Rusko pozná tváře demonstrantů, mají na to sofistikovaný systém, říká europoslanec za Piráty Kolaja
Kamery, které sledují lidi na každém kroku. Realita nejen v Putinovském Rusku. Dokáží zachytit rasu, tvar obličeje, ale i emoce lidí.
V Rusku s trochou nadsázky platí, že do vězení se chodí už za křivý pohled na podobiznu Vladimira Putina. Vláda a úřady mají technologie, jak si dohledat prakticky kohokoli. Na toto téma jsme si povídali s europoslancem Marcelem Kolajou (Piráti).
Co říkáte na obrovskou odvahu lidí, kteří v Rusku demonstrují proti válce na Ukrajině a proti režimu Vladimira Putina?
Jsem rád za tolik statečných lidí, kteří vyrážejí do ulic, ač vědí, že to značně ztíží jejich životy. Putinův režim kontroluje telefony a konverzace, občanům hrozí 15 let vězení za slovo válka. Již dnes jich jsou tisíce za mřížemi a počet stoupá. Také si zaslouží náš velký respekt.
Má Putin k dispozici sofistikované zařízení na sledování jednotlivých demonstrantů, například techniku k rozpoznávání obličejů?
Putin má po celém Rusku kamery s technologií rozpoznávání obličejů. Jenom v Moskvě před dvěma lety bylo zapojených nejméně 180 tisíc kamer. Díky těmto systémům může identifikovat účastníky demonstrací a následně je perzekuovat. Dokonce vyvíjel technologii, která měla pomoct úřadům předvídat tyto demonstrace. Technologie měla analyzovat data ze sociálních sítí, publikací v médiích a informací z pokročilých kamerových systémů a monitoringu veřejné dopravy.
Použil už tento systém v minulosti?
Ano, Kreml tato zařízení využíval již v minulosti. Podle Amnesty International tyto systémy zneužíval už pro sledování aktivistů a novinářů, kteří vyšli do ulic na podporu Alexeje Navalného.
Jak systém funguje, na jaké bázi vlastně pracuje?
Systém rozpoznávání obličeje je počítačový program, který identifikuje osoby z fotografií či videí. Rozpoznávání tváře se provádí podle geometrických charakteristik obličeje a porovnává se s databází. Tato technologie je schopna rozpoznat brýle, vousy, a dokonce odhadovat věk, pohlaví osoby nebo i emoce. Následně může shromažďovat biometrická data, která podobně jako DNA nebo otisky prstů mohou sloužit k identifikaci každého jednotlivce.
Můžete to popsat na nějakém příkladu?
Vezměme si, že kamera sbírá obličeje návštěvníků metra, kteří se identifikují například lítačkou. Díky tomu si vytvoří databázi lidí. Tu lze snadno využít při demonstracích. Pokud kamera zaznamená váš obličej na demonstraci a spojí jej, identifikuje s vaším při návštěvě metra, může vás poté dohledat a zatknout.
Jde „jen“ o demonstranty, nebo se dá technologie použít i při jiných příležitostech?
Samozřejmě technologie by mohla mít řadu dalších využití, jako je hledání pohřešovaných. Aby ale fungovala spolehlivě, musely by kamery s tímto systémem šmírovat každého z nás na každém kroku. S takovou vizí společnosti se odmítám ztotožnit.
Co by se mohlo stát?
Velice snadno totiž může dojít ke neužití našich dat a následné diskriminaci na základě rasy, pohlaví, věku či etnické skupiny. Může dojít k systematickému sledování právě těchto skupin, či k pronásledování novinářů nebo politické opozice, ostatně jak pozorujeme v mnohých nedemokratických zemích.
Nedávno Evropou rezonovala kauza Pegasus, kdy si maďarská a polská vláda objednala sledování novinářů. Není to tedy jen problém Ruska. Je vůle zamezit používání sledovacích systému ve veřejných prostorách, který Vy prosazujete?
V současnosti Evropská komise navrhuje zákaz používání technologií s výjimkou autorizace soudem nebo ve stavu nouze. Jak ale zmiňujete, už při aféře Pegasus jsme viděli značný apetit polské a maďarské vlády po špehování novinářů a opozice. Polsko a Maďarsko, bohužel, dlouhodobě paralyzuje roli soudů. V Maďarsku jsme byli svědky zneužívání stavu nouze během pandemie, kdy vznikl zákon, který trestal novináře, kteří upozorňovali na chyby vlády v boji s koronavirem.
Je tedy i opravdu nutný stoprocentní zákaz sytému rozpoznávání obličejů?
Ano, bez výjimek. Nemůžeme dát volnou ruku vládám na hraně demokracie ke zneužívání technologií pro šmírování opozice, novinářů ale i obyčejných lidí. To ale přeci není Evropa, ve které chceme žít. Musíme proto nastavit jasná pravidla, která vlády nebudou moci obcházet.
