Tituly povinné četby před rokem 1989 vyvolají úsměv u každého pamětníka. Kdo je pozná všechny, školu před revolucí skutečně zažil

Čtenářské deníky, známé obálky a tituly, které se ve škole obcházely jen těžko. Vzpomenete si, co patřilo do povinné četby dětí před listopadem 1989?

Zdroj fotografie: Česká televize

Stačí zahlédnout obal Honzíkovy cesty nebo Malého Bobeše a mnoha lidem naskočí školní lavice, sešit na čtenářský deník i ten známý pocit, že některé knihy se četly s chutí a jiné hlavně proto, že se prostě musely. Většina lidí si dnes myslí, že povinná četba byla vždy podobná, jenže před rokem 1989 měla mnohem pevnější rámec i jasně hlídaná očekávání. O názvech se nevyjednávalo. Učitelé se ptali, deníky se kontrolovaly a žáci rychle poznali, co patří mezi jistoty. Právě v tom je ten háček. Zkuste si ještě před prvním kliknutím vybavit, co tehdejší škola považovala za správnou dětskou knihu.

Jenže tehdy to bylo jinak

Debata o povinné četbě se vrací i dnes, protože školy pracují s vlastními seznamy a znovu se řeší, co děti ke čtení přitáhne a co je naopak spolehlivě odradí. V redakci se s podobnými vzpomínkami setkáváme často, hlavně když čtenáři porovnávají své staré deníky s tím, co nosí domů jejich děti nebo vnuci. Typický omyl je představa, že tehdejší seznam tvořily jen neškodné klasiky. Vedle titulů, které se čtou dodnes, se objevovaly i knihy s jasným dobovým zadáním a správným ideovým vzorem. Mnozí pamětníci si přitom nepamatují celé děje, ale přesně vědí, který titul po nich učitelka chtěla. I proto tohle téma pořád funguje.

A tady se láme paměť

Tenhle kvíz nezkouší literární vědu ani znalost každé vedlejší postavy. Ověřuje hlavně orientaci v názvech, autorech a základních motivech knih, které se ve škole před rokem 1989 objevovaly nejčastěji. Naše redakce proto vybrala otázky, které vycházejí z dobových školních vydání, knihovních záznamů a titulů, jež si lidé s tehdejší povinnou nebo doporučovanou četbou spojují dodnes. Nejčastější chyba bývá překvapivě prostá: oblíbená domácí kniha se v hlavě smíchá s tou, kterou bylo opravdu potřeba zapsat do deníku. Přijde tedy na řadu přehled, postřeh i schopnost odlišit školní jistotu od pouhé nostalgie. Některé odpovědi dáte hned, u jiných budete chvíli lovit.

Kolik toho ve vás zůstalo?

Dokážete dát dohromady všech deset správných odpovědí bez nápovědy? Možná zjistíte, že si pamatujete víc, než jste čekali, nebo naopak narazíte u názvu, který jste kdysi poctivě přečetli a dnes vám z něj zbyla jen matná obálka. To se stává. Výsledek nic nezkazí, jen ukáže, jak dobře se v téhle části školních vzpomínek ještě orientujete. Jestli chcete poměřit síly s rodiči, sourozenci nebo kolegy z práce, tahle desítka je na to ideální. Zkuste to poctivě a uvidíte sami.