Doplácíme na to, že Babišova vláda nešetřila na horší časy, říká poslanec Tesařík
Současná vláda musí nyní řešit nejen rekordní zadlužení, ale také covidovou a energetickou krizi. Situaci stěžují i dopady války na Ukrajině.
Česká společnost si dost možná zvykla na extrémní pohodlí a konzum. Když má něco málo obětovat na úkor lidí v nouzi, protestuje. S místopředsedou hospodářského výboru, poslancem Antonínem Tesaříkem (KDU-ČSL) jsme si povídali o růstu cen pohonných hmot či prioritách Fialova kabinetu.
Vláda představila některá opatření, jak lidem ulehčit od růstu cen pohonných hmot. Jsou dostatečné?
Tato opatření vnímám jako nezbytné rychlé první kroky, za kterými bude nutné připravovat další. Je třeba si otevřeně říci, že ČR i další země EU se nyní nacházejí v období válečného konfliktu, vyprovokovaného zákeřným vpádem Ruska na Ukrajinu a v ekonomické válce.
Co vlastně působí na skokový růst pohonných hmot?
Řada faktorů. Jedním z nich je také panika a snaha lidí se předzásobit, kdy poptávka vyvolává tlak na růst cen. Další je možná snaha o spekulaci ze strany dodavatelů. Samozřejmě také hrají roli nákupní ceny ropy a náklady na zpracování.
Měla by na to vláda reagovat?
Ano. Vláda nyní situaci s pomocí ČOI analyzuje a předpokládám, že reagovat bude.
Bylo rozhodnuto o konci přimíchávání biosložek. Proč byly součástí paliv?
Česká republika se v letech 2007 a 2009 přihlásila ve své legislativě v zákoně o ochraně ovzduší k závazku snižování emisí ze silniční motorové dopravy, který jako dlouhodobý cíl stanovila Evropská unie. Podotýkám, že ČR je jedním z členských států EU, podílí se na přípravě její legislativy a po jejím odsouhlasení v orgánech EU vzniká ČR povinnost tuto legislativu implementovat do českého právního řádu.
Ekologické biosložky dopadu jsou ale sporné…
Problém spatřuji v tom, že odborníci z oblasti automobilového průmyslu uvádí, že bez biosložky by nebylo možné plnit stanovené emisní limity. A odborníci zpochybňující spornost těchto opatření, nedokázali doposud předložit relevantní podklady.
A pak tu máme Agrofert, že?
Je to tak. Asi málokdo pochybuje o tom, že tento proces brzdila narůstající lobby, v jejímž čele stál právě monopolní producent Agrofert.
Česká republika zažívá příliv ukrajinských uprchlíků. Zvládáme to zatím, děláme dost?
Zákeřná a brutální invaze Ruska na území Ukrajiny vyhnala lidi, ženy a děti ze svých domovů a snaží se zachránit holé životy. Jsem rád, že také v České republice, kde jsou hrůzy války stále v živé paměti, tato děsivá realita vzbudila obrovskou vlnu solidarity u většiny občanů, kteří se zapojují do pomoci po boku státu a jeho složek, krajů, obcí a neziskových organizací.
Jak by měla pomoc probíhat?
Ne živelně. Je důležité, aby byla maximálně koordinovaná podle potřeb, které komunikuje vláda a velvyslanectví Ukrajiny. A to se daří. Jsem si jist, že po okamžité pomoci, ubytování a registraci uprchlíků před válkou se podaří vytvořit mimo jejich ochranu a zajištění základních životních podmínek, také i podmínky pro jejich aktivní život a zapojení v naší společnosti.
Je na to podle Vás připraven i rozpočet?
Jsem rád, že končí rozpočtové provizorium. Česká republika tak má pevný základ ve schváleném rozpočtu, který reflektuje i aktuální situaci ve výdajích na obranu i pomoci nešťastným uprchlíkům, zároveň také zajišťuje důležité funkce státu a reaguje na potřeby jeho občanů.
Opozice má námitky…
Nechci, aby se projídala přítomnost na úkor budoucnosti, jak jsme měli možnost vidět u předchozí vlády. Pamatuji se dobře na slogany „aby se naše děti měly líp“ a málokdo si povšimnul, že ty děti se z toho už dávno v tichosti vytratily. Vláda i společnost začala žít v uplynulé době primárně přítomností a s tím souhlasit nemohu.
Jaké priority má tedy mít kabinet Petra Fialy?
Současná vláda musí nyní řešit nejen rekordní zadlužení, ale také covidovou i energetickou krizi, ale nyní i dopady blízké války. Zároveň při tom musí také myslet na budoucnost. V případě, že bude dále eskalovat mimořádná situace, očekávám, že každý poslanec tedy i opoziční, bude ve vzájemné diskuzi hledat to nejlepší řešení. Nemyslím, že by byl čas na politické půtky.
Mimochodem, mezi veřejností se začínají objevovat hlasy, že bychom uprchlíkům pomáhat neměli, protože to zaplatí daňový poplatník a tak dále…jak to vnímáte?
Je mi z toho smutno. Vždyť kde je dáno, že totéž se nemůže přihodit i nám? I my se můžeme skrývat v krytech, utíkat, válka rozpoutaná šíleným způsobem je tak blízko.
Čím si takové hlasy a nepřejícnost vysvětlujete?
Je to možná důsledek polarizace v naší společnosti, kdy vedle občanů ochotných se „rozdat“, uskromnit a obětovat se pro bližního, existuje prorůstání sobeckosti a egoismu do její nezanedbatelné části. Je to otázka i pro sociology, co se s naší společností děje. Zda jde o důsledek konzumu, standartu nebo určitou absenci péče o etický a morální rozměr, který pokulhává za technologickým rozvojem.
