Bestialita bez hranic: Rusové dělali se zajatci odporné věci
Válka je špatná už z principu, ale konflikt na Ukrajině odhaluje, že obě strany jsou schopny dělat věci daleko za hranou lidskosti.
Obsah článku
Boje přinášejí oběti a často také ty nevinné. Válka na Ukrajině není výjimkou. Téměř denně přichází zprávy o zbytečných úmrtích při útocích obou stran. Smrt je nedílnou součástí celého konfliktu. Na Ukrajině se ale ukazuje, že často skonu předchází nelidské zacházení. Stále více důkazů o ruských zvěrstvech se objevuje kolem Chersonu, Charkova a Doněcka. Jde o oblasti, které byly okupovány ruskými silami a následně ukrajinskou armádou osvobozeny. Za poslední dva měsíce se tam našlo přes 700 těl.
Z výpovědi svědků mrazí
„Našli jsme prakticky v téměř každé vesnici Charkovské oblasti místa, na nichž byli zabíjeni mírumilovní civilisté,“ cituje ČTK vyjádření ukrajinského generálního prokurátora Andrije Kostina. Čemu museli čelit před svou smrtí se už nikdo nedozví. Obyvatelé okupovaných území, kteří přežili ale vypovídat mohou. Některá svědectví nahánějí hrůzu. Podle ukrajinských vyšetřovatelů měli Rusové obsadit v březnu například i záchytné centrum pro nezletilé, které posléze proměnili v mužské vězení, jak píše web Refresher.
Postupně byli do budovy svezeni nepohodlní civilisté, které Rusové obvinili například z partyzánství. Z vězení se postupně stala mučírna, kde byli muži biti a zabíjení. Výkřiky linoucí se z budovy slyšeli obyvatelé žijící v bezprostředním okolí věznice. Jak dále píše web Refresher, Rusové Ukrajince do centra vedli s pytli na hlavách a později jen vynášeli těla. Potvrdil to například muž jménem Mykola, který má z balkonu výhled přímo na zadní dvůr budovy.
Vězni zažili peklo
Někteří se z mučírny dostali, i když zbití a zmatení. „Ptali se na cestu domů, tak jsem jim dala peníze a poslala je na autobus,“ cituje obyvatelku Chersonu, ženu jménem Ira, web Refresher. Mučení sami nedokážou říci, kdo jim způsoboval bolest. Rusové měli na sobě černé oblečení a kukly. Oběti si ale ponesou trauma zřejmě do konce života. Podle manželky mučeného Vitalije Serdiuka se muž bál po návratu dva měsíce vyjít z domu. Vzpomínky mají přeživší nejen na bolest, která byla způsobena přímo jim, ale i jejich spoluvězňům.
„Naštěstí mě bili jen trochu, ale další, kteří byli se mnou na cele, to štěstí neměli. Rusové připojili jednu část elektrického drátu spolubydlícímu na varlata a druhou na penis. Pak jsem už jen dvě hodiny poslouchal, jak křičí,“ cituje slova Zhenia Drema web The Guardian. Muž nemůže v noci kvůli těmto událostem usnout. Podle Drema mělo být v jedné cele zhruba 8 lidi a v celé budově celkem 23 cel, z toho dvě byly určeny ženám. Dá se předpokládat, že celkem bylo v budově vězněno dohromady 180 lidí.
