Zákaz nošení oblečení ze Shein, Temu, Zara, H&M a dalších? Nový nápad se lidem vůbec nezamlouvá

Nákup oblečení patří mezi oblíbené činnosti. Často se pak však stává, že nám doma skříně praskají ve švech.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Řada lidí pak proto vyhazuje staré oblečení jednoduše do popelnice. Možností, jak s nenošenými kousky naložit, je ale daleko víc. Víte od nás, že lidé ho mohou darovat na charitu, hodit do specializovaného kontejneru či ho zkusit prodat. Další možností je věci zanést do vybraných obchodů, kde za ně mohou dostat poukázku na nákup nových kusů.

Z čínských serverů už si neobjednáte

Oblečení, které se prodává v prodejnách značek Zara, H&M, C&A, Primark nebo na čínských portálech, se říká ultrarychlá móda. Jde o masovou výrobu oblečení za nízké ceny, nad kvalitou převažuje kvantita. Mezi zákazníky jsou tyto nákupy samozřejmě velmi oblíbené. Rázný krok proti nekonečnému přílivu tohoto laciného, ale problematického oblečení se chystají učinit ve Francii, jak psal web Novinky.

Zdroj fotografie: Triplec85 / Creative Commons / CC-BY-SA

Návrh tohoto průlomového zákona počítá mimo jiné se sankcemi ve výši až 10 eur za kus oblečení nebo s naprostým zákazem reklamy pro výrobce ultrarychlé módy. Novelu v polovině března jednomyslně schválil francouzský parlament a současně se jí zabývá tamní Senát. Na které konkrétní firmy by mělo nařízení dopad, zatím není jasné. Nejvíce se ve Francii v této souvislosti mluví o asijských značkách jako Shein a Temu.

Přijdeme snad o možnost nakupovat oblečení za dostupné ceny?

Zmiňují se i evropské společnosti jako jsou právě Zara nebo H&M. Výrobci ultrarychlé módy by podle návrhu zákona měli povinnost informovat zákazníky o dopadu své produkce na životní prostředí, píší dále Novinky. Od roku 2025 se počítá se zavedením poplatku, který zohlední ekologickou stopu ultrarychlé módy ve výši pěti eur za kus oblečení, který má do roku 2030 vzrůst až na 10 eur. Poplatek však nebude moci být vyšší než 50 procent ceny kusu oblečení.

Zdroj fotografie: Policie ČR

Peníze vybrané na těchto poplatcích mají být následně použity na dotování výrobců udržitelné módy. Několik domácích francouzských oděvních značek totiž už pod tlakem levné konkurence ze zahraničí vyhlásilo bankrot. Hlavní argument předkladatelů zákona se ale týká dopadů na životní prostředí. Představme si tedy, že bychom náhle přišli o možnost levných nákupů oblečení. Možná by to některé z nás přimělo nekupovat zbytečnosti a nepotřebné oblečení vyhazovat. Co kdybychom si to ale nemohli dovolit?