Existují úseky, které vám nedovolí jet více než 10 kilometrů za hodinu. Dejte si na ně pozor, jde pravděpodobně o rafinovanou past na řidiče.
Představte si následující situaci. Vydáte se s rodinou na výlet, perfektně si ho užijete a následně se zase vrátíte domů. O několik týdnů později se ve vaší schránce objeví nemilý dopis. Ten otevřete a zjistíte, že se v něm nachází fotografie z radaru, která informuje o rychlosti 29 km/h. Nevěřícně zakroutíte hlavou a řeknete si, proč by vám někdo něco takového posílal. Pak si ale všimnete, že kromě fotografie je v obálce i složenka. Rázem vám dojde, že je to pokuta ve výši 2 500 Kč. Přesně to se může stát i vám, informoval o tom web AutoŽivě.
Nečekaná pokuta
Některá města jsou více navštěvovaná než jiná a jsou oblíbenými destinacemi pro turisty. V Německu mezi taková města patří například Bad Muskau, které u českých turistů patří mezi ty vůbec nejoblíbenější. Pro taková města, jako je výše zmíněné, jsou turisté zásadním zdrojem příjmu. Ovšem zdá se, že ne vždy místní instituce hrají úplně fér. V některých z místních obytných zón mohou být totiž umístěny radary, které sledují, zda auta nepřekračují maximální povolenou rychlost.
To by samozřejmě bylo v pořádku, kdyby ovšem nebylo nastavené omezení na pouhých 10 km/h. Pro většinu řidičů je taková rychlost prakticky nemožná udržet – manuální převodovky si při tom „odvaří“ spojku, a navíc i při velmi pomalé jízdě snadno přesáhnete stanovený limit. A právě v ten moment vám pak může přijít stejná pokuta, jako v modelové situaci, kterou jsme vám představili na začátku tohoto článku.
Jak to vlastně funguje
V příběhu, který popisuje web AutoŽivě, se jeden z českých řidičů vydal do městečka Bad Muskau. O čtrnáct dní později mu přišel zmíněný dopis s radarovou fotografií a pokutou ve výši 100 eur. Zajímavé je, že stejnou trasu jezdí celkem často a na daném místě nikdy radar nebýval. V den jeho návštěvy ho tam policie však umístila. Zda šlo o náhodu, nebo úmysl, zůstává otázkou. Ovšem skutečnost, že výpočet pokuty odpovídal přesně tabulkovým hodnotám, naznačuje, že podobné „akce“ nejsou ničím neobvyklým.
Zmíněný řidič nakonec pokutu zaplatil, protože se nechtěl pouštět do zdlouhavého a nejistého soudního sporu. Přesto situaci považuje za nespravedlivou a varuje ostatní, aby si dávali pozor na podobné pasti. V Německu totiž v obytných zónách platí přísnější limity než u nás a pokuty za jejich překročení mohou být poměrně vysoké.