Omikron tvrdě dopadá na školy. Podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Luboše Zajíce je nošení roušek ve školách diskutabilní
Školy za poslední dva roky prošly opravdou zkouškou. Teď jim situaci komplikuje mutace omikron. Každý pracovník v karanténě je pro školu citelnou ztrátou.
Mgr. Ing. Luboš Zajíc se narodil v Rakovníku. Po gymnáziu studoval na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a na České zemědělské univerzitě v Praze, dále profesní vzdělávání pak studoval na Univerzitě Karlově a v Institutu forenzních, bezpečnostních studií a managementu. V současnosti je prezidentem Asociace ředitelů základních škol a ředitelem Základní školy Pečky ve středních Čechách na Kolínsku. Žije nedaleko Peček.
V médiích se množí zprávy o tom, jak školy kolabují. Liší se nějak situace na základních školách oproti těm středním?
Myslím si, že ta situace je velice obdobná, i když možná ty střední školy jsou na tom ještě o trochu hůř než my, protože tam mají více předmětů dělených do skupin a více se tam ti žáci promíchávají, takže ty karantény tam mají větší dopad.
Co školy více paralyzuje, karantény celých tříd nebo karantény učitelů?
Samozřejmě, že karantény učitelů, protože v případě, že se jedná o třídu, lze nějakým způsobem nahradit výuku. Třeba určitou formou distanční nebo hybridní výuky a podobně. Ale v případě, že nemá, kdo učit, tak je to samozřejmě horší.
Školy jsou nuceny jednat takřka z minuty na minutu. Spolupracují rodiče bez problémů?
Z větší části ano, protože i rodiče si uvědomují, že je naším společným zájmem to, abychom jejich děti nějakým způsobem vzdělávali. Pokud možno ve zdravém prostředí, takže většina rodičů spolupracuje.
Myslíte si, že jsou opatření, která teď ve školách fungují, dostatečná?
Záleží jak která. Např. opětovné rozšíření nošení roušek ve školách je diskutabilní. Je totiž otázkou, do jaké míry jde o věc, která to dokáže nějakým způsobem usměrnit a omezit. Protože ono stoprocentně uhlídat, aby po celou dobu děti nosily roušky, není úplně jednoduché. A jenom to samo o sobě vydržet třeba šest hodin denně v roušce, to pro děti také není snadné.
Teď se ta opatření trošku mění, respektive připravuje se změna. Vzhledem k současné situaci, kdy se to může zhoršovat, tak se navrhuje, že by ředitel školy mohl rozhodnout o distanční výuce nebo delším ředitelském volnu.
Uvítal byste, aby tento nástroj ředitelé měli?
V případě, kdy ve škole nemá kdo učit, tak je potřeba to nějakým způsobem vyřešit. Tam je důležité to, aby třeba u mladších žáků ten nástroj byl navázán na možnost ošetřování člena rodiny. Aby se nestalo, že se nebude mít kdo starat o malé děti, které musí zůstat doma. Já doufám, že osobně to nebudu muset jako ředitel využít, ale samozřejmě, když už nic jiného nezbývá, tak se hledají různé cesty.
Je trasování, které školy musí provádět, administrativně hodně náročné?
Samozřejmě administrativně náročné to je, obzvlášť pokud se testovalo dvakrát týdně, pak ta administrativa ještě narostla. Ale v současné době se alespoň podařilo to, že vyhledání těch kontaktů, nemusí provádět škola ručně. Tedy nevypisují se všichni žáci do tabulek jeden po druhém, ale evidenční systémy školy ve většině umí trasování na základě třídní knihy a údajů z ní provést automaticky. Ale pak se to samozřejmě musí zadat do systému. Dělá to buďto ředitel, zástupce, a nebo někdo pověřený, třeba z kanceláře.
Vedle distanční výuky se na mnohých školách praktikuje hybridní výuka. Co to obnáší pro učitele?
Hybridní výuka je v podstatě ta nejsložitější forma výuky. Část třídy zůstávala ve škole a část třídy zůstávala doma v karanténě. Učitelé vyučují jak ty žáky, kteří jsou ve škole, tak zároveň i žáky doma určitou formou distanční výuky. Jde o dvojnásobnou výuku. Bohužel naše školy nejsou technicky vybaveny na to, aby tato výuka mohla probíhat kontinuálně prostřednictvím přenosu z té dané třídy. Pro učitele je to mnohem náročnější.
