Magická částka 38 537 Kč: proč na ni většina nikdy nedosáhne

Jenže hned na začátku přichází studená sprcha. Aby se člověk na tenhle strop vůbec dostal, potřebuje podle redakčních přepočtů čistou mzdu zhruba 96 343 korun. To je částka, na kterou se většina zaměstnanců ani nepřiblíží.

Na papíře to vypadá jednoduše: v prvních dvou měsících zákon slibuje 80 % čisté mzdy. V praxi ale 80 % z vyššího výdělku narazí na strop a úřad práce prostě pošle maximálně 38 537 Kč, i když by čistá matematika ukazovala víc.

Kdo tedy pobíral nadprůměrnou mzdu, zjistí už v prvním měsíci nezaměstnanosti, že realita podpory je nižší než slogan. A právě tady se většina lidí poprvé zarazí a začne nervózně přepočítávat, kolik jim skutečně přijde na účet v dalších měsících.

Teprve konkrétní příklad ale ukáže, jak rychle se tenhle „komfort“ začne drolit…

Modelový zaměstnanec a poloviční příjem během pár měsíců

Příběh člověka s čistou mzdou 30 000 Kč je pro mnoho Čechů nejbližší. V práci to působí jako relativně bezpečný plat, na který se dá spolehnout. Jenže jakmile nastoupí na úřad práce, čísla se začnou měnit.

V prvních dvou měsících platí schéma 80 %, takže výpočet skončí na 24 000 Kč. Ve třetím a čtvrtém měsíci podpora klesne na 15 000 Kč. A v dalších měsících už stát pošle jen 12 000 Kč, protože se uplatní model 80 / 50 / 40 pod zákonným stropem.

Z původních 30 000 Kč tak během pár měsíců zůstane zhruba polovina. A až v tuhle chvíli si řada lidí poprvé naplno uvědomí, co přesně znamená „podpůrčí doba“ a jak rychle se rozpočet domácnosti může zlomit.

Část Čechů přesto raději na úřad práce vůbec nevejde. Nechtějí „být na dávkách“ ani řešit nálepku před okolím. Jenže v ten moment se z nich podle definice VZP stávají osoby bez zdanitelných příjmů, které si musí zdravotní pojištění platit samy.

Tím zároveň definitivně ztrácejí nárok na jakoukoli podporu v nezaměstnanosti, včetně teoretického stropu 38 537 Kč. Kvůli obavě ze stigmatizace tak kromě vlastních plateb zdravotního pojištění odhodí i možnost využít štědřejší pravidla pro ty, kteří se do systému zapíšou včas a splní podmínky.

A právě podmínky se od roku 2026 zásadně mění, což pro někoho může být záchrana, pro jiného tvrdé překvapení.

Nový režim 80 / 50 / 40: stejná procenta pro všechny, ale ne pro každého

Od ledna 2026 vstupuje do hry nový režim 80 / 50 / 40, který přepisuje osud lidí odcházejících z práce. Dříve systém dobrovolnou výpověď trestal jednotnou sazbou 45 %, nyní ale novela č. 120/2025 Sb. nastavuje stejná procenta podpory pro všechny.

Nezáleží tedy na tom, jestli pracovní poměr skončí výpovědí od zaměstnavatele, dohodou nebo rezignací zaměstnance. Dvaceti osmiletý, který odpracuje alespoň 12 měsíců a „praští dveřmi“, může první dva měsíce dostat 80 % čisté mzdy, další dva měsíce 50 % a zbytek podpůrčí doby 40 %, samozřejmě opět jen do stropu 38 537 Kč.

Na délku podpory má ale pořád zásadní vliv **věk**. Systém rozděluje uchazeče takto:

• do 52 let maximálně 5 měsíců podpory,
• mezi 52 a 57 lety maximálně 8 měsíců,
• nad 57 let až 11 měsíců podpory.

Lidé nad 52 let mají navíc výhodu i v samotných procentech. 80 % průměrného čistého výdělku pobírají ne dva, ale první tři měsíce, dalších tři měsíce klesá podpora na 50 % a teprve pak na 40 %. Systém tak zřetelně zvýhodňuje starší nezaměstnané proti mladším ročníkům.

Do celé konstrukce ale vstupuje tvrdá podmínka, o které mnoho uchazečů slyší poprvé až na přepážce úřadu práce. Zákon o zaměstnanosti v § 39 vyžaduje, aby uchazeč v posledních dvou letech získal alespoň 12 měsíců doby důchodového pojištění, jinak stát podporu vůbec nevyplatí, ani v podobě procent z poslední mzdy. Podmínka vyplývá přímo ze znění zákona o zaměstnanosti.

Pokud člověk sice dvanáct měsíců pojištění splní, ale nedokáže doložit svůj průměrný čistý výdělek, úřad práce použije pevné částky 19 269 Kč, 9 635 Kč a 7 226 Kč podle jednotlivých fází podpůrčí doby. Tyto sumy vycházejí z násobků průměrné mzdy 48 171 Kč, takže i tady platí, že systém se pevně drží oficiálních statistik.

Existují ale situace, kdy člověk ani po letech práce nedostane ani korunu, i když jinak podmínku pojištění splní. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti jasně říká, že nárok na podporu nevzniká uchazeči, kterého zaměstnavatel v posledních šesti měsících vyhodil kvůli porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, včetně zvlášť hrubého porušení léčebného režimu v době pracovní neschopnosti.

Právě tady naráží mnoho lidí, kteří po okamžitém zrušení pracovního poměru automaticky čekají svých „80 %“, ale úřad práce jim po nahlédnutí do důvodu skončení oznámí nulový nárok. A tím ještě zdaleka nekončí seznam pravidel, která umí z vysněné „bavlnky“ udělat mnohem tvrdší podmínky.

Podpora nebo brigáda: stát vás nutí vybrat si jednu hru

V hlavách mnoha lidí se maluje pohodlný scénář: úřad práce vyplatí podporu, k tomu menší brigáda za pár tisíc a rodinný rozpočet téměř nic nepocítí. Jenže zákon tenhle populární „fígl“ rozstřihne velmi ostře.

Systém totiž dovolí jen tzv. nekolidující zaměstnání s příjmem do 11 200 Kč měsíčně, a to ještě za cenu pozastavení samotné podpory. Limit odpovídá polovině minimální mzdy 22 400 Kč pro rok 2026 a vztahuje se pouze na pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti.

Naopak dohoda o provedení práce zaevidovaného uchazeče z evidence přímo vyřazuje. Úřad práce ve svých metodikách vysvětluje, že uchazeč může během evidence uzavřít nekolidující pracovní poměr nebo DPČ a udržet si výdělek pod hranicí 11 200 Kč, ale po dobu tohoto vztahu stát neposílá podporu v nezaměstnanosti. Ta se obnoví až po skončení přivýdělku.

V praxi to znamená, že člověk si musí každý měsíc vybrat režim:

• buď pobírá podporu v nezaměstnanosti a oficiálně nepracuje,
• nebo pracuje v omezeném rozsahu s nízkým výdělkem a podporu dočasně nedostává.

Žádná legální kombinace „obojí zároveň“ v jednom období přes kontrolu systému neprojde. Kdo si během podpory nechá posílat peníze na DPP nebo na vyšší vedlejší úvazek, riskuje okamžité vyřazení z evidence a ukončení nároku, protože zákon takové kombinace bere jako porušení podmínek uchazeče.

Nezaměstnaní Češi se tedy opravdu mohou mít jako v bavlnce, ale jen v úzkých mantinelech přísných pravidel. Na štědrou podporu dosáhne jen ten, kdo předtím vydělával hodně, odpracoval alespoň 12 měsíců, neskončil kvůli zvlášť hrubému porušení a zároveň přijme fakt, že v měsících s podporou musí zapomenout na oficiální přivýdělky. Nakonec systém nabízí dvě rozdílné hry, pravidla podpory nebo pravidla brigád, a v každém období dovolí zvolit jen jednu z nich, což spoustě lidí dojde až ve chvíli, kdy už prostor na chybu nemají.

Článek Nezaměstnaní Češi se mají jako v bavlnce. Od státu měsíčně dostanou až 38 000 Kč se nejdříve objevil na Události247.cz.

Superdávka 2026

Jak již redakce Událostí247 několikrát zmiňovala v předešlých článcích, superdávka není jen kosmetickou úpravou. Fakticky pohřbila čtyři dříve samostatné pilíře – příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Namísto nich nastoupil jeden integrovaný systém složený ze čtyř komponentů – složky na bydlení, živobytí, pracovního bonusu a bonusu na dítě. To s sebou přináší několik výhod, tou největší ale je méně náročná administrativa. Žadatel podá pouze jednu jedinou žádost, čímž ušetří čas a práci nejen sobě, ale také zaměstnancům úřadu. Získat dávky ale bude o něco těžší než před rokem.

Největším strašákem pro žadatele je takzvaný majetkový test. Stát už nezajímá jen to, kolik měsíčně vyděláte, ale i to, co vlastníte. Logika úředníků je prostá – pokud máte na účtu statisíce nebo vlastníte několik aut, měli byste nejprve využít vlastní zdroje, než požádáte o peníze daňových poplatníků. Limity jsou v tomto případě nastaveny striktně.

Jednotlivec může mít úspory do 200 tisíc korun, u vícečlenných rodin se tato hranice posouvá, ale nesmí překročit strop 400 tisíc korun. Problémem jsou i automobily – domácnost jich může mít jen tolik, kolik má dospělých členů. Pokud má tedy samoživitelka dvě starší auta (například jedno nepojízdné), může jí to zablokovat cestu k podpoře. Podobně je to s nemovitostmi. Kromě bytu či domu, kde žijete, smíte vlastnit maximálně jednu další nemovitost určenou k rekreaci.

Kdo na reformě tratí a kdo získá?

Data ze studie PAQ Research ukazují, že reforma nejcitelněji zasáhne jednočlenné domácnosti, zejména ty, které nespadají do kategorie „zranitelných osob“ (senioři nad 68 let, invalidé, rodiče dětí do 4 let).

• Samostatně žijící dospělí: Ti čelí snížení normativních nákladů na bydlení. Pokud muž ve středním věku s nižší mzdou žije sám v nájmu, jeho podpora může klesnout o tisíce korun, což ho může dostat až na hranici bezdomovectví.
• Chudí důchodci: I když jsou chráněni jako zranitelná skupina, kvůli nastavení životního minima může dojít k situaci, kdy i jim podpora mírně klesne.

Velmi tvrdý dopad má reforma také na drobné živnostníky. Systém totiž u OSVČ pracuje s tzv. rozhodným příjmem, který je nově navázán na průměrnou mzdu (aktuálně stanovenou na 47 500 Kč). I kdyby živnostník reálně vydělal minimum, stát do výpočtu započítá 80 % této částky jako jeho fiktivní příjem. Podle analýzy PAQ Research tak podíl OSVČ s nárokem na dávku drasticky klesne z původních 21 % na pouhá 2 %. Pro tisíce lidí, kteří podnikají s malým obratem, se tak cesta ke státní pomoci prakticky uzavřela.

Naopak rodiny s dětmi, kde alespoň jeden rodič pracuje, mohou být s výsledkem spokojeny. Díky automatickému posouzení všech složek superdávky se často stane, že rodina, která dříve žádala jen o přídavky na děti, nyní získá i příspěvek na bydlení a pracovní bonus. V některých případech si takové domácnosti mohou polepšit i o několik tisíc korun měsíčně.

Článek Stát zpřísnil pravidla vyplácení sociální pomoci: Kdo má 2 auta nebo přes 200 000 Kč, superdávku nedostane se nejdříve objevil na Události247.cz.