„Přehlížení nebo tolerování násilí je běžné,“ říká poslanec Zuna. Společnost je podle něj tak nastavená

Oběti násilného chování velmi často čin nenahlásí. Místo empatie a pochopení nejbližších přichází často pouze nepříjemné otázky.

Zdroj fotografie: S vědomím Michala Zuny / Facebook

Oběti domácího i sexuálního násilí musí mít zastání. Poslanec Michal Zuna (TOP 09) připravuje ve spolupráci s odborníky zpřísnění legislativy. Více vysvětluje v rozhovoru pro Události247.

Jak velkým problémem je v České republice sexuální násilí?

Jde o velký společenský problém. Domácí násilí narostlo podle Sociologického ústavu Akademie věd o 50 %. Počet evidovaných znásilnění za rok je přes 12 000. Ne každá oběť má tu sílu jít takový případ nahlásit. Vyplývá to z častých zkušeností obětí po samotném trestném činu. Namísto podpory a empatie nejbližších, tedy rodiny či přátel, přichází nedůvěra a otázky, které oběť rozhodně nečeká. Proč jsi tam chodila? Co jsi měla na sobě? Jsi si jistá že to byl on, je to přeci slušný člověk…

Oběť pak úplně ztrácí naději…

Je to tak. Po takových otázkách od nejbližších, oběť ztrácí naději i důvěru v to, že jí dokáže pomoci někdo další, když ne ti nejbližší. Už tak alarmující statistiky vůbec neodpovídají realitě ve společnosti. Velmi běžné je i tolerování nebo přehlížení násilného chování. Často vyskytující je také podpora ponižujících stereotypů, u kterých se muži rádi baví a smějí. To je takové podhoubí pro bagatelizaci a přehlížení násilí na ženách, bohužel i dětech.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Ve sněmovně vzniká iniciativa, v jejímž jste v čele, která má za cíl změnit legislativu týkající se násilí na ženách a dětech. Co konkrétně si od toho slibujete, jaká změna by měla nastat, kde?

Změnu chceme ve třech rovinách. Společenské, legislativní a soudní. Ten signál společnosti jsem již uvedl. V těch dalších rovinách spolupracujeme s odborníky. Například s eziskovými organizacemi: ROSA, Bílý kruh bezpečí a s advokátkou Lucií Hrdou. Cílem je připravit konkrétní návrhy a opatření pro Ministerstvo spravedlnosti ideálně na podzim tohoto roku.

Je sexuální násilí problémem „pouze“ žen a dětí, nebo se týká i mužů? Těch se také bude nová legislativa týkat?

Legislativa se týká vždy každého z nás. Chrání i trestá bez ohledu na pohlaví. Je třeba se však vrátit k tomu stavu společnosti. Realita je taková, že obětmi domácího a sexuálního násilí jsou zejména ženy a také děti. Samozřejmě nic není černobílé a k násilí dochází i na mužích. Jedná se však o velmi malý zlomek případů. Navíc jako muž považuji za prioritní chránit ženy a děti.

Práce s odborníky je zřejmě podstatná, je tomu tak?

Spolupráce s odborníky z řad organizací specializujících se na problematiku domácího a sexuálního násilí je pro dobrý výsledek iniciativy klíčový. Společně připravíme odborné semináře a sérii kulatých stolů. Tedy aktivity, na kterých se budeme blížit ke konkrétním změnám v legislativě. Musím říct, že se jedná o citlivé téma a shoda je podstatná. Jsem členem podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, kde budeme hledat také shodu politickou.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Domácí násilí je společností často bagatelizováno. Proč tomu tak podle vás je?

Společnost je tak nastavena. Domácí a sexuální násilí je celosvětový problém. Týká se v průměru každé třetí domácnosti. Evropa a Česká republika je na tom lépe, u nás jde o každou čtvrtou domácnost. A pokud je někdo pasažérem tohoto rozjetého vlaku nemá důvod tahat za ruční brzdu. Nechci vytahovat konkrétní vzorce chování, ale to, že někdo doma ublíží svým nejbližším a večer se ještě pochlubí přátelům v hospodě s tím, že přeci on je doma hlavou rodiny, není nic výjimečného. Bagatelizace a přehlížení je součástí tohoto prostředí.

Je domácí násilí ne dostatečně řečeno i v rámci soudů?

Iniciativa chce změnu i v rovině soudní. Naštěstí jsme již překonali dobu, kdy pachatel a oběť čekali před líčením ve stejné místnosti. Prostor ke zlepšení však je, a to v rámci průběžného vzdělávání a přijmutí trestně právní filozofie ve prospěch obětí. Postrádáme odpovídající rozsudky. Například z těch 12 000 znásilnění bylo odsouzeno a do vězení míří pouze 100 násilníků. Další stovka násilníků byla odsouzena podmíněnými tresty.