Generál Šedivý: NATO má velkou odstrašující sílu, Poláci ale přecenili své schopnosti
Ve čtvrtek proběhl v Bruselu summit Severoatlantické aliance, na kterém se mimo jiné rozhodlo o posílení východního křídla NATO. Z mírové mise na Ukrajině ale sešlo.
Jiří Šedivý je generál, ale taky bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky a pedagog Vysoké školy CEVRO Institut. V roce 2009 se jako nestraník stal členem volebního týmu Evropské demokratické strany, za níž kandidoval z druhého místa kandidátky v europarlamentních volbách v roce 2009.
K mírové misi NATO na Ukrajině, kterou navrhovalo Polsko, nedojde. Je to podle Vás dobře?
Myslím, že je to správně. Poláci řádně nevyhodnotili názory jednotlivých partnerů NATO. Přecenili i své vlastní schopnosti. Myslím, že dnes je tato mise v návrhu pro diskuzi, ale za současné situace na Ukrajině není realizovatelná.
V čem by byla její největší překážka?
Takové mise jsou ve většině případů zahájeny za okamžiku, kdy obě strany souhlasí, že se na místě rozmístí jednotky, které dozorují, jestli jedna nebo druhá strana dodržují příměří. Toho ale musí být dosaženo, stejně jako musí být dosaženo souhlasu, až poté tam jednotky mohou být. Kdyby se přistoupilo k tomu, že se mír vynutí, tak to znamená, že jedna z bojujících stran bude donucena zastavit palbu, nebo se bude muset stáhnout z určitých území. To v této situaci není realizovatelné.
Dostalo se podle Vás Polsko po návrhu mírové mise pod větší tlak ze strany Rusů?
Myslím, že Poláci jsou velmi citliví na to, když Rusové používají různé formy zastrašování. My to známe z doby, kdy jsme měli tendenci odsouhlasit radar protiraketové obrany USA. I nám tehdy Rusko vyhrožovalo, že na nás zamíří. Poláci mají navíc s Ruskem a Sovětským svazem špatné zkušenosti. Taky je třeba brát ohled na to, že existuje Kaliningrad, kde Rusové mají velká vojska, pozemní síly, letectvo i raketová vojska. Poláci cítí, že mají v zádech silnou bojovou skupinu, a proto se snaží, aby ambice Ruska co nejvíc omezili.
Severoatlantická aliance se naopak rozhodla posílit východní křídlo. Je to v současné situaci správný krok?
Myslím, že se to odehrává už delší dobu. Po roce 2014 se začaly stavět první mezinárodní prapory, které měly za cíl posílení ochrany v Pobaltí a Polsku. Dnes se pokračuje dalšími čtyřmi prapory na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Když k tomu připočteme rozmisťování letectva, které pravidelně operuje především na hranicích pobaltských republik, ale i severněji, tak v současné době má NATO poměrně velkou odstrašující sílu. Ta přechází ze síly symbolické po reálnou.
Může tedy pokračovat rozšiřování vojsk?
Pokud se Rusko zmocní velké části Ukrajiny a bude vyhrožovat, že chce destabilizovat třeba velkou část Pobaltí, tak může dojít ještě k většímu počtu rozmisťovaných vojsk.
Prezident Biden řekl, že pokud Rusko použije chemické zbraně, tak Amerika odpoví. Jak by případně měla reagovat?
Pokud by použili chemické zbraně, tak je to signál, že překračují určitou linii racionality, a že by použili zbraně, které lidstvo odsuzuje. Rusové by teoreticky takové zbraně ani mít neměli, protože deklarovali, že se jich zbavili. Nevím, do jaké míry je možné, že by Američané vyslali své jednotky na území Ukrajiny, ale prezident Biden už oznámil, že posílí schopnosti ukrajinské armády o prostředky, které jsou potřeba k tomu, aby se identifikovalo, zda došlo k použití chemických zbraní, ale i prostředky k odstranění následků po jejich případném úderu.
Jak se bude podle Vás konflikt na Ukrajině vyvíjet dál?
Je zřejmé, že Rusové pokračují v aktivitách na jihu. Ten je pro ně potřebný, aby Ukrajinu izolovali od Černého moře. A tam taky pomalu, ale jistě postupují. Taky bude pokračovat boj o Mariupol, který podle mě nedopadne pro Ukrajinu dobře. Tím dojde k propojení Krymu s Doněckou oblastí, navíc je zřejmé, že ani Ukrajinci už nemají síly, aby Mariupolu pomohli. Na severu budou pokračovat lokální boje, ale hlavní síly Ruska budou zřejmě na jihu a jihovýchodě. Nevím, do jaké míry se Rusko bude snažit ovládnout Kyjev, ale tam už se asi smířili s tím, že ho nedobydou.
Postavili jsme proti sobě první a poslední Renault 5. Přesně 50 let však ukázalo na jedno překvapení
