Nezaměstnaní Češi se mají jako v bavlnce. Od státu měsíčně dostanou až 38 000 Kč

Maximálně 38 537 Kč měsíčně, ale jen pro pár vyvolených. Ostatní zjistí, jak rychle se „bavlnka“ mění v tvrdou realitu, kde rozhoduje každá chyba i každá brigáda.

Zdroj fotografie: Daniela Beránková pro Události247

38 537 korun zní jako sen. Přesně tolik má dělat maximální měsíční podpora v nezaměstnanosti v roce 2026, protože se naváže na 0,8násobek průměrné mzdy 48 171 Kč v národním hospodářství podle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí.

Magická částka 38 537 Kč: proč na ni většina nikdy nedosáhne

Jenže hned na začátku přichází studená sprcha. Aby se člověk na tenhle strop vůbec dostal, potřebuje podle redakčních přepočtů čistou mzdu zhruba 96 343 korun. To je částka, na kterou se většina zaměstnanců ani nepřiblíží.

Na papíře to vypadá jednoduše: v prvních dvou měsících zákon slibuje 80 % čisté mzdy. V praxi ale 80 % z vyššího výdělku narazí na strop a úřad práce prostě pošle maximálně 38 537 Kč, i když by čistá matematika ukazovala víc.

Kdo tedy pobíral nadprůměrnou mzdu, zjistí už v prvním měsíci nezaměstnanosti, že realita podpory je nižší než slogan. A právě tady se většina lidí poprvé zarazí a začne nervózně přepočítávat, kolik jim skutečně přijde na účet v dalších měsících.

Teprve konkrétní příklad ale ukáže, jak rychle se tenhle „komfort“ začne drolit…

Modelový zaměstnanec a poloviční příjem během pár měsíců

Příběh člověka s čistou mzdou 30 000 Kč je pro mnoho Čechů nejbližší. V práci to působí jako relativně bezpečný plat, na který se dá spolehnout. Jenže jakmile nastoupí na úřad práce, čísla se začnou měnit.

V prvních dvou měsících platí schéma 80 %, takže výpočet skončí na 24 000 Kč. Ve třetím a čtvrtém měsíci podpora klesne na 15 000 Kč. A v dalších měsících už stát pošle jen 12 000 Kč, protože se uplatní model 80 / 50 / 40 pod zákonným stropem.

Z původních 30 000 Kč tak během pár měsíců zůstane zhruba polovina. A až v tuhle chvíli si řada lidí poprvé naplno uvědomí, co přesně znamená „podpůrčí doba“ a jak rychle se rozpočet domácnosti může zlomit.

Zdroj fotografie: Úřad práce ČR

Část Čechů přesto raději na úřad práce vůbec nevejde. Nechtějí „být na dávkách“ ani řešit nálepku před okolím. Jenže v ten moment se z nich podle definice VZP stávají osoby bez zdanitelných příjmů, které si musí zdravotní pojištění platit samy.

Tím zároveň definitivně ztrácejí nárok na jakoukoli podporu v nezaměstnanosti, včetně teoretického stropu 38 537 Kč. Kvůli obavě ze stigmatizace tak kromě vlastních plateb zdravotního pojištění odhodí i možnost využít štědřejší pravidla pro ty, kteří se do systému zapíšou včas a splní podmínky.

A právě podmínky se od roku 2026 zásadně mění, což pro někoho může být záchrana, pro jiného tvrdé překvapení.

Nový režim 80 / 50 / 40: stejná procenta pro všechny, ale ne pro každého

Od ledna 2026 vstupuje do hry nový režim 80 / 50 / 40, který přepisuje osud lidí odcházejících z práce. Dříve systém dobrovolnou výpověď trestal jednotnou sazbou 45 %, nyní ale novela č. 120/2025 Sb. nastavuje stejná procenta podpory pro všechny.

Nezáleží tedy na tom, jestli pracovní poměr skončí výpovědí od zaměstnavatele, dohodou nebo rezignací zaměstnance. Dvaceti osmiletý, který odpracuje alespoň 12 měsíců a „praští dveřmi“, může první dva měsíce dostat 80 % čisté mzdy, další dva měsíce 50 % a zbytek podpůrčí doby 40 %, samozřejmě opět jen do stropu 38 537 Kč.

Na délku podpory má ale pořád zásadní vliv **věk**. Systém rozděluje uchazeče takto:

• do 52 let maximálně 5 měsíců podpory,
• mezi 52 a 57 lety maximálně 8 měsíců,
• nad 57 let až 11 měsíců podpory.

Lidé nad 52 let mají navíc výhodu i v samotných procentech. 80 % průměrného čistého výdělku pobírají ne dva, ale první tři měsíce, dalších tři měsíce klesá podpora na 50 % a teprve pak na 40 %. Systém tak zřetelně zvýhodňuje starší nezaměstnané proti mladším ročníkům.

Do celé konstrukce ale vstupuje tvrdá podmínka, o které mnoho uchazečů slyší poprvé až na přepážce úřadu práce. Zákon o zaměstnanosti v § 39 vyžaduje, aby uchazeč v posledních dvou letech získal alespoň 12 měsíců doby důchodového pojištění, jinak stát podporu vůbec nevyplatí, ani v podobě procent z poslední mzdy. Podmínka vyplývá přímo ze znění zákona o zaměstnanosti.

Pokud člověk sice dvanáct měsíců pojištění splní, ale nedokáže doložit svůj průměrný čistý výdělek, úřad práce použije pevné částky 19 269 Kč, 9 635 Kč a 7 226 Kč podle jednotlivých fází podpůrčí doby. Tyto sumy vycházejí z násobků průměrné mzdy 48 171 Kč, takže i tady platí, že systém se pevně drží oficiálních statistik.

Zdroj fotografie: Martin Dvořák pro Události247

Existují ale situace, kdy člověk ani po letech práce nedostane ani korunu, i když jinak podmínku pojištění splní. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti jasně říká, že nárok na podporu nevzniká uchazeči, kterého zaměstnavatel v posledních šesti měsících vyhodil kvůli porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, včetně zvlášť hrubého porušení léčebného režimu v době pracovní neschopnosti.

Právě tady naráží mnoho lidí, kteří po okamžitém zrušení pracovního poměru automaticky čekají svých „80 %“, ale úřad práce jim po nahlédnutí do důvodu skončení oznámí nulový nárok. A tím ještě zdaleka nekončí seznam pravidel, která umí z vysněné „bavlnky“ udělat mnohem tvrdší podmínky.

Podpora nebo brigáda: stát vás nutí vybrat si jednu hru

V hlavách mnoha lidí se maluje pohodlný scénář: úřad práce vyplatí podporu, k tomu menší brigáda za pár tisíc a rodinný rozpočet téměř nic nepocítí. Jenže zákon tenhle populární „fígl“ rozstřihne velmi ostře.

Systém totiž dovolí jen tzv. nekolidující zaměstnání s příjmem do 11 200 Kč měsíčně, a to ještě za cenu pozastavení samotné podpory. Limit odpovídá polovině minimální mzdy 22 400 Kč pro rok 2026 a vztahuje se pouze na pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti.

Naopak dohoda o provedení práce zaevidovaného uchazeče z evidence přímo vyřazuje. Úřad práce ve svých metodikách vysvětluje, že uchazeč může během evidence uzavřít nekolidující pracovní poměr nebo DPČ a udržet si výdělek pod hranicí 11 200 Kč, ale po dobu tohoto vztahu stát neposílá podporu v nezaměstnanosti. Ta se obnoví až po skončení přivýdělku.

V praxi to znamená, že člověk si musí každý měsíc vybrat režim:

• buď pobírá podporu v nezaměstnanosti a oficiálně nepracuje,
• nebo pracuje v omezeném rozsahu s nízkým výdělkem a podporu dočasně nedostává.

Žádná legální kombinace „obojí zároveň“ v jednom období přes kontrolu systému neprojde. Kdo si během podpory nechá posílat peníze na DPP nebo na vyšší vedlejší úvazek, riskuje okamžité vyřazení z evidence a ukončení nároku, protože zákon takové kombinace bere jako porušení podmínek uchazeče.

Nezaměstnaní Češi se tedy opravdu mohou mít jako v bavlnce, ale jen v úzkých mantinelech přísných pravidel. Na štědrou podporu dosáhne jen ten, kdo předtím vydělával hodně, odpracoval alespoň 12 měsíců, neskončil kvůli zvlášť hrubému porušení a zároveň přijme fakt, že v měsících s podporou musí zapomenout na oficiální přivýdělky. Nakonec systém nabízí dvě rozdílné hry, pravidla podpory nebo pravidla brigád, a v každém období dovolí zvolit jen jednu z nich, což spoustě lidí dojde až ve chvíli, kdy už prostor na chybu nemají.