Vladimír Wagner: Jaderná válka by znamenala civilizační katastrofu

Vladimír Wagner je vědeckým tajemníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd České republiky. Zabývá se hlavně experimentálním studiem horké a husté jaderné hmoty v relativistických srážkách těžkých iontů a možností transmutace vyhořelého jaderného paliva pomocí intenzivních zdrojů neutronů.

Ruské jaderné síly jsou v pohotovosti. Mohou být použity prakticky okamžitě?

Není to tak jednoduché, na druhé straně, neznamená to, že by zbraně nebyly v pohotovosti. To je část z nich v principu asi pořád. Odhaduje se, že Rusko má okolo šesti tisíc hlavic, a z toho jsou necelé asi dva tisíce aktivní na jaderných nosičích.

Jak by vypadalo ono zmáčknutí tlačítka? Je to opravdu tak snadné?

Samotné tlačítko nemá moc společného s jadernou zbraní. Tlačítko spíše symbolizuje příkaz k odstartování příslušného nosiče, ne iniciaci bomby. Velká část nosičů je přitom umístěna na ponorkách. A nejen v tomto případě je proces jejich odstartování vždy složitější a s kontrolními mechanismy. Taky je třeba zmínit, že existuje i několik typů jaderných zbraní, od těch velkých, které jsou do značné míry považovány za zbraně poslední zkázy, až po ty taktické, které by byly použity, pokud by měly vyřešit lokální konflikt.

Jakými jadernými zbraněmi svět disponuje?

Typů jaderných bomb je více. Existují jaderné štěpné bomby, které se iniciují klasickou trhavinou a využívají štěpné řetězové reakce těžkých jader. Dojde u nich k přiblížení a stlačení celkové hmoty z těžkého prvku, takže se dostane do nadkritického stavu a nastane jaderná exploze. I ty se mohou dělit podle toho, jak je realizováno stlačení, nebo jaký byl použít typ materiálu. Mohou tak být jaderné bomby postavené na plutoniu 239 a uranu 235.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dalšími typy jsou termojaderné zbraně. Jaký je jejich princip?

Klasická trhavina se tady využívá k iniciaci jaderné štěpné bomby, která vytvoří podmínky k tomu, aby se hmota z odpovídajících lehkých prvků extrémně stlačila a ohřála. Tím se vytvoří plazma, která vytvoří podmínky pro termojaderné slučovací reakce. Slučovanými jádry jsou těžší izotopy vodíku deuterium a tritium. To je nestabilní s poločasem rozpadu 12 let. Řeší se to tak, že v bombě je lithium, které je v jaderné reakci neutronů produkovaných ve štěpné bombě přeměněno na tritium. To společně s deuteriem tvoří podmínky pro termojadernou explozi.

Takže každá jaderná zbraň může vyvolat jiný efekt?

Záleží, jak jsou bomby konstruovány a kolik v nich je materiálu. Bomba se dá udělat tak, že má větší tepelný a tlakový efekt a menší toky neutronů, čímž může být i nižší záření neutronů i jimi vyvolaná radioaktivita. Nebo naopak mohou být nižší tlakové a tepelné účinky a vyšší neutronové toky, což pak nemusí mít tak ničivý efekt na materiál, jako spíše na vojáky. Existují taky menší taktické bomby, které by v principu mohly být použity v lokálních konfliktech.

Jak velká je jaderná síla celého světa?

Odhaduje se, že ve světě je okolo dvanácti až třinácti tisíc hlavic. Země jako Čína, Rusko a USA jsou označovány za velmoci, které mají tisíce jaderných hlavic a dokázaly by zničit svět. Dá se tak říct, že drží zbraně konečné zkázy. Předpokládá se, že Rusko má těch hlavic asi nejvíc. Třetí v pořadí je Čína, i když ta má, stejně jako Velká Británie a Francie, menší stovky aktivních hlavic. Je však třeba zdůraznit, že k rozpoutání jaderného konfliktu může stačit jedna hlavice, pokud se vyvolá odezva jedné ze zmíněných jaderných supervelmocí.

iZdroj obrázku: Pixabay

Pokud by se rozpoutala jaderná válka, byl by to konec celé civilizace?

Konec Země a života by to asi nebyl, možná ani ne lidstva. Jednalo by se ale o civilizační katastrofu a konec světa a společnosti, jakou teď máme. Pochopitelně záleží na konkrétním průběhu. Určitě i na tom, kde by byly zbraně použity, dopady by však byly v každém případě globální.