Stejně tak, jako se dá propadnout kouření nebo alkoholu, může vzniknout závislost i na hraní her. Kdy je vysedávání u počítačů či mobilů ještě v normě, a kdy už bychom měli zbystřit?
Ladislav Dekány je odborným garantem Národní linky pro odvykání. Ta je v provozu od roku 2016 a jako jediná služba v Česku pomáhá spolu s týmem profesionálně vyškolených psychologů a adiktologů překonávat závislosti všech druhů. Včetně závislosti na hraní her.
V kolika letech už se dá závislosti na hraní her propadnout?
Přesná věková hranice se nedá říct, problémy s používáním těchto technologií se však mohou objevit poměrně brzy. Nemusí jít nutně o závislost, ale často hovoříme o takzvaném škodlivém užívání, které se projevuje tím, že už nám hraní her třeba na mobilu nebo počítači způsobuje nějaké problémy, jako je třeba nespavost, protože zařízení používáme před spaním. Nejsme však na mobilu závislí.
Jak se tedy závislost pozná?
Kritéria závislosti jsou jasně definována a patří mezi ně například zanedbávání svých zájmů a koníčků, potíže v sebeovládání či silné nutkání hrát hry. Jeden z dobrých indikátorů je ztráta kontroly. Třeba si stanovím, od kdy do kdy budu hrát a tento čas pak nerespektuji a hraju několikrát déle. Závislostní chování se může při dlouhodobém trvání měnit, nejčastěji se však intenzita a frekvence hraní her zvyšuje.
Kdo může závislost diagnostikovat? Lékař?
Diagnózu závislosti může udělit jen lékař, a to na základě splnění alespoň tří kritérií ze šesti celkových, které se objevily v posledním roce. Jsou to již zmíněné potíže v kontrole užívání, bažení a zanedbávání jiných zájmů. Dále to jsou kritéria, která souvisí spíše s látkovými závislostmi, ale dají se aplikovat i na nelátkové. Je to somatický odvykací stav, nárůst tolerance a pokračování v užívání přes škodlivé účinky. Důležité klinické zhodnocení, zejména u dospělých, je otázka, jestli jim jejich hraní nějak vadí.
Kolik hodin denně dokáží lidé s největší závislostí hraním trávit?
Podobně jako u látkových závislostí se může stát, že hraní člověka naprosto pohltí. Vyplní jeho veškerý čas a nemá prakticky kapacitu myslet na nic jiného. Může dojít k naprosté identifikaci například s herní postavou. V tomto případě už pak lidé od počítače skoro neodchází a mohou usnout vyčerpáním na klávesnici.
Ignorují potom takoví lidé své školní nebo pracovní povinnosti?
To může být často varovný signál, i když se ještě nejedná o závislost. Pokud je to však systematické zanedbávání svých povinností, osobní hygieny či spánku, je třeba být ostražitější.
Jaké jsou nejčastější následky nadměrného hraní?
Velice často se objevují problémy se spánkem, psychické obtíže, změny nálad a zejména úpadek sociálních vazeb. Tyto problémy souvisí se zhoršenou životosprávou, která se při problémovém hraní projeví.
Jaké má takové hraní na lidi další dopady?
Hraní může negativně ovlivňovat vztahy v rodině, v práci nebo ve škole. Často se zhoršuje pracovní výkonnost či školní výsledky, což může být zapříčiněno tím, že se člověk obtížněji koncentruje na běžné činnosti a myšlenkami se neustále vrací ke hraní. To může vést k podrážděnosti a nervozitě.
S čím lidé na vaši linku nejčastěji volají?
Z hlediska digitálních závislostí nejčastěji řešíme problémy s konzumací obsahu na sociálních sítích. Konkrétními problémy bývají dlouhý čas strávený u obrazovky a pocit ztráty kontroly.
Jaké rady jim nejčastěji dáváte?
Obecně se snažíme spíše o partnerský přístup ve spolupráci a společnému hledání řešení, než dávání konkrétních rad. Neexistuje žádná univerzální rada, která by fungovala spolehlivě a na všechny. Proto s každým naším klientem hledáme řešení individuálně. Snažíme se zaměřit zejména na možnosti alternativního trávení volného času, edukaci ohledně závislostí a nácvik žádoucích návyků.
Probíhá „léčba“ takto na dálku, nebo je doporučíte ke specialistům? Může tato závislost skončit i léčbou v léčebně?
Některá spolupráce může probíhat čistě přes telefonickou linku, kde pracujeme s klienty s problematikou netolismu (závilost na internetu ve všech formách) nebo závislostí na počítačových a mobilních hrách. Jsme však limitování i minimálním věkem klienta patnácti let. Pokud však při diagnostice zjistíme nějaké závažnější symptomy, odkazujeme klienty nejčastěji do adiktologických ambulancí. V případě, že se nedá závislost zvládnout ambulantně, existují pro takové klienty i rezidenční, tedy pobytové služby.
Moderní technologie jdou kupředu, mobily mají i malé děti. Roste společně s tím i závislost na hraní?
Zajímavé je, že problémy s užíváním digitálních technologií nenarůstají úměrně expozici. Otázkou zůstává, do jaké míry je toto měřitelné, stále nejsou vytvořena jasná kritéria pro diagnostiku. Určitě to je však téma pro celou naši společnost a je otázka, jak se k ní postavíme.
Jak by se měli chovat správně rodiče? Dětem nedávat přístup ke hrám vůbec, nebo spíše nějak omezeně a nastavit pravidla?
Protože jsou digitální zařízení neodmyslitelnou součástí našeho světa, není možné od nich děti úplně odříznout. Často je i potřebují ke studiu. Nejlepší cesta je nastavit pravidla používání digitálních přístrojů, která jsou přijatelná pro obě strany. Hraní her samo o sobě není špatné, mnohdy zvyšují pozornost, schopnost se učit a zejména umožňují odreagování. Klíčová je komunikace.
Ale co když nepomůže ani ta?
Je dobré, když dítě ví, před čím se ho snažíte chránit a zároveň rodič musí vědět, co dítě potřebuje, respektive, proč chce hry na počítači či mobilu hrát. Důležité je jít dítěti příkladem a nabízet kvalitní alternativy pro trávení volného času. Pokud nic nefunguje, existují rodičovské zámky či poradenští psychologové a adiktologické ambulance pro děti a dorost, na které je se možné s tímto problémem obrátit.
Spotřebitel
|
PŘEČTENÍ: 5968
Spotřebitel
|
PŘEČTENÍ: 8940
Spotřebitel
|
PŘEČTENÍ: 4524
