Válka na Ukrajině přináší změnu: Musíme víc investovat do bezpečnosti. Ukrajinci mohou být pro náš stát přínosem, říká místopředseda sněmovny Bartošek

Evropa jako bezpečné místo, kde se neválčí, podle místopředsedy sněmovny Bartoška už neexistuje.

Zdroj fotografie: S vědomím Jana Bartoška / Facebook

Část českého národa válečným uprchlíkům závidí příspěvek 5 tisíc korun od státu i bydlení zdarma. Podle místopředsedy KDU-ČSL Jana Bartoška nepochopitelné. S poslancem a místopředsedou sněmovny jsme si však povídali například i o tom, co si jako politik bere z válečných hrůz rozpoutaných režimem Vladimira Putina.

Co se Vám honí hlavou, když sledujete záběry z Ukrajiny? Vybombardovaná dětská nemocnice, utrpení civilních obyvatel…

Prvotní pocity jsou stejné, jako má většina obyvatel České republiky. Jsou to pocity, které jsem nevěřil, že někdy zažiju. Šok, smutek, neskutečná bolest, kterou jako rodič cítím, když čtu o tom, jak tam umírají děti, ženy, nevinné oběti. Zároveň se mi v hlavě vyvstala otázka, jak v 21. století může někdo chtít válku takto obludných rozměrů, kdy se bombardují města a cíleně zabíjejí civilisté. 

Přišli jsme o iluzi života v míru?

Defacto se nám tím všem zbořila víra v to, že už budeme žít v míru, že nikdo nebude umírat z rukou okupantů. Bohužel, musíme si přiznat, že stále asi nežijeme v tak civilizovaném světe.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Co si z těch hrozných událostí berete Vy jako politik? 

Jako politik vnímám, že je potřeba mnohem intenzivněji než dosud pracovat na zajištění bezpečnosti našeho státu. Že je nutné zvýšit podporu tajným službám, rozpočet na vybavení armády i větší zatraktivnění jednotek dobrovolných záloh. Samozřejmostí je mnohem užší spolupráce s našimi spojenci v NATO, s nimiž jsme zavázáni ke společné obraně našich území. 

Na co ještě bychom se měli soustředit?

Na přesunutí strategické výroby, a to nejen obranného průmyslu zpět domů a posílení potravinové soběstačnosti. To jsou samozřejmě jen první kroky. Zkrátka Evropa, jako místo, kde se neválčí, zde již není. A my se podle toho musíme řídit.

Máme tu lidi, kteří utíkají před válkou. Část společnosti už se ale začíná ozývat, vadí jim, že tu jsou uprchlíci, podle nich vláda více pomáhá jim, než „svým“ lidem. Co si o tom myslíte?

Upřímně, vždy mám chuť se lidí, kdo takto křičí, nebo spíše „hrdinsky“ píší na sociálních sítích, zeptat, zda si vůbec dokáží uvědomit, jak by bylo jim, kdyby je chtěl někdo v jejich městě postřílet. Nebo kdyby jim na jejich domovy cizí vojáci házeli bomby nebo granáty. Nebo kdyby útočili na jejich děti. Tyto výroky v první řadě vypovídají o nulové empatii a schopnosti vcítit se do hrozného utrpení lidí, kteří prchají před válkou.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Chápu, ale ti lidé na tom opravdu nemusejí být dobře…

Já samozřejmě chápu, že jsou lidé, kteří mají napnutý rozpočet. A například zdražování benzínu a energií je pro ně velmi stresující. A tak obrovská válka, kterou Putin rozpoutal na Ukrajině dlouhodobě bude mít vliv na zvyšování cen různých komodit. Přesto si myslím, že stát má především hledat a zavádět správná strategická řešení.

Mohou Ukrajinci naší ekonomice pomoci?

Určitě ano. Ekonomice, ale i trhu práce, kde je dlouhodobě více jak cca 320 000 volných pracovních míst, přinést velký potenciál a impuls. Z toho bude ve finále čerpat celý stát.

Zmínil jste ceny benzinu. Ale asi jsou důležitější věci, souhlasíte?

Jednoznačně! Lidské životy jsou samozřejmě důležitější. A těm lidem o životy opravdu jde. Zachraňují to nejcennější, co mají – své děti a sami sebe. Utíkají, a za sebou nechávají své milované muže, kteří bojují za jejich svobodu. Tito lidí přišli během chvilky úplně o všechno. A ten, kdo jim závidí trochu jídla, oblečení a volnou vstupenku do zoo by si měli uvědomit, že kdyby to samé potkalo je, a oni museli utíkat před bombami do cizí země, tak by byli neskutečně vděční za cokoliv, co by jim pomohlo.

Navíc většina Ukrajinců tu chce pracovat...

Přesně tak. Chtějí zase žít, posílají děti do škol a chtěj se naučit náš jazyk, aby se mohli začlenit a být užiteční. A já považuji, tuto pomoc za projev lidskosti a lásky k člověku.