Slavík 2024 byl extrémní průšvih: Moderátoři vrcholem trapnosti a všude jen samá reklama
Slavík 2024 byl průšvih a spousta lidí si na něj po vysílání začala stěžovat. Není divu, velkou roli v tom hrály reklamy a špatný výkon moderátorů.
Obsah článku
Anketa Český slavík poprvé vznikla v roce 1996 a od té doby se na ni diváci mohou těšit pokaždé ke konci roku. Tato anketa popularity má ocenit české zpěváky, zpěvačky a kapely a zároveň pobavit publikum a diváky u televizních obrazovek. Bohužel, letošní Slavík byl jeden velký průšvih. Slavík 2024 měl být oslavou české hudby, ale výsledkem byl večer, který mnohé diváky zklamal. Místo elegance a důstojnosti nabídl podle webu Seznam Médium chaotickou show, plnou nevydařeného humoru, okázalosti a reklamního balastu.
Český slavík má z ostudy kabát
Spousta diváků se na anketu Český slavík kouká jako na formu pocty pro českou hudební scénu. Ocení se ti nejpopulárnější hudebníci a během příjemného večera se oslaví jejich úspěch. Jenže letošní Slavík spíše sklouzl k povrchnosti a až k přehnané snaze šokovat. Velký podíl na tom měli letošní moderátoři, jejichž přehnaná snaha o humor skončila nakonec trapností. Vtipy byly nemístné, dialogy neměly hlavu ani patu a jen podtrhly celkovou nepřipravenost.
Zdálo se, jako by z nich vyprchala úplně všechna energie. Navíc večer, který měl být soustředěn na hudební vystoupení, byl spíše plný vizuálních efektů, které často působily až chaoticky. V určitých momentech se zdálo, že efekty a hluk získaly onen večer větší prioritu než kvalita hudby. Jako by se vytratila veškerá úcta k umělcům i jejich tvorbě.
Reklamní festival
Aby toho nebylo málo, reklama byla všude, kam jen lidské oko dohlédlo, a více než večer, který měl poctít populární hudebníky na české scéně, šlo spíše o přehlídku nejrůznějších sponzorů. Reklam bylo dokonce tolik, že se samotná hudba ocitla až na druhém místě. Slavík, který kdysi představoval prestižní událost, která měla vzdát hold českým umělcům, dnes ztratil svou tvář.
Zřejmě toho bylo až moc. Přehnaná snaha o modernizaci a oslnění diváků za pomoci světelných efektů vedla místo úspěchu k úpadku. Produkce, která by měla vzdávat hold tradici, sklouzává k povrchním gestům a lacinému dojmu. Diváci se tak místo oslavy české hudby dočkali něčeho, co by se dalo nazvat přehlídkou trapnosti, a dokud se nezmění přístup produkce, Slavík si svůj respekt zpět nezíská.
