Měli se důchodci kdysi lépe? A jak vysoké vlastně důchody byly? Tato historická data vás možná překvapí

Důchodový systém byl v Československu zaveden už v roce 1924. Jak tenkrát fungoval a jak moc dobře se tehdejší důchodci měli?

Zdroj fotografie: Daniela Beránková pro Události247

V poslední době se v České republice intenzivně řeší otázka důchodového systému. Nedávno se v jednom ze svých článků redakce Událostí247 zabývala například důchodovou reformou, která s sebou přinesla mnoho novinek. Tou nejzásadnější bylo posunutí důchodového věku na 67 let, a to pro ročníky 1988 a mladší. Více než to se ale řeší samotná výše důchodu, která je pro některé nedostatečná. Jak ale vypadala situace v minulosti? Opravdu se důchodci dnes mají hůře?

Historie důchodového systému

Kořeny moderního důchodového systému sahají do roku 1889, kdy v Německu tehdejší kancléř Otto von Bismarck zavedl povinné důchodové pojištění. Jak redakce Událostí247 zjistila, finanční zabezpečení ve stáří však nebylo dostupné všem. Starobní důchod jako takový se ve většině zemí začal zavádět až počátkem 20. století, a to pouze pro státní zaměstnance. Jenže tu byl ještě jeden zásadní problém – důchodový věk byl stanoven na 70 let, jenže průměrná délka života se v té době pohybovala mezi 50 a 60 lety. Málokdo se tak do důchodu dostal.

Zdroj fotografie: Daniela Beránková pro Události247

První zákon o sociálním pojištění byl v Československu přijat v roce 1924 a zahrnoval úplně všechny zaměstnance. O reformu důchodového systému se tenkrát zasloužil ministr Lev Winter a důchodový věk byl nastaven na 65 let, tedy jen o něco výše než průměrná délka dožití. Dnes je situace odlišná – důchodový věk zůstává mezi 65 a 67, zato věk dožití je dnes už mnohem vyšší. Jak redakce Událostí247 zjistila díky statistikám z Českého statistického úřadu, dnes se muži v Česku dožívají v průměru 77 let, zatímco ženy dokonce 83 let.

Dnes tak lidé stráví v důchodu mnohem více času – odhaduje se v průměru na 24 let. Nutno však podotknout, že tento průměr je dost ovlivněn údaji ze socialismu, kdy se odcházelo do důchodu mnohem dříve. Muži tenkrát chodili do důchodu v 60 letech, ženy dokonce už v 53 letech. Kvůli tomu také muselo přijít zvyšování důchodového věku.

Stát chce snížit zátěž

Zde funguje jednoduchá matematika – čím více času stráví jedinec v důchodovém systému, tím více je finančně zatížený stát. Momentálně představuje výplata důchodců zhruba třetinu státního rozpočtu. Kvůli tomu přichází zvyšování důchodového věku, aby stát snížil průměrný počet let strávených v důchodu. Celkovou finanční zátěž pro stát však neurčuje pouze počet důchodců, kterých je v dnešní době přes 2,8 milionu, ale samozřejmě i samotná výše důchodu. Ta prošla za posledních sto let výraznou změnou.

Zdroj fotografie: abcMedia

Za první republiky se výše odvodů i následně důchodů značně lišila, a to především u jednotlivých profesí. Ti, kteří přispívali do systému více, také více pobírali na důchodech. Manažeři tak měli až několikanásobně vyšší důchod než třeba dělníci. Dnes však tyto rozdíly nejsou až tak markantní a důchodový systém je více solidární. Podíl důchodu (21 080 Kč) na průměrné mzdě (45 412 Kč) se dnes pohybuje kolem 46 %. To je sice méně než v 80. letech, jenže kupní síla důchodců je dnes mnohem vyšší.

Důchodci si dnes mohou dovolit asi o čtvrtinu více zboží a služeb než jejich vrstevníci před třiceti lety. Vše ale komplikují rostoucí ceny – vždyť jen cena za 1 kilogram másla vzrostla za pouhý rok o více než 70 Kč. U nás je valorizace důchodů nastavena tak, aby odpovídala inflaci, takže důchodci by si měli udržet i nadále svou kupní sílu. Budoucnost důchodového systému však bude záviset na demografických trendech a udržitelnosti veřejných financí.