Jaká jsou práva pacienta podle zdravotního zákona? Pětice těch nejdůležitějších

Práva pacientů jsou jasně vymezená zákonem, lidé o nich ale většinou neví. Podíváme se na ta nejdůležitější a vysvětlíme si jejich význam. Po přečtení zjistíte, že návštěva praktického lékaře nebo specialisty už nemusí být jen pasivní. Budete mít jasno v tom, co můžete požadovat a co naopak odmítnout.

Zdroj obrázku: Suteren Studio / stock.adobe.com

Práva pacientů stanovuje v konkrétních paragrafech Zákon o zdravotních službách. Vybíráme z něj situace, které se v rámci zdravotní péče často opakují a lidé v nich tápou. 

Právo pacienta nahlédnout do vlastní zdravotnické dokumentace

Každý pacient má právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace a pořizovat si z ní výpisy nebo kopie. A stejné právo mají za určitých podmínek také další osoby, například zákonný zástupce nebo osoba, kterou pacient sám určí. 

Zákonný zástupce je člověk, který zastupuje pacienta ze zákona nebo na základě rozhodnutí soudu. Typicky jde o:

• rodiče nezletilého dítěte, 
• opatrovníka osoby s omezenou svéprávností, 
• jinou osobu, kterou k zastupování určil soud. 

Osoba určená pacientem je naopak kdokoliv, koho si pacient sám zvolí. Může to být například:

• manžel nebo manželka, 
• partner či partnerka, 
• dospělé dítě, 
• sourozenec, 
• kamarád nebo kamarádka, 
• jiná důvěryhodná osoba.

Není přitom potřeba vyplňovat žádný formulář – stačí, když se tato osoba určená pacientem zapíše do zdravotnické dokumentace. 

Takže pokud jste se někdy setkali s tím, že vám lékař odepřel možnost nahlédnout do zprávy, dokumentace nebo výsledku vyšetření, vězte, že může jít o porušení zákona. 

Právo pacienta na druhý názor

Zákon je v této části celkem strohý. Říká, že pacient má právo „vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby.“

Co to tedy znamená v praxi?

Můžete se obrátit na dalšího specialistu, který nezávisle posoudí diagnózu od někoho jiného. Nejste tedy odkázáni jen na názor jednoho lékaře. Pacienti tuto možnost využijí především ve chvíli, kdy nevidí, že by se jejich problém zlepšoval. Nejde přitom o útok na odbornost – víc očí víc vidí, a tak není nic proti ničemu, když se pacientův stav zkontroluje a případně dojde k úpravě léčby.

Zajímavost: Toto právo se nevztahuje na případy neodkladné péče ani na osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Vězni tedy právo na druhý názor lékaře nemají. 

Právo pacienta na informace o zdravotním stavu a léčbě

Když se lékaře zeptáte na svou diagnózu nebo navrženou léčbu, měl by vám vše srozumitelně vysvětlit. Při dnešních možnostech, kdy si lidé nechávají lékařské zprávy „přeložit“ pomocí umělé inteligence, může pacient získat více informací než dříve. Přesto je vždy lepší, když odborné termíny vysvětlí přímo praktický lékař nebo specialista, který zná jeho zdravotní stav. To platí bez ohledu na to, zda navštěvujete ordinaci v Praze, Brně nebo hledáte praktického lékaře v Hradci Králové.

Tip: Při hledání nového praktika si ověřte, zda je dodržování práv pacienta pro ordinaci důležité. Moderní ordinace zahrnují nejen špičkové zařízení, ale soustředí se také na lidský přístup a na vyšetření bez čekání. 

Právo pacienta odmítnout přítomnost studentů medicíny při vyšetření nebo operaci

Možná jste se s tím už setkali. Při vyšetření nebo zákroku byl na místě také student medicíny nebo jiný zdravotnický pracovník ve výcviku. Někdo je rád, že může přispět ke vzdělávání budoucích odborníků, někomu je to ale nepříjemné. Pokud patříte do druhé skupiny, nemusíte se bát ozvat. Podle zákona máte právo jejich přítomnost odmítnout.

Své rozhodnutí nemusíte nijak zdůvodňovat. Pokud si přejete, aby u vyšetření byl pouze zdravotnický personál, který se přímo podílí na vaší léčbě, lékaři to prostě jen řekněte. Vaše rozhodnutí samozřejmě nesmí mít vliv na kvalitu ani dostupnost poskytované zdravotní péče.

Právo pacienta na důstojné zacházení a respektování soukromí

Zákon stanoví, že pacient má právo na úctu, důstojné zacházení, ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb. To znamená, že zdravotnický personál by pacienta neměl ponižovat ani zesměšňovat a vyšetření by mělo probíhat s ohledem na pacientovo soukromí. Zdravotníci by také neměli nahlas sdělovat pacientovy citlivé informace před ostatními lidmi v ordinaci.

Zajímavost: Právě porušení tohoto práva řešila Kancelář Ombudsmana pro zdraví, která na svém webu zmiňuje, že HIV pozitivní pacient oslovil kancelář se stížností na postup své zubní lékařky, která ho odmítla ošetřit jako jiné pacienty v ordinaci ambulance. Místo toho ho ošetřila na chodbě před ostatními lidmi v čekárně. Zdůvodnila to tím, že neměla čas dezinfikovat celou ordinaci. Takový postup je v rozporu s právem pacienta na důstojné zacházení a ochranu soukromí.