociálních a ekonomických rozdílů a na spoustě dalších faktorů.

Jaký je dopad takovéto krize na mezilidské vztahy? Pozorujete navýšení rozpadů dlouhodobých partnerských vztahů nebo je to naopak více semklo?

To, co se stalo na začátku a nadále to pokračuje, je, že došlo k omezení takových těch volnějších vztahů, vzdálenějších sociálních vazeb. Ať už se tak dělo ze strachu z nakažení, nebo se přestalo tolik cestovat, přešlo se na home office, zrušily se společenské akce. Taková ta setkání s lidmi, které nevídáte moc často nebo náhodná setkání s někým například na koncertě, ta se omezila. Ale zase ty nejbližší sociální vztahy se často prohloubily, protože najednou to byli jediní lidé, s kterými jste se mohli stýkat.

Z hlediska toho ekonomického dopadu se zvýšila závislost lidí na sobě. Podle našich výzkumů v první jarní vlně v roce 2020 hodně ustaly kontakty s prarodiči, bylo to výjimečné, pokud se stýkali dál. Ale už na podzim 2020 a hlavně na jaře 2021 se tyto vztahy opět obnovily. U někoho opadl strach, že by ta nákaza byla tak smrtící, u jiných to vyvolala prostá potřeba. Byly zavřené školy, tak bylo třeba hlídat děti.  Navíc i sami ti prarodiče se potřebovali dostat z té izolace. 

Co se týče partnerských vztahů, přinesly sociologické výzkumy rozporuplné výsledky. V průměru se kvalita partnerských vztahů o trochu zhoršila. Zjednodušeně lze říct, že 15 procent říká, že se pro ně nic moc nezměnilo. U 42 procent se vztahy utužily, nebo dokonce i zlepšily. 43 procent respondentů naopak vnímá, že se jejich vztahy zhoršily, a to celkem dost výrazně. U některých došlo k rozpadům. Neznamená to ale, že každý ten vztah, který se v době pandemie rozpadl, by se rozpadl, i kdyby covid nepřišel.

V mnoha případech mohly ty vztahy být za běžných podmínek relativně funkční. Myslím si, že k tomu vedlo to napětí, stres a ekonomická závislost. Za normálních okolností by ta manželství mohla vcelku uspokojivě fungovat, i když třeba nebyla tolik kvalitní, nebyla tam taková odolnost, ale fungovat mohly. A to, že se rozpadly, není nutně dobrá věc pro všechny zúčastněné. U těch patologických to pak, jak se o tom už hovořilo mnohokrát, vyvolalo zvýšenou míru domácího násilí.

A jak vypadají mezigenerační vztahy?

Jsou volitelnější. Najednou jsme měli legitimní omluvu, proč se s babičkou nevídat, pokud to někdo dělal z nějaké povinnosti. Tam se ty vztahy mohly oslabit. Pokud tam ale byla nějaká potřeba vzájemné pomoci, tak tam se to brzy vrátilo, i očkování tomu napomohlo. Možná i vzhledem k uzavření škol v loňském roce, byly vztahy intenzivnější než před pandemií.

V celospolečenské rovině pozorujeme oslabení mezigenerační solidarity. Můj odhad je, že mnozí lidé to vnímají tak, že takto žít nemůžeme, musíme se vrátit k „normálu“ i za cenu, že možná někoho nepřímo ohrozíme. Navíc asi hraje roli i to, že lidé jsou přesvědčeni, že mladí, a zejména děti, se už omezovaly dost dlouho, a teď je řada na někom jiném.

Zavírání škol bylo jednou z vlajkových lodí boje s covidem. Nyní dochází „pouze“ k zavírání tříd či jednotlivých škol z důvodu výskytu onemocnění. Jaké důsledky to pro školou povinné děti i studenty bude mít z dlouhodobého hlediska?

To je jedna z těch věcí, u nichž bude patrná nějaká dlouhodobá změna. Většinou se hovoří o tom, že děti a studenti budou sociálně vyřízení, nebudou schopní navazovat vztahy, nebo že jejich vzdělání nějak zásadně utrpí. Ale děti jsou hodně přizpůsobivé, takže se to nějak dá dohnat, nějak se to vrátí. Podle mého jsou tu ale další možná méně viditelné, ale o to hlubší změny.

Když pro dospělého něco trvá dva roky, tak to pořád je schopný vnímat jako něco výjimečného, ale pro to dítě nebo mladého člověka jsou ty dva roky nová norma. Jejich vztahy a vazby mohou mít jinou podobu, budou primárně tvořeny tou online složkou a pandemie to úplně normalizovala. Ta škola byla něco, co bylo daného, co nešlo nějak obejít a bylo to pro mladé lidi a děti ten první kontakt se sociálním systémem. Bylo to něco, co je ukotvovalo.

Lze říct, které věkové skupiny dětí trpí touto situací nejvíce?

Nelze říct, že jedna nebo druhá věková skupina je více zranitelná, ale ono se to ukáže až časem. I u nejmenších předškolkových dětí to může mít dopady, nenaučily se socializovat. Pro středoškoláky to může mít dopad i na formování vlastní identity mimo rodinu. Ale ti si na rozdíl od mladších dětí zase mohli sami řídit své vztahy.

Těžké to bylo třeba také pro prváky na vysoké škole, kteří nastupovali na podzim 2020. Ti zůstali viset mezi střední a vysokou školou, doma ve svém dětském pokojíčku u počítače. Projevilo se to pak v tom, že v loňském akademickém roce zanechalo studia více studentů než je běžné, nebo častěji změnili obory.

Dělali jsme také výzkum na partnerské vztahy starších vysokoškoláků. Tam nastávaly zhruba dvě základní situace. Ti, co spolu bydleli, najednou řešili to, co by normálně řešili po deseti letech vztahu. Druzí spolu nebydleli a najednou se nemohli vídat, každý byli třeba z jiného města.

Děti a studenti se kvůli distanční výuce a častým karanténám nemohou plně socializovat mezi skupinu vrstevníků. Mohou to někdy dohnat?

Jak jsem říkala, může to být nový normál, budou fungovat jinak, budou mít třeba méně vztahů, ale budou intenzivnější. Nebo budou fungovat mnohem více na sítích. Co se týče vzdělání, tak to bude na některé skupiny mít rozhodně dlouhodobé dopady třeba v tom, že se rozhodnou raději pro jiné vzdělanostní směry, jiné kariéry, třeba půjdou nějakou snazší cestou. Lze očekávat další rozevírání nůžek, mezi těmi rodiči, kteří mají vzdělání svých dětí jako hodnotu a mohou mu věnovat i nějaké zdroje.

Ze sociologických výzkumů vyplývá, že na podzim 2020 najednou víc času nad učením trávili s rodiči starší děti z nižších sociálních vrstev. Ukázalo se, že ty děti nestíhají, nestačilo jim těch pár online hodin denně. Rodiče se jim snažili pomoct, ačkoli šlo právě o ty rodiče s nižším vzděláním.

Je možné, že děti teď vnímají školu pozitivněji než dříve?

Část dětí se do školy více těší, ale pak je část dětí, kterým to vlastně vyhovovalo, pro ně je to vlastně potvrzením toho, že je škola zbytečná. Navíc pak často nezvládají ten návrat k běžné výuce a to jejich negativní emoce vůči škole ještě prohlubuje. Pak je část dětí, které trpěly, že jsou doma, ale pak zase nebyly schopné se adaptovat zpátky.

Již roky se mluví o tom, že klasický model rodiny je v krizi. Změní na tom něco současná situace?

Rodina se mění ustavičně, pandemie na tom moc nemění. Spíš bude možná patrný návrat k původnějším funkcím rodiny a manželství a tím je jejich ekonomická podstata. Jsou spousty párů, kde jeden přišel o výdělek a tím je najednou více existenciálně závislý na tom druhém.

Češi tradičně politikům příliš nevěří. Jsme často v situaci, kdy se vládní opatření mění ze dne na den. Co to ve společnosti vyvolává?

Samozřejmě nedůvěru. V první vlně došlo k navýšení důvěry v politiky, šlo to pozorovat všude po světě. Mezi lidmi se vzedmula i vlna vlastenectví. Jde o klasický jev, kdy se společnost semkne, když je v ohrožení. To provází větší důvěra v instituce. Ale to pak zase rychle pokleslo.

Jsou z vašeho hlediska vládní opatření dostatečně vysvětlovaná a je vůbec ještě nějaká motivace mezi lidmi něco dalšího dodržovat?

Nejsou dostatečně vysvětlovaná a motivace je nízká. Nejde to ale svalovat jen na politiky, ale jde i o krizi vědy, expertních systémů. Je otázka, jak mají experti zasahovat do řízení epidemie. Jde o to, jakou roli může věda hrát a jak vůbec věda funguje. Představa, že by to mělo být jasně komunikované, by předpokládala, že je jedno jednoznačné řešení. Ve všech zemích bez ohledu na to, jaký politický systém tam je, jsou podobné problémy.

Na jaře 2020 se ve společnosti zvedla obrovská vlna sounáležitosti. Dnes už ale moc pozorovatelná není. Jaká je hranice, kdy je jedinec ještě ochoten něco obětovat v zájmu společnosti jako celku?

V momentě, kdy nejsou uspokojeny základní potřeby, zajištění ekonomických potřeb, zajištění sociálních vazeb, tak nejsme schopni se obětovat pro společnost jako celek. Už nejsme ochotni, už chceme žít normálně. Teď na podzim se objevovaly názory, že další vlna bude katastrofa, že dojde ke zhroucení zdravotnického systému.

Nicméně většina z nás se tak trochu uzavřela do svých bublin a snažila se pokračovat v normálním životě. A ona se společnost nezhroutila, odnesly to jen některé méně viditelné segmenty. Obávám se proto, že to nyní bude dalším důvodem, proč už ta ochota ještě něco dodržovat bude opět o něco menší.

Článek „43 procent lidí vnímá, že se jejich partnerské vztahy v době pandemie zhoršily,“ říká socioložka Radka Dudová. U některých partnerů podle ní došlo i k domácímu násilí se nejdříve objevil na Události247.cz.

Násilníkům, kteří na Slovensku brutálně napadli mladou dívku, bylo od 14 do 16 let. Matka jedné z agresorek navíc pracuje u policie, a tak celý případ vyvolal ještě více emocí. Široká veřejnost si nyní přeje, aby mladí iniciátoři celého incidentu byli souzení jako dospělí. „Agresivita je součástí našich životů odjakživa. Není to tak, že by jí teď v nás bylo větší nebo menší množství,“ řekl pro Události247 dětský psycholog Petr Šobra.

Kde se ve společnosti bere tolik agrese?

Společnost nemá nastavených tolik očistných rituálů, pomocí nichž by lidé ventilovali ven emoce a frustraci. Záleží na rodičích, autoritách nebo učitelích, kteří formují děti, jakým způsobem jim umožní pracovat s vlastními emocemi a agresí. Při práci s agresí každopádně šikovní nejsme. 

Čím to podle vás je?

Děti v podstatě neví, že agrese je něco, co se má použít až v určité situaci. Že je to někdy přípustné a jindy ne. Záleží na úhlu společenského pohledu. Použil bych jedno přirovnání.

Povídejte…

Když slon není úspěšný při dvoření se samičkou, tak dře kly do písku. My bychom mohli běhat, křičet, nebo boxovat do pytle, ale lidé ten ventil zanedbávají. Děti často slyší, aby neběhaly, nekřičely, nebo že něco nesmí, ale tím se to v nich jen hromadí a pak to bouchne. Potom vidí nějaký film, ve kterém někdo někoho mučil, kouknou na seriál nebo na YouTube a zopakují to.

Jaká je podle vás věková hranice, kdy už děti ví, co dělají? 

Pokud jim je čtrnáct nebo šestnáct let, tak už rozumí tomu, co konají. Už ví, že někomu mohou ublížit. Má to dopad na tělo i na rodinu, pak je ale otázka, v jakých podmínkách vyrůstají oni sami. Pro mě je to nastavené tak, že děti jsou biologicky dospělé od třinácti let. Ale společnost je stále bere jako nezralé a rodiče jim neustále říkají, co mají dělat. V naší kultuře to pak vypadá tak, že děti nejsou zralé ještě ani v patnácti. Směrem na východ jsou děti zralejší, ale u nás ne.

Proč tomu tak je?

U nás děti vyrůstaly ve sklenících, nejsou zralé. Je to dáno společností, jaká od nich má očekávání, jaká platí privilegia. Když člověk řídí auto v osmnácti a ne ve čtrnácti, tak s ním ve čtrnácti letech nemůžu zacházet jako s kompetentním. Soudit jako dospělé mi je proto nepřijde jako čisté. 

Společnost, v souvislosti s případem na Slovensku, to ale vnímá jinak.

Tento akt je pro širokou společnost ventilem agrese. Lidé chtějí přísný trest, což je pochopitelné, ale mladí lidé by z mého pohledu měli dostat šanci. Ovšem samozřejmě, že jejich chování přijatelné nebylo, bylo daleko za hranou. Kdybych byl tatínkem napadené dívky, tak pochopitelně zuřím. Ale z úrovně společenské normy a standardů toto není správná cesta. Jedná se spíše o emoce. 

Byly děti agresivní vždy, nebo je to trend dnešní doby?

Děti byly stejně agresivní i kdysi. Kluci si dříve dali třikrát týdně na hřišti po puse a nemuseli pak jednou za čas dělat blbosti. Teď platí moc restrikcí, pravidel a přísných hranic. Mladé děti mají příliš málo kompetencí, společnost je utaženější. 

Jak je ovlivňuje sledování seriálů a internetu?

Pokud se sami dívají na Netflix nebo YouTube a nikdo se s nimi nebaví o tom, co viděli a čemu rozumí, tak to pak pochopí svým způsobem a něco to v nich udělá.  

Může být čin, který se stal na Slovensku, taky „inspirací“ pro ostatní děti?? 

Bohužel ano, proto je třeba zaujmout postoj, že je to nepřijatelné. To, co provedli, je totální ponížení člověka, dehumanizace. Sami však nejspíš nepociťují, že jsou respektováni a nejsou bráni s úctou.

Článek Dětský psycholog o skandálu na Slovensku: Agrese je součást života. Mladí lidé by ale měli dostat šanci se nejdříve objevil na Události247.cz.

1. Jak je na tom kolínská nemocnice, případně přímo Vaše oddělení, z hlediska zaplněnosti lůžek pacienty s covidem?

Ke 14.12.2021 je hospitalizováno v naší nemocnici 33 pacientů s onemocněním Covid-19. 6 pacientů vyžaduje intenzivní péči, zbytek je hospitalizován na standardních covidových stanicích, které máme v nemocnici 3. Jedna se nachází na interním oddělení, druhá covidová stanice je zbudována v prostorách kožního oddělení a třetí místo lůžkové rehabilitace.

• Jaký je typický pacient, který u Vás nyní leží? A jak dlouho v průměru si u Vás pobude? Jaký je poměr očkovaných a neočkovaných pacientů?

Na jednotkách intenzivní péče leží převážně neočkovaní pacienti, v naší nemocnici k dnešnímu dni máme na intenzivní péči 5 neočkovaných a 1 očkovaného pacienta. Na standardním oddělení leží 20 neočkovaných a 13 očkovaných s lehčím maximálně středně těžkým průběhem. U lehčího či středně těžkého průběhu je délka hospitalizace cca 7 až 10 dnů, u těžkých průběhů to mohou být 2 až 3 týdny. Průměrný věk covidových pacientů se nyní posunul do nižších věkových kategorií 50+ a 60 +.

• Máte dostatek lékařského personálu? Případně kdo Vám nejvíce chybí? Odchází často do karantén/ na OČR?

Ve zdravotnictví personál dlouhodobě chybí a nepamatuji, že bychom měli v posledních letech všechna místa obsazená, a to platí i nyní. Na druhou stranu jsme nezaznamenali větší odliv zaměstnanců v covidové době. Za interní oddělení Oblastní nemocnice Kolín a.s. mohu sdělit, že nám chybí průběžně 1 až 2 zaměstnanci, kteří jsou v karanténě či na OČR. Personál máme většinově proočkovaný a s covidovými infekcemi se u personálu nepotýkáme.

• Blíží se svátky, budou u Vás v nemocnici opět odlišné než v dobách před pandemií?

Nejspíše i v letošním roce budou v nemocnici covidové stanice a pacienti, kteří jsou po všech stránkách pro personál mnohem náročnější. Máme už ale zkušenosti z předchozích vln pandemie, takže si dokážeme lépe poradit.

• Je těžké rozhodnout, kdo bude sloužit přímo na sváteční dny? Máte nějaký systém rozdělování vánočních směn, aby byl spravedlivý, nebo se někteří hlásí i dobrovolně?

V průběhu posledních let žádný dlouhodobě fungující systém rozdělování vánočních směn nemáme. K většině služeb se přihlásí ať již lékařský nebo sesterský či pomocný personál dobrovolně. Bereme ohledy na matky s malými dětmi, kterým se snažíme alespoň v ty největší svátky vyjít vstříc v tom, aby s dětmi část Vánoc strávily doma. Služby se nakonec vždy rozeberou a chod oddělení je plně zajištěn.

• Jsou současná vládní opatření z Vaší pozice dostatečná?

Současná vládní opatření jsou z mé pozice dostatečná, jen bych si přála, aby byla dodržována.

• V posledních dnech se hodně hovoří o vzrůstají agresivitě pacientů vůči zdravotníkům. Setkala jste se s něčím podobným i u Vás?

Musím konstatovat, že je stále většina naší společnosti slušná a stále dostáváme děkovné e-maily a při vizitách jsou pacienti s naší péčí spokojeni. S prvkem agresivity se nejčastěji setkáváme na urgentním příjmu, kdy je pacient frustrován tím, že se mu nedostalo péče, kterou by si představoval u svého praktického lékaře. Nebo žádného praktika ani nemá a nyní se dožaduje okamžitého vyšetření u nás. A protože takových pacientů je mnohdy v jeden čas více, bývá na urgentním příjmu i několikahodinová čekací doba, a to vzbuzuje emoce. Lékař urgentního příjmu ale rozhoduje o přijetí do nemocnice či o ambulantní léčbě a toto rozhodnutí musí být založené na pečlivém a podrobném vyšetření.

• Na druhé straně se v posledním roce údajně zvýšil zájem o studium zdravotnických škol. Myslíte si, že část veřejnosti naopak Vaši práci vnímá pozitivněji třeba i s větší úctou?

Za větší zájem o studium na zdravotnických školách jsme nesmírně rádi. Nevím, zda veřejnost přistupuje k naší práci s větší úctou, ale rozhodně vnímá, jak je této profese zapotřebí, jak je pro chod společnosti nezbytná. Je to zaměstnání po všech stránkách smysluplné, je v něm obsažená manuální zručnost, hluboké znalosti, psychologie a mnoho dalšího, kde se člověk může najít.

• Vaše práce je náročná jak fyzicky tak psychicky a to i v „normálních“ dobách, dochází u Vás k velké fluktuaci pracovníků?

Jistá přirozená fluktuace je u nás přítomna po léta. Ženy odcházejí na mateřskou a rodičovskou, po založení rodiny již mnohdy nedokáží dobře skloubit náročnou zdravotnickou profesi s rodinným životem. Lékaři mnohdy odcházejí na jiná pracoviště kvůli dalšímu profesnímu vzdělávání v jiných oborech. Nepozorujeme v době covidové pandemie zásadně vyšší fluktuaci pracovníků, mnohé kolektivy se naopak spíše více stmelily a ukázaly, jak spolu dokáží držet a ustát i těžké časy.

Článek Pacienti s covidem jsou pro nás mnohem náročnější než běžní pacienti, míní kolínská primářka Emilie Niedobová. Hospitalizovaní pacienti jsou prý často neočkovaní se nejdříve objevil na Události247.cz.