Poslankyně Šebelová: Přeji si prezidenta, za kterého se nebudeme muset stydět!

Po sněmovních volbách byla mezi poslanci jedním z nováčků ve „velké“ politice. Dosud měla Michaela Šebelová (STAN) zkušenosti na komunální úrovni coby starostka Kunčic pod Ondřejníkem. Její mandát byl navíc do jisté míry překvapením, do Sněmovny se dostala ze 14. místa na kandidátce díky velkému množství preferenčních hlasů.

Jestli si dobře pamatuji Vaše slova, tak jste nechtěla jen nadávat na to, co se v Česku děje, ale také se aktivně zapojit…

Moje slova si pamatujete přesně. Jen to trošku upřesním, protože úplně původně jsem se přesně z těchto důvodů, že jsem nechtěla jen nadávat, zapojila do komunální politiky u nás v obci. A vlastně přesně proto jsem loni souhlasila se svým zapojením do kandidátky Pirátů a Starostů v Moravskoslezském kraji.

Můžete jako poslankyně opravdu něco ovlivnit?

Samozřejmě, komunální politik má daleko reálnější šanci věci rychle změnit, protože starosta má daleko více exekutivní roli než poslanec. V tomto si na novou roli opravdu zvykám.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vy jste civilním povolání fyzioterapeutka. Když bychom Vaši profesi vztáhli na Českou republiku, jaký zákrok země nejvíce potřebuje, kde je nejbolavější místo?

Myslím, že velice bolavým a problematickým místem je stav veřejných financí a výše státního dluhu (zejména tempo jeho růstu v posledních letech). Zde jsem velmi ráda, že naše vláda se v této oblasti chová opravdu zodpovědně, i když bude potřeba přijmout řadu jistě nepopulárních opatření. Ale jsem ráda, že nejsme populisté.

Populistickou vládu byste nepodporovala?

Ne. Populistickou a nezodpovědnou vládu bych podporovat opravdu nemohla. A kdybych ještě hovořila o své profesi, tak považuji za nejbolavější místo, že se málo hýbeme a často trávíme den v neměnných pozicích. Například si zkuste uvědomit, jak často během dne máte hlavu v předklonu, když si něco čteme nebo prohlížíme na mobilu. Chtělo by to občas vzhlédnout i k nebi.

Jak to řešíte ve Sněmovně?

Opravdu tam nevydržím dlouho sedět. Takže často vedle svého místa stojím a poslouchám projevy vestoje.

Vy jste členkou sněmovních výborů či podvýborů, které se ve velké míře týkají vzdělávání. Je právě toto věc, kde Českou republiku nejvíce tlačí bota?

Jsem přesvědčena, že vzdělání je základ a že investice do vzdělání a do našich dětí se naší společnosti několikanásobně vrátí. Na tomto poli bychom neměli šetřit. Vše začíná v rodině, i doma bychom měli být schopni diskutovat, neprosazovat jako rodiče vždy svůj názor, hovořit s dětmi otevřeně.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Je kritické myšlení naše slabina?

Kritické myšlení je bohužel dosud zcela cizí i mnohým dospělým. Ti bohužel často ještě nejsou připraveni na to, že si někdo dovolí jim oponovat, zdravě je kritizovat. Také snadno podléhají obecnému mínění a dají na první dojem. A když to neumí sami, těžko to mohou učit děti.

Je možné to změnit, máme na to?

Jsem v tomhle optimista a vidím ve svém okolí, že když se chce, tak to jde. Například oba moji synové studují takové střední školy, kde je zvykem diskutovat, přemýšlet a mít vlastní názor. Jsem za to moc ráda.

Co vás dosud na „velké“ politice nejvíce šokovalo? Ať už pozitivně nebo negativně…protože je asi „trochu“ něco jiného být starostkou Kunčic pod Ondřejníkem a poslankyní.

Je to opravdu zcela něco jiného. Výsledky práce se dostavují mnohem pomaleji než na obci, vše na celostátní úrovni daleko déle trvá.  Nejvíce mě asi překvapila síla obstrukcí ve Sněmovně. Opravdu mi přijde neuvěřitelné, že někteří mají právo hovořit neomezeně, a vlastně tak zablokovat chod celé sněmovny.

Tak je ale jednací řád Sněmovny nastavený…

Ano. Ale v tomto mi připadá přežitý a zkostnatělý. Samozřejmě respektuji právo opozice na obstrukce, je to legitimní nástroj, ale to, co předváděla zejména SPD bylo politické kultuře a zvyklostem na hony vzdálené.

iZdroj fotografie: S vědomím Jiřího Ovčáčka / Twitter

Když jsme u šoků, co jste říkala na prezidentskou milost panu Balákovi?

No, tak to byl pro mě opravdu šok. Naprosté narušení důvěry v právní stát a jeho demokratické principy. Napadá mě spousta slov. Nejsou ale úplně slušná.

Škoda, že nemůžeme skončit pozitivně…

Ráda bych, ale to v tomto případě bohužel moc nejde. Vlastně možná přeci jen – přeji si, abychom si v příštích prezidentských volbách zvolili důstojnějšího prezidenta nebo prezidentku, za kterého nebo kterou se nebudeme my občané, tak často stydět.