Blíží se konec koncesionářských poplatků? České domácnosti tak ušetří tisíce korun
Koncesionářské poplatky v nedávné době naštvaly mnoho lidí. Nejen že byly zvýšeny, ale navíc je teď musí platit každý, kdo má přístup k internetu.
Na našem webu vás častokrát informujeme o novinkách týkajících se koncesionářských poplatků. Zdá se, že tomu možná brzy bude konec. V České republice se totiž rozhořel spor o budoucnost koncesionářských poplatků, který navíc posílila skutečnost, že si Česká televize prosadila jejich navýšení. A co hůř, musí je teď platit úplně každý, kdo má přístup k internetu. A to i přesto, že na pořady ČT nekouká. Informoval o tom web Novinky.
Poplatky se možná budou rušit
Zatímco se Česká televize snaží zvýšit si příjem, lidem už dochází nervy. A není divu, zvýšení poplatků a povinnost platit je už jen kvůli tomu, že má člověk připojení k internetu, je nesmysl. Navýšení poplatků a nespokojenost českých občanů otevřely bránu politickým stranám, které se teď snaží získat si voliče právě skrze jejich zrušení. Mezi nimi je i lídr hnutí ANO Andrej Babiš, který prohlásil, že po příštích volbách plánuje koncesionářské poplatky zrušit. Jak by ale tuto situaci vyřešil?
ČT by kvůli zrušení poplatků přišla o značný příjem. Naštěstí i na to existuje jednoduché řešení. Místo klasických poplatků, které platí většina českých domácností, by měla Česká televize i Český rozhlas dostávat prostředky ze státního rozpočtu. Znamenalo by to ale transformaci na státní instituci, a tím by ČT přišla o svou nezávislost. Taková změna už proběhla například na Slovensku.
Občané by měli radost
Frustrace občanů netkví pouze ve výši poplatků, ale také ve skutečnosti, že má Česká televize vysoký rozpočet ve výši 7 miliard korun. I přesto ale kvalita vysílání vynaloženým prostředkům podle některých diváků neodpovídá. Někteří zaměstnanci zároveň dostávají vysoké platy. Spousta občanů by tak zřejmě souhlasila s tím, aby ČT dostávala finanční prostředky přímo ze státního rozpočtu.
Financování médií ze státní pokladny přitom není ničím ojedinělým. Tento model funguje dobře ve Španělsku, Francii nebo Nizozemsku, tedy zemích, které jsou považovány za pokrokové. Samotná změna modelu by přitom nemusela nutně ohrozit svobodu slova.
