Letošní Vánoce budou v nemocnicích opět ve znamení covidových jednotek. Emilie Niedobová nám odpovídala na otázky týkající se aktuální situace v kolínské nemocnici a na to, jak jsou společností vnímána zdravotnická povolání.
MUDr.. Emilie Niedobová vystudovala lékařskou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již 30 let působí v Oblastní nemocnici Kolín, kde nyní zastává funkci primářky interního oddělení. Vyučovala také na SZŠ a VOZŠ Kolín.
- Jak je na tom kolínská nemocnice, případně přímo Vaše oddělení, z hlediska zaplněnosti lůžek pacienty s covidem?
Ke 14.12.2021 je hospitalizováno v naší nemocnici 33 pacientů s onemocněním Covid-19. 6 pacientů vyžaduje intenzivní péči, zbytek je hospitalizován na standardních covidových stanicích, které máme v nemocnici 3. Jedna se nachází na interním oddělení, druhá covidová stanice je zbudována v prostorách kožního oddělení a třetí místo lůžkové rehabilitace.
- Jaký je typický pacient, který u Vás nyní leží? A jak dlouho v průměru si u Vás pobude? Jaký je poměr očkovaných a neočkovaných pacientů?
Na jednotkách intenzivní péče leží převážně neočkovaní pacienti, v naší nemocnici k dnešnímu dni máme na intenzivní péči 5 neočkovaných a 1 očkovaného pacienta. Na standardním oddělení leží 20 neočkovaných a 13 očkovaných s lehčím maximálně středně těžkým průběhem. U lehčího či středně těžkého průběhu je délka hospitalizace cca 7 až 10 dnů, u těžkých průběhů to mohou být 2 až 3 týdny. Průměrný věk covidových pacientů se nyní posunul do nižších věkových kategorií 50+ a 60 +.
- Máte dostatek lékařského personálu? Případně kdo Vám nejvíce chybí? Odchází často do karantén/ na OČR?
Ve zdravotnictví personál dlouhodobě chybí a nepamatuji, že bychom měli v posledních letech všechna místa obsazená, a to platí i nyní. Na druhou stranu jsme nezaznamenali větší odliv zaměstnanců v covidové době. Za interní oddělení Oblastní nemocnice Kolín a.s. mohu sdělit, že nám chybí průběžně 1 až 2 zaměstnanci, kteří jsou v karanténě či na OČR. Personál máme většinově proočkovaný a s covidovými infekcemi se u personálu nepotýkáme.
- Blíží se svátky, budou u Vás v nemocnici opět odlišné než v dobách před pandemií?
Nejspíše i v letošním roce budou v nemocnici covidové stanice a pacienti, kteří jsou po všech stránkách pro personál mnohem náročnější. Máme už ale zkušenosti z předchozích vln pandemie, takže si dokážeme lépe poradit.
- Je těžké rozhodnout, kdo bude sloužit přímo na sváteční dny? Máte nějaký systém rozdělování vánočních směn, aby byl spravedlivý, nebo se někteří hlásí i dobrovolně?
V průběhu posledních let žádný dlouhodobě fungující systém rozdělování vánočních směn nemáme. K většině služeb se přihlásí ať již lékařský nebo sesterský či pomocný personál dobrovolně. Bereme ohledy na matky s malými dětmi, kterým se snažíme alespoň v ty největší svátky vyjít vstříc v tom, aby s dětmi část Vánoc strávily doma. Služby se nakonec vždy rozeberou a chod oddělení je plně zajištěn.
- Jsou současná vládní opatření z Vaší pozice dostatečná?
Současná vládní opatření jsou z mé pozice dostatečná, jen bych si přála, aby byla dodržována.
- V posledních dnech se hodně hovoří o vzrůstají agresivitě pacientů vůči zdravotníkům. Setkala jste se s něčím podobným i u Vás?
Musím konstatovat, že je stále většina naší společnosti slušná a stále dostáváme děkovné e-maily a při vizitách jsou pacienti s naší péčí spokojeni. S prvkem agresivity se nejčastěji setkáváme na urgentním příjmu, kdy je pacient frustrován tím, že se mu nedostalo péče, kterou by si představoval u svého praktického lékaře. Nebo žádného praktika ani nemá a nyní se dožaduje okamžitého vyšetření u nás. A protože takových pacientů je mnohdy v jeden čas více, bývá na urgentním příjmu i několikahodinová čekací doba, a to vzbuzuje emoce. Lékař urgentního příjmu ale rozhoduje o přijetí do nemocnice či o ambulantní léčbě a toto rozhodnutí musí být založené na pečlivém a podrobném vyšetření.
- Na druhé straně se v posledním roce údajně zvýšil zájem o studium zdravotnických škol. Myslíte si, že část veřejnosti naopak Vaši práci vnímá pozitivněji třeba i s větší úctou?
Za větší zájem o studium na zdravotnických školách jsme nesmírně rádi. Nevím, zda veřejnost přistupuje k naší práci s větší úctou, ale rozhodně vnímá, jak je této profese zapotřebí, jak je pro chod společnosti nezbytná. Je to zaměstnání po všech stránkách smysluplné, je v něm obsažená manuální zručnost, hluboké znalosti, psychologie a mnoho dalšího, kde se člověk může najít.
- Vaše práce je náročná jak fyzicky tak psychicky a to i v „normálních“ dobách, dochází u Vás k velké fluktuaci pracovníků?
Jistá přirozená fluktuace je u nás přítomna po léta. Ženy odcházejí na mateřskou a rodičovskou, po založení rodiny již mnohdy nedokáží dobře skloubit náročnou zdravotnickou profesi s rodinným životem. Lékaři mnohdy odcházejí na jiná pracoviště kvůli dalšímu profesnímu vzdělávání v jiných oborech. Nepozorujeme v době covidové pandemie zásadně vyšší fluktuaci pracovníků, mnohé kolektivy se naopak spíše více stmelily a ukázaly, jak spolu dokáží držet a ustát i těžké časy.