Dětský psycholog o skandálu na Slovensku: Agrese je součást života. Mladí lidé by ale měli dostat šanci
Celým Slovenskem hýbe otřesný případ napadení jedenáctileté dívky, kterou skupina teenagerů nejprve opila, aby ji poté zmlátili, svlékli a vše si navíc ještě natočili na video.
Psycholog Petr Šobra působí jako lektor volitelného předmětu pro studenty psychologie a sociologie na FF UK. Vede i soukromou psychologickou praxi a několik let je ředitel psychologického centra v rámci vzdělávacího Montessorri systému dětí od 2 do 18 let.
Násilníkům, kteří na Slovensku brutálně napadli mladou dívku, bylo od 14 do 16 let. Matka jedné z agresorek navíc pracuje u policie, a tak celý případ vyvolal ještě více emocí. Široká veřejnost si nyní přeje, aby mladí iniciátoři celého incidentu byli souzení jako dospělí. „Agresivita je součástí našich životů odjakživa. Není to tak, že by jí teď v nás bylo větší nebo menší množství,“ řekl pro Události247 dětský psycholog Petr Šobra.
Kde se ve společnosti bere tolik agrese?
Společnost nemá nastavených tolik očistných rituálů, pomocí nichž by lidé ventilovali ven emoce a frustraci. Záleží na rodičích, autoritách nebo učitelích, kteří formují děti, jakým způsobem jim umožní pracovat s vlastními emocemi a agresí. Při práci s agresí každopádně šikovní nejsme.
Čím to podle vás je?
Děti v podstatě neví, že agrese je něco, co se má použít až v určité situaci. Že je to někdy přípustné a jindy ne. Záleží na úhlu společenského pohledu. Použil bych jedno přirovnání.
Povídejte…
Když slon není úspěšný při dvoření se samičkou, tak dře kly do písku. My bychom mohli běhat, křičet, nebo boxovat do pytle, ale lidé ten ventil zanedbávají. Děti často slyší, aby neběhaly, nekřičely, nebo že něco nesmí, ale tím se to v nich jen hromadí a pak to bouchne. Potom vidí nějaký film, ve kterém někdo někoho mučil, kouknou na seriál nebo na YouTube a zopakují to.
Jaká je podle vás věková hranice, kdy už děti ví, co dělají?
Pokud jim je čtrnáct nebo šestnáct let, tak už rozumí tomu, co konají. Už ví, že někomu mohou ublížit. Má to dopad na tělo i na rodinu, pak je ale otázka, v jakých podmínkách vyrůstají oni sami. Pro mě je to nastavené tak, že děti jsou biologicky dospělé od třinácti let. Ale společnost je stále bere jako nezralé a rodiče jim neustále říkají, co mají dělat. V naší kultuře to pak vypadá tak, že děti nejsou zralé ještě ani v patnácti. Směrem na východ jsou děti zralejší, ale u nás ne.
Proč tomu tak je?
U nás děti vyrůstaly ve sklenících, nejsou zralé. Je to dáno společností, jaká od nich má očekávání, jaká platí privilegia. Když člověk řídí auto v osmnácti a ne ve čtrnácti, tak s ním ve čtrnácti letech nemůžu zacházet jako s kompetentním. Soudit jako dospělé mi je proto nepřijde jako čisté.
Společnost, v souvislosti s případem na Slovensku, to ale vnímá jinak.
Tento akt je pro širokou společnost ventilem agrese. Lidé chtějí přísný trest, což je pochopitelné, ale mladí lidé by z mého pohledu měli dostat šanci. Ovšem samozřejmě, že jejich chování přijatelné nebylo, bylo daleko za hranou. Kdybych byl tatínkem napadené dívky, tak pochopitelně zuřím. Ale z úrovně společenské normy a standardů toto není správná cesta. Jedná se spíše o emoce.
Byly děti agresivní vždy, nebo je to trend dnešní doby?
Děti byly stejně agresivní i kdysi. Kluci si dříve dali třikrát týdně na hřišti po puse a nemuseli pak jednou za čas dělat blbosti. Teď platí moc restrikcí, pravidel a přísných hranic. Mladé děti mají příliš málo kompetencí, společnost je utaženější.
Jak je ovlivňuje sledování seriálů a internetu?
Pokud se sami dívají na Netflix nebo YouTube a nikdo se s nimi nebaví o tom, co viděli a čemu rozumí, tak to pak pochopí svým způsobem a něco to v nich udělá.
Může být čin, který se stal na Slovensku, taky „inspirací“ pro ostatní děti??
Bohužel ano, proto je třeba zaujmout postoj, že je to nepřijatelné. To, co provedli, je totální ponížení člověka, dehumanizace. Sami však nejspíš nepociťují, že jsou respektováni a nejsou bráni s úctou.
