Místopředseda Sněmovny Skopeček: Po skončení války na Ukrajině bude svět jiný. Změní se mezinárodní politika i fungování ekonomik
Je Green Deal mrtvý projekt? V souvislosti s možným nedostatkem plynu a ropy to tak vypadá.
Politici by měli jednat, je to jejich povinnost. Ale je možné jednat s Vladimirem Putinem, vrátí se po válce na Ukrajině ruští politici do běžného „diplomatického procesu“? A co zdražování v České republice, jak to řešit? Nejen o tom s místopředsedou Sněmovny Janem Skopečkem (ODS).
Je dnešní svět jiný než ten, který jsme znali před vstupem ruské armády na Ukrajinu?
O tom nemůže být pochyb, přepisuje se mezinárodní řád, na který jsme byli poslední desetiletí zvyklí. Rusko se útokem na Ukrajinu přidalo do skupiny zemí, které mezinárodní problémy řeší silou a pošlapáním mezinárodního práva, což je něco, co musíme vždy odmítat, jeho doposud zdaleka ne ideální reputace se tím hluboce propadla.
Jaké to bude mít dopady?
Protože jde o obrovskou zemi s jadernými zbraněmi, zemi s velkou zásobou nerostných surovin, na nichž je nemalá část světa závislá, bude to mít dopady nejen na mezinárodní politiku, ale i na fungování ekonomik, dopadne to tedy na nás všechny. Kdybych se ještě vrátil k první otázce, zda je svět jiný? Ano je a bude jiný, ale také si přiznejme, že někteří žili trochu s klapkami na očích.
Jak to myslíte?
Po pádu komunismu a konci studené války si leckdo myslel, že historie skončila, že mír a pluralitní demokratický systém budou chtít všichni následovat a svět čekají jen samé světlé zítřky. Byla to chyba, mnozí se nechali blahobytem, který na Západě máme, a dlouhým obdobím bez válečných konfliktů blízko našich hranic, ukolébat.
Co bude dál?
Ta šílená, tragická vojenská agrese Ruska musí všechny probudit z tohoto snu. Znovu si musíme přiznat, že bezpečnost, svoboda, demokracie je něco, co není zdaleka samozřejmé a co musíme aktivně hájit a za co musíme bojovat.
Bude podle Vás možné se, až skončí hrůzy na Ukrajině, vrátit k jednacímu stolu s ruskými politiky?
Údělem a vlastně povinností politiků a diplomatů je jednat i s lidmi, kteří jsou Vám bytostně třeba i odporní a jako soukromé osobě by Vás ani nenapadlo si s nimi podat ruku. Myslím, že i proto, aby ta vojenská agrese skončila co nejrychleji a byla šance uchránit další životy nevinných lidí, je třeba se pokoušet o jednání neustále. Válečné konflikty končí buď totální porážkou jedné strany, nebo nějakou podobou dohody, kterou vyjednají politici a diplomati.
Vidíte diplomatické řešení?
Dnes to na diplomatické řešení konfliktu moc nevidím. Přesto je třeba se o něj pokoušet.
Vy jste nedávno na Twitteru napsal, že Green Deal byl příliš ambiciózní a nerealistický už před válečným konfliktem. Přesto – není nutné, aby se alespoň v nějakých obrysech plán uskutečnil?
Jako konzervativní, pravicový politik jsem přesvědčen, že se musíme chovat ke své krajině, životnímu prostředí co nejlépe. Bylo nám svěřeno a je naší povinností ho předat dalším generacím v co možná nejlepším stavu. Green Deal a celé klimatické náboženství ale dávno o tomto není. Dnes to není o racionální ochraně životního prostředí.
A o čem to tedy je?
Dnes je to zelená, levicová ideologie, která zneužívá bohulibé téma k prosazení regulací a nařízení, které mají dramaticky změnit náš způsob života. Do toho se přidal boj byznysových zájmových skupin, aby podoba těch regulací vyhověla jednomu sektoru na úkor jiného. Tedy odpovídám tak, že životní prostředí je určitě třeba chránit, ale zároveň si nemáme vnutit iracionální ideologii, která bude ve svém důsledku znamenat naše výrazné zchudnutí.
Přijde prozření některých lidí?
Věřím v to. Když vidím raketový růst cen energií, který je důsledkem zelené politiky posledních let, tak snad dojde konečně většímu okruhu lidí, že takto se to dělat nemůže a nemá.
Česká republika přijala už stovky tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Jak vnímáte hlasy, že bychom jim pomáhat neměli, protože je třeba pomoci především českým občanům?
Patříme k té šťastnější části světa, která si doposud užívala stabilitu, mír, blahobyt. Naše životní úroveň je v porovnání s většinou světa vynikající. To neznamená, že by nemohla být ještě vyšší, nebo že tu nemáme naopak lidi, kteří si nežijí nejlépe. Ale v průměru jsme prostě opravdu velmi bohatou zemí a drtivá většina lidí se u nás má reálně dobře. V takové chvíli bychom měli umět pomoci. A já jsem rád, že to děláme. Solidarita, kterou jsme jako země projevili, je obrovská a já za ni všem děkuji.
Kdybychom nepomáhali, tak…
…bych se styděl, pokud bychom odmítali matky s dětmi, které utíkají před válkou, zatímco jejich muži na Ukrajině brání se zbraní v ruce svoji zemi. To je zcela jiný typ migrace, než které Evropa čelila před pár lety a před kterou jsem tehdy naopak z mnoha důvodu varoval.
Ceny pohonných hmot rostou, stejně tak energií. Co s tím, jaký je Váš recept? Hovoří se například o cenových stropech…
Cenový strop je to nejhorší, co bychom mohli dopustit. To ekonomická teorie, ale i praxe ukazuje zcela jasně. Pokud je regulovaná cena pod tržní cenou, vzniká většinou nedostatek, spekulanti skupují větší množství s vidinou vyšších zisků v budoucnu, po zrušení stropu ceny vyletí ještě výše a tak dále, s těmi negativními důsledky bych mohl pokračovat…
Takže je to risk?
Jistě. A já nechci riskovat, že tu nebude nafta a benzin v dostatečném množství. Po prvotní hysterii na trhu dochází v posledních dnech ke zklidnění. Klesá cena ropy na světových trzích, ale i benzinu a nafty u čerpacích stanic.
A vláda oznámila, že sníží spotřební daň na paliva…
Ano, ta to jsem rád. To je určitě lepší řešení vysokých cen než jakákoliv regulace ceny. Ale na problémy na trhu s energiemi jsme si zadělali dávno před válkou a souvisí to s těmi zelenými politikami, o kterých jsme si už povídali.
Jaká je tedy cesta k lepší budoucnosti, pokud se bavíme o energetice?
Do energetiky se musí namísto ideologie vrátit rozum. To je ale běh na dlouhou trať. Na jejím samém počátku ale bude potřeba si férově přiznat, že ekologické cíle, které byly stanoveny, jednoduše nejsou racionální. To je základní předpoklad, který jsem ale zatím nikoho takto jasně vyslovit neslyšel.
Budou mít Ukrajinci v Česku vlastní městečka a stane se ukrajinština druhým úředním jazykem? Už jich u nás je přes 300 tisíc
V Česku je asi 270 tisíc uprchlíků. Číslo však nemusí být konečné. Hejtmani ubytovávají u soukromníků a v hotelech
Ukrajinští Romové si stěžují, že je nikdo nechce. Motivem jejich příjezdu jsou přitom často jen peníze
