„Řešení problému tím, že někoho zabiju, nedává smysl,“ říká o dětské agresi ve školách psycholog Šobra

Dětský psycholog Petr Šobra působí jako lektor volitelného předmětu pro studenty psychologie a sociologie na FF UK. Vede i soukromou psychologickou praxi. Několik let je zároveň ředitelem psychologického centra, a to v rámci vzdělávacího Montessorri systému dětí od 2 do 18 let.

Co dovede mladého člověka k tomu, aby na svého učitele zaútočil mačetou? Je pro to vůbec nějaké vysvětlení?

Vzhledem k tomu, jak se posouvají normy ve společnosti, bylo asi jen otázkou času, kdy k něčemu podobnému dojde. Pokud se v nás nahromadí silný pocit frustrace a bezmoci, tak pak někdo může reagovat extrémním způsobem. Záleží, v jakém vztahu byl útočník s učitelem či rodinou, ale vše ukazuje na to, že jednal iracionálně. Řešení problému tím, že někoho zabiju, nedává smysl.

Píše se, že útočník učitele zavraždil kvůli špatným známkám. Opravdu někdo dokáže z tohoto důvodu i zabít?

Já se domnívám, že to kvůli známkám být nemohlo. Nejspíš musel být hodně frustrovaný a jistý si tím, že nemá co ztratit. Taky tam mohl být nějaký dlouhodobý problém, který ve studentovi byl, a který nikdo neřešil.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Petra Šobry

Mohl už si útok plánovat déle?

Je nepravděpodobné, že by to byl chvilkový zkrat. Do nějaké míry musel mít svůj čin promyšlený. Mohla se v něm dlouhodobě hromadit frustrace, pocit křivdy a bezmoci. Zatím o tom můžeme ale jen spekulovat.

Mělo by se ve školách více pracovat s psychickou stránkou studentů?

Je otázkou, jaký jim je věnován zájem. Právě proto ministerstvo školství zavádí dotace na nové psychology, což by mělo mít tendence eliminovat takovéto situace. Měli by pomoct v situacích, kdy si školy neví s problémovými studenty rady.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Může čin, který se odehrál, inspirovat k něčemu podobnému i někoho dalšího?

Dovedu si představit, když tomu bude nesprávným způsobem věnována mediální pozornost, tak to někoho s frustrací může oslovit. Ale z toho, jak je celý případ vedený, to podle mě nemá takovou tendenci.

Jak se s takovou situací mají vyrovnat spolužáci, kteří byli všemu nablízku?

Muselo to pro ně být šokující a traumatizující. Záleží, jak blízko tomu byli, jak často vše museli pro policisty opakovat. Bylo by pro ně vhodné, kdyby dostal každý zvlášť psychickou podporu, a aby o tom nemuseli moc mluvit, což jim může situaci hodně ulehčit. Je důležité to dále nerozmazávat a vrátit se co nejrychleji do zaběhnutých kolejí. Čím větší pozornost jim bude věnována, tím to pro ně bude těžší.