Bojkot samoobslužných pokladen sílí. Čechy nebaví dělat práci za prodavačky, chtějí zpět klasické pokladny
Samoobslužné pokladny se v posledních měsících setkávají s velkou kritikou. Zákazníkům vadí, že na nich odvádějí práci za prodavačky.
Zatímco pro mladší generaci je představa fronty u klasického pásu téměř fyzicky bolestivá, pro značnou část české veřejnosti se pípání rohlíků stalo symbolem moderního otroctví. Debata o samoobslužných pokladnách v českých supermarketech už dávno opustila břehy diskuse o efektivitě nákupu a proměnila se v regulérní ideologický střet. Na jedné straně stojí zastánci technologického pokroku, na druhé lidé, kteří se cítí být zneužiti jako neplacení brigádníci nadnárodních řetězců. Lidé teď hromadně bojkotují samoobslužné pokladny a vadí jim, že jsou do jejich používání tlačeni.
Samoobslužné pokladny jsou bojkotovány
Samoobslužné pokladny vznikly už v roce 1992 a měly zákazníkům ulehčit a hlavně urychlit nákup, aby nemuseli čekat ve frontách. Tento technologický pomocník se ale poslední měsíce setkává s bojkotem, který je spíše než na něj mířen na řetězce, které v podstatě nutí své zákazníky, aby je využívali. To, že řetězec zavře některé ze svých pokladen a odkáže zákazníky na samoobslužné pokladny, není žádnou novinkou. Přesto se toto téma v posledních měsících řeší stále častěji a zákazníkům dochází trpělivost. Vadí jim především to, že jsou nuceni k odvádění práce, za kterou nejsou placeni.
Důvodů kritiky je ale mnohem více. Lidé si stěžují například na absenci lidského kontaktu nebo stres z používání technologie, které nerozumí. Zástupci obchodů argumentují tím, že technologie mění náplň práce zaměstnanců a šetří čas. Zaměstnanci se prý mohou věnovat doplňování čerstvého zboží nebo pomoci v úsecích lahůdek. Navíc pro mladší ročníky je možnost nákupu bez nutnosti komunikace s cizím člověkem klíčovým benefitem. Dokazují to i data. Podle dat největších řetězců, jako Tesco, Billa či Lidl, podíl transakcí na samoobslužných pokladnách neustále roste a u menších nákupů tvoří více než 60 %.
Zákazníkům ale vadí i jiné věci. Stále častěji to jsou například bezpečnostní bariéry. V některých prodejnách už musíte naskenovat účtenku i pro to, aby vás systém vypustil z prodejny. To už není o brigádničení, ale o pocitu kontroly a omezování osobní svobody. Právě zde se láme chleba – pokud technologie přestává sloužit k rychlosti a začíná sloužit k dohledu, odpor veřejnosti legitimně roste.
Názory na samoobslužné pokladny jsou různé
Názory na samoobslužné pokladny se různí, a zatímco někteří jsou za ně rádi, jiní je jednoduše nemohou vystát. „Loni mně bylo 60. Ale je dvacáté první století, tak se holt učím. Ty pokladny jsou super, úplně nejvíc nesnáším fronty. Občas mě musí navštívit obsluha, ale jen proto, aby potvrdila, že jsem plnoletý. Neberte mně tu možnost. Že jste líní se učit anebo jste hloupí, za to ty pokladny opravdu nemůžou,“ píše jeden z komentujících v diskuzi pod článkem iDnes, který se tematikou samoobslužných pokladen zabývá.
„Zítra si vezmu transparent ‚Bojkot samoobslužných pokladen‘, půjdu s pár věcmi na pokladnu, pochválím paní pokladní, jak jí to sluší, probereme počasí, nechám si doporučit třeba jaký chleba z polotovaru jí chutná nejvíce, pomalu dám těch pár věcí do tašky, chvíli budu hledat kartu, minutu přemýšlet nad PINem, pak si vzpomenu, že vlastně mohu zaplatit mobilem, minuta na odblokování, zaplatím, požádám o účtenku, chvilku ji budu kontrolovat, pak se s úsměvem obrátím na zákazníky za mnou, doporučím jim tuto pokladnu s příjemnou paní pokladní, popřeji dobrého dne a odejdu zcela naplněn proběhlou socializací,“ píše zase další ze zákazníků.
„Ty lidi už neví, co by řešili. Dám radu zdarma. Chci obsluhu, jdu k pokladně s obsluhou. Nechci, jdu na samoobslužnou,“ píše další. Jiní jsou jasného názoru – místo bojkotu technologií bychom možná měli chtít lepší technologie. Takové, které po nás nebudou chtít třikrát potvrdit, že jsme si skutečně vzali vlastní tašku.




