Psycholožka Mrkvicová: Vzrůstá zlost vůči ukrajinským uprchlíkům. Podle ní za to může ekonomický dopad války
Ukrajinská krize se už promítá do postupujícího zdražování od energií po základní potraviny. Vláda lidi připravuje na to, že musí počítat s alespoň dočasným snížením životní úrovně.
Vlna solidarity k uprchlíkům válkou zmítané Ukrajiny už pomalu upadá. Můžou za to příspěvky státu a výhody pro Ukrajince, nebo už se lidé bojí sami o sebe. Kdy hrozí, že se naplno projeví nenávist vůči ukrajinským uprchlíkům? O tom i dalších tématech jsme si povídali s psycholožkou Ludmilou Mrkvicovou.
Nejdříve byla vlna solidarity směrem k Ukrajincům, teď už jsou ale slyšet i lidé, kteří s takovou podporou nesouhlasí. Co si o tom myslíte ze své pozice psychologa?
Ta vlna solidarity je vždycky jako tsunami, postupně ale opadá. Vždy se najdou nějací jedinci, kteří potřebují kritizovat a kompenzovat si své problémy. To, že už není to vzedmutí té solidarity tak silné, to je přirozený proces. Vidíme to na sociálních sítích i na ulici. Určitě už euforie nebude dosahovat takového vrcholu jako na začátku. Ale kritické názory budou teprve vzrůstat.
Takže lidé už mají dost války a začínají myslet na sebe?
Máme tendenci popření či takového vytěsňování negativních zpráv, protože nás to zasáhne. Je dobré nedívat se na to zblízka, ale udělat si vlastní názor. Jenže jsou tady i další aspekty, jako je zdražování kvůli válce. To postihne každou domácnost. Chleba za padesát korun, drahý benzín…
Může v tom hrát roli i postup vlády?
To si nemyslím, že vláda ovlivňuje to, jak k tomu ti lidé přistupují. Vždycky musíme myslet na to, že populace je rozdělena podle Gausovy křivky. To znamená, že vždycky budou ti, co budou jen nadávat a zlobit se, budou negativní. Pak je obrovské množství průměru, který mění názory i podle médií. Pak jsou ti, kteří pomohou vždycky. Negativní ovlivňovatelé ale budou hrát roli pořád.
Teď narážíme na téma dezinformací, které se šíří internetem. Mohly i ty v poslední době změnit postoj lidí k solidaritě vůči uprchlíkům?
Pochybovačnost o tom, jestli válka opravdu je, jestli lidé potřebují takovou pomoc se vždy objeví. Je důležité si uvědomit, co je skutečnost a co závist. Myslím si, že objektivní člověk vidí, že ta vláda se chová, jak je to nejlépe možné. A když má s tím někdo problém, tak by si mohl zkusit představit, jak by on reagoval na místě matky s dítětem, které tam zůstal muž, bratr, nebo dokonce i syn a mohli je zastřelit a podobně.
Jak se bránit této „infekci nenávisti“?
Zachovat si svůj rozum, stát nohama na zemi. Když nás přece jenom někdo tím znejistí, tak se na chvíli zamyslet a říct si: „Je to tak opravdu?“ Neměli bychom se nechávat příliš ovlivňovat, to platí především pro tyto závažné věci.
Je rozdíl například v tom, jak to vnímá mladá generace a ta starší?
Může to hrát roli. Ti úplně nejstarší si pamatují i válku. Ti střední zase šedesátý osmý rok. A když ho zažijete, tak ono to ve vás někde je. Když pak vidíte někde jinde tanky, tak to je intenzivnější vnímání, protože ten stres se připomene. Zintenzivní se to prožívání těch dějů na Ukrajině.
