„Ukrajinští uprchlíci umírají i za naši svobodu. Musíme se o jejich rodiny dlouhodobě postarat i u nás,“ říká trenér akrobatických skokanů Vokatý, který se chystá na záchrannou misi
Ruská invaze na Ukrajinu zvedla v Česku vlnu solidarity. Trenér akrobatických skokanů Vokatý je jedním z lidí, kteří se rozhodli pomáhat.
Válka na Ukrajině píše celou řadu příběhů. Do pomoci se zapojují nejen politici či slavné celebrity, ale i obyčejní lidé. Vlastní záchrannou misi chystá i reprezentační trenér akrobatických skokanů Aerials Lukáš Vokatý, který je i občasným sportovním komentátorem. S přáteli vyrážejí už v pátek na ukrajinské hranice.
Dával jste dohromady tým lidí, který v pátek vyrazí na ukrajinské hranice. Kdy Vás to napadlo?
Od první informace o útoku ve čtvrtek jsem se spojil s přáteli z akrobatického lyžování. Chvíli jsem přemýšlel, urovnával si, jak na to. První telefon byl k zajištění ubytování, jídla a základních potřeb.
S kým jste se tedy spojil, kdo Vám bude pomáhat?
Obrátil jsem se na kamaráda, který je ostřílený veterán mnoha válečných misí se zkušenostmi z chemické brigády v Liberci. Řekl okamžitě ano. A také dal spoustu rad.
Co bylo dál?
Zjistit jak, kdy a kam. Pak začalo telefonování. Nejdřív dodávky, řidiči, jídlo pro lidi i posádku. Situace se mění každých pár hodin. Bylo neuvěřitelné, jak ve vteřině všichni řekli ano, i když jsem věděl, jak jsou vytížení v práci, mají doma děti. Nakonec se mi podařilo sehnat i dopravce s autobusem.
Kam se vlastně chystáte, na hranice, nebo dále do ukrajinského vnitrozemí?
Jen na hranice pro přesně určený počet lidí do ubytovacího zařízení, které poskytla Proseč pod Ještědem. Zbytek kapacity autobusu mají vyplnit rodiny, o které se postará svaz moderního pětiboje.
Jaký je tedy cíl této Vaší mise, dodat materiál, odvést lidi…?
Chceme pomoci dostat do bezpečí ženy a děti. Zajistit jim ubytování a základní péči. Plus psychologa. Během telefonování jsem pro ně dostal i příslib zaměstnání. Ještě jednou moc děkuji obci Proseč pod Ještědem za rychlou a vstřícnou reakci. Zkrátka malá obec, ale velká srdce.
Co vezete s sebou?
Zjišťujeme od kontaktu na místě, co je nejvíce potřeba. Nyní jsou to pleny, kojenecká výživa, zdravotnický materiál, trvanlivé jídlo. Má paní rovnou uspořádala sbírku v rodinném papírnictví.
Kde jste sbíral informace, co lidé utíkající před válkou momentálně nejvíce potřebují?
Od první zprávy o invazi jsem byl ráno a večer ve spojení s přáteli na Ukrajině. Jeden byl přímo v Kyjevě. Dostával jsem videa, už v sobotu mi přišla prosba o vyřízení žádosti o uzavření vzdušného prostoru nad Ukrajinou s tím, že si s Rusy pak na zemi poradí. Důležité je nespoléhat se na jeden zdroj, musíme brát možnosti dezinformačních zpráv.
Chápu správně, že máte na Ukrajině přátele? Víte o nich, jsou v pořádku?
Mám, v podstatě jejich celý národní tým v Aerials. O všech nevím. Ale vím, že chlapi bojují a ženy je nechtějí opustit. Mám o kluky strach, zároveň obdivuji jejich osobní statečnost.
Asi se ale musíme připravit i na dalčí velký příliv lidí z Ukrajiny do České republiky, souhlasíte? Chystáte i pro ně nějakou pomoc?
Důležité je si uvědomit, že nejde o sprint. Bude to hodně dlouhý maraton. Není potřeba teď vše poslat na hranice a mít pocit, že mám hotovo. Ti lidé umírají i za naši svobodu. Musíme se o jejich rodiny postarat i zde. Dlouhodobě.
Co nejvíce potřebují?
Musíme pomoci psychicky, materiálně, hlavně jim najít práci, pomáhat s dětmi. Vidím v tom příležitost k velkému sociálnímu otevření našich osobností, které nám v poslední době berou sociální sítě a sezení u počítačů.
