Svět zaplavila epidemie digitální demence. Dětem se musí přístup k technologiím regulovat, varuje psychiatr

V dnešní covidové době, kdy děti i dospělí tráví mnoho času před televizí, počítačem a mobilem, se diskutuje o vlivu těchto technologií na lidský mozek. Spolutvůrce knihy „Digitální demence“ míní, že musíme proti těmto vlivům bojovat. Psychiatr a neurolog Manfred Spitzer v rozhovoru pro Echo24 uvedl, že je naprosto přesvědčený o zhoubném vlivu elektroniky na lidi, zvláště pak děti.

Únava a nepozornost

Rozhovor, který byl realizován pro knihu Digitální demence, vznikl již v červnu 2014. Spitzer od roku 1997 vede katedru psychiatrie na Univerzitě Ulm. Už v roce 2014 pozoroval, jak zhoubně na děti elektronika působí. Sám má pět dětí a všechny vyrůstaly s regulovaným přístupem k televizi a počítači.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Digitální demenci popisuje jako duševní úpadek zaviněný digitálními médii. Termín nevymyslel on, ale lékař v Jižní Koreji. Popisoval změny v chování mladých lidí, kteří mají problémy s nadužíváním počítače. Jsou unavení, nepozorní a špatně spí. Uvádí se, že až dvacet procent teenagerů v Jižní Koreji trpí závislostí na chytrých telefonech. Sám psychiatr uvádí, že vlivem digitálních médií mladé mozky dostatečně nevyspějí.

Chybí mentální síla

Psychiatr upozorňuje na fakt, že mozek není počítač, který po zapnutí hned funguje. V každém mozku je až sto miliard nervových buněk, která zpracovávají informace a část signálu posílají zpět. Masivním přesouváním informací se mění synapse, spojení mezi buňkami. Ty se posilují podle toho, co člověk dělá. Je tedy pro děti důležité, co v prvních deseti letech života dělají. V té době je zásadní, aby se mozek vyvíjel co nejoptimálněji.

iZdroj fotografie: Martin Kraft / Creative Commons / CC BY-SA

A zde právě přichází problém s digitálními médii. „Když sedím před televizí, nepoužívám mozek tak, jako když chodím venku a nejsem pasivní,“ vysvětil psychiatr Spitzer. Podle něj jsou zasaženy hlavně oblasti mozku zodpovědné za plánování, samostatné jednání a vlastní iniciativu. Člověk pak není schopný sledovat dlouhodobé cíle. „Například si hůře dává pozor, aby nepřibral. Z člověka se může stát automat ovládaný reflexy, protože nebude mít mentální sílu.“