Mikrobiolog Dřevínek: Když si udržíme imunitu a nepřijde nová vlna covidu, jsme na dobré cestě z pandemie
Za jakých podmínek má smysl nosit roušky a respirátory? Jak moc se omikron „vylepšil“ oproti deltě?
Profesor Pavel Dřevínek, je přednostou Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol. Patří k celosvětově uznávaným odborníkům na poli cystické fibrózy, navíc je také špičkovým mikrobiologem.
Pane profesore, jak je to s dnešními testy na covid-19, už můžeme mluvit o spolehlivosti?
Testy se neustále budou hodnotit z hlediska jejich citlivosti a specificity, a stále se v těchto parametrech budou od sebe odlišovat. A to nejen v porovnání antigenní test versus PCR test, ale například i jeden antigenní test versus druhý antigenní test od jiného výrobce.
Ono je to asi i o správném odběru vzorku, je to tak?
Určitě. Za tu dobu už jsme snad pochopili, že neméně důležitou součástí vyšetření je správně provedený odběr. A to materiálu, který je nejvhodnější, a také správné načasování odběru ve vztahu k onemocnění. Pokud vyšetřujeme metodou PCR výtěr z nosu, zákonitě vydá méně spolehlivý výsledek než PCR výtěr z nosohltanu.
Liší se to i ve chvíli, kdy testujeme člověka bez příznaků?
Samozřejmě ano. Když vyšetřujeme jedince bez příznaků, který je na začátku inkubační doby nemoci (což se může stát například v rámci plošného preventivního testování), pak se pochopitelně situace a výsledek testu může za pár dní změnit. I proto je důležité vnímat to, že platnost negativního výsledku je opravdu omezená.
Jak se dnes člověk může proti nákaze bránit? Když pomineme, že bude „zalezlý“ doma ve vlastní bublině…
Principy ochrany před respirační nákazou jsou univerzální a platily už před érou covidu, a to třeba v rámci prevence chřipky. Podstatné je mít vybudovanou specifickou imunitu, které lze dosáhnout aspoň dočasně očkováním, proděláním nemoci.
Mají smysl roušky a respirátory?
Protože se nemoc šíří kapénkami i aerosolem, tak roušky a respirátory mají opodstatnění v situacích, kdy existuje vyšší riziko nákazy. To pro člověka nastává v době, kdy se nemoc šíří komunitně. Člověk nemá vytvořenou imunitu a nachází se blízko ostatních, kteří mohou být nakažení.
Máme se připravit na to, že momentálně nejrozšířenější omikron zmutuje do nebezpečnější podoby?
To je dotaz na evoluční biology. Ti dokáží fundovaněji posoudit míru pravděpodobnosti toho, zda převáží mírnější varianta viru, se kterou si navíc bude umět naše imunita poradit, nebo se ještě objeví nějaká kritičtější varianta viru. Za tu dvouletou historii covidu jsme se stali svědky obojího.
Kdy budeme vědět, zda omikron zmutuje do běžné sezónní nákazy, jako je například chřipka? Nebo už se to dnes děje?
Už teď víme, že omikron je varianta viru, která společnost ohrozila méně než předchozí varianty alfa a delta. Vyplývá to z čísel a predikcí, které vydává ÚZIS. To zásadní je, že se „nepřelévají“ počty pozitivních jedinců do počtů hospitalizovaných, zvláště pak do počtů pacientů na intenzivní péči v takovém poměru, jak se to stalo před rokem u alfy a delty.
Virus zůstal patogenní, ale jeho mutace mu především vylepšily schopnosti šířit se, a tím z něho vytvořily dominantní variantu. Dokonce se sám pro sebe „vylepšil“ i v tom smyslu, že se částečně vyhnul naší imunitě, kterou jsme si vytvořili z předchozích variant, naštěstí ji ale neobešel úplně.
Posilovat imunitu je tedy základ…
Je to tak, že imunita na úrovni celé populace vedla k tomu, že se omikron nemohl projevit tak zle. Pokud si imunitu udržíme, pak jsme na dobré cestě, jak epidemii překonat. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouhodobá dokáže naše imunita být, a zda virus nevytvoří variantu, která ji obejde zcela, případně, zda nevznikne nějaká nakažlivější varianta.
